VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Studenti zkusili cestovat jako vozíčkáři

Praha - Jak se cestuje lidem na invalidním vozíku po Praze? Jak dlouho čekají na bezbariérové spoje, jak na ně reaguje okolí a na jakých místech mohou na bariéry narazit? To zjišťovali studenti prvního ročníku Katedry speciální pedagogiky a psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v rámci sebezkušenostního projektu s názvem Jedeme v tom s vámi.

12.1.2012
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: DENÍK/Michal Bílek

Projekt organizuje od konce roku 2007 občanské sdružení Asistence. Z počátku se do něj zapojovali především osobnosti veřejného života. Studenti se projektu účastní již pátým rokem. Cestovat na invalidním vozíku si však může vyzkoušet kdokoli, kdo má zájem.

„Projekt nabízí lidem, kteří nemají představu, jaké to je pohybovat se po Praze na invalidním vozíku, zkušenost cestovat jako vozíčkář a za doprovodu asistenta se dopravit z domova do práce a pozorovat, jak se jejich cesta mění,“ vysvětluje autor projektu Erik Čipera z Asistence.

Metrem z Malostranské do Stodůlek? Nemožné

Studenti vyrazili po skupinkách do ulic Prahy v zimním semestru. K dispozici měli invalidní vozík, na kterém se střídali. Kromě testování přístupnosti veřejného prostoru a dopravy a sledování reakcí lidí na člověka na vozíku se také učili asistenčním dovednostem. Nejúspěšnější prací se stalo pojetí trojice studentů Martiny Klimešové, Vladimíra Vajce a Mariána Vanka.

Jejich trasa vedla z Vyšehradu přes centrum na Malostranské náměstí, odkud chtěli jet tramvají na stanici metra Malostranská. Dále měli v plánu vydat se metrem na Můstek, přestoupit na žlutou linku a jet na stanici Stodůlky. „Bohužel jsme se tam nedostali, jelikož v metru na Malostranské není výtah a není možné se na vozíku do vestibulu nijak dostat,“ vypráví zástupce vítězné skupiny Marián Vanek. „Nezbylo nám než se vrátit zpět na Vyšehrad. Předem jsme si ale nezjišťovali nízkopodlažní spoje, a protože se začalo připozdívat, museli jsme jít část cesty pěšky, jelikož bychom dlouho čekali na bezbariérovou tramvaj,“ dodává.

Pražan, který může cestovat jakoukoli tramvají, čeká obvykle pět až deset minut na spoj. Člověk se zdravotním postižením může čekat na nízkopodlažní spoj i hodinu, jelikož nízkopodlažních tramvají jezdí po metropoli okolo 20 %, bezbariérových autobusů zhruba třetina a 23 stanic metra má stále bariéry.

Vozíčkář a asistent jako Horymír a Šemík

Vítězná skupinka pojala projekt symbolicky, a sice osud člověka s postižením a jeho asistenta připodobnili osudu Horymíra a Šemíka, kteří figurují ve známé vyšehradské pověsti. „Horymír symbolizuje člověka s postižením, Šemík jeho asistenta. Mezi postiženým a asistentem existuje vzájemná spolupráce, stejně jako u Horymíra a Šemíka,“ vysvětluje Vanek.

A co bylo pro studenty nejnáročnější? Překonávání bariér a fyzická zdatnost při obsluhování invalidního vozíku. „Je to fyzicky náročné, když na to člověk není zvyklý. Ani jsme moc nevěděli, jak se s vozíkem pořádně zachází, přicházeli jsme na to za chodu,“ vypráví Vanek.

Lidé jsou ochotní pomáhat

Ačkoli v průběhu dne narazili na mnoho bariér, vždy se setkali s ochotou lidí pomáhat. „Přesvědčili jsme se, že lidé chtějí člověku s postižením pomáhat, takže problematika života se zdravotním postižením je spíše o bariérách ve veřejném prostoru a v dopravě,“ uvádí Vanek.

Skupinka tento fakt ilustrovala na situaci, kdy navštívili jednu restauraci v centru.

Bezbariérový záchod a schody

„V přízemí restaurace byly pouze vysoké stoly, takže člověk na vozíku se zde nemohl najíst. Nízké stoly byly v prvním patře, kam však vedly pouze schody. Nebyl tu žádný výtah,“ vypráví Vanek. „V přízemí byl však nově vybavený a prostorný záchod pro vozíčkáře, což je nyní povinné. Vypadalo to skoro, jakoby si tam člověk s postižením mohl dojít na záchod, ale nemohl se tam najíst, což nás pobavilo,“ dodává.

Personál restaurace nakonec situaci vyřešil tak, že studenty dopravil do prvního patra nákladním výtahem. „Je vidět, že lidé jsou ochotni pomáhat za každé situace,“ poznamenává Vanek, který se v současné době věnuje dobrovolnictví u lidí se zdravotním postižením.

„Přemýšlel jsem o tom už dlouho, ale projekt mě inspiroval natolik, že jsem se po jeho skončení rozhodl ucházet se o dobrovolnictví,“ dodává.

Autor: Barbora Kabátová

12.1.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Kandidát na prezidenta Jiří Drahoš
12 7

Median: Drahoš by ve druhém kole prezidentské volby porazil Zemana

Lithium na Cínovci - průzkumné vrty
2 10

Sobotka řekl Japoncům, že budeme lithiové centrum Evropy

Krev v mobilech? Suroviny pro baterie se těží v drastických podmínkách

Věděli jste, odkud pochází suroviny pro mobily, notebooky, nebo televize? Přichází totiž nová doba železná. O kontrolu nad těžbou a obchodem s kovy, ze kterých se vyrábí plošné spoje do elektronických přístrojů, se vedou tvrdé boje, na jejímž počátku jsou zubožené děti v afrických dolech a na konci spokojení uživatelé se smartphony. Z celosvětového byznysu profituje Čína, zásoby ale nejsou nekonečné.

Zeman má dalšího soupeře. Pana Škodu Vratislava Kulhánka

Miloši Zemanovi přibývají silní soupeři. Vedle bývalého předsedy Akademie věd ČR Jiřího Drahoše je to Vratislav Kulhánek, bývalý šéf mladoboleslavské Škody Auto. Jako prezidentského kandidáta ho zítra představí Občanská demokratická aliance podnikatele Pavla Sehnala.

DOTYK.CZ

První světovou válku roznítil nedomrlý intelektuál, který dožil v Čechách

Jeho kulka rozpoutala válku, které podlehlo 40 milionů nešťastníků. Sarajevský atentátník Gavrilo Princip byl bystrý chlapec, v Srbsku dodnes obdivovaný – jmenují se po něm ulice a náměstí. Ovšem mučedníkem se nestal, v době atentátu byl totiž nezletilý a tudíž nemohl dostat oprátku. Princip dožil v Čechách, v terezínské pevnosti, kde jeho tělo rozežírala tuberkulóza a duši sžírala samota i zlé zprávy o válečném osudu jeho milované země.

Stížností na zubaře přibývá, lidem vadí špatná čeština a drahé služby

Jsme zahlceni stížnostmi od pacientů, hlásí Česká stomatologická komora. Každý měsíc jich prý dostanou několik. Stížnosti směřují hlavně na kolegy z cizích zemí. Důvody: zubaři nerozumí dobře česky, další lidem nutí příliš drahé výkony. U některých lékařů se navíc provalilo, že nemají specializaci, kterou uvádějí na vizitce. To by mělo skončit, slibují stomatologové.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies