Legendární skokan na lyžích Raška zemřel

ŽIVOTOPIS JIŘÍHO RAŠKY

Skokana na lyžích Jiřího Rašku proslavilo zlato z olympijských her v Grenoblu v roce 1968 a také vítězství na prestižním Turné čtyř můstků. Ani po skončení aktivní kariéry Raška sportovní svět neopustil a pomáhal novým skokanským nadějím.

Raška (narozený 4. února 1941 ve Frenštátu pod Radhoštěm) se do světové špičky zařadil dvěma čtvrtými místy na MS 1966 v Oslu. Týden po zlatém skoku na středním můstku získal na velkém můstku stříbro a z Grenoblu si tak odvezl celkem čtyři cenné kovy, neboť Mezinárodní lyžařská federace tehdy počítala olympijské závody i za mistrovství světa.

Jeho triumf, který znamenal pro Československo první zlatou medaili ze zimních olympijských her, inspiroval spisovatele Otu Pavla k napsání Pohádky o Raškovi, ve které například barvitě vylíčil vítězný skok národního hrdiny.

Finanční odměny

Za olympijské zlato a stříbro dostal Raška tajně 10.000 korun a televizi. „Pravidla Mezinárodního olympijského výboru zakazovala přijetí finančních odměn,“ vysvětlil. Když mu vedení automobilky Škoda nabídlo vůz značky Škoda 1100 MB, také jej nemohl přijmout: „Rok jsem s ním jezdil a pak jsem jej s nějakou slevou odkoupil.“

Nikdy si ale nestěžoval. „Vždycky jsem to bral jako sport pro chlapy, kteří mají odvahu. Nejraději jsem měl velké můstky a lety na lyžích. Ty měly své kouzlo. Povede-li se vám pěkný let, je to úplně něco jiného než se pohybovat tady na zemi,“ popsal svůj milovaný sport Raška, který v roce 1969 v Planici překonal výkonem 164 metrů světový rekord.

Na mistrovství světa 1970 na Štrbském Plese vybojoval „Franta“ stříbro, o rok později ovládl prestižní Turné čtyř můstků a ze světového šampionátu v letech přivezl bronz. Neztratil se ani na OH v Sapporu 1972, kde obsadil páté místo na středním můstku a desáté na velkém. V reprezentaci vydržel šestinásobný mistr republiky dlouhých 16 let, kariéru ukončil v roce 1976 a naposledy skákal o tři roky později v Harrachově na setkání veteránů.

Dnes pokulháváme

Za jeho úspěchy stojí také tvrdá práce pod vedením trenéra Zdeňka Remsy. Raška se hrdě hlásil k tomu, že patřil mezi takzvané Remsa Boys. „Byli jsme skvělá parta. V té době jsme předběhli svět především v kondiční přípravě. Navíc u nás už tehdy byly můstky s umělou hmotou. Trénovat jsme tak mohli i v létě. Dnes zase za světem pokulháváme,“ řekl jednou Raška.

Po ukončení kariéry se brzy vrátil jako trenér k národnímu týmu. Seniorskou reprezentaci vedl na sklonku 70. let a poté v polovině 90., mezitím působil u juniorů. V roce 1994 Raška prodělal vážnou operaci srdce a o dva roky později po sporech s lyžařským svazem na svou funkci rezignoval. Chvíli koketoval s komunální politikou: v roce 1998 byl zvolen do frenštátského městského zastupitelstva.

Kolem skokanských můstků se nejslavnější rodák z Frenštátu pod Radhoštěm pohyboval i v posledních letech, přestože kvůli různým zdravotním problémům již nezastával žádnou oficiální funkci. V rodinné tradici pokračovali také Raškův syn Jiří i vnuci Jiří a Jan.

„Sportu jsem dal vše a nikdy se z úspěchů nevznášel v oblacích,“ poodhalil kdysi Raška tajemství svého úspěchu. A to musel v životě překonat řadu překážek. Vedle zranění odolával i politickému tlaku, když v roce 1968 podepsal prohlášení 2000 slov. Po operaci srdce měl trojitý bypass, otřásl jím i těžký pád a konec skokanské kariéry jeho vnuka Jana Mazocha.