VYBERTE SI REGION

Taťána Míková: Moje první živé vysílání? To bylo pět minut hrůzy

Praha /ROZHOVOR/ - S meteoroložkou a moderátorkou počasí Taťánou Míkovou jsme se sešly v době, kdy už přibližně měsíc nepršelo a teplota měla právě ten den kulminovat na 38 stupních Celsia, poté co už dlouho výrazně překračovala tropickou třicítku. A tak moje první otázka ještě mimo záznam logicky musela znít: opravdu bude osmatřicet? Až 39, zněla nesmlouvavá odpověď. Řeč nakonec přišla nejen na extrémní počasí, ale i na to, jaká nás čeká zima nebo na moderátorské noční můry. A ještě jedna věc – pokud jste se někdy ptali, zda televizní moderátoři vypadají ve skutečnosti stejně dobře jako na obrazovce, tak alespoň Taťána Míková ano.

4.9.2015 21
SDÍLEJ:

Moderátorka České televize Taťána Míková.Foto: Deník/Martin Divíšek

Jsou normální tak vysoké teploty a sucha, jaká jsme zažívali toto léto?

Co to je normální? Problém je, že počasí už v dnešní době nerespektuje mantinely, na které jsme byli zvyklí. Chová se jinak. Ještě koncem 20. století byly teploty přes 35 °C výjimkou. Když byly dva takové dny za celý rok, považovali jsme ho za mimořádně horký. Teď už se nedivíme ani tomu, když máme souvislé období téměř 14 dnů, kdy teploty přesahují 35 a sahají až ke 40 °C. Je to jeden z náznaků, že klima není stabilní. Nemluvím o příčinách, které k tomu vedou, ale pravda je, že dnešní klima není takové, jaké bývalo před padesáti
lety.

Nejde to nějak rychle? Padesát let přece není tak dlouhá doba?

Změna jde až překvapivě paralelně s tím, jak se zvyšuje množství skleníkových plynů v atmosféře. Klimatologové se domnívají, že souvislost těchto jevů existuje.

Názory, že globální oteplování je nesmysl, tedy asi nezastáváte, že?

Počasí samo nás v posledních letech přesvědčuje o tom, že to pravda nebude. Je to ale hodně i o různých výkyvech.

Změna klimatu v sobě zahrnuje nejen to, že se objevují extrémně horké dny, ale cekovou tendenci k extrémním projevům počasí. Například loňské ani předloňské prázdniny nebyly moc teplé. Změna klimatu spočívá i v tom, že zaznamenáváme velmi ostré výkyvy. Dříve byla léta daleko více podobná jedno druhému. Dnes už to tak není.

Mají klimatologové recept, co s tím?

Úplně nejlepší by bylo odbourat skleníkové plyny, které jsme my lidé uměle dostali do atmosféry. Osobně si myslím, že by to zafungovalo. Ale není to zase tak snadné. Zachytávání skleníkových plynů je energeticky nejnáročnější proces, jaký si umíte představit. Takže nám zbývá jen pokud možno nechrlit příliš dalších, a připravit se na to, že ty, které tady jsou, budou přetrvávat v ovzduší ještě sto nebo padesát let.

Efekt zlepšení tedy poznají až tak nějaké dvě generace po nás?

Ano , tak to je.

Moderátorka České televize Taťána Míková.Nakolik je klima globální záležitostí? Kdybychom něco změnili my v Česku, bude to vůbec mít alespoň nějaký efekt?

Pokud chování změníme jen my v České republice, nezmění se prakticky vůbec nic. Neuvěřitelný pokrok dokázalo udělat například Dánsko, a pokud by se Evropské unii povedlo jít v jeho stopách, bylo by to skvělé. Ale rozhodně by to ani tak nestačilo k zastavení pokračování změn, které nastávají. Nejde jen o oteplování, jde i o to, jak jsou v průběhu roku rozloženy srážky, jak prší, kdy prší více, důležité je, jestli bude v zimě sněžit a tát sníh, nebo jestli bude i ve vyšších polohách pouze pršet, a my tak nebudeme mít žádné zásoby vláhy ve sněhu. Je to velice komplikované.

Dá se na základě letošního vývoje počasí v létě očekávat nějaká zima – tuhá, nebo naopak mírná?

Zcela jednoznačně se to říci nedá. Ale často dochází ke střídání mírnějších zim s tuhými. Jestli však ta tuhá zima bude již tato, nebo až ta další, to se teprve ukáže.

Jak jste se dostala k práci moderátorky počasí?

Začalo to u televize OK3, kde vznikl pořad s názvem Každá sudá. Předpovídali jsme počasí pro nejbližší hodiny a hodně jsme se věnovali i znečištění ovzduší.

Dnes už si nikdo neumí představit, kolik oxidů síry tehdy třeba v severních Čechách a na Ostravsku poletovalo ve vzduchu. Tyto informace byly až do roku 1989 embargované a občanům se neříkaly. Po revoluci došlo k uvolnění, chtěli jsme tyto informace prezentovat a vznikla velká potřeba moderátorů. Utvořili jsme deset dvojic, všichni pracovali v Českém hydrometeorologickém ústavu a moderování počasí měli spíš jako zábavu.

Jenže udržet lidi, kteří byli ochotní a zároveň schopní vykládat něco o počasí do televize nebylo vůbec snadné. Postupně všichni odpadávali, až jsme zůstali jen tři a v roce 1994 jsme vytvořili základ redakce počasí České televize.

Můžete popsat váš pracovní den?

Když mám ranní službu, jsem v televizi dvě hodiny před vysíláním. Musím si zaktualizovat všechny informace o počasí, připravit se v maskérně, převléknout, a pak vysílám každých 15 minut. Večerní relace je na přípravu daleko náročnější, není to jen předpověď s několika grafickými slidy. Jsou tam i další informace o tom, co kde počasí způsobilo, co se dá očekávat a podobně. To začínáme připravovat už po ránu. Kolem osmé hodiny posílám e-mail krajánkům do regionů, abychom věděli, co kde je zajímavého a co bychom měli natočit. Ve dvě hodiny odpoledne je porada, kde si vše upřesníme i s kolegy, kteří vysílají Události. Řekneme si, co by se z toho, co máme my, hodilo jim, a co bychom naopak my mohli použít ze zpravodajství. Snaha je, aby relace o počasí byla živá a zajímavá a nebylo to jen suché přeříkávání teplot.

Podklady si tedy moderátoři počasí připravují sami, není to tak, že jen přeříkají to, co někdo připravil?

Ano. Obrázky s klasickou předpovědí počasí připravujeme my jako meteorologové, složitější grafy nám připravují grafici. K ruce máme také tzv. helfera. To je pomocník, který pomůže se sestříháváním materiálu z regionů. Většinou je to mladý novinář, který se zaučuje.

Znáte film Nestyda? Jiří Macháček tam hraje televizního moderátora počasí, a na poradě diskutují o přesnosti, nebo spíše nepřesnosti předpovědí. V legraci nakonec padne návrh, že by vlastně bylo lepší hlásit předpověď obráceně, protože úspěšnost by pak byla vyšší. Jak to tedy s tou přesností je – nakolik se dá počasí předpovědět?

To se u jednotlivých meteorologických prvků hodně liší. Pokud jde o teplotu, tak bych řekla, že úspěšnost je úžasná. Samozřejmě se může stát, že se třeba vytvoří oblačnost, se kterou člověk nepočítal a teploty mají jíné hodnoty, ale to jsou ojedinělé případy.

Druhá věc je vývoj počasí – mraků a kdy a kde bude pršet. Lépe se předpovídá, když přichází velké pásmo deště, nejlépe od západu, protože jde rovnoměrně. Horší je, když třeba v letním počasí máte předpovídat bouřky a přeháňky. Bouřky jsou den dopředu lokálně téměř nepředpověditelné. Můžete říci, že v některých oblastech je vyšší pravděpodobnost jejich výskytu než jinde, přesná lokalizace ale
přichází v úvahu pouhé desítky minut před bouřkou, maximálně tak hodinu, dvě. Vlastně každý z elementů, z nichž sestává předpověď, má jinou předvídatelnost. Srážky obecně jsou na předpověď nejkomplikovanější.

Píší vám lidé stížnosti, když se netrefíte?

Určitě, docela hodně. Většinou když mělo být hezky a není. Když se to stane obráceně, tak si stěžuje málokdo.

Co je nejtěžší pro začínajícího moderátora?

Musíte hlídat strašně moc věcí. Moderátor zpráv, když si dobře připraví čtecí zařízení, tak čte to, co si připravil a záleží jen na tom, aby si natrénoval správný výraz tváře. Ale moderátor počasí si musí všechno pamatovat, protože žádné čtecí zařízení nemá. Musí mít srovnané myšlenky, do toho si musí přepínat ovládání, hlídat, aby nevyšel z obrazu, dívat se, jestli nezakrývá něco důležitého, správně se pohybovat. K tomu všemu se přidá stres nováčka. Je to hodně náročné. Diváci kteří sledovali letos v létě naše nové redakční posily, se o tom sami jistě přesvědčili. Navíc má nováček počasí smůlu v tom, že třeba na rozdíl od nováčků ve zpravodajství, které pustí do živého vysílání například až po roce praxe, jsou meteorologové hozeni do vody a během tří měsíců tréninku se musí naučit všechno. Přirovnala bych to k řízení auta. Dokud nezačnete řadit, poslouchat motor a vnímat zvuky a pohyby automaticky, je to hrůza.

Například v Americe mají i moderátoři počasí čtecí zařízení. I proto mají tak kulometné tempo. Orientují se podle různě barevných textů, vědí třeba, že když přejdou do červeného textu, mají se otočit a tak dále. Nic takového my nemáme.

Moderátorka České televize Taťána Míková.

Jak se nováčci učí?

Nejdříve z několika kandidátů vybíráme ty, kteří se hodí před kameru. Vybraní pak absolvují více než deset takzvaných pilotů, tedy vysílání do zdi, kdy s nimi rozebíráme, co mají a nemají dělat. Problém je, že ve studiu ČT 24 probíhá kontinuálně vysílání, takže není moc času si něco zkoušet.

Kromě toho je takové zkoušení nesmírně drahé – potřebujete k tomu režiséra, střihače, zvukaře a podobně. Jsme proto tlačeni k tomu, aby lidé co nejdříve chodili do skutečného vysílání. Začínají ranními relacemi a za pochodu se učí. Tak po dvou měsících je většinou vidět veliké zlepšení.

Funguje stres ze živého vysílání?

Jednoznačně. Když někdo absolvoval deset nebo 15 vysílání do zdi a vypadal už už dobře, tak když se potom rozsvítí červené světlo na kameře a oni vědí, že jsou skutečně v živém vysílání, zamává to s nimi a poskočí zase o měsíc zpátky. Je málo lidí, kteří stres z kamery a živého vysílání nemají. Ale jinak než že skočíte do vody a začnete plavat, se to nenaučíte.

Pamatujete si na svůj první živý vstup?

Byla jsem v jednom velkém šoku. Ale bylo to přece jen postupné, mluvili jsme nejprve za obrazem, takže byl slyšet jen hlas, nebyli jsme vidět.

Hrozně jsem si v textu škrtala, takže jsem na připraveném papírku po sobě nemohla nic přečíst. Bylo to pět minut hrůzy. Ale ti, kdo to slyšeli, říkali, že to byla skvělá premiéra. Pak už to šlo dál kousek po kousku. Ale mluvit spatra jsem začala až v České televizi.

Kdy vám při vysílání bylo nejvíc horko?

Horkých chvilek přichází spousta. Jednou se mi při večerní relaci stalo, že mi zhaslo celé studio. Vůbec jsem nevěděla, jestli mě diváci vidí, nebo ne. Mluvila jsem a mluvila, po nějaké době se zase skoro všechno rozsvítilo, až na můj kontrolní monitor, na kterém vidím, kde stojím, co zakrývám nebo jestli jsem v obraze. Vůbec si nepamatuji, co jsem tam tehdy říkala.

Máte moderátorskou noční můru?

Že je čas, kdy vyjela znělka počasí, a já nejsem ve studiu. S tímto snem jsem se už párkrát probudila s oroseným čelem.

Moderátorka České televize Taťána Míková.Doběhla jste někdy na poslední chvíli?

Asi už mě pozorní diváci viděli i udýchanou. Stalo se mi to tak dvakrát za dobu, co v České televizi jsem. Obvykle je to ve chvíli, kdy řešíte nějaký problém. Když opravdu doběhnete až do studia, je to vidět. Proto se snažím, i když nestíhám, poslední kousek vždy dojít a vydýchat se.

Studovala jste matfyz, šla jste tam kvůli meteorologii, nebo vás baví matematika?

Matematika a fyzika mě bavily, ale kdyby nebylo meteorologie, studovat bych ji nešla.

Měl na vás vliv tatínek, který byl konstruktérem leteckých radarů?

Naučil mě sledovat počasí. Na leteckých radarech ho můžete sledovat, když si navolíte správně délku vlny. Bavili jsme se o počasí už v době, kdy ostatní děti neměly o něčem takovém potuchy.

Dokonce jste prý spolu jezdili za babičkou na motorce a čas jste vybírali podle toho, abyste se vešli mezi dvě přeháňky, je to pravda?

Ano. Tatínek v práci kouknul na radar a vyráželi jsme, když přeháňka byla za námi a další až za nějakou dobu. Dnes, když má každý auto, už to možná působí směšně.

Říká se, že kdo má nadání na matematiku, nemívá ho na jazyky. Vy ale mluvíte hned třemi (anglicky, francouzsky, rusky, pozn. red.), jste tedy nadaná i jazykově?

To nemohu říci. Nemám dobrou mechanickou paměť, učit se slovíčka je pro mě celkem tvrdá práce. Výhodu mám ale v tom, že dokážu poslouchat melodii jazyka a napodobit ji.

Co ráda děláte ve volném čase?

Mou největší zálibou je teď trávit čas s vnukem Vojtou. Je mu tři a půl roku a objevuje svět. Moc nás s manželem baví mu otvírat obzory. Fotografování se v posledních letech taky točí hlavně kolem něho a přiznám se, že ostatní záliby trochu zanedbávám.

vizitka Taťány Míkové
• Narodila se v roce 1965.
• Vystudovala Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, meteorologii a klimatologii.
• Je vedoucí redaktorkou počasí České televize.
• Pracovala v Českém hydrometeorologickém ústavu a je tajemnicí Národního klimatického programu České republiky.
• Je autorkou řady vědeckých publikací a článků z oblasti klimatologie a meteorologie.
• Podílela se na Atlasu podnebí Česka.

Denisa Haveldová

Autor: Redakce

4.9.2015 VSTUP DO DISKUSE 21
SDÍLEJ:

Starosta Příbrami: Krampuslauf? Žádná akce nevyvolala tolik diskuzí

Příbram - Žádná společenská akce v historii Příbrami nevyvolala tolik diskuzí, a to před jejím konáním, i po jejím skončení. Ať už si lidé o ní myslí cokoli, byla bezesporu vyvrcholením letošních oslav 800. výročí založení města. Jaké je ohlédnutí starosty Příbrami Jindřicha Vařeky po Krampuslaufu?

Ve Sněmovně opět zasedla komise k policii, má dokončit výslechy

Praha - Ve Sněmovně zasedla dnes odpoledne na další schůzi vyšetřovací komise ke sporné reorganizaci policie. Na programu jsou zejména poslední výslechy svědků. Před komisí nyní vypovídá policejní prezident Tomáš Tuhý, po něm dorazí olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan a někdejší Tuhého náměstek Zdeněk Laube. Komise by dnes měla výslechy dokončit.

EET padá na zákazníky, restaurace zdražují

Berounsko - V jaké míře zasahuje nová povinnost elektronické evidence tržeb hospodským do provozu restaurací? Je jim na obtíž, nebo se s ní po sedmi dnech už sžili? Na Berounsku převažují zastánci prvního názoru.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies