Pondělí

Ve vymrzlé posluchárně pražské právnické fakulty se sešli všichni lídři kandidátek sněmovních stran a také bývalí eurokomisaři Pavel Telička 
a Vladimír Špidla. První jmenovaný musel v listopadu 2004 po půlročním bruselském působení vyklidit pole, protože nový šéf ČSSD Stanislav Gross potřeboval umístit svého předchůdce Vladimíra Špidlu na přiměřeně důstojný post. Mimochodem, impulsem ke Špidlově pádu byla prohra sociálních demokratů v prvních volbách do Evropského parlamentu. Odstavený Pavel Telička čas nepromarnil. Jako lobbista pomáhal tu Bakalově firmě OKD (později její mateřské NWR), tu záměru na přesun brněnského nádraží. Počkal si na dobu, kdy budou v kurzu lidé, kteří chtějí řídit zemi jako firmu, a stal se lídrem ANO, přičemž pošilhává i po sladké odplatě v podobě členství v Evropské komisi. Bohuslav Sobotka by v ní raději viděl Pavla Mertlíka, ale o tom, kdo bude tahat za kratší konec špagátu, rozhodnou až výsledky květnového hlasování. K němu mohu připojit pár osobních postřehů. Vladimír Špidla přišel na debatu s baťůžkem na zádech a v manšestrácích. Když ale mluvil o Evropské unii jako největší inovaci od vestfálského míru, tmelící myšlence, jež dává zapomenout na dřívější násilné integrace, auditorium to kvitovalo vřelým potleskem rozrážejícím ledový vzduch. Špidla zněl opravdově a výstižně, například v okamžiku, kdy hovořil o Polsku. To podle něj pochopilo, že nemůže být unijní subretou, avšak vědomě a rádo přijalo roli sboristy 
v nejlepším souboru. Pavel Telička v dokonale padnoucím drahém obleku zněl odtažitě 
a povýšeně, ale kompetentně. Představila se i Klára Samková, lídryně Úsvitu. Místo o unii (kterou nazývá byrokratickou diktaturou) mluvila hlavně 
o Pavlu Teličkovi a jeho komunistické rodině i minulosti. Nit na něm nenechala suchou.

Úterý

Během jediného dne se to tak nějak obrátilo. Z bojovnice za mravní čistotu se najednou vyloupla podezřelá z bankovního podvodu. Klára Samková totiž podle informací Českého rozhlasu měla loni odkoupit pohledávky společnosti Sublima ve výši 21 milionů korun za devět milionů. Ty jí údajně poskytla sama firma, která nechtěla své dluhy splácet. Jo jo, kdo jsi bez viny, hoď kamenem, že, paní doktorko Samková? Proti populistickým blábolilům všeho druhu se průběžně vymezují proevropští Jan Keller (ČSSD), Pavel Svoboda (KDU-ČSL) a Luděk Niedermayer (TOP 09). Kdo se cítí být Evropanem a spojuje svou budoucnost s osudem unie, může dle libosti vybrat kohokoliv
z nich a neprohloupí. Komu je 
v EU těsno, nechť dá hlas Janu Zahradilovi a dalším kandidátům ODS. Jen není moc jasné, proč volit lidi, jež v Evropském parlamentu nikdo příliš neposlouchá. Tedy kromě skvadry kolem Nigela Farage a od června zřejmě Marine Le Penové a Geerta Wilderse. To ovšem není zrovna vybraná společnost.

Středa

Tu mimořádně žádoucí naopak představuje muž, jehož už podruhé hostila naše vlast, německý prezident Joachim Gauck. Když tento politik rozprávěl v Terezíně s vrchním zemským a pražským rabínem Karolem Sidonem, pocítila jsem v srdci hlubokou naději. Bude-li otáčení evropského kormidla záviset na lidech, jako je Joachim Gauck, snad můžeme věřit v naplnění jeho apelu, abychom už nikdy nedopustili triumf znásilnění ducha. „Musíme vědět a umět doložit, jak se vytváří bezmoc 
a jak se upevňuje moc. A když to pochopíme, pak bude naše ano demokracii navzdory jejím nedostatkům přirozené," řekla hlava německého státu v rozhovoru pro ČT. Její slova se týkala praxe v socialistickém Československu a NDR, ale připomínat by si je měli dnes 
a denně i současní politikové. Třeba ti z ANO, kteří nyní do vrcholných úřednických funkcí vysílají bývalé manažery Babišova Agrofertu, ba dokonce vlastní družky jako v případě Lenky Linhartové, přítelkyně Jaroslava Faltýnka, která se stala vedoucí marketingového oddělení Českých drah.

Čtvrtek

Mnoha pokušením je vystaven také prezident Miloš Zeman. Když byl ještě důchodcem na Vysočině, vyrazil na Plešné jezero a z mrtvé přírody byl zděšen. Kromě jiných důrazů jeho cestu na Hrad lemoval boj za zelenou Šumavu. Zemanovo pohrdání „ekoteroristy a šílenci, kteří dávají přednost tetřevům a žabkám před lidmi", je přítomno v mnoha dohledatelných výrocích. Místní starostové a senátoři si tak logicky mysleli, že když navrhnou zákon o národním parku Šumava, bude jim foukat do zad právě hlava státu. Opak se stal pravdou, prezident avizoval, že tuto Senátem schválenou normu bude vetovat. Vychází tak vstříc ministrovi životního prostředí Richardu Brabcovi (ANO), který se v případě Šumavy spoléhá na bývalé opory Martina Bursíka. Na to má jistě plné právo. Jen je třeba – v souladu s Gauckovými slovy – hlídat, zda hnutí ANO nevyhandlovalo s ekology Šumavu za klid kolem chemiček Agrofertu, z jejichž prostředí Richard Brabec pochází. Za co Šumavu „prodal" Miloš Zeman, je poměrně jasné. Jeho nadbíhání Andreji Babišovi 
a ministrům ANO totiž nelze přehlédnout.

Kalouskův citát