VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Rektor Jihočeské univerzity: Stačilo by, aby politici nešli do úplných kanálů

Vysokoškolský pedagog Tomáš Machula je osobností, která na sebe výrazně upozornila v minulém roce. Byl zvolen rektorem Jihočeské univerzity a zapojil se do mnoha veřejných debat, které se točily kolem etiky, složitých mravních dilemat, ale také kvality vysokoškolského studia. 

2.1.2017 33
SDÍLEJ:
Fotogalerie
5 fotografií

Tomáš Machula.Foto: Deník/Klára Cvrčková

Zatímco Machulův kolega Ivo Vondrák z Ostravské univerzity se stal hejtmanem Moravskoslezského kraje, Machula svoji budoucnost v politice nevidí. Naopak se těší, až se po čtyřech letech v manažerské funkci opět vrátí do badatelny ke středověké filozofii. Kdo ale ví, co bude za rok, natož za čtyři?

Čtěte také: Budoucí šéfka akademie věd: Kvóty pro ženy jsou slepá ulička

Jsme na prahu společensky a politicky náročného roku. Doma nás čekají sněmovní volby, ale rušno bude i ve světě. Ustojíme příštích dvanáct měsíců?

Pevně věřím, že ano. Předpokládá to, že ať přijde cokoliv, člověk se zachová slušně a má na mysli nějaký dlouhodobý rozumný cíl. Bál bych se trochu toho, že ve veřejné sféře a v politice za posledních dvacet let ubývá skutečných osobností. To platí pro Českou republiku i pro Evropu. Čím dál méně se bavíme o hodnotách a o to víc o finančních krizích, dosažené materiální úrovni. To jsou jistě věci důležité, ale neměly by být na prvním místě.

Čtěte také: Hledání „antizemana" začíná být posedlost, říká politolog Lubomír Kopeček

Patří k těm hodnotám, které je třeba zdůrazňovat a pěstovat, idea společné Evropy, která dostává v posledních měsících po brexitu a před prezidentskými či sněmovními volbami ve Francii a Nizozemsku zabrat?

Myslím si, že současná Evropa je ve velice špatném stavu a do značné míry je to důsledek přefouknutí idey společné Evropy. Ukázalo se, že evropské struktury, komise, bruselští politici měli příliš velké oči a nechtěli vnímat realitu. Kdyby se trochu zabrzdilo, couvlo a přemýšlelo, mohlo se spoustě věcí předejít. Proto se spíš bojím, že lidé v různých volbách pošlou myšlenku evropské integrace do háje. Elity totiž mají nějakou vizi, která nekoresponduje s realitou. U nás sice vykřikujeme hesla o společné Evropě, ale málo se cítíme být její součástí. Sám se počítám spíš ke kritikům současného establishmentu EU, ale na druhé straně uznávám, že jsme součástí střední a západní Evropy. Proto nerozumím tendencím, které se dívají na Rusko jako na zemi, která nás má mravně obrodit a ekonomicky stabilizovat. Pro nás není lékem najít jiného velkého ochránce místo EU. Přimknutí k ruskému dubisku by byla cesta do pekel, jako jí byla již v minulosti. My jsme součástí Evropy a její problémy jsou naše problémy. Jejich řešení začíná tady, u nás doma.

Nemám dojem, že by se nějaká relevantní síla chtěla přimknout k Rusku. Prezident Zeman zdůrazňuje dobré vztahy s Čínou a Ruskem i Trumpovou Amerikou, ale nejde v jeho případě spíš o důslednou aplikaci politiky všech azimutů, podle níž je výhodné dobře vycházet se všemi velmocemi?

Tomáš Machula.

Určitě je správné snažit se být s velkými geopolitickými hráči zadobře a v rozumných mezích s nimi spolupracovat. Nelíbí se mi, když to není jednání rovný s rovným. V tomto smyslu mi vadilo prohlášení čtyř ústavních činitelů k Číně, to jsem vnímal jako překročení hranice nutného. Jinak souhlasím, že je třeba udělat všechno pro dobré vztahy s Ruskem, Čínou i Spojenými státy. Musíme si ale zodpovědět otázku, jestli jsme ideově součástí středozápadního evropského okruhu, nebo západní Asie. Podle mě je naprosto zřejmé, že historicky, kulturně a nábožensky patříme do Evropy, nikoli do východoevropsko-asijského souručenství. Například u Václava Klause jsem viděl důraz na příbuznosts Ruskem, a dokonce snad ochotu vyměnit EU za Rusko. To je špatně, neboť tím bychom prokázali, že jsme vůbec nepochopili, kde je historicky naše místo a k jakému celku náležíme. Problém, který v Evropě máme, nevyřešíme tím, že se přesuneme jinam.

Problémů má unie opravdu hodně, migrační vlnou a brexitem počínaje, politiky se sklony k nacionalismu a populismu konče. A do toho přišlo po brutálně nekorektní kampani vítězství Donalda Trumpa a s ním spousta nejistoty ohledně pevnosti euroatlantické vazby. To se Moskva z hlediska diplomacie jeví skoro jako pevný bod, ne?

Podle mě to tak není, protože Moskva dokáže druhé jenom pohltit, nejde jí jen o hegemonii, ale o to ty ostatní, s odpuštěním, sežrat. To říkám s tím, že si nedělám žádné iluze o USA, to je samozřejmě také velmi pestrá země. Ve srovnání Ruska s USA ale z mého pohledu vždycky a jednoznačně vítězí Spojené státy. Co se týká zvolení Donalda Trumpa, tak to vnímám jako určitou vzpouru lidí proti establishmentu, podobnou jako v Evropě. V USA se moc koncentruje v prezidentských rukou, byť ten si nakonec může dovolit méně, než se zdá, neboť je korigován Kongresem a washingtonským aparátem. Pravda ale je, že v USA se lidé mohou vzbouřit a zvolit nestandardního prezidenta, zatímco my v Evropě těžko můžeme dát Junckerovým lidem přímo a jednoduše najevo, že se nám nelíbí, jak to dělají. Evropský mocenský aparát je obrovsky komplikovaný, nepřehledný a obtížně ovlivnitelný volbami. V USA je jejich vliv přímočařejší a poslední hlasování ukázalo, že Američané změnu chtějí a jsou schopni ji vyvolat.

Bude dramatická?

Některé povolební záběry, třeba z Massachusetts, ukazovaly, jak lidé na ulicích pláčou. Severovýchod USA je opravdu do morku kostí demokratický a pro jeho obyvatele to byla tragédie, téměř konec světa. Ale myslím, že tak dramatické to nakonec nebude. Aniž bych se chtěl pasovat do role odborníka na USA, pro mě to byla typická Sophiina volba. Přiznám se, že o Hillary Clintonové, o jejím přístupu k politice, si myslím to nejhorší. Trump je zase obrovské riziko. U Clintonové to byla špatná jistota, u Trumpa jakási naděje spojená s ohromnou nejistotou, která může vést ještě k něčemu horšímu. Američané se rozhodli to risknout.

Je to proto, že lidé nejen v Americe mají dost okoukaných tváří, otřepaných slibů i podivných spojenectví a chtějí něco nového, dokonce za jakoukoli cenu? Jak to vnímá akademické prostředí v Českých Budějovicích?

Tomáš Machula.V našem kraji, stejně jako jinde, sílí hnutí ANO. S ním asi není problém spolupracovat v obcích a krajích, ale za sebe se bojím jeho dominance na celostátní úrovni. V Česku si neumíme vážit toho, že tradiční politické strany mají zaběhlou demokratickou strukturu, která jim dává stabilitu, ale logicky i jistou pomalost a setrvačnost. To se leckomu nelíbí, protože by chtěl rychlé změny. Když ale máte hnutí, v jehož čele stojí oligarcha, který když zavelí, všichni na slovo poslechnou, vnímám to jako velké nebezpečí. Je to příliš svázané s jednou osobou člověka, který neprošel klasickou demokratickou stranou, je ale miliardář, a tak založil svoje hnutí, jako by budoval další firmu.

Ale co s tím chcete dělat, když Andreje Babiše a jeho hnutí lidé podporují, volí a věří mu?

Nic, ten deficit vidím na obou stranách. Voliči nedoceňují, že setrvačnost tradičních stran je sice občas může rozčilovat, ale zároveň je pojistkou nechtěných výkyvů. Kolektivní vůle je problematická, ale zabraňuje excesům. Problém je, že v těchto tradičních stranách jsou většinou stále stejné tváře. Když se podíváte do Francie, Anglie i Ameriky, tak lidé mohou nadávat na Sarkozyho nebo na Obamu, ale není to důvod pro trvalou nevolitelnost té strany. Když neoblíbení nebo zdiskreditovaní lídři odejdou, svoji stranu lidé dál volí, protože jsou zaměřením socialisté, liberálové, demokrati nebo republikáni. Tady ale slyším, že ODS kradla v 90. letech a dnes je proto stále nevolitelná, což vnímám jako názor padlý na hlavu. A to říkám i přesto, že nejsem skalní volič ODS.

Bavím-li se s politikem z jakékoli strany, nejpozději v druhé větě mi řekne, že nejdůležitější pro budoucnost naší země je vzdělání, promyšlený rozvoj školské soustavy. Máte jako reprezentant akademické sféry dojem, že české vlády poté, co se ujmou moci, na tom skutečně pracují?

Když si vezmete žebříčky prestižních povolání, tak na prvních třech místech stojí lékař, vědec a učitel, to je konstanta. Společenské ocenění tam tedy je, ale zároveň je tam i frustrace z toho, že by mělo být vyšší. Co se týká vysokých škol, je před námi proces tříbení a čištění. Masifikace vysokých škol v posledních 15 letech přinesla nejen nárůst studentů, ale také učitelů, z nichž někteří – to si řekněme otevřeně – na to prostě nemají. Někdo potřebuje dorůst, protože především v některých humanitních oborech chybí celá jedna generace badatelů. Jsou obory, kde je obrovsky těžké někoho vychovat, protože je to velmi drahé, nebo vám ti nejlepší odejdou do praxe. My musíme dojít do situace, kdy lidé, kteří nemají na to, aby učili na vysoké škole, budou postupně vytlačováni těmi, kteří patří ke špičce. Pochopitelně s tím musí jít ruku v ruce finanční ohodnocení, které jistě nikdy nebude tak vysoké jako v soukromém sektoru, přesto dohromady se společenskou prestiží může být pozice vysokoškolského pedagoga lákavá.

Myslíte si, že existence některých oborů je zbytečná a na univerzitách by se pěstovat neměly?

Podle mě skutečně máme řadu oborů, které nemají nejen na univerzitách co dělat, protože studovat takové věci nemá smysl.

Můžete být konkrétní?

Někde se studují věci, jejichž obsah mi uniká. Například sociální ekologie. Některé studijní plány připomínají pohádku o pejskovi a kočičce, kteří pekli dort, i když tohle spíš vypadá na guláš. Obory, které nejsou vědecké ani ryze praktické, by neměly mít na vysokých školách místo. Asi za to budu někým hodně nenáviděn, ale třeba gender studies je pro mě méně kritický a více nátlakový obor, který vychovává především lobbisty. Jistě máme mít dobré sociology, kteří se věnují oblasti genderu, ale samostatný obor, jenž jenom generuje lidi do neziskovek parazitujících na veřejných penězích, to se mi nelíbí. Dalším příkladem jsou obory zaměřené na evropské projekty. Tady už se věc zacyklila jako onen mytický had, který požírá sám sebe. Oblast přírodovědných a technických oborů tolik nesleduji, ale i tam vidím řadu oborů přehnaně specializovaných a soustředěných na přílišné detaily.

Tomáš Machula.

Je to věc, kterou pomůže vyřešit novela vysokoškolského zákona?

Právě teď máme velkou šanci, protože se zavádí nový systém akreditace a obory se mění na programy, jichž by mělo být výrazně méně. To by mělo vést k vnitřnímu pročištění, k přehlednější struktuře na fakultách. Je to příležitost, která nepřijde minimálně dalších deset let, a pokud ji promeškáme, bude to špatné. Samozřejmě si uvědomuji, že lidé, kteří na těch katedrách dnes sedí, budou mít tendenci se bránit. Nelze postupovat direktivním rozhodnutím shora, ale cestou rozumné vnitřní debaty. Je to samozřejmě zdlouhavé. Studijní program musíte nejdřív založit, pak ho akreditovat, rozvíjet, vychovat lidi, to je na strašně dlouhé lokte. A nefunguje to tak, jak si myslí lidé, kteří řeknou, že teď je nízká nezaměstnanost, je potřeba spousta nových zaměstnanců, a tak školy mají produkovat víc techniků nebo kybernetiků. My se musíme dívat do střednědobé, ale spíš dlouhodobé budoucnosti, abychom věděli, kam určité programy směrovat a jaké nové programy budovat.

Pročež se vás jako teologa, filozofa, ale též absolventa Vysoké školy chemicko-techno-logické ptám, zda jste pro zavedení povinné maturitní zkoušky z matematiky?

Jsem jednoznačně pro a byla chyba ji vyškrtnout. Státní maturita má být z českého jazyka a literatury, cizího jazyka a matematiky. Na základní úrovni středoškolská matematika není těžká a úroveň státní maturity z ní tomu odpovídá. Gymnazisté se smějí, jak je lehká. Maturitu z matematiky bych tedy za každou cenu protlačil na všech středních školách.

Máte tři děti, denně jste ve styku se studenty, takže víte, co se v hlavách mladých lidí děje. Ono se občas říká, že je to cynická, facebooková a klikací generace, která nemá žádné ideály a nezajímá se o společnost ani osudy druhých. Jak to je?

Když jsem byl ve věku dnešních maturantů, tak nám zase říkali, že nás zajímá jen heavy metal a trampování, předtím to byl jazz a už v antice najdete nadávání na mladou generaci, která to všechno přivede zu grunt. Je to jako v každé době, máte mladé lidi, kteří se o něco zajímají, a ty, kterým jsou společnost a okolí lhostejné. V každém případě ale existuje problém s krizí rodiny. Máme spoustu lidí, kteří jsou jedináčci nebo dokonce z rozpadlých rodin. To je z hlediska jejich sociálního chování strašný handicap. Oni za to samozřejmě nemohou, na vině je naše generace, která toho po revoluci hodně zkazila. Máme tedy studenty, kteří jsou obrovsky motivovaní, jsou zvyklí se ptát, myslet na druhé, všímat si okolí, a pak i ty, jimž je všechno jedno a hlavně si chtějí užít. A ti pak v pětatřiceti letech začínají přemýšlet, co by asi tak mohli v životě dělat, ve čtyřiceti zvažují, jestli jim netikají biologické hodiny. To je šílené, ale je to určitá daň za turbulenci před 25 lety, která byla nevyhnutelná.

Co vaše generace podle současných studentů nejvíc zkazila?

Tomáš Machula.Učím filozofii a na studentech vidím, že nejvíc oceňují snahu dobírat se pravdy. Silně vnímají, že někomu ještě jde o to klást si otázku, co je pravda. A zároveň konstatují, z čehož jsou smutní, že i na vysokých školách někteří učitelé na tyto hodnoty rezignovali. Letos bylo za slovo roku označeno post-truth, tedy post-pravda, což mi přijde děsivé, protože to znamená, že nám nejde o to, co je pravda a co ne, ale co má jaký vliv, emoční náboj. Proto se vždycky snažím o kladení důrazu na to, jak věci opravdu jsou.

Radil byste to i politikům?

Těm jako prvním, byť se už stává normou věta, že politici jsou takoví, jací jsou lidé, kteří je volí – to znamená žádná sláva. Na druhé straně musím říct, že i když jsem založením spíše pravičák, tuhle vládu oceňuji například za to, že ve školství se skutečně snažila věci někam pozitivně posunout, zastavila propad financí na vědu, prosadila vysokoškolskou novelu. Politiky bych tedy šmahem neodsuzoval.

Může ale v kampani pravda fungovat, když třeba americké volby ukázaly opak?

Je fakt, že nějaké složité traktáty o hledání pravdy a vysvětlování, jak se věci skutečně mají, by asi ve volbách nezabíraly, lidé by to nevzali. Na druhou stranu se ale politici nemusejí s odpuštěním prostituovat a podléhat těm nejnižším vrstvám lidského mínění. Nejsem naivní, abych si myslel, že lze dosáhnout situace, kdy tady budou všichni svatí, budou usilovat o pravdu, hlásat pravdu a prosazovat pravdu. Mně by stačilo, aby nešli do těch úplných kanálů, kam řada politiků (a nejen jich) bohužel chodí.

Obecně se má za to, že za dvacet třicet let bude svět díky technologickému pokroku vypadat úplně jinak. Myslíte, že přesto ve vyspělém světě zůstane něco, co z nás bude dělat soucitné lidské bytosti, nebo vše směřuje k jakési totální atomizaci, k životu v oddělených bublinách, které spolu vůbec nebudou komunikovat?

Svět se opravdu mění stále rychleji. Jednou jsme jeli autem do práce a do školy, zrovna bylo výročí zavedení internetu v Česku, a děti zbystřily a zeptaly se, jestli jsme v našem mládí snad neměli internet. Manželka odpověděla, že jsme neměli ani mobily, a já je chtěl ohromit sdělením, že jsme doma neměli ani pevnou linku. A ony se zeptaly, co je to pevná linka. Tak to jsem pochopil, že díky stále rychlejšímu rozvoji asi i stárneme rychleji. Myslím ale, že lidská přirozenost je natolik silná, že se těm věcem dokáže vzepřít. I v těch největších totalitách se normalita vyklubala na povrch, lidé se vzbouřili a řekli ne. Nebojím se, že dospějeme do nějaké apokalyptické vize, spíš očekávám, že tyto věci nám život nezničí, ale mohou nám ho hodně znepříjemnit. Tyto trendy nám na určitou dobu můžou zkomplikovat život, ohrožovat klid našeho soukromí, ale destruovat ho nemohou. Když se podíváte na kulturu fast foodů, tak po velkém boomu pomalu ustupuje a lidé se vracejí k tradičnímu vaření, farmářským trhům, kvalitnímu jídlu. Každá akce vzbudí protiakci.

A vy věříte v samočistící schopnost společnosti?

Věřím, že lidská přirozenost má tuhý kořínek a že nenormálnosti vzdoruje. S čím se vyrovnává dnes? Je to například globalizace. Je pěkné mít vždycky v obchodě na rohu čerstvý ananas, ale na druhou strany jsou cenové i ekologické výkyvy obrovské a k věcem, jako je otrocká dětská práce nebo vypalování deštných pralesů, kvůli svému pohodlí mlčíme, což bychom neměli. Všichni používáme mobily, ale neuvědomujeme si, že v nich jsou baterky, kvůli nimž se v Číně rabují obrovské plochy. My samozřejmě díky globalizaci bohatneme, ale je to jen iluze, která se nám jednou v nepěkné podobě vrátí. Ale jsem optimista. Vyrovnali jsme se s horšími věcmi, vyrovnáme se i s dnešními výzvami.

Čtěte také: Babiš pro Deník: Nákupem dluhopisů od Agrofertu jsem daně nekrátil

KDO JE doc. TOMÁŠ MACHULA, Ph.D., Th.D.
● Narodil se 12. srpna 1971 v Kyjově.
● Vystudoval chemii na VŠCHT, teologii na Katolické teologické fakultě UK a Teologické fakultě Jihočeské univerzity a filozofii na Filozofické fakultě UK.
● Od roku 2000 až do jmenování děkanem Teologické fakulty Jihočeské univerzity v roce 2008 vedl na této fakultě Katedru filozofie a religionistiky. Děkanem byl osm let.
● V dubnu 2016 byl jmenován rektorem Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
● Je autorem několika knih, má na kontě 12 komentovaných překladů Tomáše Akvinského, řady studií v odborných časopisech a stovky popularizačních textů.
● Je ženatý a má tři děti.

Autor: Kateřina Perknerová

2.1.2017 VSTUP DO DISKUSE 33
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.
11 15

Tři malí chlapci ubili plameňáka v zoo. Jejich rodiče se nyní omluvili

Ilustrační foto
4

Muž se zřítil ze Sněžky. Vrtulník u něho nemohl kvůli mlze přistát

Útok v Londýně: terorista komunikoval přes WhatsApp. Jednal na příkaz?

Pachatel středečního teroristického útoku u britského parlamentu Khalid Masood komunikoval ještě dvě minuty před tím, než najel do chodců na Westminsterském mostě, s kýmsi prostřednictvím aplikace WhatsApp. Informoval o tom dnes bulvární list Daily Mail.

Drama na magistrátě: muž napadl strážného, poslal ho ke špatné přepážce

Neobvyklé pěstní drama se tento týden odehrálo v budově Magistrátu města Ostravy. Čtyřicetiletý muž, který si chtěl vyřídit pas, chtěl zlynčovat strážného.

Le Penová se sešla s Putinem. Kritizovala sankce EU vůči Rusku

Předsedkyně krajně pravicové francouzské Národní fronty (NF) a kandidátka v nadcházejících francouzských prezidentských volbách Marine Le Penová dnes na zasedání zahraničního výboru Státní dumy (dolní komory ruského parlamentu) prohlásila, že nevidí žádný důvod pro to, aby se Francie k Rusku chovala nepřátelsky. Podle agentury TASS se Le Penová zároveň vyjádřila nesouhlasně o sankcích, které na Rusko uvalila EU.

Lídři členských státu EU se ve Vatikánu sešli s papežem

Papež František dnes přijal prezidenty a premiéry 27 zemí Evropské unie. S nejvyššími představiteli unijních států s výjimkou Británie se setkal den před jejich římským summitem, který má připomenout 60 let evropské integrace. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies