VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Loupež století jsme nespáchali, tvrdí dvojice obžalovaných

Praha - Před Městským soudem v Praze ve čtvrtek začal proces v kauze takzvané loupeže století, při níž bylo v září 2002 z vozu bezpečnostní agentury Group 4 Securitas (G4S) uloupeno zhruba 154 milionů korun. 

1.3.2012 1
SDÍLEJ:

Na snímku obžalovaní ze 154milionové loupeže století spáchané v Praze 6 dne 16. 9. 2002 Tomáš Půta (s brýlemi, ve výkonu trestu) a Maroš Šulej (s dlouhými vlasy).Foto: Deník/Milan Holakovský

S loupeží století nemáme nic společného. U Městského soudu v Praze, před nímž se od čtvrtka zpovídají z podílu na přepadení transportu s penězi v roce 2002, zopakovali obžalovaní Tomáš Půta a Maroš Šulej to, co tvrdí od počátku stíhání. Osudného 16. září 2002, kdy byla dopoledne na Evropské třídě v Praze 6 přepadena dodávka společnosti G4S specializované na převoz peněz, byli prý úplně jinde, ale rozhodně ne na místě činu. Šulej dokonce v Irsku, kam odjel už v červnu – a právě toho dne přebíral sociální dávky. A to, že by se snad zapojil do příprav loupeže na dálku, označil za absurdní.

Řidič to vzdal hned

Loupež s rekordní výší způsobené škody – celková částka vyčíslená v obžalobě se vyšplhala na 154 050 239 Kč – se obešla bez krve. Velitel vozu v roli svědka vypověděl, že on loupeži nemohl zabránit. „Zastavilo nás bílé vozidlo, felicie s nápisem Policie, a z křoví vyběhl nějaký muž, který dal na čelní sklo ceduli s přísavkami. Byla tam výzva, abychom opustili vozidlo, nebo vybouche,“ řekl velitel. A dříve, než si stačil srovnat v hlavě, co se děje, bylo po všem. Kolega, který seděl za volantem, se prý vyjádřil v tom smyslu, že nehodlá riskovat (ve skutečnosti ale padl podstatně vulgárnější výraz) a otevřel dveře.

„Měl jsem strach, když na mě ten člověk v policejní uniformě mířil samopalem,“ vysvětloval šofér auta. Podle jeho slov se sice žádné dveře bez vůle mužů uvnitř otevřít nedaly, avšak pancéřování vozu by posádku před případnou střelnou neochránilo. A proč vůbec zastavoval? I na to má řidič přepadeného transportu vysvětlení: povodně. „Tehdy furt bylo něco někde zavřeno; myslel jsem, že se něco děje a oni mi chtějí něco sdělit,“ vysvětloval, proč otevřel bez pokynu velitele vozu. Správně měla posádka v podobných případech komunikovat s okolím megafonem – ten ale podle svědkových slov byl jednou z několika věcí v autě, které měly poruchu.

Opuštěný vůz a hořící auto

Pak už to šlo ráz na ráz. Tři muže z posádky, kteří po pistolích na svých opascích ani nesáhli, nahnali lupiči do přechodové komory v zadní části vozu. Kdosi z pachatelů pak sedl za volant a bravurně (alespoň z pohledu přepadeného řidiče, podle něhož dotyčný musel mít s ovládáním takového auta a jeho bezpečnostních zámků předchozí zkušenost) odjel k nádrži Jiviny. Tm pak pachatelé přeložili přepravované peníze do svého vozu a místo opustili. Když ruch utichl, přepadená posádka vylezla ze zadní části vozu ven přes sedadlo řidiče a přivolala pomoc.

Poslední stopu našli policisté na pomezí Berounska a Prahy-západ, kde mezi Nenačovicemi a Úhonicemi kdosi podpálil volkswagen; jedno z aut, která lupiči používali. Podle obžaloby to měl udělat Půta – ten však důsledně popírá jakýkoli podíl na činu.

Stejně hovoří i Šulej, který od roku 2003 společně s Půtou pracoval na stavbách v Irsku. Byli prý švorc, ale vydělat si dokázali: kolem 5000 eur měsíčně. „Pokud bysme udělali takovou ránu, nevím, jestli by Tomáš nebo já chytal lopatu do ruky,“ prohlásil v jednací síni s dodatkem, že 150 milionů se jen tak neztratí.

Co udělal, přiznal

Vedle Půty a Šuleje čelí obžalobě z loupeže také František Hajn, stíhaný jako uprchlý. Stejné to donedávna bylo také s někdejším pracovníkem operačního střediska G4S Antonínem Saletou, jehož věc předseda senátu Stanislav Králík hned po začátku hlavního líčení vyloučil k samostatnému projednání. Před několika dny byl totiž Saleta na základě mezinárodního zatykače dopaden ve Venezuele a nyní běží extradiční řízení. Jinými slovy – čeká se, až bude vydán ke stíhání do ČR.

„Ty dva vůbec neznám,“ konstatoval Půta. Připomněl, že svou předchozí zločineckou dráhu včetně zapojení do řádění Berdychova gangu nepopírá. „Ke všemu, co jsem kdy udělal, jsem se přiznal,“ prohlásil. Tentokrát se prý ale skutečně nemá přiznat k čemu. To, jak se na sedadle řidiče přepadené opancéřované dodávky ocitla jeho pachová stopa, si nedokáže vysvětlit. A nezná prý svědky, kteří hovoří proti němu. „Něco tvrděj, aby z toho měli prospěch a byli v dobrých věznicích,“ nachází vysvětlení. A Šulej jde ještě dál. „Dokážu, že svědek lže. A budu trvat na tom, aby ti utajení svědci, kteří kecaj, byli potrestaní!“

Spojenec uvnitř

K tomu, že lupiči měli spojence i v řadách firmy specializované na převoz peněz, dospěli kriminalisté hned na počátku vyšetřování. Zprvu podezírali posádku přepadeného auta, pak je ale vyšetřování dovedlo k dispečerovi. Právě on měl vybrat auto, ve kterém dobře nefungovaly všechny bezpečnostní prvky, a promíchat složením posádek tak, aby bylo zajištěno, že za volantem přepadeného transportu bude sedět muž, o němž věděl, že v případě přepadení nebude klást odpor. To od šoféra přepadeného vozu mohl opakovaně slyšet u piva, na které společně chodili.

Ostatní obžalovaní podle závěrů kriminalistů čin připravovali, podíleli se na obstarávání potřebného vybavení i na vlastním provedení loupeže. „Nesmysl,“ reagoval Šulej na obžalobu. „Stojí tam, že jsem přepadení plánoval, zajistil policejní uniformy a použitá auta. Nevím, ale, o jakých vozidlech je řeč; v celém spise o tom její ani zmínka,“ tvrdí muž, který trvá na tom, že nic takového nesháněl ani nezajišťoval. „Kdybych policejní uniformy potřeboval, zavolám berdychovcům, kteří je měli,“ prohlásil.

S penězi by se nezabili

Vedle berdychovce Půty se podle policejních detektivů měli do akce zapojit i další lidé spjatí s Berdychovým gangem. Nejznámější z nich je Jan Zelený, známý pod přezdívkou Malej Honzík, který v březnu 2009 zemřel v rýnovické věznici. Šulej Deníku řekl, že věří závěrům policejního vyšetřování, podle něhož šlo o sebevraždu. Tahle smrt je ale podle jeho slov dalším z důkazů, proč trvá na tom, že při hledání pachatelů loupeže století sáhli kriminalisté vedle. „Opravdu by se zabil, kdyby ho na svobodě čekaly nějaké miliony?“ klade otázku, na niž ani nečeká odpověď. Ve stejném duchu hovoří Půta o dalším muži, provozovateli autobazaru v Brandýse: „Ten se oběsil kvůli dluhům; dlužil sedm milionů. Kdyby měl peníze z loupeže, zaplatil by to.“

Rozsudek? Asi později…

Jednání soudu, na jehož konci mohou v případě uznání viny padnout tresty v rozmezí osm až 15 let, je rozplánováno na dva dny. Podle všeho ale verdikt v pátek nepadne a jednání bude odročeno kvůli pokračování.

Autor: Milan Holakovský

1.3.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Tragická nehoda: Na silnici z Lomnice na Kraslice zemřel člověk.
AKTUALIZOVÁNO
3

Tragická sobota. Na silnicích zemřelo devět lidí, letos nejvíc

Ilustrační fotografie.
4 30

Vyplašená zvěř, zničené porosty. Čtyřkolky dělají vrásky myslivcům

DOTYK.CZ

Česká agentura veze z Cannes několik cen. Za kampaň pro časopis, co už nevychází

Čím jsou pro světový film ceny americké filmové akadamie Oscar, tím je pro evropskou reklamu mezinárodní reklamní festival Cannes Lions. Koná se vždy koncem června ve francouzském letovisku Cannes a v posledních letech je na něm úspěšná česká pobočka reklamní sítě Young & Rubicam.

Na kolapsech se podílí horko, ale i alkohol. Lékaři: Omezte pobyt na slunci

Horké a dusné počasí se podepisuje i na zdravotním stavu lidí. Dopad horkých dnů na lidský organismus zaznamenávají hlavně kardiaci a "plicaři".

Týdenní zkrat: Milionová milost

Paroubek to zkusil, Zaorálek mu to zarazil, Klaus slavil a dostal milion. I další zprávy měly katastrofický rozměr.

EXKLUZIVNĚ

Unikátní jako Pavel Bure, říká expert na bruslení Allard o Eratovi

/ROZHOVOR/ O své práci hovoří s opravdovým zanícením. Kanadský trenér Shawn Allard se před několika lety vydal do neprobádaného hokejového území a začal se zabývat možnostmi zlepšování techniky bruslení hráčů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies