Jak zjistit, že máte problém? Zajít ke scientologům

"Dobrý den, je možné si u vás udělat Oxfordský test osobnosti?,“ nahlížím nesměle dovnitř „dianetického centra“ scientologů. „Ale jistě! Posaďte se,“ usměje se asi sedmadvacetiletá sympatická bruneta s lehkým ruským přízvukem. Během několika minut už zaškrtávám odpovědi. Jde to docela rychle.

„Měl jste letáček za stěračem?“ přeruší mi najednou tok myšlenek starší kolegyně kudrnaté brunety, která na chvíli přišla. „Ne, našel jsem vás přes internet,“ odpovídám trochu nesoustředěně a vracím se k testu. Za chvíli mám hotovo a vracím papír brunetě k vyhodnocení. Napjatě čekám na výsledky.

A konečně mám čas prohlédnout si pořádně interiér centra. Připomíná něco mezi kanceláří malé reklamní agentury a prodejnou fantasy literatury. Schémata načrtnutá fixem na tabuli vypadají vedle postav levitujícími nad pyramidami trochu nepatřičně. Během chvilky se bruneta vrací a tváří se trochu ustaraně. „Máte velký potenciál, ale nevyužíváte ho,“ vysvětluje mi.

„Také jste nervózní, zřejmě máte nějaký velký problém,“ upře na mě velké hnědé oči. „A-ano?,“ vykoktám překvapeně. „Ve škole, v práci nebo problémy s penězi?,“ pátrá mladá žena. Vrtím hlavou. „Tak ve vztazích?,“ ptá se už skoro prosebně. Také bez problémů. Záhada. Ale pak se to vyjasní. „Tady, máte nízkou hodnotu zodpovědnosti,“ ukazuje prstem. „To znamená, že vůbec nejste schopen poznat, že máte problém,“ dodává vítězoslavně.

Dá se s tím něco dělat? Ale jistěže ano. „Velmi by vám pomohla kniha a seminář Osobní hodnoty a integrita,“ vysvětluje. A mám štěstí – tento víkend v centru přednáší světoznámý scientolog Pier Paderni. Za dva tisíce korun můžu na jeho semináři najít odpovědi na své otázky. Můj další problém je negativita.

„Stopujete věci,“ říká bruneta. Nemám ponětí, co to znamená. Z mého výrazu je to asi poznat, protože po chvíli pokračuje: „Na všem hledáte to špatné. Kdybych vám třeba řekla, že si máte koupit tuhle knihu, která vám pomůže, začnete říkat: Stop! Nemám na to peníze nebo nemám čas,“ přichází pohotově s příkladem. V následujících chvílích se dozvídám, co všechno scientologové dokáží. „Homosexualita je iracionální, ale je možné ji vyléčit,“ říká například milým hlasem. Snažím se oponovat, ale k pochopení celé věci je prý nutné shlédnout scientologické DVD. „Jak dlouho to trvá?,“ ptám se už trochu unaveně. Třičtvrtě hodiny? Už musím jít.

„Ale to video může změnit váš život,“ říká mi na odchodu vyčítavě bruneta. Začínám myslet negativně. Stop! Na tohle vážně nemám čas ani peníze.

Klikněte pro zvětšení!

Máme vlastní cestu, říká scientolog

Deník tento týden upozornil na to, že scientologům, kontroverzní náboženské skupině, se pod záminkou protidrogového programu podařilo proniknout do některých základních škol. Tam přednášeli dětem. Některé akce dokonce domlouvaly samy radnice.

Oslovení odborníci i čtenáři Deníku byli zjištěními Deníku znepokojeni. Právě tímto způsobem se totiž podle nich hnutí může plíživě etablovat ve společnosti. Mluvčí scientologů Vlastimil Špalek ale tvrdí, že protidrogoví odborníci skupinu napadají, protože sami dělají svou práci špatně.

Vadí vám zdůrazňování vazby mezi projektem Řekni ne drogám a scientologickou církví. Proč?
Členové sdružení Řekni ne drogám jsou jak scientologové, tak nescientologové a v žádném případě nepropaguje na školách scientologickou církev. Naším jediným cílem je pomocí osvěty poukázat nebezpečí drog.

Při protidrogových přednáškách na školách se o scientologické církvi nebo učení Rona Hubbarda nikdo nezmiňuje?
Jistěže ne. Dokonce by to ani nebylo možné. Při všech přednáškách musí být přítomen pedagog. A od roku 2001, kdy tento program v Česku funguje, si žádný z nich nestěžoval.

O scientologii se nepíše ani v brožurách, které ve škole žáci dostanou?
Ne, brožury se zabývají výhradně nebezpečím drog. Pouze v úvodu je poznámka o tom, že se na projektu podílí členové scientologické církve, protože to nechceme nijak tajit. (Přímo v brožurách se přitom píše, že projekt Řekni ne drogám je ochrannou známkou scientologické církve. Zmiňují také knihy Rona Hubbarda a uvádí kontakty, kde se o jeho učení lze dozvědět víc – pozn. aut.)

To ale některým rodičům může vadit, nemyslíte?
Ano, česká společnost je silně ateistická a řada Čechů má s církvemi obecně problém. Ale opakuji, že v těch brožurách žádná náboženská agitace není. Dokonce se ozývají i policisté, kteří se ptají, zda tyto materiály mohou použít při vlastních preventivních programech.

Odborníci na drogovou problematiku ale vašim programům často vyčítají, že jsou založeny na spíše na strašení než na objektivních informacích. Vadí jim například to, že nerozlišujete mezi měkkými a tvrdými drogami.
To je trik těchto odborníků, kteří svou práci sami dělají špatně a snaží se to zakrýt laciným napadáním programů, které chtějí ve společnosti vytvořit protidrogovou atmosféru. Sami totiž některé typy drog vlastně propagují. Říkat například, že marihuana je bezpečná droga je zhýralost.

Ministerstvo školství doporučilo školám spolupracovat v oblasti drogové problematiky s občanskými sdruženími, která mají jeho certifikát. Vaše sdružení ho nemá. Budete se pokoušet ho získat?
Ministerstvo samozřejmě udělí certifikát a dotace jen těm sdružením, která splní jeho podmínky. Protidrogová prevence je u nás ale ve velmi špatném stavu. Pokud pětačtyřicet procent mladistvých zkusilo marihuanu, je to hrozivé číslo. My proto o certifikát žádat nebudeme, máme svojí vlastní cestu.

Martin Dohnal