SedmiDeník: Týden očima Tomáše Procházky

Pondělí 30. ledna 2012

Vzali si paštiku, rohlík a u moře si ji na něj pěkně namazali. Obrázek škudlivých „obyčejných Čechů“, kteří poprvé vyjeli v 90. letech za hranice do velké Evropy a dělali (svým způsobem úsměvnou) ostudu Česku, vystřídal v posledních letech obrázek jiných českých „paštikářů“. Opět nad nimi kroutí většina Evropy hlavou, ale už se nikdo moc nesměje.

Na rozdíl od turistů, kteří pojídali masovou drť v konzervě a snili o tom být součástí společné spolupracující Evropy, tito naši novodobí „paštikáři-politici“ napáchali mnohem víc škody. Nejenže jim spolupráce v EU moc nešmakuje, ale navíc dokázali semlít unii vlastní mix, ze kterého je (a nejspíš ještě bude) nevolno i mnohým z nás Čechů.

Premiérovo pondělní NE smlouvě o fiskální unii je nejzkaženějším kouskem – podobně v téhle játrovce najdete třeba cavyky prezidenta Klause nad podpisem Lisabonské smlouvy či pád vlády v době našeho předsednictví sedmadvacítce. Je to nejhorší zahraničně-politické rozhodnutí po listopadu 89, kritizoval vládu za NE třeba exministr a ekonom Tomáš Ježek. Česká politika v Bruselu zase potvrdila svoji nevyzpytatelnost. Odsoudila se do role žáčka, kterého ve třídě kvůli jeho nafoukanosti a neschopnosti pomoci celému týmu ostatní odstrkují. Navíc Petr Nečas potvrdil, že nejsilnější cit, který ho váže k Václavu Klausovi, je strach, přidávají se další komentátoři.

Copak v parlamentní demokracii řídí zemi skutečně jen hradní pán (i on přece kdysi propagoval zákon o vyrovnaném rozpočtu)? A proč říkáme NE, když ze společného trhu EU profitujeme?

Než jeli na summit třeba Dánové (také se tam neplatí eurem), celé téma doma probrali a premiérka dostala od parlamentu mandát říct ANO. U nás? Vládní mandát byl vágní a spíš než obsah se v Praze řešilo to, jak se smlouva případně ratifikuje. Když se pak v Bruselu zapracovaly všechny připomínky (včetně polských), řekl český premiér stejně NE „kvůli problémům s ratifikací a v koalici“. Jen čekám na okamžik, kdy nám – až budeme v úzkých – za tuto nesolidárnost ostatní ukážou, zač je toho loket.

Není divu, že si jako první do české vlády rýpl francouzský prezident. Tam totiž umí dělat chutnější paštiky.

Středa 1. února 2012

Před zánikem stojí škola, na kterou znám snad víc vtipů než o policistech a blondýnkách. Plzeňská práva se stala symbolem korupce i zdrojem nových slov jako třeba „rychlostudent“. Je ale jenom iluzí myslet si, že se podobné věci neděly a nedějí i na jiných školách v zemi. Bohužel.

Na jednu stranu je člověku líto všech studentů Západočeské univerzity, kteří často slyší (aniž by předvedli, že jsou dobří) pošklebek typu „no jo, ty máš titul z Plzně“. Zhůvěřilosti, které se děly na jedné fakultě, odnáší teď celá jedna generace nejen místní mládeže.

Na druhou stranu – studenti sice teď křičí, pískají. Proč ale nebyli víc slyšet, když se děla všechna ta špína? Držme palce schopným, ať se neztratí. A neschopným nejen v Plzni řekněme: vás nepotřebujeme.

Čtvrtek 2. února 2012

Díky kolapsu nového systému vyplácení dávek jsem zjistil, že jsme se přiblížili vyspělostí k Africe. Ledacos v předchozích řádcích to vysvětluje. Ale k věci: některé rodiny s dětmi v Havířově nedostaly včas lednové dávky, takže jim už chybí peníze i na základní potraviny. Co prosadit, aby si odpovědní lidé z ministerstva zkusili, jaké to je, dostat jen krajíc chleba a sušené mléko?