VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Skauti na barikádách. Bojovali do posledních dnů

Praha – Jako mladý skaut se Jaroslav Staněk zúčastnil Pražského povstání. Na barikádách zažil i tragickou smrt svých kamarádů. Zemřeli den před koncem války.

24.4.2015 16
SDÍLEJ:

Jako mladý skaut se Jaroslav Staněk zúčastnil Pražského povstání. Na barikádách zažil i tragickou smrt svých kamarádů. Zemřeli den před koncem války. Foto: Archiv

Tento příběh přinášíme nejenom kvůli blížícímu se výročí konce II. světové války, ale dnes se rovněž slaví Mezinárodní den skautů a skautek. Je tak vzpomínkou a poctou všem mladým lidem, kteří obětovali pro osvobození vlasti svůj život.

Jaroslav Staněk se narodil v roce 1926. Jeho otec byl velký vlastenec, vzal malého Járu na pohřeb TGM, posílal ho do Sokola, dokud ho němečtí okupanti nezakázali. „Lidé Němce nenáviděli, přesto se našli takoví, kteří řekli: ,Konečně sem někdo přišel udělat pořádek.' A když do naší ulice přijela německá polní kuchyně, tak se do fronty postavilo dost Pražanů, kteří si od Němců nechávali nalévat polévku. Ale nepamatuji si, že by někdo z prostých Žižkováků kolaboroval s Němci."

Slibuji, že budu milovati svou vlast

V roce 1940 s partou přibližně stejně starých žižkovských kluků založili skautský oddíl. Krátce nato však Němci skauting zakázali, a tak vstoupili do ilegality. „Německá okupace nás motivovala k odporu. Prvním bodem skautského slibu přece je: ,Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe, milovati vlast svou Republiku československou a sloužiti jí věrně v každé době'. Náš vedoucí Franta, řečený Méďa, nás v tomto směru vedl velmi kvalifikovaně. Opatřil si vojenskou příručku o výcviku čety, a dokonce i pistoli. Cvičili jsme v brdských lesích, učili se s ní zacházet."

Koncem války byli skauti v neustálé pohotovosti. Kdyby se začalo něco dít, měli se ihned hlásit u Médi. A to se stalo 5. května, kdy Český rozhlas volal o pomoc a začalo Pražské povstání. „Šli jsme hned s Méďou do sklepa, kde měl pod uhlím ukrytou pistoli a pak do budovy „U Bulhara", kde bylo skladiště zbraní německé železniční stráže, která se již vzdala." Dostali čtyři pušky, 1400 nábojů, dvě pistole s padesáti náboji, 25 ručních granátů a tři pancéřové pěsti.

„Takto vyzbrojeni jsme měli obsadit tiskárnu státní banky poblíž Jindřišské věže. Když jsme však pronikli na Senovážné náměstí, vyrazila proti nám skupina esesmanů se samopaly. Kromě nás tam bylo několik dalších povstalců. Začala přestřelka a padlo tam asi osm lidí." O této události vypovídá i pamětní deska.

„Druhý den časně ráno jsme už pod vedením skauta Jaroslava Bočinského vyrazili na konec Želivského (tehdy Mladoňovičovy) ulice s cílem dobýt zemědělskou usedlost Pražačka. Zalehli jsme za nízkou barikádu z dlažebních kostek. Ze dvora Pražačky se ozvala střelba. Bočinský, vyzbrojený lehkým kulometem vzor 26, vylezl do podkroví kulatého domu a shora chtěl svým kulometem Němce zlikvidovat. Když začal, ozvala se střelba z německého čtyřhlavňového kulometu. Bočinského zbraň vzápětí utichla. Byl mrtev. Německá střela ho zasáhla přímo do prsou."

Obsazení barikády

„Velení našeho družstva se opět ujal Méďa. Nejprve jsme obsadili barikádu ve Viklefově ulici a poté u žižkovského viaduktu. Tam velel poručík čsl. armády v uniformě Zámostný." Když kolem projížděla kolona německých tanků, jeden z nich se oddělil a blížil se k barikádě. Poručík velel: „Klid! Nestřílet!"

„Tank se zastavil těsně před barikádou a pomalu se začala zdvihat hlaveň jeho děla. Bylo ticho, slyšet byl jen jeho motor. Vtom se ozval ohlušující výstřel a těsně nad hřebenem barikády proletěla střela a prorazila roletu rohového pekařství U pštrosa. Vnitřek krámu úplně zdemolovala," vypráví Jaroslav Staněk. Tank pak ještě chvíli stál, otočil se a odjel. Jednoho z mužů, který dostal po tomto útoku strach a panicky křičel, poslal poručík nekompromisně pryč.

„Bylo však potřeba opravit malou barikádu asi 30 metrů před námi. Končila mi sice služba, ale poručík potřeboval tři dobrovolníky. Tak jsem se přihlásil, se mnou Vladimír Hauff a ještě jeden barikádník. Zahazovali jsme průchod dlažebními kostkami, když se náhle ozvala střelba proti nám. Poručík zavelel: ,Kryjte se!' A když střelba ustala, volal: ,Po jednom zpátky za barikádu!' První, který byl nejblíž, přelezl a nic se nestalo. Poručík volal: ,Další!' Leželi jsme s Vladimírem Hauffem vedle sebe. Vyrazili jsme stejně, jenže já byl vždycky hrouda a on sportovec, doběhl k ní dřív. Asi o metr. Když byl na hřebenu barikády, začala opět střelba. Hauff tam zůstal nehnutě ležet. Myslel jsem, že se jen kryje. Když jsme ho ale stáhli dolů, měl čistý průstřel krku. Byl asi o dva roky starší než já. Mluvili jsme spolu, ještě než přijel ten tank. Těšil se, že nastává konec války a že bude studovat na vysoké škole. Den na to válka skončila." 

V ČR žije posledních 963 válečných pamětníků. Pomozte zachránit jejich příběhy, než zmizí navždy. Podpořte sbírku Paměť národa na www.pametnaroda.cz.

Autor: Redakce

24.4.2015 VSTUP DO DISKUSE 16
SDÍLEJ:
Martin Kratochvíl.

Týdenní zkrat: Peníze jsou, my nebudeme

Vyšetřování útoku v Manchesteru. Vrahem je Salman Abedi
21

Policie zveřejnila snímky manchesterského vraha z bezpečnostních kamer

Fenomén drony: umějí toho víc, než jim můžeme dovolit

/VIDEO, FOTOGALERIE/- Člověk vždy snil o létání. A jen se odlepil od země, začal přemýšlet, že by stroj mohl létat bez něho. Myšlenka bezpilotních letounů je tu od počátků letectví. Dnes jsou drony samostatnou, progresivní a diskutovanou kategorií, která v sobě spojuje létání malé i velké.

Jsem prostě nejlepší. Donald Trump se před odletem ze summitu pochválil

Kdyby si americký prezident k projevu před americkými vojáky na základně Sigonella, kde se s nimi setkal, než nastoupil do letadla směr Washington, pustil známý hit českého zpěváka Leška Semelky „Jsi prostě nejlepší", byl by to stylový podkres jeho vystoupení.

Unikátní staročeské trhy může ohrozit EET

Buty i Jablkoň. Ale především desítky stánků se zapomenutými řemeslya staročeskými specialitami. To jsou Staročeské trhy v Turnově. Konají se tradičně poslední květnový víkend. Ale snad ne naposled.

Sáblíková po třicetinách: Trochu mě překvapuje, jak ten čas letí

„Ten čas ale letí," uznává Martina Sáblíková. Česká hvězda se během kariéry vypracovala v legendu světového rychlobruslení. Dokázala vybojovat pět olympijských medailí.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies