VYBERTE SI REGION

Režisér Sedláček: Jsem loajální vůči státu. Ale lokaj nejsem

Praha - Rozhovor s režisérem Robertem Sedláčkem o vyznamenání, spřízněnosti s Milošem Zemanem i hraném filmu o Václavu Havlovi, který nebude oslavný.

30.10.2014 98
SDÍLEJ:

Robert SedláčekAutor: DENÍK/ Martin Divíšek

V úterý večer dostal na Hradě státní vyznamenání. Robert Sedláček, režisér desítek dokumentů a hraných filmů Pravidla lži, Největší z Čechů či Rodina je základ státu, se ocitl ve společnosti válečných veteránů, politiků, lékařů i historiků. Spolu s dalšími kolegy z umělecké branže. Jako jediný dorazil ve sportovním, bez obleku.

Překvapilo vás, že jste na seznamu?
Překvapilo. Bývám málokdy tak zaskočený, že nemluvím. Ale když mi to pan Forejt (šéf protokolu) před dvěma týdny volal, ztratil jsem asi na dvacet vteřin řeč. To se mi dlouho nestalo.

Zeptal jste se za co?
Ano, zeptal. A on řekl: Za to, co děláte. Je to rozhodnutí pana prezidenta.

Co jste si pomyslel? Že je to odměna za dokument, který jste
o něm natočil?
Ne, natáčení dokumentu 
s tím nesouvisí. Já udělal i jiné portréty, o Václavu Bělohradském nebo Františku Čubovi. Vybíral jsem si vždy podle toho, čím byli pro mě
a danou dobu dotyční zajímaví, chlapi v určitých životních situacích. Točím témata, která rajcují mě a která něco vypovídají o naší společnosti. Ne proto, abych 
z toho měl výhody. V tu dobu navíc Miloš (Zeman) netušil, že se vrátí do politiky, a já netušil, že vnitřní neklid, který v sobě měl, ho do té politiky vyžene. Je ale potřeba říct, že od natáčení jsme s Milošem přátelé, sblížilo nás to. Dlouhou dobu jsme se potkávali, leccos užitečného mi řekl. Než nás rozdělila jeho prezidentská funkce. Teď už není tím důchodcem z Vysočiny, je zase pánem, co hraje své hry.

Volil jste ho v prezidentské volbě?
Byl jsem v té době v Americe, ale nevolil bych ho. Ani Karla Schwarzenberga. Měl jsem tehdy pocit, že se vracím do krajiny po bitvě, tak strašlivě tyhle volby rozdělily náš národ. Jako by mezi nimi dvěma byl nějaký zásadní rozdíl. Zeman prostě jen méně spí. A zase se víc kymácí.

Co užitečného vám řekl? Něco 
k filmové tvorbě?
Ne. Naopak, řekl, že se mu mé hrané filmy nelíbí. A že nezapomenutelným zůstanu prý jen díky dokumentaristické práci… Spíš jsme se sblížili lidsky. Nebavili jsme se o politice, povídali jsme si jako dva chlapi, o různých životních situacích. Rád na tyhle roky vzpomínám.

Těší vás, že ocenění dostanete právě z jeho rukou?
Víte, on pro mě představuje stát. Stejně jako předtím Václav Klaus nebo Václav Havel. Navíc je první prezident zvolený lidem této země. A ztělesňuje češství – samolibostí, remcavostí, rebelstvím.

Proč se podle vás do politiky vrátil?
Měl takovou tezi, že napíše své opus magnum, které bude o tom, jak spokojeně zestárnout. Po dvou letech, když jsme spolu jednou seděli, jsem se zeptal: Píšeš ještě své magnum? A on na to: Ne, Roberte. Mýlil jsem se, není spokojené stáří. Takže jeho post, to je útěk před stářím.

Pojďme k oceněním. Spolu s vámi je dostali i režisér Filip Renč a popová slavice Lucie Bílá. Jak se cítíte v téhle společnosti?
Miloš Zeman reprezentuje stát a vybírá si, kdo je pro něj důležitý. Respektuji to. Vážím si toho, že moc si mě všimla, protože mě jako filmaře vždy zajímala. Přál bych si, aby stát fungoval a abych se nestyděl posílat děti do školy. Všechna moje práce směřovala a směřuje k tomu, aby to tak bylo, aby stát fungoval jinak, než jak to bylo v mém dětství, kdy se ve školách lhalo pod hlavami tupých státníků. Hlídám si tedy tuhle moc. Že mě vybrala, budiž. Rozhoduje dílo a já si za svými filmy stojím. Jsem loajální vůči státu, protože krom jiného jsem na jeho podpoře, například skrze granty, závislý. Ale nejsem lokaj. A k té společnosti oceněných. Podívejte, může mě trápit, že jsem figuroval na stejném seznamu jako Filip Renč, který léta za peníze natáčí politickou propagandu. Ale Miloš už je takový, kultuře nerozumí. Vidí ji tam, kam dosáhne fyzicky rukou. Vidí mě, neboť jsme se potkali, vidí Jiřinu Bohdalovou, Filipa Renče, který točí volební šoty. Lucii Bílou, která je veřejně známá a také zpívá na podporu politiků.

Bál jste se na Hrad jít?
Ano, ale předtím mi zavolal Václav Bělohradský a řekl: Hele, já to zažil loni. Nepodělej se z toho!

Hezky řečeno. Tak jste to zdárně absolvoval. Bez obleku, ve sportovní bundě. Proč?
Nemám podobné ceremoniály rád. Měl jsem prostě potřebu ten rituál trošku znesvětit. Ptal jsem se pana Forejta, zda můžu jít, jak chci. A on pravil, že ano, že to záleží na mně.

Kdybyste si měl vy sám udělit ocenění, za co by to bylo?
Za České století. To byl náročný a myslím dobrý projekt. Koncem roku odvysílá televize ještě čtyři díly 
s Havlem a Klausem. A snad 
i film Rodina je základ státu se mi povedl. Hořká moralita, která nejde po srsti, ale kterou lidi skousli, což je úžasné. V televizi na ni koukalo šest set tisíc diváků.

Jak jste spokojen se seriálem Život a doba soudce A. K.?
Trápí mě, že jsme udělali blbé chyby. V oblasti soudní terminologie, nerozlišujeme svědky a účastníky řízení například. A můžu za to já. Měl jsem na place soudce, ale nebyl tam pořád. Já podlehl dojmu, že už všechno vím, 
a leccos jsem podcenil. Ale sledovanost má dobrou, sedm set tisíc diváků je slušné číslo. Na to, že to není typický seriál, není snadné ho sledovat. Těší mě i to, když se potkám se soudcem a on mi řekne: My si to na soudu všichni pouštíme. Sice se mi kvůli chybám smějou, ale stejně se dívají. Za to jsem rád.

Co nového máte v hlavě nebo šuplíku?
Budu režírovat ve Zlíně hru Zdeňka Zapletala Devět měsíců. Taková zkouška, jestli projdu, je to má první práce na divadle. Pak mám rozepsané své celoživotní téma o Haškovi. A nejbližším projektem je další televizní cyklus, tentokrát o českých filmařích a hercích z let 1938–1948, s titulem Bohéma. 
O produkci se podělí Česká televize s Barrandovem, kde chci v autentických dobových ateliérech točit.

Bude stylizovaný jako České století?
Ne. To je klasický hraný projekt se všemi dramatickými osudy aktérů – Martina Friče, Vladimíra Slavínského, Lídy Baarové, Karla Hašlera… Konečně tam budou ženské, s těmi je to vždycky zábavnější podívaná, České století jich moc nemělo. Také chystám jeden hraný megaprojekt. O Václavu Havlovi, scénář píše autorka rozhlasových her Hana Roguličová. Od roku 1968 do smrti.

Včetně jeho milenek?
Jistě, copak ode mě můžete čekat oslavný film?

Autor: Jana Podskalská

30.10.2014 VSTUP DO DISKUSE 98
SDÍLEJ:

Bývalý šéf Pentagonu: Riziko jaderné války ještě nebylo větší

Washington - Riziko vypuknutí jaderné války teď světu hrozí víc než kdy jindy, myslí si bývalý americký ministr obrany William Perry. "Je to pravda už řadu let, jenom jsme to nechápali," řekl listu The Dallas Morning News. Perry stál v čele Pentagonu v letech 1994 až 1997 za vlády prezidenta Billa Clintona.

AKTUALIZOVÁNO
Ilustrační foto

Při velkém požáru skladu v Moskvě zemřelo nejméně 17 lidí

Moskva - Při velkém požáru skladu v tiskárně dnes v Moskvě zemřelo nejméně 17 lidí. Oznámilo to ruské ministerstvo pro mimořádné situace. Proč objekt, v němž bylo v té době přes 30 lidí, zachvátily plameny, zatím není jasné. Vyšetřovatelé prověřují několik možných verzí příčin neštěstí.

Islamisté zveřejnili video, na kterém chlapci zabíjejí vězně

Damašek - Radikálové z takzvaného Islámského státu (IS) zveřejnili videozáznam, na kterém je pět chlapců, jak zabíjejí vězně v Sýrii. Mezi chlapci je podle zpravodajského serveru BBC i jeden, který pochází z Británie. Hochům je nejspíš mezi deseti a třinácti lety a jeden z nich, pojmenovaný abú Abdalláh Britání, je běloch. Jeho totožnost ale nebylo možné nezávisle ověřit.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies