Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

SedmiDeník: Uplynulý týden očima Tomáše Procházky

ČR - Události uplynulého týdne očima redaktorů Deníku.

14.6.2015 15
SDÍLEJ:

SedmiDeník.Foto: Kresba: Milan Kounovský

SOBOTA

„Až umřu, ať je to jenom oznámeno. Žádné veřejné orace si nepřeju. Katolický pohřeb budu mít na rodném hřbitově v Brumově. Paní učitelka Svatoňová nám drží místo v hrobě č. 55. Je to pěkné místo, odkud je pěkný výhled, zvláště když se trochu vysedne…" napsal před pěti lety v LN spisovatel Ludvík Vaculík. V sobotu zemřel. Když jsme si o něm povídali 
s komentátorem Deníku Ivanem Hoffmanem, shodli jsme se, že to byla osobnost doby, kdy se mocní báli svobodného slova. Dnes jsme ze všech stran slovy zavaleni. A taková, která by pohnula dobou a společností, se vytrácejí.

Stálo by za to, aby politici nebyli jen obrazem poměrů, jaké jsou, ale nápovědí k přesahu. Zkrátka Vaculíkovými slovy žádní úředníci ve správě nějakého evropského okresu.

„Neměl jsem nepřátel. Za zvláštní štěstí právě teď považuju, že jsem se nezapletl politicky, necítím žádnou vinu. Svůj vstup do KSČ jsem si odpracovával půl života. S tím, co jsem napsal, jsem spokojený, kritika i čtenáři to dost oceňují, ale já to nikdy nečtu. Zdá se mi, že napsáním jsem si cosi vyřídil, a hotovo." Jak jsem zaslechl v jedné rozhlasové glose: Neúnavný opravovatel věčně pokřivených společenských poměrů odešel, aby zůstal.

ÚTERÝ

„Nejpalčivější je pro mě to, že nad vším vítězí peníze." Další Vaculíkova slova mi vytanula na mysli, když praskla aféra kolem reprezentačního trenéra Vladimíra Růžičky. Ctíme presumpci neviny u něj i v dalších případech. Pokud ale chceme být spravedliví, neliší se vesměs podezření, že bral peníze od rodičů například od náznaků, že ten či onen politik žádal od někoho jiného protislužbu bokem. Politikovi neříkáme, aby podezření zatím hodil za hlavu a dodělal jinou práci (třeba zákon), který je záslužný a na který čekáme.

Obvykle se žádá hned vyvození odpovědnosti a dočasná, či úplná rezignace. Na Růžičku jsme měli jiný metr.

Miluji hokej, obdivuji Růžičkův čich na hráče a vážím si úspěchů, které nároďáku přinesl. Když už opadly emoce ze šampionátu, leží na stole otázka, jestli nemělo platit to, co už před šampionátem napsala kolegyně Kateřina Perknerová – odhodit stranou zbabělost 
a dočasně kouče odvolat. Hokejisté jsou profesionálové. Realizační tým měl ve svých řadách další silné osobnosti. 
V zemi, kde jsme zvládli svrhnout vládu v době předsednictví EU, bychom jistě ustáli i toto postavení mimo hru.

Nechci moralizovat, jen dávám na váhu dva přístupy.

Šéf hokejového svazu, pan Tomáš Král, před šampionátem říkal, že kdyby kouče odvolal, byl by za šaška. Po mistrovství světa bylo po kauze, nechápu proč, ticho. Když rozhlas přinesl další svědectví rodičů a trenér odstoupil, položil jeden můj známý provokativní otázku: „Chtěl bych vědět, jestli se v té chvíli Král cítil šaškem menším, nebo si na čepici přidával další rolničku."

Vladimír Růžička spojil ve Slavii mnoho funkcí. Byl majitel klubu, generální manažer, trenér, a to i mládeže, a pro mnohé mladíky byl i agentem. Soustředil velkou moc, a dokonce takovou, která byla těžko kontrolovatelná, myslí si respektovaný trenér Luděk Bukač. Především ale rezonují Bukačova slova o systému, který vytváří obchod s mladými talenty. „Jestliže maminka nebo tatínek dnes přivedou šestiletého chlapce nebo holčičku do klubu, těžko někdo může předvídat, jak bude vypadat 
v osmnácti letech. Ale už je to objekt, který lze zpeněžit. Musíme oddělit sport mládeže, který jde ruku v ruce s výchovou a vzděláváním, a vrcholový sport, který jde za výkonem," tvrdí. Svaz, kraje, stát, kluby. Najít cestu, která by neznamenala, že by se hokej stal pro rodiče finančně nedostupným, nebude lehké. Odvracet hlavu a nevidět faul (navíc evidentně nejde o selhání jednoho člověka) ale také ne. Peníze ve sportu podobně jako v kultuře chybí. Jeho financování zůstane problémem, i když Růžičku očistí, nebo „setnou".

STŘEDA

V době, kdy jsou anonymní internetové diskuse plné nenávisti proti lidem prchajícím před válkou či za vidinou lepšího života (to, že kolikrát nejde o žebráky, jak si mnozí mají tendenci schematicky představovat, nechávám tentokrát stranou), je zapotřebí připomínat si, jaká zvěrstva dokázalo lidstvo páchat. Kdyby je anonym musel prožít, možná by nemohl ani polknout.

Není divu, že byl v Lidicích dojatý německý prezident Joachim Gauck a letos slovenský Andrej Kiska. Lidskost je hodnota, které se nelze vzdát za žádných okolností.

Výrok týdne.

Autor: Tomáš Procházka

14.6.2015 VSTUP DO DISKUSE 15
SDÍLEJ:
Aleš Juchelka dnes.
5 9

Aleš Juchelka o Kalouskovi a Babišovi: Jsou si podobní, mají buldočí povahy

Nabíjení elektromobilů Tesla. Ilustrační foto.
12

Norsku začínají vadit velké elektromobily, země zavádí daň za Teslu

AKTUALIZOVÁNO

Jiří Hynek získal potřebnou podporu poslanců, kandiduje na prezidenta

/ANKETA/ Jiří Hynek podal u ministerstva vnitra kandidaturu na prezidenta republiky. Podpořilo ho 22 poslanců z pěti politických stran, řekl prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu. Nejvíce poslanců je podle něj ze sněmovního branného výboru. Hynek na Hrad kandiduje s podporou Realistů. Stal se prvním prezidentským kandidátem, který oznámil, že kandidaturu u ministerstva vnitra podal.

DOTYK.CZ

Kulka ze samopalu zasáhla koleno, se sportem byl nadobro konec

Ve spolupráci s neziskovou organizací Post Bellum přinášíme vzpomínky pamětníků komunistické zvůle. Dnešní příběh věnujeme Petře Erbanové, která doufala, že Dubčekův „socialismus s lidskou tváří“ přinese svobodu. Přišli ale sovětští okupanti a ti jí „darovali“ kulku do nohy.

Novinářské eso zabila bomba v autě. Galiziová šetřila kauzu Panama Papers

/VIDEO/ Malta je v šoku. Ostrov známý svým poklidnou, až rodinnou atmosférou, se vzpamatovává z vraždy investigativní novinářky Daphne Caruana Galiziové. K neštěstí došlo v úterý večer, krátce poté co oběť nastartovala svůj vůz. Galiziová, tvrdá kritička maltského premiéra Josepha Muscata si před nedávnem stěžovala na výhrůžky smrtí. 

Herečka Gabriela Mikulková: Baví mě udržet "poker face"

/ROZHOVOR/ Dělat rozhovor s herečkou Gabrielou Mikulkovou je potěšení. Nevykrucuje se, netaktizuje, odpovídá upřímně na každou otázku a nebojí se mluvit i o věcech velmi osobních.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení