VYBERTE SI REGION

Jungwirth: Společnost není smrtelně nemocná nesnášenlivostí. Má jen virózu

Praha /ROZHOVOR/ - Nezřízený optimista, jak o sobě sám říká, profesor Pavel Jungwirth se o českou společnost nebojí. Věří, že se zvládne vypořádat jak s imigrační krizí, tak vlnou nesnášenlivosti. Právě ta vedla skupinu doktorandů z Univerzity Karlovy k sepsání výzvy Vědci proti strachu a lhostejnosti.

1.9.2015 151
SDÍLEJ:

Významný český vědec, profesor Pavel Jungwirth. Foto: archiv Pavla Jungwirtha

S předním českým fyzikálním chemikem a jedním z prvních signatářů výzvy vědců jsme se bavili o pomoci uprchlíkům, strachu i názorech pana prezidenta.

Jste signatářem výzvy vědců, která nabádá k toleranci. Jak hodnotíte situaci kolem imigrační krize?

Nejsem odborník na imigraci, ale dotýká se mě to jako občana a člověka, který žije v České republice, ale žil i v cizině: v USA, v Izraeli, ve Švýcarsku. Setkal jsem se s mnoha lidmi různé barvy kůže i náboženského vyznání. Možná mám díky tomu trochu nadhled. Není důvod k panice, ale k rozumné, otevřené debatě, jak nejhůře postiženým lidem pomoci. Jsou to lidé, kterým jde o život. Jednak bychom měli být vázáni bazálním soucitem a jednak jsme vázáni mezinárodními smlouvami, ke kterým jsme se přidali. Jsou tu i ekonomičtí imigranti.

Hlavně o nich se často debatuje…

Zde se můžeme bavit, do jaké míry je můžeme absorbovat a jak udělat, aby to bylo výhodné i pro Českou republiku. Rád bych připomněl, že po 68. odsud odešlo 70 tisíc lidí. Byla zde velmi nepříjemná situace, okupace, ale nešlo jim o život tak, jako jde dneska některým Syřanům. Západ je přijal, i když se na ně mohl dívat jako na ekonomické imigranty. Je zde i moment dluhu. Dlouho jsme byli spíše chudší země, ze které lidé odcházeli. Teď se to otočilo. Možná ale stále žijeme v mentalitě chudých zemí. Pomalu bychom si měli říct, že už jsme bohatá, sebevědomá země, která je imigrantům schopná pomoci.

Je podle vás česká společnost konzervativní?

Do značné míry ano. Dá se to jednoduše vysvětlit. Nemusíme za tím hledat nic speciálního o české povaze v dobrém ani špatném slova smyslu. Historicky se stalo, že je naše společnost velmi homogenní. Cizinců je zde málo. Ti, kteří tu jsou, jako Ukrajinci a Slováci, nám jsou velmi blízcí jazykem i podobou. Výjimkou jsou Vietnamci. To je dobrý příklad. Přes určité problémy jejich integrace proběhla velmi dobře. Dnes zde žije druhá generace. Děti excelují ve školách. Dneska je v Praze šik chodit s Vietnamkou nebo s Vietnamcem.

Výzva

Vznik výzvy iniciovali studenti Přírodovědecké fakulty. Vy sám jste se nějakým způsobem podílel na jejím vzniku?

Jde o postgraduální studenty, kteří dělají vědeckou práci a jsou na pomezí studenta a vědce. Ze začátku jsem s tím neměl nic společného. Asi měsíc probíhal sběr podpisů a poté došlo ke zveřejnění výzvy. Dozvěděl jsem se o tom během této doby. Když jsem text poprvé četl, řekl jsem si: „To je skvělé, studenti se zase probudili." Trochu jako v 89. roce. Pak jsem si to přečetl podruhé a řekl jsem si, že bych to asi napsal méně emotivně, více racionálně, vědecky. Když jsem to četl potřetí, říkal jsem si: „Jungwirthe, nic jsi sám nenapsal, je to dost dobré na to, aby ses k tomu mohl přidat." Samozřejmě, ke každému textu má člověk výhrady.

Máte tedy k výzvě zpětné výhrady?

Pro mě musí být text dost dobrý na to, aby se pod něj mohl člověk podepsat. Takto dobrá výzva je. Jsem rád, že jsem se k ní přidal. Kontaktoval jsem autory s nabídkou, že je mohu jako zavedený vědec podpořit. Samozřejmě se ji s kolegy nesnažíme studentům ukrást. Je to jejich výzva a naše úloha je pomoci. Napadla mě jedna věc. Proč jsme jako zavedení vědci s něčím takovým nepřišli sami? Možná bychom přišli, ale ještě nepřetekl pomyslný pohár. Studenti zafungovali jako kanárci v dole, když začne utíkat metan. Nemyslím si, že společnost je smrtelně nemocná nákazou nesnášenlivosti a neonacismu. Je tu taková lehká viróza. Koneckonců, někteří politici mají tu virózu častěji. Studenti zareagovali dřív. Možná jsou citlivější. Lehká viróza se nakonec léčí lépe než rozvinutá choroba.

Anna Vanclová, jedna z iniciátorek výzvy, uvedla, že doufá v popularizační akce ze strany signatářů. Chystáte něco konkrétního?

Ano, chystám určité kroky. Nechci teď mluvit úplně konkrétně. Je to ještě trochu předčasné. Musím to projednat se svými kolegy. Zatím ještě nemám zajištěnou podporu. Až to bude hotové, vyjdeme s tím ven. Chystáme kroky, jak se jako zavedení vědci přidat. Nabízí se několik možností. Pro sociology je to zřejmé. Pro nás přírodní vědce je to trochu složitější. Můžeme využít, že řada z nás dělá popularizaci vědy. Máme kontakty i mimo obor. Zde můžeme pomoci. Samotným podpisem jsme alespoň petici zaštítili svými jmény.

Příkop mezi elitami

Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček k výzvě uvedl, že prohlubuje příkop mezi elitami a českou společností. Vy jste se proti tomu veřejně ohradil. Co podle Vás představuje výzva vědců a co je jejím cílem?

Cílem bylo zklidnit náladu a spojit společnost k racionální debatě. Výzva směřuje třemi směry. První část směřuje na politiky. Vyzýváme politiky, aby nezneužívali strachu lidí. Strach je pochopitelný. Nepřípustné je na tomto strachu sbírat politické body. To, co dělá pan prezident, je nevkusné. Možná už si sbírá body k příštím volbám. Měli bychom se ve společnosti dohodnout, že se jedná o parazitování na cizím neštěstí. Směrem k politikům tedy říkáme: „Nebuďte nevkusní, neparazitujte na cizím neštěstí."

Dalším bodem jsou média…

Výzva k médiím je opatrnější. Média mají povinnost pravdivě a úplně informovat. Jak ale řekl hezky Václav Hořejší, jde hodně o to, jaký obrázek se ukáže. Pokud se bude neustále opakovat stejný záběr z uprchlického tábora, kde policie bije černocha, tak to navodí určitou atmosféru. Dlouho jsem žil v Izraeli. K teroristickým útokům tam docházelo často. Izrael rozhodně nemůžeme obvinit z politické korektnosti, přesto tam televize nikdy neukazovala záběry roztrhaných těl. Příliš krve evokuje primitivní reakce. Média by neměla jít na primitivní zvířecí úroveň. Situace by se mohla utrhnout ze řetězu.

Významný český vědec, profesor Pavel Jungwirth.

Poslední část výzvy směřuje k celé společnosti.

Třetí apel směřuje k nám všem. My, vědci, se nevyčleňujeme ze společnosti. Jsme její součástí. I mezi námi vědci jsou v této otázce, když to řeknu natvrdo, magoři. Je oprávněné mít strach. Když člověk ale přestane řídit své obavy rozumem, může sklouznout k panice. Jednat v panice není dobré. Výzva neříká: „Nebojte se." Určité nebezpečí existuje. Podívejme se na to nebezpečí, jaké je, jak je reálné pro Českou republiku. Bavme se o tom, jak se k němu postavit čelem, abychom se chovali soucitně a dostáli svým mezinárodním závazkům, chovali se jako sebevědomá země a zároveň nezpůsobili problém, který by se později těžko řešil. Nikdo nechce, aby zde byli teroristé. Bylo by ovšem slušné pomoci lidem, kterým pomoci můžeme a kteří to potřebují.

Dá se podle Vás vůbec mluvit o příkopu mezi vědeckou elitou a českou společností?

Žádný takový příkop neexistuje. Dokonce se mi zdá, že mluvením o tomto imaginárním příkopu se moc politických bodů nasbírat nedá. Velmi potěšující pro mě je, že byť pan Ovčáček vypustil sondu, že s pověřením pana prezidenta vyjadřuje svůj názor, nic nenásledovalo. Možná to čtu špatně, ale třeba je to tím, že je pan prezident dost inteligentní na to, aby věděl, že zde žádné body nenasbírá. Žádný příkop skutečně není. My jsme součástí společnosti. Nijak se nevyčleňujeme. Jsme trénováni v kritickém myšlení a vedení racionální debaty. To můžeme společnosti nabídnout. To je vše.

Výrok pana Ovčáčka převzala celá řada médií. Neudělal tím vědcům vlastně službu? Výzvu zpopularizoval…

Je to možné. Já bych ho o to nežádal, ale když už to udělal… Jsem nezřízený optimista. Možná se na věc dívám příliš růžově. Zdá se mi, že reakce veřejnosti a médií poslaly pana Ovčáčka do správných mezí. Snažil se společnost posunout někam, kam si myslel, že ji v rámci svého populismu může dostat. Ale společnost je možná dospělejší, než si pan Ovčáček, potažmo pan prezident myslí. Možná hrají na nízké pudy, které nejsou zdaleka tak rozšířené, jak čekali.

Podpisy

Výzvu podepsalo kolem tří tisíc vědců a vědkyň. Je podle Vás v otázce imigrantů akademická obec jednotná?

Akademická obec je součást společnosti. Společnost není jednotná, ani akademická obec není. Bylo by divné, kdybychom stáli jako jeden muž, nebo jedna žena. Velký počet podpisů ovšem ukazuje, že nejde o menšinový názor. Ti, kteří výzvu podepsali, představují špičku ledovce. Jsou ochotni nést aktivně kůži na trh a říci, já mám tento názor. Dále je v ledovci 90 procent těch, kteří mají podobný názor, ale nemají potřebu a chuť ho ventilovat.

Panuje tedy shoda směrem k toleranci?

Myslím si, že konsenzus je poměrně široký. Věřím, že i ve společnosti je to tak, že jenom slyšíme určité hlasy. Křiklouny je nejvíce slyšet. I akademická obec má svého docenta Konvičku. Ale máme pouze docenta Konvičku. V celé akademické obci je jeden člověk za hranou a pár lidí na hraně. Na desetitisíce vědců to není hrozné.

Ve zbytku společnosti je to podle vás stejné?

V celé společnosti to bude podobné. Jde o lidi, kteří se sami vydělují z veřejné debaty, když posílají ostatní na šibenice a do plynu. Nejde o to, že bychom se s nimi nechtěli bavit. Sami se vyřazují. Takto se nedá debatovat. To je na úrovni trestního oznámení. O obavách se samozřejmě dá mluvit. Každý na ně má právo. Cílem výzvy a vědců, kteří ji podepsali, je s tímto racionálně pracovat. Obavy jsou na místě, pojďme si je dát do kontextu. Podívejme se, kolik lidí zde máme. Před 20 lety přišel mnohem větší počet Muslimů z Bosny, než který dnes nabízíme. Žádný velký problém to nebyl. Byli jsme mnohem chudší a zvládli jsme to.

Vědci se mimo jiné vyznačují právě tím, že by měli zastávat kritické myšlení založené na faktech. Myslíte si jako vědec, že má česká společnost dostatek faktických informací k tématu imigrační krize?

To je možná opět naše role. Jsme trénovaní kriticky vyhledávat v literatuře fakta. Nejde o to, že by nebyly, ale informací je mnoho, je jich záplava. Můžeme nabídnout utřídění a srovnání informací. Poukázat na smyšlené informace. Pár kliků na internetu ukáže, že nejdivočejší zprávy jsou často vymyšlené. Nechceme lidem nabízet určitý názor, ale metodiku kritického čtení, jak získávat informace z literatury. Měli bychom to dělat více.

Ve výzvě stojí: „Radikalizace společnosti skrze strach je podle nás jedno z největších nebezpečí, které nám v souvislosti s imigrační krizí hrozí." Jak se na to díváte Vy? Co je největší hrozbou současné imigrační krize?

To hezky vystihl pan ministr Dienstbier. Je zde oprávněný strach z migrace. Je to problém, pro některé země Evropy významný. Pro nás, řekl bych, stále ještě problém okrajový. Na druhou stranu musíme postavit, jaký problém představuje neadekvátní reakce společnosti. Není větší riziko, když společnost přestane být otevřená, přátelská, demokratická a začnou být přípustné rysy agrese až neonacismu? V dané chvíli vidím pro Českou republiku desetkrát vyšší riziko toho, že se staneme nepřátelskou společností a rezignujeme na základní principy, na kterých naše společnost stojí.

Myslíte si, že extrémní názory, o kterých jsme se bavili, jsou ve společnosti časté?

Vrátil bych se ke studentům, kteří jako kanárci pocítili, že je zde lehká infekce. Pokud vyzýváme ke klidu a racionalitě vůči hrozbě imigrantů, je férové říci, že bychom měli být racionální a klidní také vůči extrémním názorům. Stejně jako imigranti nejsou nebezpečím, které nás převálcuje, ani extrémisté jím nejsou. Jsme v podstatě normální západní společnost, která má určitě specifické rysy dané tím, jak jsme homogenní. Občas zde vyvstane pár bláznů. Společnost je v podstatě v pořádku, potřebuje se nad sebou jen maličko zamyslet, trošku se zklidnit a vést racionální debatu. Zvládneme to.

Podle čeho tak usuzujete?

Byli zde Sládkovci v 90. letech a kde jsou dnes? Byl zde pan Okamura, který už také upadá do zapomnění. Společnost se kupodivu nenechává strhnout. Je jen potřeba reagovat brzy, nenechat vřed vyrůst. V tomto ohledu jsem na Česko pyšný. Jsme země, která se nenechá jednoduše svést k extrémům. Ani v jednom smyslu. Málokdy se stane něco úžasně dobrého, nebo hrozně špatného. Na tom bychom měli stavět, že jsme takoví střízliví. Toto je možná cesta, kudy jít. Říci: „Podívejte, extrémisté jsou vlastně směšní. Staví na vodě." To je naděje pro společnost. Ne, že budeme všichni ideologičtí, ale budeme normální, rozumní. Budeme věcem dávat váhu, která jim přísluší.

Prof. Mgr. Pavel Jungwirth, Csc. , Dsc.- narodil se 20. května 1966 v Praze

- vystudoval obor chemická fyzika na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze

- je průkopníkem oboru kvantové molekulové dynamiky v České republice

- v současné době se zabývá modelováním chování iontů solí v lidském těle

- publikuje v českých i zahraničních vědeckých časopisech

- přednáší na Matematicko-fyzikální a Přírodovědecké fakultě UK v Praze

- pracuje v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR

- získal řadu vědeckých ocenění včetně ceny britské Královské chemické společnosti

Autor: Václava Burdová

1.9.2015 VSTUP DO DISKUSE 151
SDÍLEJ:

Čechům chutná. Přibrzdili ale v alkoholu

Praha – „Spotřeba potravin nabrala dobrý trend. Zdá se, že lidé nemají hlad, ale chuť," zhodnotil poslední čísla šéf odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí Jiří Hrbek. Poukázal na to, že v Česku i v roce 2015 rostla spotřeba potravin. Má to jen jednu vadu na kráse, bohužel tu podstatnou. Zatímco z Česka mířily do zahraničí suroviny, z ciziny k nám putovaly hotové výrobky.

Dřevo je drahé. Krade se rovnou v lese

Beroun – Topná sezona jede naplno a policisté na nejrůznějších místech republiky znovu vyšetřují krádeže dřeva v lesních porostech.Mnohým lidem se za palivové dříví nechce utrácet a raději si pro něj zajedou do lesa. Zloději odvážejí nejen kulatinu, která je nařezaná u lesních cest, ale také stromy, které si sami pokácí.

Britové poprvé utratili více za vinyly než za stažené desky

Londýn - Příjmy z prodeje vinylových desek v Británii minulý týden poprvé předstihly příjmy ze stahování nahrávek, oznámilo britské sdružení maloobchodníků v zábavním průmyslu (ERA). Za vinylové desky lidé podle ERA utratili 2,4 milionu liber (asi 76 milionů Kč), zatímco za stahování 2,1 milionu liber (zhruba 66,5 milionu Kč). Loni ve stejném období přitom tento poměr činil 1,2 milionu liber za vinyly ku 4,4 milionu liber za digitální hudbu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies