VYBERTE SI REGION

Studenti delším pobytem v zahraničí dospějí

Praha - Stále více mladých lidí odjíždí do ciziny, aby se naučili zodpovědnosti a samostatnosti. Získají nové zkušenosti, vědomosti a schopnosti.

25.8.2012
SDÍLEJ:

VENEZUELA, JAPONSKO. Venezuelský student Javier Gutierrez si minulý rok pobyl ve středočeských Všeradicích. Pražská gymnazistka Veronika Březinová vyměnila českou krajinu za cizokrajné Japonsko. Ani jeden svého výběru nelituje.Foto: Deník/Martin Divíšek

Osmnáctiletá gymnazistka Veronika Březinová dlouhé roky toužila poznat Japonsko. Lákala ji představa odlišných tradic a kultur. Přála si zjistit, nakolik je český obrázek o proslulé japonské pohostinnosti pravdivý.

O rok mladší Javier Gutierrez už nechtěl prožívat náročná celoroční tepla ve své rodné zemi Venezuele. Chtěl na vlastní kůži pocítit chlad sněhu, zkusit si zalyžovat a vyzkoušet činnosti, o kterých by se mu v rodné zemi ani nesnilo. Dva lidé, dva příběhy. Oba středoškoláci mají společné to, že si svůj sen nenechali pro sebe a pokusili se jej naplnit. Využili služeb mezinárodní neziskové dobrovolnické organizace AFS Mezikulturni programy, která vznikla před devadesáti lety z iniciativy amerických dobrovolníků a stanovila si chvályhodný cíl zprostředkovat co největšímu počtu lidí zahraniční zkušenost. V konečném důsledku získají mladí lidé zkušenosti, znalosti a také si osvojí postoje potřebné pro tvořivý a harmonický život v současném světě.

Podle Moniky Nikolové, programové ředitelky AFS, je pro mladé lidi zkušenost se zahraničím nedocenitelná. „Nejde přitom jen o lepší znalost cizího jazyka, což mladé přirozeně láká nejvíce, ale z našeho pohledu zejména o samostatnější, zodpovědnější a celkově vyzrálejší přístup k životu. Mladý člověk získá v zahraničí nový pohled na svět. Pozná, jak funguje jiná společnost a třeba si i začne vážit toho, co má ve svém domovském státě," vypočítává klady pobytu v zahraničí Nikolová.

Za pravdu jí dává jedna ze studentek, Kateřina Sukdoláková, která trávila svůj studijní pobyt na Kostarice. „Jazykový kurz v Kostarice mi dal mnohem více, než jen schopnost dorozumět se v cizím jazyce. Stala jsem se plnohodnotnou součástí rodiny, která mě podpořila nejen ve studiu španělštiny, ale také mi pomohla s přizpůsobením se místní kultuře a zvykům," říká dívka, která na exotickém místě strávila dva měsíce. Denně se tu učila cizí jazyk, chodila na výlety po místních zajímavostech a poznávala nové přátele. S některými si po internetu píše dodnes.

Spokojení studenti si vyměňují zkušenosti mezi sebou, a tak každým rokem těch, kteří Českou republiku na nějaký čas opustí, přibývá. Jen v roce 2011 odjelo s organizací za novým životním poznáním 64 studentů do 18 zemí světa. Největšího zájmu se tradičně těší Spojené státy americké, ale daří se i Francii, Německu a například i netradiční Argentině či Bolívii.

Naopak do Česka nejčastěji v rámci dlouhodobého studijního pobytu míří mladí lidé z Thajska, dále pak z Japonska a Brazílie. Cizinci bydlí v České republice v hostitelských rodinách a navštěvují střední školy, kde se účastní výuky s přihlédnutím k tomu, jak moc dobře jim učení se našeho jazyka jde.

Pro mnohé je čeština šok, k jehož zvládnutí jim pomáhají například volnočasové aktivity, jako jsou sport či zájmové kroužky. Někdy pak pomůžou i jednoduché a zlidovělé české písničky.

Lektorka českého jazyka Ludmila Zabloudilová má dobré zkušenosti s pomalejšími českými hity, třeba od Jiřího Suchého.

„Mým žákům, kteří pochází ze všech koutů světa, se čeština moc líbí. Naši mateřštinu vnímají jako zpěvný a zábavný jazyk," říká lektorka.

Největší jazykové bariéry prý mají Japonci, což je důsledek toho, že doma nepoužívají latinku. Velice rychle se učí Italové či Portugalci. Nakonec se ale všichni, díky společnému úsilí, uspokojivě česky naučí. Právě to dělá zkušené češtinářce největší radost.

„Na Vánoce si pak zazpíváme českou koledu," těší se již teď na zimní svátky.

Česká gymnazistkaVeronika Březinováv rozhovoru pro Deník:

Japonci se od nás moc neliší

Studentka střední školy Veronika Březinová (18) vydala na rok do Japonska. V rozhovoru pro Deník vzpomíná nejen na tamní kulturu.

ŽÁDNÁ JAZYKOVKA nemůže překonat pobyt v zahraničí, říká osmnáctiletá Veronika Březinová.Proč jste se rozhodla odjet právě do Japonska?

Už ve dvanácti letech jsem si velmi přála naučit se japonsky. Je to krásný, melodický, harmonický jazyk. Já sama cizí řeč vnímám jako hudbu a z tohoto pohledu mě právě japonština zaujala nejvíce.

Ale učit se japonsky, to přece můžete i v Česku.

To máte pravdu, ale pak ta výuka vypadá úplně jinak. Žádná jazyková škola nemůže překonat pobyt v zahraničí, kdy jazykem musíte žít 24 hodin denně. Zvláště v Japonsku, kde nikdo neumí ani česky, a dokonce ani anglicky, nemáte jinou možnost, než se do cizího jazyka ponořit a doslova se s ním sžít.

Jsme od Japonců hodně odlišní?

Popravdě, ani moc ne. Když se mě někdo ptá, tak to vždy stočím na možná nedůležité téma. Společně s Japonci jsme například jeden z mála národů, který se při příchodů domů zouvá. To, že jsem se automaticky zouvala mou hostitelskou rodinu zaujalo.

A co při pobytu zaujalo vás?

Hodně zvláštně na mě působilo, že až do dvaceti jste v Japonsku dítě. A tak se k vám i chovají. Rodiče vám ani nedovolí pomáhat v domácnosti.

Venezuelský studentJavier Gutierrezstuduje v Česku a pro Deník říká:

Praha? To je pivo a krásné ženy

Venezuelský student Javier Gutierrez si Českou republiku zamiloval. Roční pobyt si prožil ve Všeradicích. Naše země ho zaujala natolik, že se zde rozhodl zůstat.

LÁSKU jsem tu už našel. Teď chci studovat a v budoucnu se třeba i usadím, plánuje Javier Gutierrez.Celkem se divím tomu, že jste si jakožto svou hostitelskou zemi vybral Českou republiku. Jak jste se o nás dozvěděl?

Ve Venezuele o Česku skoro nic nevíme. Občas vás ještě někdo zná pod názvem Československo. Více Venezuelanů pookřeje, pokud se řekne Praha. To si představíme pivo a zástupy krásných žen.

Krásné ženy si představíme i my Češi, pokud se zmíní Venezuela a Latinská Amerika obecně. Co se vám na našich dívkách tolik líbí?

Jsou jiné než Venezuelanky, mnohem pestřejší. U nás jsou všechny dívky černovlasé a snědé. V Česku potkám na ulici zrzku, blondýnu, hnědovlásku. V České republice je každá slečna jiná, každá hodně svá.

V Česku jste už déle než rok, tedy déle než je u zahraničních studentů zvykem. Proč jste se rozhodl zůstat?

Jednoduše se mi tu líbí. A to nejen dívky, i když i svou lásku jsem tu už našel, ale i vaše jídlo, vaše mentalita, vaše kultura a to, jak žijete. Navíc tu máte moc kvalitní školy a rád bych tu v budoucnu vystudoval vysokou. Věřím, že až se naučím lépe česky, budu u vás moci absolvovat některý z technických oborů. A třeba se i usadím.

Autor: Vladimír Barák

25.8.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Akciová burza v Torontu
6

Degiro slibuje neuvěřitelně nízké poplatky, klidně si ale naúčtuje 10 tisíc

Hodný doktor, ale kritický komunální politik Jiří Biolek zpochybnil pověst Aleny Dernerové jako senátorky a kandidátky. „Velmi mě zklamal,“ řekla Dernerová.
6

"Ona selhala!" - "On manipuluje!" Biolek zaútočil na Dernerovou jako Trump

VIDEO: Bezva finta? Řidiče načapali se „schovávací“ SPZ

Možná jste si taky někdy chtěli připadat jako James Bond, jehož otáčecí SPZ na autě se stala legendární vychytávkou. Podobné pocity nedávno zažíval jistý řidič z americké Floridy. I když… Vlastně se chtěl jen vyhnout placení mýtného.

Aby smrt nebyla tabu. Vyšla kniha "o posledních věcech člověka"

Ondřej Nezbeda, bývalý uznávaný novinář Respektu, se rozhodl radikálně změnit svoji profesi. Stal se pečovatelem domácího hospice Cesta domů. Své zkušenosti z péče o nevyléčitelně nemocné sepsal do knihy Průvodce smrtelníka: o posledních věcech člověka. Nedávno ji spolu s kolegy z hospice představil na besedě v Knihovně Václava Havla. 

Co by měly děti jíst, aby byly zdravé

Praha - Nutriční specialistka Jana Spáčilová radí, jak děti učit správným stravovacím návykům.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies