VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Tunisan Haythem Troudi: Řada tuniských rodin se neliší od evropských

Příbram /ROZHOVOR/ – Byl to velký risk, řekl o rozhodnutí odstěhovat se do cizí země třicetiletý designér Haythem Troudi. Zhruba před rokem se rozhodl odejít z rodného Tuniska do Česka za svou ženou. Jak prožíval první týdny v nové zemi? A s jakými předsudky vůči svému původu se setkal? To prozradí náš rozhovor.

5.2.2016 10
SDÍLEJ:

Když má člověk nápady a vůli, práci najde vždy, tvrdí Haythem Troudi.Foto: Deník/Kateřina Chourová

Jak dlouho už žijete v Česku?
Už téměř rok. Byl to ale risk. Opustil jsem rodinu a práci, která mě bavila. Měl jsem obavy, zda se mi to podaří i tady.

Jaké byly první dny v cizí zemi? Co vás na zdejším životě nejvíc překvapilo?
Naštěstí jsem nešel úplně do neznáma. Má žena je Češka, takže mi byla velkou oporou. Stejně jako její rodina. Ale první dva měsíce byly krušné. Jinak musím říct, že školy, administrativa, policie, hasiči a podobně jsou v Česku na skvělé úrovni.

Bylo pro vás jako cizince těžké najít uplatnění?
První dva měsíce trvalo zařízení veškerých dokumentů, takže až pak jsem mohl opět pracovat jako interiérový designér. Když má člověk nápady a vůli, tak si podle mě najde práci všude.

Kromě bytového designu se věnujete i malbě. Jaký styl je vám blízký?
Asi kombinace reálných motivů s abstraktními tak, aby na diváka výsledný obraz působil trojrozměrně. Pokud vše dobře dopadne, tak bych chtěl letos uspořádat i výstavu.

Ovlivnil život v cizí zemi i vaši tvorbu?
Vlastně ano. Obdivuji českou přírodu. A to nemluvím o architektuře a památkách. To je pro mě v mém oboru nesmírně inspirující prostředí.

Za poměrně krátkou dobu už mluvíte i dobře česky…
Haythem Troudi se kromě bytového designu věnuje i malování. Stále se učím. Čeština je obtížná, ale v základních oblastech jako je nakupování či práce, to docela jde. Jak ale dojde na rozvinutější debaty, tak už mám co dohánět. V takových případech je mi stále ještě bližší něco vysvětlovat německy nebo anglicky.

Co si myslíte o českém humoru? Sedl vám?
Český humor mám rád. Je podobný tomu, jaký znám ze své rodiny. Ale jsou samozřejmě narážky, u nichž se bez kulturních či historických souvislostí neobejdu. (smích)

Setkal jste se s nějakými předsudky vůči vašemu původu?
Nemám špatnou zkušenost. Zatím byli vždy všichni ochotní a pomohli mi. Nejsem zvyklý se příliš bavit o náboženství, je to přeci jen taková niterná záležitost. Raději se bavím o umění. Jsem muslim, ale podle náboženství si přeci rozumně smýšlející člověk přátele ani nevybírá, ani nehodnotí. Důležitější je to, jak se chová k lidem kolem sebe, jaké má hodnoty a respektuje ostatní. Mojí vírou a způsobem sebevyjádření je právě umění.

Jak se díváte na současnou situace v Evropě ohledně uprchlíků a odporu vůči islámu?
To je složité téma. V některých případech se obavám lidí nedivím. Situace vykrystalizovala do enormních rozměrů a určité okolnosti nelze přehlížet. V některých případech mají média pravdu, v některých jsou ale tak citlivá témata nesmyslně nafouknutá. V Tunisku je velké procento muslimů, ale vlivem globalizace se řada rodin neliší od evropských.

S kterými největšími nesmysly jste se ohledně vaší země setkal?
Když jsem pracoval v cestovce, tak se němečtí turisté podivovali, kde jsem se naučil hovořit plynně německy. A byli skutečně překvapení, když jsem jim odpověděl, že v tuniské škole. Ale to už byla starší generace, takže to bylo spíš úsměvné. V dalším případě byli turisté překvapení, že i v Tunisku používáme auta a nejezdíme jen na dromedárech, jak to viděli v katalozích. (smích) Nebo že ženy chodí zahalené v šátku. To už také není žádné dogma.

Po čem se vám v Česku nejvíce stýská?
Nejvíc samozřejmě po rodině. A po moři. To pak zajdu alespoň do zámecké obory a krmím kachny. (smích)

Autor: Kateřina Chourová

5.2.2016 VSTUP DO DISKUSE 10
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

David Rath.
17 21

Rath posílá prezidenta Zemana k Ústavnímu soudu

Trend, dobře známý například v Budapešti, představil v Brně Marek Fišer pod názvem Kološkopek.
2 3

Do Brna se řítí cyklohospoda. Lidé si vychutnají pivo při šlapání do pedálů

Děti zůstávají v ústavech. Může za to jejich vyšší věk i stávající krize rodiny

V boskovickém dětském domově momentálně žije čtyřiatřicet dětí. Pracovníci navíc čekají na dvě další, které se vrací od pěstounů. Stejně na tom bylo zařízení ústavní výchovy loni. Tak jako další na Vyškovsku i Blanensku potvrzuje celorepublikový fenomén – počet chovanců v ústavech se nedaří snižovat.

150 milionů korun. Tolik pošle Česko na pomoc s migrací

Česko letos pošle do zahraničí na pomoc uprchlíkům a státům čelícím migračním tlakům 150 milionů korun. Ministerstvo vnitro v tiskové zprávě uvedlo, že částku v rámci jeho koncepce pro asistenci uprchlíkům na dnešním jednání schválila vláda. Prvních 40 milionů korun z této částky by mělo jít na obnovu uprchlického tábora Azrak v Jordánsku.

Stánky ve Znojmě jsou prázdné. Trhovkyně: Nechci se učit novoty kvůli EET

Brambory, cibuli, jablka nebo třeba česnek od místních prodejců si mohli obyvatelé Znojma donedávna koupit na stáncích na Masarykově náměstí. Zhruba desítka prodejců zde nabízela zboží každé dopoledne vždy od pondělí do soboty. Nyní zůstala prodejní místa opuštěná, i když na konci března již vždy trhovci bývali na svých místech.

Výuka venku? Většina dětí i rodičů ji vítá

Učit se občas venku na čerstvém vzduchu místo mezi čtyřmi stěnami učeben? K tomu se kloní ve spoustě škol. Však venkovní učebny se dají využít od jara do podzimu. Jenže ne vždy je na jejich vybudování v městské či obecní kase hned dost peněz.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies