Královéhradecký soud v roce 1959 potrestal Stenzela pěti roky vězení a jeho matce Seidlové uložil ještě o rok přísnější trest. Na pět let také ztratili občanská práva a celé jejich jmění propadlo státu. Díky amnestii si odpykali jen část trestu. Stenzel v současnosti žije v Německu, Seidlová už zemřela. Stížnost v jejich prospěch podal ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO).

Rozsudek se podařilo dohledat v archivu v Zámrsku. Tehdejší justice v něm uvedla, že si rodina psala s otcem a dědečkem Stenzela, přičemž jim sdělovali „nepřátelsky zkreslené zprávy o poměrech v naší republice". Odsouzení prý také věděli, že zasílané pohlednice a fotografie budou použity v „revanšistických časopisech a kalendářích".

Podle ministerstva je popis skutku zcela vágní, nekonkrétní, což potvrdil také NS. Ve spisu vůbec nelze dohledat, kde a jakým způsobem měly být informace v Německu využity či zneužity, o jaké časopisy šlo a zda lze v informacích z korespondence skutečně spatřovat podporu národnostní zášti.

Došetření kauzy

Teoreticky by měl státní zástupce případ došetřit, což však bude vzhledem k časovému odstupu obtížné. V úvahu tak připadá zastavení stíhání. „Domnívám se, že se nic zásadního už zjistit nepodaří a že to bude směřovat k tomu, že to trestní stíhání se zastaví," řekl státní zástupce Štěpán Brunclík, který se účastnil projednávání stížnosti pro porušení zákona.

Stenzel v minulosti požádal o soudní rehabilitaci, avšak promeškal lhůtu. Stížnost podaná ministrem tak zbyla jako poslední možnost vedoucí ke zrušení rozsudku.

„Jsem rád, že dnešní trestní řád umožňuje staré případy takto otevřít a zjevnou nespravedlnost spáchanou tehdejším režimem napravit," řekl právník Jiří Rosol, jenž u soudu zastupoval Seidlovou. Pouze litoval, že NS rovnou Seidlovou nezprostil obžaloby. Stenzelův právník Lubomír Okřina s novináři nehovořil.