Pondělí

Byl to takový týden česko-ruské vzájemnosti. Nechybělo mu akční napětí, které střídalo zklamání, a došlo i na vědecko-technickou spolupráci.

Občané se hned v pondělí dozvěděli o měsíc staré akční scéně, při které ministr financí telefonicky nařídil zablokovat cisternou ruské letadlo, na jehož palubě byl podnikatel Alexej Torubarov vydaný k trestnímu stíhání do Ruska. Tři české soudy řekly: vydejte ho. Jenže neskončilo řízení o azylu, přesto ho Česko vydalo a politici se to snažili napravit až na poslední chvíli.

Není to moc vtipná historka. Cisterna blokující startující letadlo svědčí leda o chaosu, který panuje ve státní správě. Stokrát může ministr spravedlnosti opakovat, že vydal podnikatele po souhlasu českých soudů. Že se při tom zapomnělo na souběžně běžící správní řízení, je ale neomluvitelné. Stačilo počkat a pak buď vydat, či nevydat. Takhle to spíše vypadá, že existoval zájem Torubarova vydat.
Cisterna, která byla paradoxně plná ruského paliva, letadlo nezastavila. My bychom se nad jednáním některých našich politiků měli minimálně pozastavit.

Úterý

Čtyři nabité dny měl tento týden premiér Petr Nečas. Už od neděle cestoval po Rusku. Setkal se s ruským prezidentem, premiérem a společně 
s delegací českých podnikatelů přivezl podepsané kontrakty za několik miliard korun. Mezitím mu prasklo čelní sklo v letadle a jeho autokolona měla nehodu. Jinak ale úspěšná mise, dalo by se říci. Minimálně dvě vady na kráse se ovšem dají najít.

První chybu odhalí prostý pohled do kalendáře. Zrovna tento týden to byly přesně tři roky, co Jiří Paroubek (ne)vyhrál volby a začala se formovat pravicová vláda. Je správné, aby na tak důležitou obchodní misi vyrazil premiér až po třech letech? Neměl tam být náhodou hned v prvním půlroce?

Rusko je natolik důležitý a velký trh, že se české podniky bez jeho pomoci neobejdou. Tak to prostě je. Politik dodá průmyslníkům váhu, ať si o něm domácí volič myslí cokoliv. Západní politici to vědí, a proto se svými firmami pravidelně jezdí. U českého premiéra je to však zatím spíše výjimka. Jeho dálkové cesty spočítáte na prstech jedné ruky. Částečně ho supluje ministr průmyslu, to však přes velkou snahu není předseda vlády.

No, a cesta do Ruska přinesla i závan české zahraniční politiky ve stylu ode zdi ke zdi. Došlo totiž na kauzu Pussy Riot. Premiér navázal na svůj výrok o „falešném adorování Pussy Riot a módním dalajlámismu".

Když tato slova vyřkl na zářijovém strojírenském veletrhu poprvé, bylo to překvapení. Nikdo od šéfa kabinetu takové vyjádření nečekal a nežádal, nebylo to ničím podmíněno, efekt vyšuměl.

Také v Rusku chování dívčí kapely český premiér odsoudil, ale zároveň uvedl, že trest je podle něj nepřiměřený a tvrdý. Jenže novináři výrok částečně překroutili a z Petra Nečase se nakonec u ruských opozičních médií stal ten, kdo upřednostňuje obchod před lidskými právy. I kdyby média výrok opravila, člověku asi není úplně jasné, co si český premiér myslí. Nemluvě o tom, že u nás něco jiného říká premiér, něco jiného ministr zahraničí, něco jiného prezident. O diplomacii „na český způsob" se jednou bude učit.

Čtvrtek

V některých médiích je populární končit zprávami o zvířátkách. Tak tedy: Česko má po letech opět svého prvního psa – jmenuje se Darcy, je to zlatý retrívr, má dva pelíšky a Zemanovi si ho přivezli z Moravy.

Psi patřili k úřadu prezidenta často. Prezident Edvard Beneš měl foxteriéra a pak německého ovčáka, kterého měli i komunističtí prezidenti Zápotocký a Svoboda. Václav Havel měl kníračku a boxerky. Václav Klaus měl tenisovou raketu.

Teď se vlády nad Českem ujal retrívr Darcy. Jeho jméno odkazuje na postavu románu Jane Austenové Pýcha a předsudek. Kéž se pýcha a předsudek vyhýbají Darcyho páníčkovi i nám všem.

Citát.