Rokošová si měla původně odpykat osm let ve vězení za vraždu. V její prospěch ale v roce 2007 zasáhl Ústavní soud, o dva roky později se jí zastal také velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu. Poté Vrchní soud v Praze rozhodl o šestiletém trestu za zabití. Poté už soudci Nejvyššího ani Ústavního soudu nenašli důvod k zásahu.

„Dokazování bylo v trestní věci stěžovatelky provedeno v potřebném rozsahu a byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti," uvedla v usnesení soudkyně zpravodajka Ivana Janů.

Tragédie se odehrála v listopadu 2002 v pronajatém bytě manželů Rokošových. Žena kvůli pláči dítěte probděla celou noc. Ráno přistoupila k postýlce, přeloženou látkovou plenou přikryla dceři celý obličej a několik minut tlačila oběma rukama na nos a ústa.

Hájila se poporodní depresí

Rokošová se opakovaně hájila tím, že byla nepříčetná a trpěla poporodní depresí. Žena se po činu zhroutila a dlouhou dobu strávila v péči psychiatrů. Postupně vznikly čtyři znalecké posudky, které její příčetnost zkoumaly s různými výsledky. Všichni znalci se však shodli na tom, že rozpoznávací a ovládací schopnosti Rokošové byly při činu sice snížené, ale nevymizely.

Ve vězení Rokošová strávila více než tři roky. Klaus při udělení milosti přihlédl k tomu, že si odpykala více než polovinu trestu a v průběhu jeho výkonu se znovu výrazně zhoršil její psychický stav.