Soukromé dálnice v Česku: jasno bude do měsíce

Jenže zatímco Rakušané budou mít celou dálnici k našim hranicích hotovou v roce 2014, na české straně není jasno ani o definitivní trase, natož aby se „koplo do země“. Rakušané ale mohou slavit ještě z jednoho důvodu – dálnice, kterou postavili, je totiž soukromá. Postavilo a v příštích třiceti letech ji bude za zhruba 25 miliard korun provozovat rakousko–německé konsorcium firem.

Udělá Česko zásadní krok?

Stalo se tak v době, kdy i Češi chtějí udělat zásadní krok – do konce února vláda rozhodne, zda a které dálnice u nás postaví a budou provozovat soukromníci v rámci takzvaných projektů PPP, neboli partnerství soukromého a veřejného sektoru.

„Budování soukromých dálnic je trend, který vidíme všude kolem nás. Zatím nejdál je v tuto chvíli příprava na budování jihočeské dálnice D3, rozšíření dálnice D1 o jeden pruh a v budoucnu stavba části R35,“ řekl Deníku mluvčí ministerstva dopravy Karel Hanzelka.

„O podrobnostech rozhodne porada ekonomických ministrů během několika dnů. Chceme, aby na dálnicích budovaných v rámci PPP projektů platila klasická dálniční známka, “ dodal včera Hanzelka. O soukromých dálnicích se někdy ve zkratce hovoří jako o „dálnicích na hypotéku“. Tedy: stát dopředu zadá podmínky jako je cena, termín dokončení a služby, které na nich soukromník bude provozovat. Firmy pak předloží svoje nabídky a stát vybere podle daných kritérií vítěze neboli koncesionáře. Ten pak za svoje peníze začne dálnici stavět, po otevření ji i provozuje. Zajišťuje údržbu, opravuje ji, stará se například o odstraňování sněhu. A stát mu až po otevření dálnice začne platit pravidelné splátky.

Zájemci už se hlásí

„Typicky se smlouva s koncesionářem uzavírá na dvacet až třicet let, u každého projektu je to ale individuální,“ přibližuje výkonný ředitel Asociace na podporu PPP projektů Vladimír Sloup. Podle něj se již zájemci o stavby soukromých dálnic v Česku hlásí, podrobnosti ale sdělovat nechce: „Jde o velké stavební společnosti ze zahraničí.“ Zkušenost ze zahraničí říká, že soukromníci jsou při stavbě dálnic daleko důslednější než stát. „Lépe si pohlídají, aby dálnice nebyla předražená, a dohlédnou na dodržení termínů a kvalitu,“ vypočítává Sloup.

Druhou stránkou je však cena. Někteří politici, mezi něž u nás patří například ministr vnitra Martin Pecina, tvrdí, že stát přece jen dokáže budovat dálnice levněji. I když si na nové komunikace musí půjčit vydáním dluhopisů, stále jsou to nejlevnější peníze, které stát dokáže získat. Soukromník si ke zbudování a provozování dálnice samozřejmě přihodí patřičnou marži.

Ještě 800 kilometrů

Nezávislí odborníci soukromé dálnice nepřeceňují, ale proti jejich budování vysloveně nejsou. „Měl by to být určitě doplněk, ale nikoliv páteř pro budování další dálniční sítě. Musí se dbát na to, aby na straně státu bylo co nejméně rizik,“ nabádá děkan dopravní fakulty ČVUT Petr Moos. Soukromé dálnice nicméně mají za stávající situace jedno plus – jde totiž o neviditelný účetní trik.

Kdyby si stát na nové dálnice půjčil a vydal by kvůli tomu dluhopisy, zvýší se tím státní dluh. Tím pádem by se nám například nedařilo splňovat maastrichtská kritéria pro přijetí společné evropské měny. Pokud ale stát zadá budování dálnic soukromníkům v rámci PPP projektů, splátky za takové komunikace se do státního dluhu nepočítají. Stále však platí, že dluh zůstane dluhem a zaplatit se musí. K dokončení zbytku páteřní sítě dálnic (jde o 800 kilometrů) potřebujeme zhruba 450 miliard korun. Soukromé peníze by mohly zaplatit asi polovinu této sumy.

Jan Klička

Minimálně polovina nás zkrachuje, říkají dopravci o mýtu

František Eliáš podniká jako autodopravce a budoucnost své živnosti vidí černěji než kdykoli před tím. Od prvního února se výrazně zvýší výdaje za mýto, což podle něho minimálně polovina autodopravců neustojí. „Co k tomu mám říct? Za jedno čtyřtunové auto teď budu platit na 70 000 korun ročně. Naši páni ministři nás škubou, jak se dá,“ stěžuje si František Eliáš na nový mýtný systém.

Od pondělka totiž přestaly platit dálniční známky pro nákladní automobily od 3,5 do 12 tun a nahradí je elektronické viněty. Ministerstvo dopravy přiznává, že díky této změně se tržby z mýtného zvýší na dvojnásobek.

Přínos, ale pro koho?

To dopravce zvedá ze židle, navíc varují, že kvůli vyšším nákladům za přepravu se zvýší ceny výrobků. „V Rakousku mají podobný systém a za pronájem viněty se platí pět euro, u nás je to 1650 korun. V Rakousku mi zjistí, kolik jsem na mýtném projel. U nás tato služba je taky, ale za 150 korun,“ zaznívá z úst dopravců. Ti navíc poukazují, že systém je nastavený špatně, protože lehčí vozidla mohou za určitých okolností platit stejně jako mnohatunové tiráky. „Výroba viněty něco stojí a je to jen pojistka pro případ, kdyby si ji chtěl dopravce ponechat. Navíc jde o vratnou zálohu,“ brání se mluvčí ministerstva dopravy Karel Hanzelka. „Co se týče mýta samotného, tlačí na nás Evropa, funguje v zahraničí, takže bych to neviděl jako něco, v čem vybočujeme,“ říká.

Do systému nového mýtného se zatím zapojilo na 30 tisíc vozů a podle sdružení automobilových dopravců ČESMAD bude konečné číslo minimálně dvojnásobné. „Odhadnout to přesně nemohu, ale určitě to bude minimálně jednou tolik než dnes,“ uvedl mluvčí ČESMAD Martin Felix s tím, že i on si myslí, že nové mýto je pro dopravce nevýhodné. „Stát vybere o 400 milionů korun více a musí to zaplatit dopravci. Takže je jasné, zda to bude přínosné či nikoli,“ uvedl. Dohled nad placením mýta vykonává Generální ředitelství cel. Podle vyjádření jeho mluvčího Jiřího Bartáka se včerejší premiéra obešla bez vážnějších problémů.

Vojtěch Janda