VYBERTE SI REGION

Režisérka Eva Lustigová: Táta toho zakusil hodně. Na několik životů

Praha /ROZHOVOR/ – Osmdesát šest let. Tolik by bylo v prosinci spisovateli Arnoštu Lustigovi, který zemřel loni v únoru. Právě na jeho počest představila jeho dcera Eva Lustigová tento týden svou knihu Tvoje slza, můj déšť a v pražské premiéře i stejnojmenný film, který o otci ještě před jeho smrtí natočila.

24.11.2012 10
SDÍLEJ:

Eva LustigováFoto: čtk

Kdy jste si poprvé uvědomila, čím vším otec za války prošel? Mluvilo se o tom u vás doma?
Vyrůstala jsem s tím. Bylo to všude, v očích mé maminky, v hlase. Bylo to v nich obou. Nebylo to něco, co přišlo jednou ráno. Je to tak, jak Arnošt napsal v Colette: „Měla 
v sobě tábor, i kdyby utekla na konec světa." A je to i úhel pohledu, kterým se dívám na svět.

Jaký byl táta doma? Jak sám říkal, „ernst lustig" čili vážně veselý?
Arnošt byl opravdu obojí najednou. Laskavý, štědrý, mírný i napjatý, zavřený ve svém světě. Když se zavřel, bylo potřeba nechat ho v klidu, protože tvořil. A také to, že se vyrovnával s tím, co bylo. 
S nespravedlností, statečností i touhou žít. Ale zároveň byl otevřený vašemu světu. Jen musel člověk odhadnout, kde se zrovna nachází.

Zažila jste ho někdy smutného 
a „na kolenou"?
Smutného jsem ho zažila po emigraci do Izraele, Jugoslávie a USA. Celou tu dobu od roku 1968 až do sametové revoluce byl ještě smutnější než kdy předtím. Z návratu do Prahy roku 1990 měl radost, ale přetrvával smutek z války, protože tušil, že vše, co by chtěl napsat, možná nestihne. Měl toho v sobě na několik životů.

Máte po něm nějaký povahový rys nebo neřest?
Hledání toho krásného, energii, nadhled, umíněnost, přímočarost. A to, co život prodlužuje i zkracuje: pravdu a radost ze života. V našem společném filmu Arnošt říká: „Je více myší než pastí, taková je moje filozofie." Řídil se tím, řídím se tím i já. A také bývám podobně jako on vážná, taková Erna.

Váš táta byl silná osobnost. Bylo pro vás těžké najít si vedle něj tu svou?
Těžké to nebylo. Hlavně kvůli jeho proslulosti jsem se dala jinou cestou. A oba rodiče mi fandili. Teď, po pětadvaceti letech, jsem se ale stejně vrátila tam, kde jsem asi měla být. Škoda, že to nepřišlo dříve. Mám co dohánět.

Eva Lustigová

Jaký byl Arnošt Lustig před vaší kamerou? Poslouchal, nebo taky řekl: dost, vypni to?
Byl úžasný profesionál. Otázky nechtěl znát předem, aby mohl být spontánní. Pro dobro filmu udělal vše, co bylo možné a co jsem měla na srdci. Říkal mi paní režisérko 
a byl z toho hodně „lustig." Ovšem když vyhladověl, chtěl dobré jídlo. A pak pracoval jako třicetiletý. Měli jsme několik natáčecích dní – od rána do půl desáté večer. Ráda vzpomínám na scény na Starém židovském hřbitově, kde to osvětlovač osvítil deseti tisíci watty. Jsou to nejhezčí záběry filmu. Marek Jícha Arnošta kamerou vysloveně maloval. Táta měl svatou trpělivost, navzdory nemoci, která střídavě stála v pozadí či v popředí a poháněla naši společnou práci.

K psaní vás přiměl on?
Dalo by se říct, že ano. Jednou se mě zeptal, jestli bych nechtěla konečně něco napsat. A k filmu mě nakonec také nasměroval. Všechno se to odehrálo docela rychle a nedávno. Bylo to v hodině dvanácté. Ba ne, patnáct minut před ní…

Vzala jste si Inda a vaši synové po něm mají tmavou pleť. Je to důvod, proč žijete radši ve Švýcarsku? Jsou Češi tak xenofobní, že byste se o své bližní bála?
Xenofobní buď člověk je, nebo není. Nechci si to myslet o všech Češích. Ale je pravda, že když tu jdeme po ulici, všimnu si někdy reakcí a pohledů, na které v cizině nejsem zvyklá. Moje maminka měla černé vlasy a po válce 
v čistírně říkala, že to je pro paní Černou…

Takže ve Švýcarsku se cítíte lépe?
Nemám tam druhý domov, ale připouštím – je tam většinou klidněji. Hodně cizinců, takové malé spojené národy. Hodně lidí má děti, které vypadají jako ty moje. Mohli přijet z Jižní Ameriky, Řecka nebo Pákistánu. Moje maminka jim říkávala „míchaná vajíčka." I když jednou v noci na nádraží v jakémsi větším městě musel můj syn utéct před přistěhovalci, kterým se nelíbila jeho hvězda kolem krku.

V Evropě narůstají v poslední době extremistické tendence. Zneklidňuje vás to?
Ano. Nechtěla bych nikdy šeptat svému milému to, co šeptala Colette z Antverp 
v Osvětimi: „Kdybych přežila, už bych neřekla, z jaké jsem se narodila matky. Jakému otci. Z jakého rodu. Jak mě vychovali. Nechala bych si původ, svou krev, svou rasu pro sebe. Lhala bych, jako lžou Němci. Na těle to není vidět. Krev mlčí. Původ se neohlašuje. Žila bych zbytek života lež."

Jak se vlastně seznámí švýcarská Češka s Indem?
Nedá se to přesně popsat. Je v tom hodně zajímavého, hlavně ze začátku, než ve vás začne růst něco hlubšího 
a přestanete být překvapena běžnými věcmi. S manželem jsme se seznámili ve Washingtonu. Já pak dostala nabídku pracovat ve Švýcarsku a muž to uvítal. Hledal si práci a s mou maminkou zatím hlídal našeho osmiměsíčního syna. Dnes vede firmu s více než 300 zaměstnanci. Měl možnost založit v Praze pobočku, ale nakonec zvítězila Budapešť – mimochodem i z důvodů ekonomických. Praha je drahá.

Škoda, možná jste se přece jen mohla vrátit domů.
Ano. Moje škoda. Mohl se hlavně konečně doučit česká slovesa, ta totiž zásadně neuznává. Čas od času v češtině něco řekne – abychom si 
s kluky mohli povídat. Ovšem bez sloves.

Je pravda, že váš otec vyhrožoval budoucímu zeti zastřelením? Asi předvídal, že váš svazek nebude bez společenských potíží.
Ani moji, ani manželovi rodiče nebyli nadšení. Arnošt sbíral staré revolvery a v jednu chvíli to opravdu vypadalo docela vážně. Tchán s tchyní zase chtěli mého muže poslat zpátky do Mumbaje. Byl to boj. Tehdy jsme ještě studovali a tomu všemu moc nerozuměli. Zdálo se to tak jednoduché.

Spisovatl Arnošt Lustig s dcerou Evou

Máte jako matka smysl pro humor. Staršího syna jste pojmenovala hebrejsky Negev, což je – jestli to říkám správně – jméno pro izraelskou poušť. A mladší je Sinaj. Máte doma Sinajskou poušť. To byl záměr?
Ano. Miluji poušť, prostor 
a slunce.

Mimochodem, jak by se bývala jmenovala dcera?
Ta první Sázava, ta druhá Vltava, ta třetí Dráva.

Působíte v oblasti managementu a mezinárodního zdravotnictví. Čím vás tahle profese láká? A jak jde dohromady s psaním a natáčením filmů?
Je to užitečná a dynamická práce, která mi umožnila pracovat s lidmi z jiného světa, než ze kterého pocházím. Nemluvím jen o zemích, ale 
o způsobu přemýšlení, komunikace, řešení problémů. Strávila jsem poměrně hodně času s kolegy v rozvojových zemích, jako jsou Filipíny, Egypt, Jamajka, Vietnam, Srí Lanka, Brazílie… Práce mi poskytuje zázemí, osobní rozvoj a příležitost být jako tvůrce mezi lidmi, kteří se na svět dívají jinak než já. Má profese vlastně kloubí mé organizační a analytické sklony a umožňuje mi načerpat energii k jiné, osobnější aktivitě, kterou postupně objevuji. Také mě zajímá produkce vážné hudby a sportu.

Tak ještě dvě čistě ženské otázky: Změnila jste účes. Dlouho jste nosila nakrátko střižené vlasy, teď máte dlouhé. Potřeba změny?
Ne, líbí se to manželovi.

Cítíte se jako žena ve 21. století ve střední Evropě dobře?
Mám to štěstí, že jsem se narodila do doby, kdy mám, na rozdíl od Dity Saxové, tu krásnou šanci říct: Život je to, co chceme, ne to, co máme.

Eva Lustigová

* Narodila se 22. srpna 1956 v Praze.

* S rodiči Arnoštem a Věrou Lustigovými a starším bratrem Josefem (Pepim) žila v Československu do srpna 1968, kdy rodina emigrovala do Izraele.

* Nakonec se Lustigovi usadili
v USA, kde Eva vystudovala mezinárodní obchod na George Washington University a kulturní antropologii na American University ve Washingtonu.

* Přes dvacet let pracuje ve Švýcarsku v mezinárodním zdravotnictví a managementu.

* S otcem napsala knihu Povídky. Snímek Tvoje slza, můj déšť: Přítomnost Arnošta Lustiga (2012) je jejím filmovým debutem.

* Je vdaná, má syny Negeva 
a Sinaje.

Autor: Jana Podskalská

24.11.2012 VSTUP DO DISKUSE 10
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Průměrná mzda v ČR se ve 3. čtvrtletí zvýšila na 27.220 Kč

Praha - Průměrná mzda v Česku ve třetím čtvrtletí meziročně vzrostla o 1170 korun na 27.220 Kč, tedy o 4,5 procenta. Reálně, po odečtení inflace se lidem výdělek zvýšil o čtyři procenta. Informoval o tom dnes Český statistický úřad (ČSÚ). Podle něj na růst mezd v mnoha oblastech tlačil nedostatek pracovníků, o které zaměstnavatelé mezi sebou soutěžili. Růst výdělků se shoduje s odhady analytiků.

Případ úplatků Horkého a lobbistky Mrencové se vrací do Chebu

Plzeň - Krajský soud v Plzni zrušil původní verdikt a vrátil případ k novému projednání do Chebu.

Děti na Hájích ve Slaném našly cestou do školy mrtvolu

Slaný - Děti ve Slaném na Kladensku zažily v pondělí ráno šok. Cestou do základní školy totiž narazily na mrtvolu. Mladý muž, který nejevil známky života, ležel nedaleko nemocnice v lesoparku Háje. Podle informací kladenské policejní mluvčí Michaely Novákové přivolaný lékař konstatoval smrt a zároveň ale předem vyloučil cizí zavinění.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies