Úterý

Klapne to, nebo sklapne? 
V první variantu, tedy vítězoslavný odchod ze soudní síně bez trestu či maximálně s podmínkou, věřil lobbista Roman Janoušek. V druhou, totiž odsouzení natvrdo, doufali všichni, kdo chtějí definitivně zavřít dveře za érou politických podnikatelů, býčích šíjí se zlatými řetězy a špičatých bot. V Janouškově kauze přitom nešlo o miliardy, praní špinavých peněz či ovlivňování veřejných zakázek. Před dvěma a půl roky se Roman Janoušek opil, sedl za volant, naboural auto vietnamské řidičky, a když si to s ním chtěla vyříkat, přejel ji. To, že ji přitom viděl, potvrdil expertní posudek. Byl to ale pokus 
o vraždu, jak tvrdila žaloba?

Soudkyně Jaroslava Maternová z Vrchního soudu 
v Praze rozhodla, že nikoli. Šlo o těžké ublížení na zdraví pod vlivem návykové látky. Čtyři a půl roku za mřížemi.

Tenhle verdikt má ovšem dalekosáhlé důsledky. Janouškovi kamarádi, konkrétně lobbista Martin Ulčák, se totiž v minulosti nechali slyšet, že se to dá zařídit. Informaci z policejních kruhů přinesly LN. „Je potřeba stabilizovat státního zástupce 
a nakvalifikovat to správně tak, aby bylo jasné, který soudce na vrchňáku to bude řešit," říká podle nich Ulčák v odposlechu.

Hoši z Prahy a Zadaru si zkrátka mysleli, že staré praktiky trvají a karikatury představitelů justice jim půjdou na ruku. Jako dřív. Spletli se. Státní zástupci postupovali nezávisle a soudkyně rozhodla spravedlivě. Pro společnost frustrovanou blbou náladou 
z dob mafiánského kapitalismu to je vítaný životabudič.

K úplnému uspokojení chybí dvě maličkosti. Jednak výrazně kratší čekání na objektivní posudek znalců, jednak Roman Janoušek ve věznici. Zatím je totiž lobbista na svobodě a je otázka, zda o ni skutečně po výzvě k nástupu trestu přijde.

Středa

Prezident Miloš Zeman se na Hradě setkal s válečnými veterány. Při té příležitosti se zamyslel nad jejich životy a posteskl si, že zatímco oni se bez váhání vrhali do nebezpečných misí, aby bránili vlast a svobodu, dnes se v české společnosti rozmáhá „něco, co by zdvořilý člověk mohl označit jako nestatečnost a nezdvořilý jako zbabělost".

Nelze než souhlasit. S vymítáním této nectnosti se může začít rovnou na Pražském hradě. Bývalý zdejší právník Pavel Hasenkopf totiž definitivně vyhrál spor s prezidentskou kanceláří ohledně své okamžité výpovědi. Tu mu dal kancléř Vratislav Mynář loni na jaře. Údajně kvůli absencím. Pravým důvodem ale bylo, že Pavla Hasenkopfa označil za jednoho z autorů Klausovy amnestie. Jím ovšem, jak prokázal soud, nebyl. Od Vratislava Mynáře by libě znělo chlapské slovo, že se mýlil 
a omlouvá se, ušlou Hasenkopfovu mzdu zaplatí ze svého 
a stokrát opíše větu: „Už nikdy nebudu šířit neověřené klepy, abych se zavděčil svému šéfovi." Místo toho jsme se dočkali upatlané zbabělosti. Pan Mynář v tom ale není sám. Ve středu se sešli zástupci iniciativy Rekonstrukce státu s poslanci hnutí ANO. Šéfovi jejich klubu Jaroslavu Faltýnkovi se moc nelíbilo, že je aktivisté kritizují za laxní, až úhybný přístup k zákonům, 
k nimž se před volbami nadšeně hlásili. Když jsem ho požádala o vyjádření k danému tématu, ochotně o tom promluvil. Ve své kanceláři, do redakčního diktafonu a za přítomnosti tiskové mluvčí. Když interview s jeho neortodoxními názory vyšlo, poslanec Faltýnek se tvářil překvapeně. Prý netušil, že mluví do novin.

Nepředpokládám, že muž, který byl členem Zemědělské strany, ČSSD a nyní ANO, neví, jak vypadá zapnutý diktafon, živá redaktorka a novinářské dotazy. Nezbývá tudíž než smutnější vysvětlení. Čelný představitel nepolitického hnutí ANO se chová jako protřelý politik, zapírá, mlží a nestatečně se nezná ke svým slovům. Jen mám dojem, že jeho šéf Andrej Babiš ho nepochválí. Sám totiž Deníku potvrdil, že Rekonstrukci státu nadále podporuje a chce, aby světlo světa spatřil jak registr smluv, tak zákony o financování politických stran a státním zastupitelství.

Hnutí ANO zatím suverénně vede všechny volební průzkumy. V tom posledním z dílny agentury STEM by ve sněmovních volbách získalo 30 procent, o devět víc než sociální demokraté. Jenže všeho do času. Za prvé image Andreje Babiše je nepřenosná 
a za druhé jeho velkou předností je jistá vřelost, nehraná vstřícnost k lidem. Proto ho také mají voliči rádi, i přes jeho miliardy, což v rovnostářském Česku není běžné. Arogantních nadutých nul zato už mají dost, ať jsou jejich kapsy prázdné, nebo plné.

Výrok týdne.