VYBERTE SI REGION

Rösel: Jsem racionálně uvažující muž, ne umělec

Praha /ROZHOVOR/ - S novým ředitelem Národní galerie Vladimírem Röselem o novém přístupu, enormních nákladech a práci z fandovství.

16.7.2011 2
SDÍLEJ:

Ředitel Národní galerie Vladimír Rösel poskytl Deníku rozhovor.Foto: DENÍK/ Martin Divíšek

Nový ředitel Národní galerie Vladimír Rösel nezačíná lehko. Krátce po svém jmenování do funkce 1. června vyzval téměř tři sta zaměstnanců, aby mu poslali své náměty, podněty, připomínky, témata k diskuzi, co a jak vylepšit. Přišlo jich šest.

Nepředpokládám, že byste haněl práci vašeho předchůdce, profesora Milana Knížáka. Nicméně, tahle pasivita lidí nevěstí nic dobrého. V jakém stavu vám předal Národní galerii?
Na takový soud je ještě brzo, to po mně nechtějte. Jistě se to nějak objeví ve výroční zprávě NG z roku 2011. Předávání, takto komplikované, instituce je teprve na začátku.

A kdy to budete vědět?
Těžko říci. Národní galerie je státní ústav, kromě Památkového ústavu a Národního muzea je největší příspěvkovou organizací ministerstva kultury. Takhle bez ověřených informací a souvislostí se to těžko hodnotí.

Tak jinak. Na co z toho, co Milan Knížák zavedl, chcete navázat a co byste naopak rád změnil?
Určitě chci navázat na potenciál, který galerie má – především na kurátory, kteří svou práci v daných podmínkách vykonávají, jak nejlépe mohou. Na druhou stranu jdou z galerie hlasy, že maximální výkon instituce může být tak 70 procent, otázkou je, jaký výkon dává nyní.

Neměnil byste tedy nic. Čili navážete i na danou koncepci výstav a komunikaci s veřejností, jak ji galerie poslední roky prezentovala…
To bude otázka možného. Pracovníci galerie si přejí, aby šla rychle dopředu, já si to samozřejmě přeji také. Její provoz je ale tak náročný, že snad ani nemá srovnání se světem.

Jak to myslíte?
Není to její chyba, ani jejích pracovníků. Mluvím o tom, že pravděpodobně neexistuje v Evropě podobná instituce, která by měla srovnatelný počet historických budov, jež Národní galerie spravuje jménem státu a krom toho vystavuje stálé sbírky či výstavy. Většina podobných organizací má jednu centrální budovu, maximálně dvě, my jich jen v Praze máme sedm. Náklady na ně jsou neúměrné. Není to asi nejlepší příklad, ale aspoň pro představu - Metropolitní muzeum v New Yorku má náklady na jednoho návštěvníka 40 dolarů, my asi 55 dolarů.

Tam budou mít ale určitě víc návštěvníků…
To určitě. Ale fixní a variabilní náklady jsou jistě v jiném poměru než v NG. Chci tím říci, že především naše fixní náklady jsou enormní. To pak sráží objem možných finančních zdrojů v tom, co můžete podnikat s vnitřkem budov - výstavami, sbírkami, dialogem s veřejností.

Čili uzavřenosti galerie, která se celkem oprávněně vedení instituce už dlouho vytýká.
Ano. Vím. Sbírky jsou rozházené do různých budov, izolované. Já chci ale z téhle nevýhody udělat výhodu. Je to do jisté míry unikát – a je otázkou, zda se povede, aby lidé vstupovali do jednotlivých budov a z každé si odnášeli konkrétní prožitek. Na druhou stranu chci aby vstupovali do jakéhosi jednoho virtuálního muzeálního prostoru, který se bohužel nachází v mnoha lokalitách.

Takže neplánujete to, co by se kvůli ekonomické situaci galerie nabízelo – redukci počtu budov?
Ne. Máme 380 tisíc sbírkových předmětů, ani by nebylo kam je dát, kam vtěsnat. Ostatně, kdybychom z budov odešli, někdo je stejně musí provozovat. A je otázkou, zda by to jiná instituce dokázala lépe, než my. Teprve se s tím seznamuji, ale tyhle historické budovy či spíš paláce jsou dlouhodobě podfinancované, mají technické a provozní potíže, některé se nacházejí v havarijním stavu. Ale bude samozřejmě záležet na tom, jakou podporu stávajícího provozu se podaří získat od státu a budovy i v havarijním stavu udržet provozuschopné. Zavírat určite nechceme.

O tom asi budete muset přesvědčit pana ministra Bessera. A nejspíš také své kritiky, kteří ve vás vidí jen manažera bez větší vize.
Galerii znám třicet let. Prochodil jsem ji křížem krážem deset let jako lektor, prováděl jsem řadu našich i zahraničních hostů a to, jak může fungovat, vím možná lépe, než si kdo myslí. Není to moment, který by samotný mě kvalifikoval do tohoto postu. Ale je to důležitá zkušenost. A chci ji využít při další práci.

Kde třeba?
Za svízelný fakt například považuji naši moderní sbírku umění ve Veletržním paláci. Je v prostoru, který k tomu primárně nebyl určen ani odpovídajícím způsobem rekonstruován. Nachází se zde sbírka francouzského moderního umění, představující prakticky nejcennější umělecká díla na současném uměleckém trhu, pořízená ve 20 letech 20. století . Unikátní kolekce, která vyvolává otázky, jak ji co nejlépe prezentovat. Nemůžeme ji bohuželnechat cestovat po světě jako Tutanchamóna, jde o jedinečnost děl, stav obrazů, výši pojistné částky a tak dále. Tedy uměnímilovní návštěvníci musí přijet za ní do Prahy, do NG. To jim musíme sdělit a to je musíme naučit. Ano někdo říká, Češi jezdí na výstavy do Vídně. A my říkáme svět za tímto unikátem, bude věřím jezdit do Prahy.

To jsou domácí sbírky. Galerii je ale právem vytýkáno, že dlouho nehostila velkou výstavu současného umění zvenku. Budete se snažit to změnit?
Vím, kritici se mě ptají, proč musí lidé jezdit za velkými výstavami do Vídně, Berlína či Londýna. My se ale bohužel zatím nemůžeme rovnat světovým galeriím ve velkých metropolích. Z finančních důvodů. Ani počtem možných návštěvníků.

Putovní mezinárodní výstavy bývají založené na partnerství, neměly by být tak drahé.
Ale jsou. Výsledný efekt komerčních výstav, jaké se pořádají ve velkých evropských městech a centrech, nám v českých poměrech nezaplatí náklady, které do nich vložíme. Nemáme sponzorskou tradici, nemáme odpovídající počet návštěvníků. Já chci dosáhnout naopak toho, aby lidé jezdili za tím, co můžeme ukazovat my. Chci najít systém, jak odprezentovat to, co unikátního máme tady. To je věc komunikace. V tom vidím velké rezervy.

Můžete být konkrétnější?
Když jsem v roce 1990 z Národní galerie odešel a teď se vrátil, zjistil jsem, že se vnitřně nijak nezměnila. Je to signál, že spousta věcí se dá dělat lépe.

Které třeba?
To je systémová věc. Rozhoduje tu bohužel jeden člověk, statutární zástupce-generální ředitel. A to chci změnit. Chci vybudovat správní radu, a v rámci kolektivního orgánu rozdělit odpovědnost a potažmo i pravomoce mezi více lidí. Druhá věc jsou peníze, lépe řečeno kapitálové zdroje v čase..

…a ty jsou malé.
Nebudu říkat, jak jsou tu vysoké platy. . Řada lidí tu ale pracuje z čirého fandovství, není motivována k tomu, aby dělala víc než musí.

Tak to ale probíhá momentálně skoro v celé společnosti… V rámci krize se šetří, propouští, minimum lidí pracuje se stejným objemem práce.
To je ale špatně. Lidé musí mít nějakou motivaci dělat věci lépe. Tady, v galerii jsou demotivováni tím, že systém jim léta ukrajoval, říkalo se – snižujte náklady. Ano, náklady je třeba snižovat, ale je určitá mez za kterou to už víc nejde. Provoz historických budov je a bude čím dál dražší. A to není vina lidí uvnitř NG.

Takže co s tím?
Národní galerie si musí vydobýt pozici, kdy bude právem žádat od státu odpovídající podporu. Teď je na samém konci toho, co by měla dělat. Kritika směřující na její adresu je oprávněná – nemá odpovídající vchod demonstrující sbírky uvnitř, důstojné toalety, dostatek potřebného zázemí jako kaváren a restaurací, nemůže díky svému provozu a podmínkám realizovat reprezentativní výstavy jako zahraniční galerie. Jenže potřebný kapitál nevyděláte tak, že budete neustále spořit. Čím víc uspoříte, tím méně máte příjmů. Příjmy z vlastních aktivit jsou v našem případě marginální. Majoritní příjem NG zajišťuje stát svými příspěvky na provoz a investice.

Máte v plánu přizvat do galerie ještě nějaké odborníky – třeba i zvenčí?
Že je tu personální podstav, to vím. Mzdové prostředky jsou tak limitované, že i kdybych ta jména měl, nezaplatím je. Jednal jsem s řadou lidí, ohledně konsolidace a nového plánu. Jen na svůj entuziasmus je ale neutáhnu. Natáhnout sem celebrity není možné, asi by neuměli v tomto systému pracovat. Konzultoval jsem galerii s některými odborníky v zahraničí, ale teď je na nějaké pozvání brzo.

Kde jste jednal?
Nejblíže je mi anglosaský svět. Ale rozhlížím se i v blízkém okolí, Německo, Rakousko.

Jaké jsou tedy vaše nejbližší cíle?
Připravit důstojný a odpovídající rozpočet galerie. Jsem sám zvědav, jaké překvapení mě i ministerstvo čeká ve smyslu vyrovnanosti současného rozpočtu. Už teď se ukazují nějaké systémové potíže, ty bude třeba vyjasnit. Ale bez potřebných kapitálových zdrojů se nehneme z místa. Teprve na jejich základě může galerie budovat a pak generovat vlastní samostatné příjmy.

Čili vás čeká boj s ministrem Jiřím Besserem. Jak odhadujete své šance? Vy jste manažer, on ale také, a dost tvrdý.
Ministr a ministerstvo jsou naši partneři nikoli protivníci. Já neznám limity ministerstva kultury. Je předčasné se k tomu vyjadřovat. Nebudu chtít po státu nesmyslné věci, vím, že ministr řeší i jiné problémy dalších kulturních institucí. Ale naučil jsem se pracovat s investicemi, a budu prosazovat rozumně vyargumentované požadavky. Jsem racionálně uvažující člověk, ne umělec. A doufám, že ministerstvo zváží své možnosti a potřeby Národní galerie a vyjde mé argumentaci vstříc.

A když se vám tyhle nezbytné kroky nepodaří?
Budu hledat jiné alternativy.

Kdo je Vladimír Rösel

- narozen 18. února 1966

- je ekonom a finančník, zakladatel a jednatel společnosti Lombard Advisory Partners s.r.o., která se zabývá investicemi, správou soukromého kapitálu a obchodem s nemovitostmi

- kariéru finančníka Rösel zahájil v roce 1991 v londýnské Bankers Trust

- v 80. letech působil jako lektor v pražské NG, má i roční zkušenost z Peggy Guggenheim Collection v Benátkách a Britského muzea v Londýně

- v roce 2006 jej týdeník Euro označil za odborníka na letecký průmysl, jeho Lombard Advisory Partners se podílela na úspěšném dokončení restrukturalizace tradičního českého výrobce leteckých motorů, podniku Walter

- spolu s Vladimírem Röselem byli největší kandidáti na post šéfa NG i ředitel Moravské galerie Brno Marek Pokorný a historik umění Jiří Fajt

Vladimír Rösel se zúčastnil již minulého konkurzu na šéfa NG

Autor: Jana Podskalská

16.7.2011 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Povstalci v Halabu řekli Američanům, že město neopustí

Damašek - Povstalci v syrském Halabu oznámili Spojeným státům, že obléhanou východní část města neopustí. Reagovali tak na výzvu Moskvy, která je prý připravena jednat s Washingtonem o stažení všech rebelů. Informovala o tom agentura Reuters. Podle syrského vojenského zdroje má Damašek v plánu získat plnou kontrolu nad Halabem během několika týdnů.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies