SedmiDeník: Uplynulý týden očima Kateřiny Perknerové

Úterý 7.2.
CÍRKEVNÍ POČTY

Sněmovna schválila zákon o finančním narovnání vztahu mezi státem a církvemi. Přeloženo do řeči čísel, katolická církev dostane majetek v hodnotě 75 miliard korun a 59 miliard na dřevo během 30 let. Z této sumy dostane ostatních 16 církví pětinu. Je to málo, moc, tak akorát? Vládní koalice tvrdí, že co bylo ukradeno, musí být aspoň částečně vráceno. Opozice namítá, že v době všeobecného utahování opasků podobná velkorysost vůči jedné společenské složce není namístě. No a bývalá disidentka, spisovatelka Lenka Procházková Deníku řekla, že takový akt je podle ní krádež, a proto podala na premiéra Nečase a kardinála Duku žalobu. Proč je ale kolem toho tolik povyku? Vláda přece určitě dokumentaci, z níž plyne, co přesně a v jaké hodnotě církev k 25. únoru 1948 vlastnila. Jak by jinak mohla zákon o vracení majetku předložit, že?

Středa 8.2.
NEBOHÁ MINISTRYNĚ

Bohužel, nemá. Přesto s ním šla do sněmovny. Alespoň to vyplývá z toho, co předvedla bývalá starostka Vizovic a podivným řízením osudu ministryně kultury za TOP 09 Alena Hanáková televizních Událostech, komentářích. Nevěděla nic: jak se nemovitosti oceňovaly, zda existuje soupis vraceného majetku, jestli ho církev skutečně vlastnila, nebo jen spravovala. Místo ní pohotově zaskočil tajemník Biskupské konference Tomáš Holub. A tady to začíná zavánět. Vychází najevo, že zákon nepřipravila vláda, ale činovníci katolické církve, od nich vzešly veškeré propočty, podklady, ohodnocení majetku. Na tom by vlastně nebylo nic hrozného, kdyby vše prošlo kritickou oponenturou. To se ale – jak jednoznačně doložila svým vystoupením ministryně Hanáková – nestalo. Mimo jiné totiž nedokázala odpovědět ani na prostinký dotaz, jak je možné, že ačkoli průměrná cena za metr čtvereční zemědělské půdy je 11 korun, stát za něj dá církvi 44? To je celkově přilepšení bratru za 30 miliard. I tahle podivná matematika by se dala skousnout, kdyby získané peníze šly kromě pastorační činnosti výlučně na charitu nebo třeba proměnu romských ghett a jejich obyvatel. Pokud ale skončí na účtech různých šíbrů nebo ve Vatikánu, dopustili by se podle mne ministři toho, z čeho je viní Lenka Procházková - porušení povinnosti při správě cizího majetku a překročení pravomoci úřední osoby.

Čtvrtek 9.2.
KDO NA HRAD?

Česká média zaplavily seznamy možných kandidátů na budoucího prezidenta. Senát oproti všem pochybovačným prognózám dal na přání občanů a přímou volbu schválil. I když je asi víc ústavněprávních argumentů proti než pro ni, není to jen populistický krok. V politickém marasmu, kterým se brodíme rok za rokem, se tu rýsuje šance vybrat si důvěryhodnou osobnost a postavit ji na nejvyšší stupínek. Bude hodně záležet na tom, koho do tohoto klání o občanskou důvěru strany vyšlou. A skoro méně důležité bude, kdo vyhraje. Kdyby nejvíc hlasů posbírali Miroslava Němcová z ODS, Jiří Dienstbier ml. z ČSSD a nestraníci Jan Fischer s Janem Švejnarem, bylo by to vítězství slušnosti nad neřádstvem a zkorumpovaností. Což za těch 750 milionů, na které přímá volba vyjde, stojí.

Pátek 10.2.
ÚŘEDNÍCI BEZ PENĚZ I MILENEK

Sociálním demokratům došla trpělivost se statisícovými odměnami státních úředníků, pročež chtějí, aby jejich roční odměny směly dosáhnout maximálně šestinásobku měsíčního platu. ODS reagovala podrážděně, prý jde o nivelizační opatření, které znemožní udržet schopné lidi ve státní správě. Myslím, že spory lze vyřešit snadno. Stačí si vzít příklad z Indonésie, kde rozhodli, že platy ženatých mužů stát bude posílat na účty jejich manželek, aby si nemohli vydržovat milenky. No řekněte, kdo by v takové situaci stál o vysokou částku na výplatnici?

Citáty 4. – 10. února 2012