Po neúplných takzvaných Cibulkových seznamech, které se objevily po listopadu 1989, byl i seznam zveřejněný ministerstvem vnitra neúplný. Záhy po vydání se stal předmětem soudních sporů, zejména pokud šlo o kategorii spolupracovníci. Někteří lidé se domáhali výmazu se seznamu, protože se cítili být zaneseni neoprávněně.

* V roce 1992 zveřejnil tehdejší prezident Václav Havel, že byl v roce 1965 veden jako kandidát tajné spolupráce. Po třech měsících byl převeden do kategorie „nepřátelská osoba".

* V roce 2004 vyhrála u pražského městského soudu spor s ministerstvem vnitra herečka Jiřina Bohdalová. Ze seznamu, v němž figurovala jako tajný spolupracovník s krycím jménem Jaroslava, však vymazána nebyla.

* O výmaz ze seznamu usiloval od roku 2005 i herec Jan Kanyza, který byl jako agent veden pod krycím jménem Honza. Pražský městský soud tehdy uznal, že Kanyzovo jméno se v seznamu objevilo neoprávněně.

* Začátkem letošního března opustil televizi Nova dlouholetý moderátor Karel Voříšek, který se objevil na seznamech pod krycím jménem Renda. Voříšek spolupráci s StB odmítl s tím, že má k dispozici lustrační osvědčení, které bylo podmínkou pro práci v televizi.

Historik Jiří Pernes: Do kategorie spolupracovník nebyl nikdo zapsán bez svého vědomí

Historik Jiří Pernes.Splnilo zveřejnění seznamů spolupracovníků StB účel, který se od toho očekával?
Osobně jsem přesvědčen, že to svůj úkol splnilo. Člověk by měl vědět, s kým má tu čest, kdo si zadal spoluprací s StB a kdo ne. Vím však o spoustě lidí, kterým je to jedno a kterým na tom nezáleží.

Nakolik jsou tyto dokumenty spolehlivé? Řada lidí se soudí, aby byli ze seznamů vymazáni.
Nemluvil bych o spolehlivosti, ale spíš o úplnosti. Nesouhlasím s tvrzením, že by byl někdo do kategorie agent, důvěrník nebo do kategorie spolupráce zapsán bez svého vědomí a bez svého souhlasu. Spíš si myslím, že v těchto případech jenom chybí důkazy, protože jejich spisy byly skartovány. Ze svého studia mám osobní zkušenost takovou, že když člověk nesouhlasil, aby byl zařazen do kategorie vědomých spolupracovníků, tak nebyl. Maximálně se mohl stát kandidátem takové spolupráce. Někdo mohl podepsat spolupráci, aniž s tím souhlasil, protože k tomu mohl být donucen naprosto nevybíravými brutálními metodami.

Jsou ještě nějaké jiné dokumenty StB, které dosud nebyly zveřejněny?
Myslím, že ne. Podle archivního zákona jsou všechny dokumenty, které vznikly činností Komunistické strany Československa a Státní bezpečnosti, přístupné veřejnosti a v tomto ohledu už není nic utajováno.

Jak je to v zahraničí – třeba na Slovensku, v Polsku či dalších zemích?
Vzhledem k tomu, že na Slovensku funguje Ústav paměti národa nebo v Polsku Instytut Pamięci Narodowej, je tam situace obdobná a snaha tyto věci zpřístupnit. Naopak mám zkušenosti z Ruska, kde archivy NKVD zpřístupněny nejsou vůbec. Zkoušel jsem to, protože tam do archivů jezdím studovat každý rok. A to nejsou jenom archivy NKVD. Chtěl jsem si třeba půjčit osobní spis Klementa Gottwalda, také mi ho nepůjčili s odůvodněním, že tyto osobní věci půjčují až po uplynutí 75 let po smrti, a to ještě nejbližším příbuzným.

Vy sám využíváte seznamy StB při své práci?
Zabývám se politickým systémem a politickými dějinami Československa v 50. letech a politickými stranami. Například se věnuji tomu, jak se z bývalé národně socialistické strany stávala Československá strana socialistická, takže jsem v seznamech hledal významné stranické funkcionáře, jak byli provázáni s komunistickou stranou a Státní bezpečností. Zjistil jsem, že velká část z nich vědomě spolupracovala s StB a komunisty už před únorem 1948 a dodávala jim informace.

To bylo smutné zjištění.
Je to smutné zjištění, ale také to vysvětluje, proč se události v únoru 1948 vyvíjely takovým způsobem, jak se vyvíjely.

Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Daniel Herman: Některé svazky nebyly kvůli národní bezpečnosti dosud odtajněny

Ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Daniel Herman.

Jaký je v současné době o tyto seznamy zájem?
Domnívám se, že o tištěné seznamy ministerstva vnitra je dnes zájem zcela minimální. Poměrně velký zájem však je o webové prezentace našeho Archivu bezpečnostních složek, které slouží badatelům k vyhledávání svazkové agendy a dalších archivních materiálů. Jednoznačně je možné konstatovat, že technologie 21. století umožnila mnohem demokratičtější přístup k informacím o totalitní minulosti.

Jsou ještě nějaké materiály StB, které dosud nebyly zpřístupněny veřejnosti a zpřístupněny by měly být?
Zpřístupněna veřejnosti nebyla, možná překvapivě, většina archivních materiálů a dokumentů. Nicméně převážná většina z nich, můžeme odhadovat, že více než 99 procent, je v Archivu bezpečnostních složek určena k nahlížení badatelům. Každý badatel, tedy občan nad 18 let i o ně může požádat, a pokud jsou zachovány, tak je dostane ke studiu. Ve správě zpravodajských služeb, případně ministerstva vnitra zůstaly pouze některé jednotlivé svazky, které se vztahují k národní bezpečnosti ČR, které budou odtajněny a předány Archivu bezpečnostních složek, až skončí potřeba je nadále utajovat.

Bylo podle vás správné, že seznamy byly zveřejněny?
Přestože tehdy nebyly publikovány v úplnosti, šlo o pozitivní trend, cestu, jak informovat veřejnost o totalitní minulosti. Z dnešního pohledu, kdy jsou veškeré registrační a archivní pomůcky na webech Archivu bezpečnostních složek a Ústavu paměti národa v Bratislavě, jde o překonanou záležitost. Tyto pomůcky jsou na jednu stranu užitečné pro domácí i zahraniční badatele a veřejné instituce urychlující jejich práci (například mohou si identifikovaný archivní materiál hned objednat), na stranu druhou jde o veřejnou formu kontroly činnosti našeho archivu.