VYBERTE SI REGION

Ředitel Národního muzea Michal Lukeš: Chystáme Archu Noemovu

Praha – Zavřeno na pět let, oznamuje se od loňska na vratech Národního muzea (NM). Jeho ředitel Michal Lukeš, který tuto ctihodnou instituci vede desátý rok, tak má pod palcem nebývale složitou operaci. Z hlavní budovy se stěhovalo sedm milionů exponátů, vše se muselo uložit a mnohé zase vybalit v jiných prostorách. Navíc muzeum musí žít i bez své mateřské základny. Jestli to ale někdo zvládne, pak tenhle energický nadšenec, který ve svých 36 letech dokázal to, na co jiným nestačí celý život.

20.1.2012
SDÍLEJ:

Ředitel Národního muzea Michal LukešFoto: Deník/Divíšek Martin

Může Národní muzeum bez budovy na Václavském náměstí vůbec existovat?

Praha těch pět let bez muzea asi přežije, i když to bude těžké. Jeho budova se stala jistým symbolem Prahy, možná celé České republiky. My ji ale nezavíráme proto, aby chybělo, ale aby se po čase otevřelo v úplně novém hávu, co se týká expozic i budovy.

Byla skutečně v tak špatném stavu?

Budova byla postavena v roce 1891 a nikdy nebyla výrazně opravována. Naopak ji poznamenaly zbraně cizích vojsk. V roce 1945 na ni spadla německá bomba, v roce 1968 její zdi rozstříleli ruští vojáci. Nejzásadnější poškození ale přišlo od českých razičů metra při odstřelování trasy A, kdy došlo k porušení statiky. Ale nejde jen o to. Naši předci si pochvalovali, jaký krásný prostor v klidové zóně, ale přitom v centru města, našli. To dneska ovšem vůbec neplatí, o klidu se mluvit opravdu nedá, nahoře vede dálnice, dole metro, vedle železnice, budova se chvěje, ohrožuje ji smog. Po 121 letech byla v havarijním stavu.

A museli jste ji zavřít na celou dobu?

Museli. Rekonstrukce je tak náročná, že nemůže probíhat ani za provozu, ani v přítomnosti exponátů. Hasiči nám navíc důrazně doporučili, aby veřejnost už do budovy nechodila.

Jde zároveň o příležitost obnovit ji tak, aby odpovídala modernímu pojetí muzejnictví?

Pan architekt Schulz postavil budovu NM jako muzejní prostor. Projektoval ho na základě nejmodernějších poznatků v Evropě, kterou kvůli tomu celou projel. Stavěl ji jako muzejní, vědecké a knihovnické pracoviště, skloubil užitkovost budovy s její novorenesanční krásou. Budovu, která je národní kulturní památkou, tedy není nutné přestavovat. My ji jen dokonale opravíme a vylepšíme pro muzejní a veřejné účely. Posunulo se totiž očekávání lidí ohledně zázemí a komfortu pro trávení volného času, jako je kavárna, dílny, obchůdky. Proto v podzemí vzniknou šatny a sociální zázemí, dvory se zastřeší, v jednom budou velkorozměrové exponáty, ve druhém kavárnička. Zpřístupníme také kupoli NM, z níž je nádherný výhled na Prahu. Je to pohled jako na bývalé stokoruně, s panoramatem Hradčan a Prahou jako na dlani.

Bude na tak velkou akci dost peněz?

Věřím, že ano. Na uvolnění prostředků se shodly vlády napříč politickým spektrem. Rekonstrukce navíc neznamená jen opravu hlavní budovy, ale také její složitou přípravu. NM vlastní celkem dvacet milionů sbírkových předmětů, třetinu z nich jsme přestěhovali do depozitářů. Ty jsme museli také dostavět, jeden je v Horních Počernicích, kde jsou uloženy všechny přírodniny, druhý v Terezíně, v němž jsme upravili desítky metrů čtverečních bývalých kasáren a přesunuli tam exponáty humanitních oborů.

Do depozitářů se návštěvníci nedostanou, kam budou v přechodném období chodit?

Získali jsme budovu bývalého Federálního shromáždění, což nám zajistilo výstavní kapacitu. Po rekonstrukci se oba prostory propojí, čímž vznikne moderní muzejní komplex. V nové budově je i konferenční a restaurační zázemí.

PŘIĎTE NA VYNÁLEZCE A MOTÝLY

To je ale hudba budoucnosti. Co teď?

Novou budovu jsme převzali v roce 2009 s tím, že tenhle vždycky uzavřený dům otevřeme lidem. Když v něm byla plodinová burza, občané tam nemohli, do Federálního shromáždění tuplem ne a poté, co připadla Svobodné Evropě a přišel útok na newyorská dvojčata, se zavřela úplně. My jsme to prokletí chtěli zlomit, nebylo to jednoduché, protože jde sice o docela zajímavou architekturu, ale pro výstavnictví nezamýšlenou. Přesto si myslím, že si to v ní návštěvník docela užije. Teď v ní běží zajímavá výstava Vynálezy a vynálezci o lidech, kteří v naší kotlině něco vymysleli, ať už je to Křižík, Wichterle, Kaplan, ale také Komenský nebo Hrozný. Je to velmi interaktivní záležitost a lidé možná budou překvapeni, že plastická chirurgie má kolébku v Čechách. Vznikla tu ale také verzatilka, síťovka nebo remoska. Ve druhém patře pak je výstava Krása moderních křídel, která není tak kontaktní, ale jinak moc povedená a poučná.

Napadá mě – co se stalo s nejoblíbenějšími exponáty, tedy velkými zvířaty?

Pochopili jsme, že velryba a pod ní velká zvířata byly vlastně symbolem muzea. Tím, že jsme zavřeli starou budovu, vlastně Praha přišla o jedinou přírodovědeckou sbírku většího rozsahu. Řekli jsme si, že je to škoda. Proto na podzim připravujeme v místnosti, kde sídlila Sněmovna národů, stálou expozici pod názvem Archa Noemova.

Budete tam promítat Stvoření světa Jeana Effela?

Je to možné, tak daleko ještě nejsme, ale každopádně nám to umožní ukázat jednotlivé druhy zvířat a věnovat se paleontologii a podmořskému světu. Bude to velmi výpravné, řekněme jakýsi science park. Po pěti letech se zvířata vrátí do staré budovy k těm třem, která tam zůstala.

Proč vlastně?

Kdybychom po sto letech sundali velrybu ze stropu, tak by se rozpadla, žirafa a slon byli sestavováni uvnitř muzea, pokud bychom je chtěli protáhnout dveřmi, museli bychom je rozebrat, což by je nenávratně poškodilo.

Co všechno se musí udělat, aby první návštěvníci mohli obdivovat výstavu typu Archa Noemova?

Má to trochu divadelní rozměr. Na projektu se podílí několik desítek lidí. Po prvotním nápadu se musí napsat libreto, tedy ideový námět expozice, poté vznikne konkrétní scénář, přibírá se architekt a nakonec nastupuje komisař výstavy, lidé z PR oddělení, marketingu, dělníci, zvukaři, osvětlovači. Pak přichází premiéra, tedy vernisáž.

Každý autor i režisér touží po tom, aby jeho představení zhlédlo co nejvíc lidí. Jaký byl váš nejúspěšnější kus?

Bezpochyby Lovci mamutů, kteří zaujali jak tématem, tak zpracováním. Říkám, že to byl největší pražský zahraničněpolitický úspěch, když nám z Brna do Prahy zapůjčili Věstonickou Venuši. Výstavu, která trvala devět měsíců, navštívilo přes 600 tisíc lidí a šlo o nejúspěšnější expozici za mnoho desetiletí, možná vůbec.

NA VÍTKOV SE VRÁTÍ GOTTWALD

Vám patří i Vítkov…

Nám toho patří daleko víc. My teď na plakátech upozorňujeme, že kromě Nové budovy na Václavském náměstí máme České muzeum hudby, Náprstkovo muzeum, Národopisné muzeum a Památník na Vítkově.

Právě v něm chystáte v únoru velmi zajímavou záležitost.

My jsme i historická instituce, věnujeme se 20. století, proto jsme opravili sochu Jana Žižky a celý Památník Vítkov, který byl původně postaven pro legionáře. Vybudovali jsme stálou expozici Křižovatky české a slovenské státnosti, síň vojenských tradic, hrob neznámého vojína. Tím jsme tomu místu, které bylo v 50.letech minulého století zneužito pro Gottwaldovo mauzoleum, vrátili jeho původní účel. V památníku ale zbyla jakási pitevna se strojovnou. Gottwald byl vystaven v přízemí na katafalku, kam se mu lidé chodili přes den klanět. Na noc sjížděl dolů, kde se o mumii starali nejdřív sovětští a potom čeští odborníci. My jsme tu část zachovali jako technickou památku a budujeme expozici s názvem Laboratoř moci, kterou zpřístupníme 25. února 2012 k výročí komunistického puče. Její součástí bude dobová rekonstrukce balzamovacích prací. Každého by měl zarazit ten kontrast: nahoře se uctívalo potentátovo mrtvé tělo, které pak dole dávali složitě dohromady. Už to byl podvod na lidi. Chceme ukázat, jak snadné je uvěřit totalitě, která nastupuje s krásnými vizemi rovnosti, nadšeného budování a štěstí pro všechny, ale její odvrácenou tváří jsou politické procesy, popravy, střílení na hranicích. Zároveň ve spolupráci s TV Metropol připravujeme celou řadu vzdělávacích a odborných akcí a pořadů pod heslem I zlo může mít pozlátko…

VĚSTONICKÁ VENUŠE A MNICHOVSKÁ DOHODA

Jde o jediný počin v historických expozicích?

Zdaleka ne. Jdeme i do období let 1938 – 45, kdy jsme byli okupováni. Chceme ukázat, že i v té době se žilo, a ne všichni se za protektorátu chovali ideálně, existovala kolaborace a že se i na tu těžkou dobu musíme podívat s otevřeným hledím.

To jsou vážná, byť nesporně užitečná témata. Ne všichni návštěvníci Prahy ale budou připraveni takovým expozicím věnovat nedělní odpoledne. Co chystáte pro ty, kteří se chtějí nejen vzdělat, ale také pobavit?

Muzeum je v první řadě vzdělávací instituce, ale my se snažíme každou výstavu připravit poutavým způsobem. Řídíme se i poučkou, že kdo se baví, líp se učí. Rozhodli jsme se například, že každý rok přineseme jedno centrální téma, které se odrazí ve všech našich budovách. Před několika lety jsme uspořádali výstavu Republika, která se týkala období 1918–38 a nelíčili jsme v ní jen život politický, ale též společenský. Mělo to velký úspěch, možná i proto, že se nám podařilo přivézt originály mnichovské dohody.

Čím navážete?

Teď jsme vymysleli téma Monarchie čili velkou výstavu o době Franze Josefa, císaře pána. Kromě expozice v Nové budově otevřeme výstavu Dětský svět, kde přiblížíme život maminek a dětí v 19. století. V Národopisném muzeu to bude výstava pod názvem Krmě, jídlo, žrádlo – o vaření, stolování, kuchařkách. Na Vítkově se budeme věnovat sportu výstavou Sportsmeni v zemích českých na přelomu 19. a 20. století, vzniku sokolského hnutí, trampingu, fotbalových klubů, olympismu. V Českém muzeu hudby uděláme výstavu o valčíku a polce. Našli jsme i téma pro Náprstkovo muzeum: Po stopách Karla Maye, o jeho snění o Americe, kde nikdy nebyl. Jeho knížky byly překládány do češtiny už v 19. století, první byl Syn lovce medvědů. Byl to vlastně začátek lidové literatury.

Jste v čele Národního muzea deset let. Co vás za tu dobu nejvíc zahřálo u srdce a byl jste na sebe pyšný?

Nejvíc mě těší, když je muzeum plné. Zvlášť rodičů s dětmi. Pak to, že se podařilo prosadit rekonstrukci, což byl sen celé generace muzejníků. A ty malé radosti? Věstonická Venuše, originály mnichovské dohody – německý, italský a britský. Francouzi ji nemůžou najít. To byl unikát, protože ty papíry, které nás zbavili samostatnosti, byly poprvé v Čechách. Milé bylo, když na výstavu Stopy lidí přijel americký astronaut Eugene Cernan, jehož rodiče pocházeli z Jižních Čech. Byl velitelem Apolla, který jako poslední člověk otiskl svou stopu na Měsíci. Měl jsem tu možnost s ním strávit několik dní. Asi proto, že viděl Zemi z té vesmírné vzdálenosti, byl vzácně vyrovnaný, viděl věci z nadhledu a to setkání bylo nesmírně osvěžující. Podobné radosti ředitelská funkce s sebou přináší, napadá mě třeba setkání s japonským císařem.

Takže jednou budou vzácným exponátem Národního muzea vaše paměti?

To doufám, že ne, už totiž zapomínám.

KDO JE PhDr. MICHAL LUKEŠ, Ph.D.

– Narodil se 30.dubna 1975 v Praze, vystudoval Filozofickou fakultu UK, obor moderní dějiny, absolvoval stáže v Německu, Rakousku, Itálii a USA.
– Publikoval řadu statí a odborných studií z novodobé české a slovenské historie.
– Ve svých 26 letech se stal nejmladším generálním ředitelem Národního muzea v jeho historii
– Je ženatý, má dceru.

Autor: Kateřina Perknerová

20.1.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Průměrná mzda v ČR se ve 3. čtvrtletí zvýšila na 27.220 Kč

Praha - Průměrná mzda v Česku ve třetím čtvrtletí meziročně vzrostla o 1170 korun na 27.220 Kč, tedy o 4,5 procenta. Reálně, po odečtení inflace se lidem výdělek zvýšil o čtyři procenta. Informoval o tom dnes Český statistický úřad (ČSÚ). Podle něj na růst mezd v mnoha oblastech tlačil nedostatek pracovníků, o které zaměstnavatelé mezi sebou soutěžili. Růst výdělků se shoduje s odhady analytiků.

Případ úplatků Horkého a lobbistky Mrencové se vrací do Chebu

Plzeň - Krajský soud v Plzni zrušil původní verdikt a vrátil případ k novému projednání do Chebu.

Děti na Hájích ve Slaném našly cestou do školy mrtvolu

Slaný - Děti ve Slaném na Kladensku zažily v pondělí ráno šok. Cestou do základní školy totiž narazily na mrtvolu. Mladý muž, který nejevil známky života, ležel nedaleko nemocnice v lesoparku Háje. Podle informací kladenské policejní mluvčí Michaely Novákové přivolaný lékař konstatoval smrt a zároveň ale předem vyloučil cizí zavinění.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies