Ale brzy by mohly i náležitě zhořknout. To v případě, že Češi neustojí svojí půlroční roli v čele starého kontinentu.

Jak se podle vás Česká republika zhostí půlročního předsednictví EU? Diskutujte a hlasujte!

Měli bychom se bát ostudy nebo se naopak blýskneme před světem? A co nás vlastně v následujících šesti měsících čeká?

„Je to fantastická marketingová příležitost pro zemi, jak se prezentovat, ale je to i šance pro podnikatele v menších městech, kde se bude jednat, aby v této době útlumu měli šanci v byznysu,“ řekl Deníku vicepremiér pro evropské záležitosti Alexandr Vondra.

„Je to příležitost celou řadu věcí změnit, chceme ovlivnit, aby bylo méně úřadování a regulativních zásahů,“ nastínil jednu z priorit. Hned prvním horkým bramborem pro Topolánkův kabinet bude probíhající konflikt v pásmu Gazy. Snad žádný jiný problém nerozděluje jednotlivé státy Unie právě tak, jak je tomu v otázce řešení izraelsko palestinského sporu. Naši diplomacii tak v nejbližší době čekají horečná jednání. „Považuji za neakceptovatelné, aby osady, ve kterých žije civilní obyvatelstvo, byly ostřelovány. Izrael má proto nezcizitelné právo bránit se proti takovým útokům,“ říká ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.

„K lepšímu se může situace změnit pouze za předpokladu, že obě strany obnoví klid zbraní. Bez toho je jakýkoliv dialog nepředstavitelný,“ dodává zároveň. V zahraniční politici kromě Blízkého východu budou Češi aktivní i na Balkáně – budou pokračovat v přístupových rozhovorech s Chorvatskem a nejspíše posunou blíže i Srbsko.

Česko hasí krizi

Hned druhým nejdůležitějším úkolem českých politiků bude minimalizovat dopady globální ekonomické krize. A to může být ještě těžší, než v případě zahraniční politiky. Státy EU se sice už na podzim dohodly, že na obnovu hospodářství dají každý až 1,5 procenta ze svého hrubého domácího produktu, velké schodky rozpočtů to však nejspíše zkomplikují. Evropa by měla začít šetřit, ale do toho se zřejmě nikomu nebude chtít.

„Je otázka, zda se v Evropské komisi najde před červnovými volbami do evropského parlamentu kuráž před volbami něco učinit,“ potvrzuje Vondra.

Problém číhá doma

Jenže kromě těžkých úkolů na evropském kolbišti čeká na tým Mirka Topolánka možná ještě větší problém, a to na domácí půdě. Kabinet nemá schválenou „toleranční“ dohodu s ČSSD a může se tak stát, že místo evropských problémů budou ministři sedět doma a řešit vnitropolitické spory. Vláda sice doufá, že by dohodu o „klidu zbraní“ mohla dohodnout ještě v lednu, na druhé straně ale takové nadšení nepanuje.

„Komunikace vlády s veřejností byla katastrofa, naši občané si nedokážou představit, co pro nás znamená předsednictví v Unii,“ říká rozhořčeně šéf zahraničního výboru sněmovny Jan Hamáček (ČSSD). Sociální demokratům vadí zejména fakt, že Česko jako země šéfující EU nemá schválenu Lisabonskou smlouvu. Jednat o ní by se mělo v únoru, ale zdaleka není jasné, zda smlouva projde sněmovnou. A pokud ano, nemusí ji podepsat prezident Václav Klaus. „My budeme ta země, která by měla Irům nabídnout jinou variantu Lisabonské smlouvy poté, co ji odmítli v referendu. Ale jak takovou diskuzi má moderovat země, která tu smlouvu sama nemá, jejíž premiér se tváří, že se za podpis smlouvy stydí, a která má prezidenta, který vyhlásil svatou válku EU,“ ptá se Hamáček. S tím, že pozice Česka může být ohrožena vnitřními spory souhlasí i nezávislí odborníci.

„Naše předsednictví by mělo tlačit třeba na otevírání trhu práce a na rovné podmínky, ale na to je potřeba mít zázemí doma,“ soudí politolog Jan Kubáček. Podle něj ale nakonec s ostudou od evropského stolu odcházet nebudeme. „Ostatní státy od nás žádnou revoluci nečekají, a pokud se vysloveně nestane nějaké faux pass, může naše předsednictví skončit úspěšně,“ odhadl Kubáček.

Česká republika bude vládnou státům evropské sedmadvacítky až do 30. června, kdy pomyslné žezlo předá Švédsku. Kromě akcí v zahraničí se na domácí půdě uskuteční minimálně čtrnáct ministerských jednání a další desítky odborných konferencí. Přestože hlavní část programu se odehraje v pražském kongresovém centru, na své si přijdou i regiony. Na evropské ministry se mohou těšit například v Hluboké nad Vltavou, v Luhačovicích či Mariánských Lázních.

Kam se také rozjedou evropští ministři
Zahraniční tisk: I český Švejk může překvapit

„Král slunce odchází, Švejk přichází.“ Jinými slovy – končí pompézní a někdy až „imperiální“ francouzské předsednictví a přichází to české. Alespoň tak to vidí za hranicemi rakouský deník Die Presse. Přesto ale dobrého vojáka Švejka nepodceňovat: „I čeští euroskeptici mohou pozitivně překvapit.“ Zatímco Sarkozy s velkou pompou šířil naděje, mluví Češi o svých šancích opatrně. Na druhý pohled však jejich výchozí pozice není zdaleka tak špatná: prezident nemá v Česku zdaleka tak silnou pozici jako ve Francii, premiér už dávno začal být k EU mnohem přátelštější než Václav Klaus, nejvyšší v žebříčku euroskeptiků. Kromě toho není v Česku podíl skutečných odpůrců EU ani tak velký jako třeba v Rakousku, myslí si list.

Pokud zůstaneme u přirovnání, český Švejk je podle Francouzů málo živý. „České republice chybí elán. Vláda se může snažit zvládnout svůj úkol sebelépe, ale v celé zemi panuje vůči EU až moc velká opatrnost,“ napsal francouzský list Ouest France. Konkurenční Le Figaro zašel ještě dál: „Nepohřbít to, co Nicolas Sarkozy v uplynulém půl roce v čele unie vybudoval, bude pro Českou republiku těžký úkol.“ Francouzský nacionalista Jean-Marie Le Pen ale naproti tomu říká: „Na Sarkozyho půlrok, který teď všichni vychvalují, se zapomene během dvou týdnů.“

Češi, stejně jako dříve Slovinsko, budou spíše zprostředkovateli a moderátory, než aby Evropě vnutili své nápady, ale některé akcenty asi přijdou. Silná blízkost staré ochranářské velmoci v podobě Spojených států oživí vztahy Evropy s Amerikou, myslí si Die Presse. Nadějí by mohla být i případná dubnová návštěva amerického prezidenta Baracka Obamy v Praze. Vyplatit se kvůli energetice může i partnerství s Východem.

Český Švejk tak může být pragmatický a chytrý. A nebo že by o předsednictví platilo to, co říká pravý Haškův Švejk? „Víc lidí má víc rozumu. Ten poradí to, ten vono, a pak se dílo podaří, jak je to v tej naší hymně. Hlavní věcí je vyčíhat na ten moment.“

Tomáš Procházka, Michaela Mužíková