VYBERTE SI REGION

Romové: Žijeme teď pořád ve strachu

Opava – Tři zápalné lahve během několika dnů. Dvě o Velikonoční neděli a jedna pár dní poté. Pouhé štěstí, že nehořelo a že nebyl nikdo zraněn.

18.4.2010 74
SDÍLEJ:

Karel Giňa v místnosti, kde našli třetí zápalnou láhev.Foto: DENÍK / Veronika Schindlerová

Tak jako tak žijí Romové z domu na Rybářské ulici ve strachu a nervozitě. Ve strachu, že vše bude pokračovat a neskončí dřív, než budou skutečně hořet. O velikonočním víkendu vhodil pachatel dvě lahve do chodby, kde Romové nemají dveře.

Ve čtvrtek pak obyvatelé domu našli láhev v jednom z pokojů v prvním patře. „Kdyby tam byly koberce, hořeli bychom. Tak ohořel jenom kousek zdi,“ řekl jeden z obyvatel domu Karel Giňa. „Měl jsem tady čtyřměsíční holčičku a musel jsem ji odvézt zpátky dceři. Měl jsem strach. To, co nedokončili radikálové ve Vítkově, chtějí dokončit tady,“ uvedl Giňa a doplnil:

„Abych byl upřímný, myslím si, že nebude klid, dokud se jim to nepovede. Když zabarikádujeme dveře, hodí nám to do sklepa. Zkrátka nepřestanou, dokud to nedokončí.“

Kriminalisté již zveřejnili výsledky chemické expertizy dvou lahví z víkendu. „V lahvích byl minerální olej. Tato tekutina je klasifikována jako hořlavina čtvrté třídy. Obecně je možné říci, že pro vznícení oleje je potřeba vysoké teploty,“ uvedla mluvčí severomoravských kriminalistů Soňa Štětínská.

Veronika Schindlerová

Co si o útoku myslí Opavané?

Co si o útocích na Romy myslí obyvatelé Opavy, jak je hodnotí a jak vnímají soužití s tzv. druhou stranou? Na tyto otázky jsme tentokrát hledali odpověď jak mezi „bílou“ částí opavských občanů, tak zástupci z řad romské minority.

Ačkoli ne ve všech případech, tak se názory radikálně různí a je nemálo těch, kteří se k tomuto raději nechtějí vyjadřovat. Už podle faktu, jak složité bylo získat otevřené odpovědi, je znát jisté napětí mezi oběma komunitami a těžko definovatelné obavy z obou stran.

Jedním z těch, kdo nám odpověděl, byl jednačtyřicetiletý podnikatel Lumír Knapka. „Pokud se prokáže, že to byl opravdu úmysl někomu ublížit, pak by se měl ten člověk raději sám přihlásit policii, protože tohle není řešení ničeho, a kdyby někteří z nich zjistili, kdo to udělal, tak by se taky nemusel dočkat druhého dne.

Podívejte, já mám s Romy osobně neblahé zkušenosti, takže opravdu nemůže nikdo čekat, že budu litovat jejich životní situace,“ zdráhavě, ale upřímně odpovídá.

Třicetiletý nezaměstnaný Roman Čonka k tomu říká: „Kdyby to hodil Cikán do baráku bílému, to byste viděli ten fofr, jak rychle by ho zašili. Vždyť to jde všude vidět, jak se k nám chovají. Jdu nakoupit a hned za mnou se plíží nějaká prodavačka, aby mě sledovala, jestli nekradu. Cítím se tady pořád urážený.“

Magdaléna Skoupá nám nabízí svůj úhel pohledu. „S těmi útoky samozřejmě nesouhlasím, ale kdyby tady fungoval správně soudní systém a Romové chodili za své zločiny do vězení jako ostatní lidé, tak by asi nebyl důvod, aby proti nim byli lidé tolik zaujatí. Jenomže takhle to není. Nenajdete nikoho jiného než Romy, kteří chodí na svobodě i se třemi podmínkami naráz.

Stačí, aby vykřikovali „rasismus“ a každý, včetně soudů, raději couvne, aby náhodou neměl oplétačky. A to je správné? Myslím, že to já, a mně podobní, jsou zde diskriminováni, ne naopak,“ míní čtyřiapadesátiletá úřednice.

Asi nejvíce do této věci vidí přímo terénní pracovník Martin Lévay. „Ten, kdo udělá takovou věc, nemůže být duševně v pořádku. Zprávy a stížnosti na různé věci přicházejí z okolí této a zejména Sadovy ulice prakticky neustále. Je to totiž zrovna místo, kudy se vrací fotbaloví fanoušci ze stadionu, a mezi těmi je samozřejmě hodně právě takových agresivních typů a také Poláků, kteří si zde dělají, co chtějí.

Jistý přehlíživý přístup k Romům zde opravdu existuje, ale může za to v této době částečně i krize. Na Romy se s oblibou za všechno hází vina. Takže teď je to ještě vystupňováno. Jednoduše řečeno: Někde se něco stalo? Může za to Rom. Zdražil se chleba? Může za to Rom. Tak to prostě je,“ posteskne si na závěr.

Tomáš Pustka, Marek Strmiska

Starosta: S vypálenou rodinou nemáme problémy

S přistěhovanou rodinou Natálky Sivákové nemají v Budišově nad Budišovkou žádné problémy. „Žádné problémy s touto rodinou nemáme nebo alespoň o žádných nevím. Snad jenom jsem zaznamenal zvýšený mediální zájem a také stále lidé posílají pomoc,“ uvedl starosta Budišova nad Budišovkou František Vrchovecký.

Jak zmínil místní obyvatelé podle jeho slov přijali rodinu Sivákovu vcelku bez problémů. Žádné konflikty po přistěhování s místními obyvateli nevznikly.

Natálku čeká celoživotní léčba

Natálka z Vítkova, která byla při loňském žhářském útoku ve Vítkově popálena na osmdesáti procentech těla, momentálně není v nemocnici. Jak redakci potvrdil tiskový mluvčí Fakultní nemocnice v Ostravě Tomáš Oborný, Natálka je v současné době v domácím léčení.

„U Natálky ale probíhá stále dlouhodobá léčba. V jejím případě bude celoživotní,“ uvedl Oborný.

Lucie Orbanová

Kolik bylo rasových trestných činů?

Trestné činy s rasovým podtextem se bohužel staly realitou i v našem kraji. Zjistit ale přesné údaje o tom, kolik takových činů bylo na území Moravskoslezského kraje spácháno, není jednoduché.

„Policisté loni prověřovali několik trestných činů s uvedeným podtextem. Je ale důležité konstatovat, že z hlediska právní kvalifikace se mohlo jednat o jakékoli právně kvalifikované skutky, přičemž ve zpracovaném veřejně dostupném přehledu vývoje nejsou tyto údaje zaneseny.

Statistika například loupeží nebo ublížení na zdraví s rasovým podtextem tedy není zpracovaná. V oficiálních statistikách přístupných na internetu jsou pouze trestné činy jako například hanobení národa, přesvědčení a rasy,“ uvedla k problematice počtu rasových činů Soňa Štětínská, komisařka Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje.

To znamená, že pokud policisté zaevidovali například trestný čin krádeže, v dostupných statistikách je uveden jen trestný čin krádeže, ale již nikoli dovětek s rasovým podtextem. Policie nemůže jeden skutek zaevidovat dvakrát nebo vícekrát.

Statistiky za rok 2009 uvádějí, že v kraji byly během dvanácti měsíců spáchány čtyři trestné činy hanobení národa, přesvědčení a rasy, tři trestné činy podněcování k národnostní a rasové nenávisti a 14 trestných činů podpora a propagace hnutí vedoucích k rasové nesnášenlivosti.

Martin Kůs


Jak se nám žilo v romské čtvrti

„Hej, to je ta gadžovka, co na nás dělá!“ Na tuto historickou větu nemůžeme v redakci zapomenout. Vykřikli ji Romové na naši kolegyni, když šla Rybářskou ulicí do práce. Bylo slunečné červencové ráno, oni seděli na pohovce vytažené před svým domem na chodníku, ona šla pracovat.

Dodnes si kolegyni kvůli tomu dobíráme. Nicméně legrace to je jen zdánlivá. Takovouto větou si totiž Romové ničí sympatie nezískají. Jak se vlastně vedle Romů žije?

Naše redakce sídlila dlouhá léta na Mařádkově ulici, v sousedství romské čtvrti, kam patří i ulice Rybářská, takže o soužití s nimi víme své. Ale aby bylo jasno hned na začátku: naše zkušenosti nebyly jen špatné.

Paní šéfka, ty děcka dělají bordel

Na Rybářské ulici a v okolí platilo jakési nepsané pravidlo o vzájemném hlídání se. Spolehnout jsme se mohli na služby jakéhosi samozvaného strážce, mohutného Roma, který nás na prohřešky „svých lidí“ upozorňoval. Na mušku si bral především děti.

„Paní šéfka, ty romské děcka dělají za vaším barákem bordel. Staví tam chyšu a dělají oheň,“ hlásil. Proč nezasáhl sám, nebylo jasné. Pravdou je, že potíže s dospělými Romy jsme neměli. Když bylo teplo, vytáhli na chodník křesla a židle, sedávali na nich, pokuřovali a okřikovali své děti.

S těmi bylo naše soužití horší. Nudily se, byly rozjívené, a tak se bavily na účet kohokoliv a čehokoliv. Ničily telefonní automat na Mařádkově ulici, snažily se z něho dostat drobné, a protože jejich rodiče neměli vlastní popelnice, roznášely odpadky v igelitových taškách po okolí.

Své si s nimi užila i naše asistentka, které malí Romové jednou hodili ke svému velkému veselí do kanceláře v přízemí leklou rybu, kterou vylovili z blízkého špinavého náhonu.

Auto pro postiženého syna

Ústní dohodu jsme měli se starším Romem, který neměl kde zaparkovat stařičkou škodovku. Tak parkoval na oploceném vydlážděném plácku za redakcí. I když nám tím komplikoval život, nikdo neměl srdce ho vykázat ven. Nechal si udělat klíče od brány, nám je slíbil také, ale nějak k tomu nedošlo.

Pak jsme ho vždy několikrát za den z okna vídávali, jak své polorozpadlé auto, které mělo za oknem kartičku pro postižené, kontroluje a oprašuje. „Mám postiženého syna, a vozím ho k doktorovi,“ říkal nám. Kdo ví, jak to bylo doopravdy, jisté je pouze to, že to s námi uměl.

Kdo bonzoval?

Zpětně, s odstupem lze říci, že soužití s místními Romy nebylo sice ideální, ale nebylo ani hrozivé. Dalo se s nimi vyjít. Nežebrali, většinou nebyli dotěrní, mnozí měli svou hrdost, a jestliže se nám z budovy někdy něco ztratilo, nikdy bychom nemohli říci, že to vzali právě oni.

Mnohem horší chvíle jsme občas zažívali s některými seniory ze sousedního domova důchodců. Starali se tam o ně dobře, ale žádný personál není schopen je na vycházkách stoprocentně ohlídat. Tak se stávalo, že si do naší redakce chodili stěžovat a nadávat na všechny a na všechno včetně počasí.

Nejhorší však bylo, že na nás někteří místní „bílí“ obyvatelé včetně jednoho z bývalých opavských zastupitelů žalovali městské policii, když jsme byť jen na chvíli zaparkovali v zákazu. A tak strážníci k naší redakci vyjížděli často a my často platili pokuty. Dnes už dva roky sídlíme v ulici Na Rybníčku.

A jak to naše dlouholeté soužití s Romy i bílými hodnotíme s odstupem a nadhledem? Zatímco Romové nikdy „nebonzovali“, někteří „bílí“ často. A rádi.

Zuzana Urbánková

18.4.2010 VSTUP DO DISKUSE 74
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies