Z trojice obžalovaných však vstal před soudem pouze sedmašedesátiletý Lubomír Kratochvíl. Josef Šoustek, který coby vojín základní služby v roce 1972 neváhal použít samopal, a šéf tehdejší pasové kontroly Zdeněk Palásek se nedostavili.

„Pro trojici obžalovaných navrhuji nepodmíněný trest v dolní hranici trestní sazby,“ zdůraznila při soudním přelíčení státní zástupkyně Anežka Forstová. Ta pro trio pohraničníků požadovala až desetiletý žalář. Před pětatřiceti lety čekal Masařík na rakouské straně hraničního přechodu Drasenhofen – Mikulov na svou choť, jež byla na návštěvě rodičů. Šoustek jej údajně nalákal do prostoru pasové kontroly. Poté postřelil a společně s Kratochvílem zatáhl z Rakouska do Československa.

„Došlo tam k bitce, ale v hraničním potůčku. Na rakouské straně jsme rozhodně nebyli. Navíc jsem mu pomohli, protože Rakušáci vůbec nejevili o postřeleného Masaříka zájem,“ obhajoval se Kratochvíl.

Mezi důkazními materiály byly i fotografie. Náhodný svědek je poté předal zahraničním médiím. „Ale z nich není zřejmé, že byla trojice obžalovaných přitáhla Masaříka z Rakouska zpět,“ zdůraznil obhájce Šoustka Jan Vokál.

Po dvou a půl hodinové pauze na rozmyšlenou dospěl senát k paradoxnímu rozhodnutí. Šoustka, který střílel, zcela zprostil obvinění s odkazem na promlčení skutku. A také kvůli tomu, že jednal podle tehdejších právních předpisů.

K jeho nadřízeným Kratochvílovi a Paláskovi již tak shovívaví nebyl. „Odsuzují se k tříletým podmíněným trestům s odkladem na tři roky za zneužití pravomocí veřejného činitele,“ vyřkla rozsudek předsedkyně senátu Helena Slunská.

Ta připomněla, že podle důkazních materiálů byl emigrant Masařík již patnáct metrů za hranicí Československa, když jej odtáhli pohraničníci zpět.

Soudní tahanice, jež trvají dlouhých sedm let, ale nejsou možná u konce. Pokud se totiž některý z pohraničníků odvolá, kauza bude znovu otevřena. „Ne, nechte mě opravdu být,“ vycházel zasmušelý Kratochvíl z jednací síně. Po poradě s obhájcem nevyužil možnost okamžitého odvolání.