VYBERTE SI REGION

SedmiDeník: Uplynulý týden očima Tomáše Procházky

ČR - Události uplynulého týdne očima redaktorů Deníku.

31.8.2014 27
SDÍLEJ:

SedmiDeník Tomáše ProcházkyFoto: Milan Kounovský

Pondělí

Můžete je potkat v průměrné školní třídě nebo třeba v práci. Ambiciózní ufňukánek, který má blízko k učitelce nebo šéfovi, má moc, může dělat ramena, i když jeho fotku na nástěnce nejlepších nevidíte. Nebo naopak nenápadný, pilný, loajální, někdy až ustrašený člověk, který se umí nejvíce rozvášnit, když si píše deník nebo status na Facebook. Podobné typy se na rozdíl od raubířů nesejdou na vsi za domem a nevyříkají si to ručně, ale obvykle v ředitelně.

Kvůli podobným charakterům v dospělém provedení se spor o autorství hradní amnestie mění v tyátr. Ponechme na chvíli stranou, že svou nedůstojností zastiňuje hlavního strůjce – exprezidenta Václava Klause.

Když jsme v pondělí v redakci slyšeli, že právník Pavel Hasenkopf stáhl žalobu na prezidenta Miloše Zemana 
i kancléře Vratislava Mynáře za nařčení, že je autorem paskvilu (který z amnestie vznikl), a dal přednost smíru
a nezatěžování daňových poplatníků, nechápali jsme ho. Mohla ho sice hřát slova soudkyně, která řekla, že je velkorysý, a že kdyby k dohodě nedošlo, že by mu zřejmě nějaké odškodnění přiznala (po prezidentovi žádal 300 tisíc, po kancléři 700 tisíc). Mohl si 
v hlavě užívat vlastní iluze, že Miloš Zeman veřejně uznal chybu a omluvil se za ni. Jenže ideální bylo v tu chvíli zamknout ústa.

Trapný konec, který si nezaslouží prezidentský úřad
a ostatně ani veřejnost, předvedl o den později Mynář. Místo aby se zveřejnil smír a on si přešlápl z jedné nohy na druhou, si Hasenkopfovu interpretaci „kdo je tady vítěz" nenechal líbit – opět svalil vinu za článek, který zastavil ožehavá trestní řízení, na Hasenkopfa. Ten otřeseně mluvil
o podlosti Hradu a avizoval žalobu na kancléře pro pomluvu. Ano, Hasenkopf na žádost svých nadřízených jistou verzi amnestie připravil, ale bod, který vzbudil největší pohoršení, nevymyslel.

Mynář, který byl na Hradě zalezlý, se znovu zjevil. Možná je to dobře – mohli jsme si připomenout, že v těsné blízkosti prezidenta je člověk, který stále nemá adekvátní bezpečnostní prověrku. Česká televize přinesla zprávu, že by se kvůli tomu na blížícím se summitu NATO ve Velké Británii dostal mnohdy nanejvýš tak před dveře. Říká, že může prezidenta všude doprovázet a na summitu „je to všechno v pohodě". Den poté tvrdí, že na akci neplánoval jet a že má dlouhodobě naplánovanou návštěvu Národního bezpečnostního úřadu. Zatím asi má pro prezidenta jistou cenu. Nevím, nakolik pro občany.

Jak napsal komentátor Jindřich Šídlo v HN, existuje prý anekdota z hradních chodeb: „Víte, jak se pozná, že se Miloš Zeman rozhodl znovu kandidovat ve volbách 2018? Že odvolá Mynáře."

Čtvrtek

Letošní poměrně teplé léto vypadalo v české kotlině docela klidně. Horší to bylo pár stovek kilometrů od hranic. Že se zase bude v srpnu skloňovat slovo invaze, důvod ke klidu nezavdává.

Veškeré zprávy o „zelených mužíčcích", bílých konvojích a údajně zbloudilých ruských výsadkářích nenaznačují nic dobrého. Zatímco ruský prezident Vladimir Putin deklaruje, že udělá vše pro mír, cítím z ruské strany pravý opak. Vojáci z jeho země podle čtvrtečních zpráv NATO působí na východě Ukrajiny. Otevřeli s povstalci dokonce úplně novou frontu. Jakási dvojí hra, aby doma vypadal jako mírotvůrce a na Západě jako ten, koho není třeba nijak víc trestat.

Obávám se následujícího scénáře. Cílem Ruska nejspíš není rychlé vítězství povstalců, ale oslabení Ukrajiny (zároveň to udělat tak, aby jí Západ neposkytl vojenskou pomoc). Rusové si možná z východu Ukrajiny odvezou vše, co potřebují. Spekuluje se i o vytvoření koridoru k anektovanému Krymu. Co ale s „vybrakovaným" územím? Bude se o něj někdo rvát? Nebude pak – s prominutím – všem (včetně Západu) ukradené?

Viděl jsem jinde, v Kosovu, místa, kde válka také vše vybrakovala. Lidé, kteří vedle sebe žili obyčejným životem, se začali k smrti nenávidět, mocnosti se přidávaly na protichůdné strany konfliktu. Výsledek? Oblasti, po kterých neštěkne pes. A i když se pomalu snaží zvedat z popela, je to země rozdrásaná.

Pátek

Když se teď přestáváme kamarádit s Ruskem a klape nám to s Jižní Koreou, začaly firmy a česká diplomacie nadbíhat Číně. Režim nerežim.

Podnikatelům přejme příležitosti a případná nová pracovní místa. Ale i obezřetnost. Příkladů do nebe volajícího plagiátorství, kdy kopírovat – rozuměj ukrást – jde všechno, říše středu předvedla habaděj. Samozřejmě nelze házet všechny do jednoho pytle. Ministr průmyslu Jan Mládek líčil v televizi, že čínská civilizace je daleko delší než ta evropská a je otázkou, kde bude Evropa za tisíc let.

Pořád mě skličují obavy, aby Čína nebyla jednou evropským hrobem. Pokud ale budeme investovat do inovací a vzdělanosti, nemůžeme se přece ztratit. A že to jde i originalitou 
a bez podlézání režimu, dokázal například přítel bývalého prezidenta Václava Havla Bořek Šípek, který v Číně dostal obří zakázku. Už před časem Deníku řekl: „My potřebujeme, aby se Česko stalo světovým pojmem, a pak nás bude vyhledávat každý, aniž bychom mu lezli do zadku." Schopní lidé se oslovují přímo.

Nemůžu se zbavit dojmu, že Čínské investiční fórum, které se konalo na Hradě, bylo svým způsobem trochu cirkus – v režii Jaroslava Tvrdíka. Muže, který se nechvalně podepsal třeba na současném stavu Českých aerolinií. Otázkou je, do jaké míry má takové akce podporovat stát.

Výrok týdne

Autor: Tomáš Procházka

31.8.2014 VSTUP DO DISKUSE 27
SDÍLEJ:

Babiš je nejvlivnější Čech. Na vyhlášení v Bruselu ale nebude, je nemocný

Praha – Zatímco v tuzemsku Andrej Babiš schytává kritiku za elektronickou evidenci tržeb a musí vyřešit i svůj střet zájmů, aby postavení politika a podnikatele sladil se zákonem, ve světě ho vnímají jako významnou osobnost. Po ceně časopisu GlobalMarkets pro nejlepšího ministra financí rozvíjejících se evropských zemí za rok 2016 ho nyní bruselský server Politico.eu vybral jako Čecha, který letos nejvíc přispěl k formování Evropy. 

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

AKTUALIZOVÁNO

Tragédie u Draženova. Mladý řidič zemřel po střetu s nákladním autem

Draženov - K tragické dopravní nehodě došlo po půl šesté večer na hlavní silnici od Domažlic na Draženov nedaleko odbočkyna Petrovice.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies