Studenti jsou málo kulturně gramotní. Spravit to může například Kánon filmu. Alespoň v to doufá jeho duchovní otec Jiří Králík. A spolu s ním možná i řada pedagogů středních škol.
„Koncem minulého týdne odešly na střední školy plakátky a průvodní dopis pro učitele projektu Kánon. Je to náš pokus, jak pomoci zvednout filmovou gramotnost středoškolských studentů. Díky němu se mohou seznámit s výběrem toho nejlepšího ze světové i české filmové tvorby,“ říká bývalý ředitel Letní filmové školy, který se se svými spolupracovníky inspiroval v zahraničí, kde už podobné školní „pomůcky“ úspěšně existují nějaký čas.
„Studenti by měli být díky Kánonu schopni lépe rozeznat kvalitu od horší kategorie filmů. Seznam filmů, které vybírala řada našich osobností, vyšel z obdobných žebříčků ze zahraničí. Měl by učitelům pomoci v jejich práci, být jakýmsi směrníkem. Doplnit metodické materiály, jež už mají, nic ale přitom nenutit, ani jim nepřidělávat práci nebo další předmět. Oni sami by měli vyjít z toho, co chtějí studenty učit, co jim z filmové historie předat a jak.“
Přelet, Spalovač i Kmotr
Králíkův Kánon filmu je rozdělen do tří kategorií. Do první, nazvané kánon Občana Kanea, patří klasické a historií prověřené snímky nejznámějších tvůrců. Do druhé, takzvané Star Wars, patří komerčně úspěšné filmy (takzvané blockbustery), a konečně ve třetí kategorii pojmenované kánon Abbase Kiarostamiho jsou zařazeny snímky novátorské a experimentální, jež často slavily úspěchy na filmových festivalech. Každá kategorie se pak dělí podle původu na filmy zahraniční a domácí. V metodických textech pro učitele by mělo být časem k nalezení doporučení, od jakého věku je který film vhodný.
V první kategorii uspěl na prvním místě Přelet nad kukaččím hnízdem Miloše Formana. Z české produkce se nejlépe umístil Spalovač mrtvol Juraje Herze, nejlepším snímkem v kategorii Star Wars zvolili účastníci ankety western Tenkrát na Západě Sergia Leoneho, dvojkou je Kmotr Francise Forda Coppoly.
Dobrý nápad
Pedagogové to vesměs vítají. „Projekce jsme organizovali na škole už dříve, to není zas tolik nové,“ říká učitelka češtiny na pražském Gymnáziu Karla Sladkovského Šárka Macková. „Projekce bývají nepravidelné, ne vždy je to z technických důvodů možné, ale snažím se držet určitý standard. Adaptace světových literárních děl například. Nápad s Kánonem se mi líbí, každá inspirace je dobrá. Můžeme srovnávat knihu s filmem, povídat si o zápletce, učit se žánry. Pohlídám si to.“
A jak to vidí sami studenti? Jakub Sedláček, který studuje na Aricibiskupském gymnáziu v Praze, kde jsou rovněž filmová představení na půdě školy občas součástí výuky (teď zrovna na téma Česká literatura ve filmu), říká: „Kánon ano. Sice toho o něm moc nevím, ale zpestření výuky ve škole je vždycky fajn. Nejvíc by mě bavily filmy, na jaké člověk normálně v kině nebo v televizi nenarazí. A určitě nemusí jít jen o filmy moderní, hrozně rád se podívám třeba na Chaplina nebo jakýkoli starší film.“ A jaká je studentská zkušenost s debatami s učiteli po projekcích? „Když vidím, že se v tom pedagog opravdu vyzná, že to není jen papouškování, které si někde přečetl, ale má zajímavé podněty k debatě, pak mě to baví,“ doplňuje.
Projekt Kánon filmu je tedy na cestě. Od tohoto týdne by měly mít střední školy už informaci i první seznamy filmů a odkazy na weby k dispozici (informace je možné získat i ZDE), jak s nimi naloží, už záleží na nich. A samozřejmě, také na studentech. Především na ně je totiž Kánon „namířen“.
U mě všechno začalo Sedmou pečetí Ingmara Bergmana
Hudebník Jiří Stivín je jednou z 82 osobností, jež se výběru filmových „Kánonů“ zúčastnily. Co si myslí o tom, že gramotnost českých studentů je nízká a je třeba ji zvýšit?
„Jak jsou na tom naši studenti obecně, si netroufnu zodpovědně říct, na to mám moc malý přehled,“ říká Jiří Stivín. „Myslím, že je to hodně individuální záležitost, daná výchovou v rodině, dosavadní školní přípravou, dispozicemi samotného studenta a podobně. Paradoxně si myslím, že v Praze jsou na tom studenti hůř než v jiných regionech. Třeba v severních a jižních Čechách jsem udělal moc dobrou zkušenost s tím, jaké základy tam mladí mají, zdá se mi, že jsou vedeni přirozeněji a jednodušeji. V Praze za to můžou hlavně soukromé školy, jichž vznikla po revoluci spousta, ale s malým kvalitativním zázemím a malou praxí, a proto jsou jejich studijní výsledky hodně diskutabilní,“ doplnil.
Vzpomenete si, jak jste na tom byl jako mladý vy?
Taky jsem začal číst až od patnácti. Do té doby jsem vůbec o literaturu nejevil zájem. Až teprve pak jsem si začal sám hledat zajímavé autory a tituly, půjčoval si knihy od kamarádů a trávil s kulturou víc času.
Které jsou ty vaše filmové „kánony“?
Globálně se mi líbí Bergman. A mám velkou slabost pro Antonioniho Zvětšeninu. Ty jsem také označil v daném seznamu.
Máte nějaký svůj iniciační film, který vás pravdu zasáhl?
Bergmanova Sedmá pečeť. Tou to všechno začalo. A zásadní bylo taky Mlčení.
Může podle vás projekt Kánon studentskou gramotnost zvýšit?
Jak se to vezme. Spíš může být určitým návodem. Co je kvalitní. V dnešní době mají mladí potíže s koncentrací, nevydrží u ničeho moc dlouho, zvlášť když jde o film s pomalým tempem vyprávění. V některých případech bych jim možná pustil jen vybrané pasáže s komentářem. A pak si o tom s nimi povídal. My jsme jako mladí vyrostli na sluchových vjemech, dnešní studenti je mají vizuální. Když dělám koncerty pro děti, taky jim to prokládám videem, aby mi neutekly…