VYBERTE SI REGION

Tomáš Halík: Do zkorumpované politiky nechci

České Budějovice /ROZHOVOR/ - S knězem a profesorem Tomášem Halíkem o možnosti kandidovat na prezidenta, o věrnosti k církvi i o rozdílech mezi Havlem a Klausem 

5.3.2012 6
SDÍLEJ:

Václav Havel s Tomášem Halíkem. Foto: www.halik.cz

Halík na Hrad. S tímto nápadem přišel již před lety prezident Václav Havel a souhlasí s ním mnoho lidí, kteří tohoto kněze, teologa a profesora znají. Jak se dívá na svou roli ve společnosti a  co říká oběma českým prezidentům?

O prezidentovi mají rozhodnout občané. Přijmete případně kandidaturu na tenhle post?
Poté, co padlo rozhodnutí o přímé volbě, dostávám denně nečekané množství výzev, abych kandidoval. Jsem však přesvědčen, že  místo, kde  mohu být druhým nejprospěšnější a kde sloužím těm skutečně podstatným věcem, spočívá nyní v tom, co právě dělám. To znamená v mé učitelské, vědecké a  pastorační službě mladé generaci a hlavně  v mé  literární práci.

A k tomu všemu potřebuji svobodu vyjadřovat své myšlenky bez  svázanosti s jakoukoliv politickou mocí. Můj hlas je přesto slyšet pro ty, kdo mu chtějí naslouchat.

Mé knížky jsou nebo brzy budou přeloženy do 12 jazyků a čtou a komentují je lidé na několika kontinentech. Jsem  zván přednášet přemýšlivým lidem od Austrálie po jižní Afriku. Myslím, že je to důležitější působení než ta  mnohými okolnostmi omezená role českého prezidenta v současné konstelaci a stavu naší politické scény. 

Tu jedinec během několika let v úřadu těžko změní. Nemyslím, že bych v průběhu letošního roku tento názor změnil. To by se muselo stát opravdu něco významně nového, co by mne přinutilo o kandidatuře vážně uvažovat.

Voliči se nemusí bát, že na vás  média vyhrabou skandály, pletky s komunisty ani že za pár let vyměníte starší manželku za mladší.  
Ano, už kdysi  StB musela s překvapením konstatovat, že propátrala můj soukromý život do nejmenších detailů a nenalezla nic, za co bych mohl být vydírán.

Ale to, co u některých vzbuzuje respekt, jiné zas spíše dráždí. Vzpomeňte si, kolik lidí nenávidělo Václava Havla a disidenty proto, že  vlastně svým životem nastavovali zrcadlo jejich vlastním morálním kompromisům.

A kde špína není, tam je možné ji vyrobit. Také dnes existuje celý propagandistický průmysl, který vyrábí lživé pomluvy na „nepohodlné lidi“ a bohužel  i zcela  hloupým lžím  mnoho lidí ochotně věří.

A pak jsou u nás  ty rozšířené předsudky vůči církvi. Jsem-li kněz, musím počítat s tím, že mi nemyslící lidé budou automaticky přičítat ty historické či současné chyby církve, s nimiž opravdu nemám nic společného  nebo proti nimž jsem naopak vždy bojoval. Proto mne nesnášenliví „ultrakatolíci“ nenávidějí víc než kohokoliv jiného.

Pokud se v sousedním Německu stane prezidentem známý duchovní, uvidíme, zda to v Čechách s některými předsudky zahýbe. Zda ono bezmyšlenkovitě opakované  dogma „farář přece nemůže stát v čele státu“ nebude vystřídáno prostou otázkou „a proč by vlastně nemohl?“
V USA tak katolík Kennedy prolomil podobný předsudek „katolík přece nemůže být americkým prezidentem“.

Napadlo vás někdy opustit římskokatolickou církev, jako to udělali někteří vaši kolegové?
Lidem kolem nás, kteří tak špatně mluví o církvi, často kladu otázku, zda jim osobně církev někdy uškodila. A většinou se  ukáže, že spíš jen papouškují fráze z komunistických učebnic nebo bulvárního tisku.  Zažil jsem si v církvi  od některých kruhů militantních katolíků hodně zlého, ale nikdy jsem vážně nepomyslil na to, že bych svou církev, kterou jsem si po dlouhém poctivém hledání svobodně vybral za svůj duchovní domov, zradil a opustil.
Jsem hodně věrný člověk. Ale ty mé špatné zkušenosti s některými jevy a lidmi v církvi mne naučily chápat lidi, kteří na základě takových zkušeností, tedy vlastních zkušeností, nejen převzatých „obrazů nepřítele“,  vůči církvi zatrpkli.

Také se postupně rozšířilo mé chápání „katolicity“, tj. univerzality křesťanství. Je ekumenické. Velmi oceňuji i mnoho hodnot evangelické a pravoslavné tradice a pěstuji dialog i s ostatními náboženstvími a s nevěřícími.

Podobně to, že jsem Čech a miluji svou zem, mne nevede k nenávisti nebo neúctě k jiným národům a k oslabení mého upřímného evropanství.  To, že jsem katolík, mne nevede k pohrdání lidmi, kteří mou víru nesdílejí. Mohou k tomu mít i řadu pochopitelných a subjektivně čestných důvodů.

Neměl jste chuť vstoupit hlasitěji do  politiky již dříve?
Uvažoval jsem o tom, zejména když mne kdysi Václav Havel  označil za svého možného nástupce.  Ale za tehdejší konstelace to nebylo reálné. Při volbě prezidenta šlo o obchod politických stran. O první volbě  Klause rozhodli komunisté a při druhé se děly zřejmě hanebné zákulisní věci.

Obávám se, že i příští volba nebude úplně čistou hrou. Ohromný vliv budou mít prostřednictvím médií různá lobby. Stále si myslím, že momentálně člověk mého typu může pro dlouhodobé budování demokratické kultury udělat víc v „předpolitické“ sféře občanské společnosti, než přímo v politické aréně, dnes strašlivě zkorumpované a zhrublé.

Jakou roli má prezident splňovat? V čem se Havel a Klaus liší?  
Prezident potřebuje především jednu ctnost: moudrost. Václav Havel měl své chyby a  slabosti, ale v tom, co říkal, bylo mnoho moudrého. Václav Klaus je velmi chytrý, ale není moudrý. Jak napsal Čapek: chytrost je vlastnost, moudrost je ctnost.

Prezident má velkou odpovědnost za morální atmosféru společnosti.  Havel se snažil stále apelovat na to lepší, co je v nás. Nebál se i nepopulárně nastavovat zrcadlo našim chybám a bojovat proti předsudkům.  Klaus dělal a dělá pravý opak, svou ideologií „všespasitelné neviditelné ruky trhu“, tj. ekonomické dravosti bez ohledu na morální a právní principy a sociální citlivost otevřel dveře amorální smečce, která společnost strašně poškodila. Svými pomluvami Evropské unie, vzpomeňme např. na  strašení tím, co hrozného přijde po podpisu Lisabonské smlouvy, využíval a posiloval nebezpečné „čecháčkovství“, které je karikaturou skutečného vlastenectví –  odpovědnosti za náš příspěvek k Evropě a evropskému sjednocení.

Oba čeští prezidenti  byli protipóly.
Těžko bychom našli dva lidi lidsky i filozoficky a morálně tak odlišné. Václav Havel mi říkával: Nám je dobře tam, kde jsou lidé k sobě slušní a laskaví. Klaus stále vyhledává konfrontace. Havel nikdy neměl potřebu v osobním kontaktu někoho ponižovat a urážet, u Klause to bylo téměř pravidlem.
 
Každý schopný člověk na výsluní veřejnosti musí pracovat s narcismem a pýchou, která je v každém člověku a ve světě moci se jí daří jako ve skleníku.

Havel vědomě usiloval o pokoru, uměl pozorně naslouchat a dal si říci např. když s několika z nás konzultoval texty svých projevů, které si zásadně psal sám. V něčem si ale říci nedal. Do porad Klausova týmu nevidím, ale typ lidí, jimiž se obklopuje – Hájek, Jakl a nyní i lidé z hnutí D.O.S.T.  jako Bátora nebo Semín  – ledacos napovídá.

Kolem Havla byli lidé úplně jiného typu – Schwarzenberg, Tigrid nebo Medek. Myslím, že  na rozdíl od Václava Havla, který o sobě neustále pochyboval a i ve svých hrách, vzpomeňme na Odcházení, byl vždy schopen humorného odstupu od sebe sama a sebeironie, Václavu Klausovi tato vlastnost zcela chybí.

Když Havel zemřel, překvapila a dojala mne emocionální odezva zejména mladých lidí na jeho smrt. Ale emoce rychle vyprchají. Při promluvě v kostele jsem se snažil vyjádřit hlavní myšlenky a hodnoty, k nimž nás Havlova památka trvale zavazuje do budoucna.

Havel se přátelil s dalajlámou, zval  ho sem a setkával se s ním stejně jako vy.  Klaus se ale s dalajlámou  setkat odmítal.
To má důvod politický, protože sympatie s představitelem potlačovaného Tibetu pochopitelně dráždí čínský režim, ale patrně i psychologický.  Každý, kdo zažil dalajlámu zblízka, byl okouzlen jeho ryzí pokorou a laskavým humorem. Je to člověk tak duchovně zralý, že sám sebe nebere vůbec vážně. To o Klausovi lze říci opravdu stěží.

S Klausem je přitom zadobře kardinál Dominik Duka. Jak vnímáte vztahy svého nadřízeného k Hradu a vládě?
Oceňuji, že arcibiskup Dominik Duka se všestranně společensky angažuje, umí pracovat s médii a je možné, že jeho diplomatická vstřícnost k představitelům státu  může v různých jednáních o vztahu církve a státu přinést výsledky. To, že se na osobu a roli  Klause a na Evropskou unii  díváme rozdílně, je všeobecně známo a otevřeně o tom spolu hovoříme. Jsme čtyřicet let přátelé, takže i on zná mne.  Duka ví, že mně zase jde o to, aby církev pro samou diplomacii nezapomněla na svou prorocko-kritickou roli ve společnosti. Aby neuzavírala přílišnou alianci s mocí a nepřestala být také hlasem chudých a bezmocných, kterých kolem nás přibývá.

Autor: Radek Gális

5.3.2012 VSTUP DO DISKUSE 6
SDÍLEJ:

Veslařský svět v černém. V Mařaticích pohřbili nadějného veslaře Michala Plocka

Uherské Hradiště – S juniorským mistrem Evropy i mistrem světa dvaadvacetiletým Michalem Plockem se přišly v pondělí 5. prosince rozloučil na jeho poslední cestě zhruba dvě stovky známých, přátel a rodinných příslušníků do obřadní síně hřbitovu v Uherském Hradišti, Mařaticích. Talentovaný veslař a nástupce Ondřeje Synka byl 28. listopadu nalezen mrtvý v loděnici pražské Dukly, za níž vesloval.

Vědci zkoumají léčbu nočních můr a běsů i pomocí vůní

Klecany (u Prahy) - Vědci z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) v Klecanech u Prahy zkoumají léčbu nočních můr a běsů i pomocí vůní. Pracoviště je unikátní spektrem nabídky metod řešení poruch spánku, a to nejen v rámci ČR. Řada problémů se léčí nejen podáváním léků, ale zásadní jsou i psychoterapeutické postupy, říká vedoucí oddělení spánkové medicíny Jitka Bušková.

Technik z letounu s fotbalisty: Pád jsme nečekali, nikdo nekřičel

La Paz - Bolivijská vláda začala vyšetřovat podezření na nepravosti při udělení licence místní letecké společnosti LaMia, jejíž letoun minulý týden havaroval v Kolumbii s brazilskými fotbalisty. Příčinou neštěstí, při němž zemřelo 71 lidí, byl zřejmě nedostatek paliva. Informaci, že letadlo mělo udělat mezipřistání na dotankování, potvrdil dnes brazilské televizi Globo i přeživší technik Erwin Tumiri.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies