VYBERTE SI REGION

Byl od dětství problematický, vypověděla Kramného sestra. Matka ho hájí

Druhým dnem pokračovalo v úterý u Krajského soudu v Ostravě hlavní líčení v případu Petra Kramného (37 let) z Karviné, který je obžalovaný z dvojnásobné vraždy.

30.6.2015 61 AKTUALIZOVÁNO 30.6.2015
SDÍLEJ:
Fotogalerie
14 fotografií
Petr Kramný (37 let) z Karviné obžalovaný z dvojnásobné vraždy u Krajského soudu v Ostravě.

Petr Kramný (37 let) z Karviné obžalovaný z dvojnásobné vraždy u Krajského soudu v Ostravě.Foto: Deník/Pavel Sonnek

Dnešní hlavní líčení skončilo. Proces bude pokračovat opět ve středu.  I v úterý jsme pro vás připravili ON-LINE PŘENOS přímo ze soudní síně - viz níže.

Podle státního zástupce Víta Legerského Petr Kramný během rodinné dovolené v egyptské Hurghádě koncem července předloňského roku zavraždil svou manželku a dceru. Podle prvotních zpráv z Egypta obě zemřely na otravu. Pitva provedená v Ostravě však měla prokázat, že je usmrtil elektrický proud.

Tím, kdo to způsobil, je podle žalobce Kramný. Legerský tvrdí, že Kramný dvojnásobnou vraždu naplánoval a poté hodlal zabít sebe. K tomu ale nenašel odvahu a vykonstruoval příběh o otravě. Kramný od samého počátku vinu odmítá a věří v osvobozující verdikt.

V pondělí soud po celý den vyslýchal Kramného. Dnes jsou předvoláni jeho příbuzní i příbuzní manželky Moniky.

V případě uznání viny hrozí Kramnému až výjimečný trest. Hlavní líčení je naplánováno do 10. července.

Shrnutí z pondělního výslechu Kramného si můžete přečíst zde.

On-line záznam ze soudní síně doslova minutu po minutě - včetně fotogalerie najdete zde.

Průběh hlavního líčení - úterý 30. června:

8.40 

Přichází Petr Kramný, služba mu sundává pouta. Působí vyrovnaně. Domlouvá se s obhájkyní. 

8.45

Vypovídá svědkyně Lenka Krečmerová, sestra Kramného: "Budu vypovídat. Nikdo na mne v předchozích výpovědích nevyvíjel nátlak."

Výslech vede předsedkyně senátu Renata Gilová.

Soudkyně: "Popište vztah s bratrem. Jaké byly jeho předchozí vztahy, a podobně.

Krečmerová: "Bratr byl od dětství problematický. Časté návaly vzteku. Odmítal chodit do školy. Býval vůči mně agresivní, utíkal z domu. Maminka to neřešila. Nemluvili jsme spolu zhruba deset let."

Soudkyně: "Proč jste se nepohodli?"

Krečmerová: "Bylo to kvůli finančním problémům. Dlužila jsem bratrovi částku, kterou však posléze vrátila. Vídali jsme se jen na rodinných návštěvách. Komunikovala jsem jen s manželkou a neteří. Před cestou do Egypta jsem neteř viděla. Byla veselá. To bylo naposledy. Volala mi mamka, že holky jsou po smrti. Nevěděla jsem, co dělat. Věděla jste, že rodičům musím pomoci a těla mrtvých dostat zpět do republiky. Volala jsem bratrovi kolem jedenácté v den, kdy jsem se to dozvěděla. Říkal, že neví, co se stalo. Kontaktovala jsem ministerstvo, cestovní kancelář. Zařizovala jsem pohřeb."

Svědkyně překonává dojetí.

"Postupně jsem skládal střípky faktů a bratrovi jsem přestala věřit. Bratr se nechtěl rozloučit s rodinou, odmítl vidět dokumentaci. Řešili jsme dědické řízení, kdy se bratr nechtěl dělit o majetek. Říkal: Monika přišla s holým zadkem a s ním taky odejde. Od té doby jsem se nechtěla angažovat a stáhla jsem se z dědického řízení. Už to pak zařizovala matka. Pohřeb jsme platili s rodinou Moniky napůl. Bratr Moniky mě žádal, zda na něj mohu přepsat vyřízení uložení do hrobu. Přišlo mi to správné."

"Matka nechala odstranit náhrobek, měla jsem přijet zajistit zeminu."

Pláče, smrká, soudkyně ji uklidňuje.

"Přijel Radmil, bratr Moniky. Sehnal kameníka a objednali jsme nový náhrobek a podle mé matky to udělal, protože původně to platila Rodina Kramných. Matka ale hrob pak přesunula. Nevím proč to udělala. Bratr se mi vysmál a řekl, že proti němu nejsou žádné důkazy. Přestali jsme komunikovat. Nikdy ho nezajímala žena ani Klárka. Řešil majetek." 

Soudkyně: "Co vám bratr řekl, po události v Egyptě? Co jste řešili? Popište i průběh kritického dne."

"Bratr řekl, že se probudil a ležel vedle Klárky a ta se nehýbala. Otočil ji, zjistil, že je studená, poskytl první pomoc, křičel na Moniku, přeskočil druhou postel a zjistil, že je mrtvá i žena. Prý hned volal matce, což nechápu proč. Teprve pak bouchal na dveře vedlejšího pokoje. Ta paní přiběhla a zavolali lékaře. Bratr řekl, že šel do vedlejšího pokoje a tam setrval. Převezli ho prý do nemocnice a pumpovali mu žaludek. Mluvil ale klidně, jen občas plakal. Pak ho přestěhovali jinam."

Soudkyně: "Podle vás mluvil vyrovnaně? Byl ve slovním projevu vystresovaný?

"Právě, že ne, a to mi přišlo divné. Hned říkal, když byl v nemocnici, že to byla určitě otrava. Překvapilo mě, jak jasně přemýšlel. Volala jsem mu pak z mobilu od matky. Mluvila jsem taky s delegátkou. Až posléze jsme se kontaktovali s bratrem."

Soudkyně: "Zmínil se někdy, jak trávil celý ten den 29. července?"

"Probírali jsme to. Klárka prý navštěvovala program pro děti. Tobogán a další. Monika prý žárlila na jednu paní, se kterou si Klárka jeden večer hrála. Klárka pak prý byla malátná, prý zvraceli, trpěli průjmy. Nebyl schopen říct, proč nezavolali lékaře. Šel pro vodu, holky se napily, pak večer usnuli všichni a ráno je našel mrtvé."

Soudkyně: "Jak spolu bratr s ženou vycházeli?

"Vídala jsem je jen na návštěvách, soužití mi přišlo normální. Jen Klárku neobjímal, neprojevoval city. Jinak jsem ale s nimi nekomunikovala, takže nic konkrétního nevím."

Soudkyně: "Jak se vyjadřovala Klárka k matce?

"Když byla Klárka u nás, byla šťastná, často nechtěla od nás domů. Klárka si ale nestěžovala. Jen Monika říkala, že bratr našel fotky z nějaké akce a byla velká hádka a posílal ji pryč."

Soudkyně: "Jaký byl vztah s dřívější přítelkyní?

"Žárlil na ni. Rozchod s ní bratr špatně nesl. A když se rozcházeli, prý začal bratr tlouci hlavou o zeď. Říkala, že známky agrese vůči ní nezaznamenala."

Soudkyně: "Řekla jste bývalé přítelkyni vaše stanovisko po neblahé události?"

"Ano, řekla jsem, že bratrovi nevěřím, ale neovlivňovala jsem ji…"

Soudkyně: "Jak popisoval zdravotní problémy ženy a dcery?"

"Říkal, že Monika měla průjem. Pak zvracela do kyblíku. Klára prý zvracela jen párkrát. Uváděl, že televize nebyla zapnutá, ale že holky neopustily celý den pokoj. Nechtěly prý vůbec vyjít."

Soudkyně: "Co měla žena a dcera na sobě?"

"Monika měla šortky a tričko a její věci dal pak na recepci. Jen něco si nechal na památku."

Soudkyně: "Prý jste bratra vyzvala, aby věci, které měly ten den na sobě, vyhodil?"

"Nic takového jsem v žádném případě neřekla. Říkal, že Klárka se pozvracela jen jednou do postele na prostěradlo. Službě ale řekl, že pokoj po službě uklidit nechtěl. Nebyl mi schopen vysvětlit proč."

Soudkyně: "Měla jste informace, že by Monika měla být bratrovi nevěrná?"

"Nějaké takové informace zmínil, ale já se ho na to neptala."

Soudkyně: "Udělil bratr plnou moc pro jednání?"

"Ano, bylo to telefonicky a potom jsme s pomocí cestovky zařídili a ověřili plnou moc. Mohla jsem ho zastupovat ohledně řešení bytu, plateb. Hlavně účty za telefon, za byt. Rodiče platili tyto výdaje. Hrob jsem platila já a ty peníze mi Radmil, bratr Moniky, pak vrátil. Pak jsem některé účty hradila já, ale nijak jsme nenakládali s movitým majetkem. Ani to nešlo, byl v dědickém řízení." 

Soudkyně: "Máte informace o tom, že si v Egyptě Kramný vytvořil kontakty?"

"Seznámil se tam s nějakými lidmi. Chtěl nelegálně odjet z Egypta, ale že to nemám řešit. Že mu prý nabídli i právní pomoc. Když jsem se vrátila z Karviné od rodičů, byla už u nás Česká televize a pomohli mi oni ohledně kontaktů. Můj bratr si vyžádal, ať média přijedou i za ním. Vím, že s ním na jeho žádost pak začala komunikovat Nova."

Soudkyně: "Přes zákaz se vrátil z Egypta?

"Myslel si, že normálně odletí, ale následný zákaz bral relativně dobře. Prosil mě, ať to zajistím. Říkala jsem mu, ať vydrží. Ale on říkal, že se s někým zkontaktoval, a že nelegálně vycestuje."

Soudkyně: "Kdo mu mohl pomoci?"

"Pomohl mu pan Škorpík. Kontaktoval ho jako druhou osobu po té události. Měl známé na kriminálce a veškeré informace o vyšetřování získal bratr přes něj. Bratrovi ale nepřišlo divné, že dcera se vedle něj celou noc nehýbá. To mi přišlo divné. Pídil se po informacích ohledně posmrtných skvrn apod."

Soudkyně: "Jak prožíval bratr ztrátu blízkých po návratu do republiky?"

"Byla jsem v šoku. Byl v naprostém klidu. Hlava mi to nebrala. Jak je možné, že člověk je schopen dál žít v bytě, kde předtím byl s blízkými. Vím, jak pro mě bylo stresující vejít do těchto prostor, když jsem musela zařídit nezbytné věci. Pak začaly jeho avantýry. Nechápala jsem to."

Soudkyně čte původní výpověď Lenky Krečmerové: "Petr měl špatné známky, trpěl dyslexií, nepochopila jsem proč se tak choval, matka nám říkala, že náš otec byl alkoholik, ale když jsem jej vyhledala, zjistila jsem, že tomu tak není. Petr střídal zaměstnání, měl problémy se mnou i s matkou."

Předsedkyně senátu stvrzuje, že dnešní výpověď Lenky Krečmerové i ta původní se relativně shodují a jsou obdobné.

Krečmerová na začátku jednání vešla bočním vchodem, aby se nesetkala s novináři. Před sebou má kapesníky, je to pro ni zřejmě těžké. 

Kramný s lhostejným a kamenným výrazem sleduje soudkyni i sestru. Bez jakýchkoli emocí. Občas očima bloumá po místnosti.

Kramného sestra Lenka Krečmerová ve své původní výpovědi mimo jiného vypověděla: "Bratr chtěl, ať předám nahrávku policii. Když jsem si ji přehrála, došlo mi spoustu nesrovnalostí. Bratr se ironicky usmíval po návratu. Oháněl se tím, že nejsou žádné důkazy. Matka jeho chování i avantýry omlouvala jako vždy."

Soudkyně: "Byl bratr manuálně zručný?"

"Věnoval se autům, veškeré věci na rekonstrukci bytu si dělal sám. Podlahy, omítky…"

Soudkyně: "Nepozorovala jste na Monice před odjezdem známky lability?"

"Vůbec ne. Byla veselá a v pořádku."

10.25

Otázky začíná klást státní zástupce Vít Legerský.

Státní zástupce Legerský: "Byly telefonáty zprostředkovány nebo přímé?

"Ze strany pojišťovny nám nabídly komunikaci. Já jsem jí využila. Hovory nám byly zprostředkovány přes pojišťovnu i přímo. Bratr pak už volil skype, ať se to neprodraží."

Legerský: "Byla patrná psychická bolest u bratra?"

"Ne."

Legerský: "Informovala jste tehdy bratra, že se u ná spekuluje o tom, že se tady v očích veřejnosti stává podezřelým?"

"Ne. Mluvili jsme jen o údajné nevěře Moniky."

Sestra Kramného dále pokračuje: "Manžela jsem přesvědčila, že poletí a podpoříme Bratra, ovšem požádala jsem bratra, ať letenku proplatí. A bratr z původního naléhání, ať přijedeme, obrátil a nechtěl, ať se tam objevíme. Měl tam ale přijet nějaký známý."

Legerský: Co víte o sešitě?

"Našla jsem v bytě nějaký sešit s kontakty na lékaře a podobně."

Legerský: Jak bývalou přítelkyni hlídal?

"Byly tam nějaké telefonáty, kontroly."

Legerský: "V době, když jste se pohybovala v Kramného bytě, když byl v Egyptě, byly na stěnách nějaké fotografie?"

"Myslím, že byla jen jedna v obýváku, ale nevím, kdo na ni byl."

10.31

Otázky klade právní zástupkyně rodiny Moniky Kramné Klára Long Slámová.

Slámová: "Jak snášel smrt sestry Radmil?"

"Velice špatně."

Slámová: "Co náhrobek?"

"Radmil chtěl náhrobek proplatit, jako ohleduplné gesto."

Slámová: "Kdo se na odstranění tohoto náhrobku podílel?"

"Moje matka. Odstranila ho, sundala vzpomínkové předměty a podobně."

Slámová: "Chtěl fakturaci hovorů Kramný?"

"Celou fakturaci našich hovorů jsem mu zasílala. On byl v šoku, že je to tak drahé a pořád řešil jen to, ať to nemusí platit. Řešil nějakou slevu. Já to pak zaplatila."

"Nechápala jsem, že bratr neprojevuje lítost. Až při dědickém řízení se projevil emočně konstatováním o tom, že Monika přišla s holým zadkem a sním i odejde."

Slámová: "Flirtovala Monika s někým?"

"Prý si dopisovala s muži, ale s Monikou jsme se o tom nebavily."

10.40

Slova se ujímá obhájkyně Petra Kramného Jana Rejžková.

Rejžková: Bratr vám přinesl kytici po návratu?

"Ano."

Rejžková: "Kdy jste byla naposledy s bratrem v bytě?"

"Nikdy."

"Nechápala jsem, že tam může normálně vejít."

Rejžková: "Kolik dnů jste zprostředkovaně přes pojišťovnu komunikovali?

"Nevím."

Rejžková: "Co jste řešili?"

"Pořád to samé, co a jak se mohlo stát."

10.43

Obhájkyně žádá konfrontaci s přepisem těchto hovorů. Soudkyně je hledá v záznamech.

Soudkyně: "Hovory můžeme posléze přehrát, nejsme na to technicky připraveni."

Obhájkyně chce citovat určité části hovorů Lenky Kramné s bratrem.

Soudkyně čte:

Z hovoru vyplývá, že se podle Petra Kramného těšili na dovolenou a "…ony si tady přijely pro smrt. Nevím, jak bez nich budu žít," říká Kramný. Sestra: "Co chceš dělat?" Kramný: "Já, nevím?" Sestra: "Nesmíš si nic udělat." Kramný: "Já nevím, já nevím…"
Předmětem hovoru byl i pes. Kramný: "Nevím, jak se vrátím a budu moci normálně v tom bytě žít?" Sestra: "Musíš být silný, byt můžeme prodat." Kramný: "Já nevím, já nevím." 
Sestra: "Tady jsou spekulace o tom, že to mohla být vražda, nebo že to mohla udělat Monika." Kramný: "My jsme byli v pohodě, několikrát jsme se pohádali, ale normálně jsme se nehádali. Jen třeba kvůli zasranému facebooku atak."
Kramný: "Monika mi pak umožňovala přístup na ten facebook, já tam totiž našel 57 chlapů, se kterými si dopisovala v celé ČR. Ona pak facebook zrušila, jak jsme se kvůli tomu pohádali. Pak ho ale zase zavedla." 

Slova se znovu ujímá obhájkyně.

Obhájkyně: "Stále trváte na své výpovědi?"

"Ano, měli jsme i komunikaci přes skype."

Obhájkyně: "Proč jste hledala nejlepší kamarádku Moniky?

"Na začátku jsme pátrali, kdo by k tomu mohl něco říct."

Čtou se úryvky komunikace přes skype, vždy na přání obhájkyně:

Další citace hovoruKramný: "Co s těmi kufry mám to tahat? Nemám to tu rozdat?"

Obhájkyně: "Neříkala jste bratrovi, že jej z ničeho neobviňujete?"

"Nevzpomínám si. Zpočátku jsem mu věřila." 

Kramný se chce vyjádřit: "Vy jste uvedla, že jsem utíkal z domu. Kdy to bylo?"

"Bylo mi asi šest."

Kramný: "Je to déle, než třicet let a vy si to takto pamatujete? Snažila jste se nějakým způsobem ovlivnit rodiče, že by to mohla udělat Monika?"

Kramný klade sestře otázky zcela chladně, bez emocí.

Výslech je přerušen, sestra Kramného Lenka Krečmerová odchází z jednací síně. 

11.22

Přestávka končí.

Na řadu přichází matka Petra Kramného Irena Rychlá. Soudkyně ji poučuje o právech a možnosti nevypovídat.

"Budu odpovídat," říká Irena Rychlá.

11.30

Výslech matky zahajuje soudkyně Renáta Gilová.

Soudkyně: "Můžete popsat život svého syna, dětství, vztah k okolí, k rodině, k ženám? A vztah k ženě i dítěti? A vyjádřit se k případu?"

Matka: "Je mi velmi líto, co se stalo. Hodně nás to zasáhlo a budeme s touto ztrátou žít až do smrti. To bych chtěla říci úvodem."

"Petr se narodil jako druhý. S jejich otcem nebylo dobré soužití, tak jsme se přestěhovali k našim. Rodiče mi pomohli. U Petra zjistili dyslexii, protože děti se mu posmívaly, ale když dostal razítko této nemoci, uklidnil se. Občas se s někým poškádlil, ale nikdy neměl sníženou známku z chování. Vyučil se, ale neměl práci. Nijak nevybočoval. Se sestrou se jak všechny děcka hašteřili, pobili, ale neviděla jsem, že by třeba sestru nějak mlátil. Prostě jako každé normální dítě. Měl kamarády. Normálně si hrál."

Soudkyně: "Byl impulzivnější?"

"Sestra byla klidnější, ale vztah měli vyrovnaný. Myslím, že si pomáhali. Ke změně nedošlo, ale dcera pak potřebovala půjčit peníze od syna. Ale bylo to v pořádku, dcera říkala, že jsou domluvení. Pak syn začal podnikat. Ale když mu vykradli obchod nebo propíchali gumy u auta, tak to nehlásil, takže mu obchody krachovaly. Petr neměl tedy peníze a chtěl je po sestře zpátky." 

Soudkyně: "Vrátila mu ty peníze?"

"Nejdřív ne, potom ano. Ale pak už se nestýkali. Svedla je dohromady až ta nehoda v Egyptě."

Soudkyně: "Popište synův vztah k ženám."

"Ony spíše lítaly za ním. On je nevyhledával. První známost nevyšla, protože ona se chtěla bavit v zakouřených místnostech, kdežto Petr byl radši doma, nebo chtěl jet na hory. Pamatuji si, že po rozchodu s Luckou plakal.

Soudkyně: "Čím se vyučil a kde pracoval?"

"Je zámečníkem. Pak byl chvíli na pracáku, já mu zařídila nějaké brigády, něco rozvážel, dělal ochranku v lázních, často místo hledal." 

Soudkyně: "Byl syn kutil?"

"Na zařizování bytu si pozval odborníky. Petr jen dodával materiál. Udělal třeba ale podlahy."

Matka se vyjadřuje uvolněně, občas se opírá o pultík, rozkládá rukama…

Soudkyně: "Jaký měl syn vztah k penězům?"

"Petr méně utrácel, než dcera. Myslím, že je šetrný, babička ho k tomu vedla. Měl rád auta i motorky. To si uměl opravit, ale občas je dával i do servisu."

Soudkyně: "Jak žil s Monikou?"

"Dlouho jsem nevěděla, že jsou spolu. Ale začali předělávat byt. My jsme mu dali s manželem 40 tisíc, babička taky přispěla. Takže Petr zvládl byt zařídit komplet. Pak přišla fotka z ultrazvuku. My jsme byli rádi, oni se vzali. To jsme taky zaplatili. Klárinka šla tehdy za družičku. Ale hostina se ukončila dříve kvůli rodinné nepříjemnosti. Ale jinak byli šťastní."

Soudkyně: "Stěžoval si někdy syn na manželku?"

"Ne. Nic jsem nepozorovala. Chodili jsme i na plesy a bylo to v pořádku. Jen mě zarazilo, že měla kolem sebe Monika tolik kamarádů. Tehdy ještě prodávala, až posléze se z ní stala zdravotní sestra. Časem se trošku změnila, více pomlouvala."

Soudkyně: "Jaký měla Monika vztah k dceři?"

"Myslím, že když byla Klárka malá, tak dobrý. Pak Klárka často zmínila, že se maminka třeba opila a přišla s kamarádkou na noc. A s mamkou taťka pak nemluvil. Hodněkrát říkala, že spolu rodiče nemluví. Malá si ale stěžovala, že třeba nechce domů, že se maminka více zajímá o počítač, než o ní."

Petr Kramný matce naslouchá, sleduje výslech.

Soudkyně: "Jak na tom byli finančně?"

"Myslím, že dobře. Holky měly, co chtěly. Dal jim třeba tisíc korun, aby si koupily něco na sebe."

Soudkyně: "Takže finance řídil syn?"

"Asi ano. Uměl šetřit."

Soudkyně: "Měl někdo zdravotní potíže před odjezdem do Egypta?"

"Nebyli moc nemocní, ale Monika se léčila na srdíčko. Vím, že měla nějaké záchvaty.

Soudkyně: "Když byli na dovolené, byli jste v kontaktu?"

"Dostali jsme sms, že jsou na místě a že se ubytovávají. Říkali, že čekají. Ale chtěli být ubytováni v hotelu, který si zaplatili. Pak psali, jak se mají dobře."

Soudkyně: "Co bylo pak?"

"Pak mi volal nad ránem syn, že holky jsou mrtvé. Byl zdrcený. Říkala jsem, ať tam někoho zavolá. Pak jsem volala zpátky, zvedla to nějaká paní, že se synovi špatně dýchá a že ho odvážejí do nemocnice. Pak jsem mluvila s dcerou. Volali jsme i Radmilovi, bratrovi Moniky, a sešli jsme se." 

Soudkyně: "Volal syn z nemocnice?"

"Říkal, že mu vypumpovali žaludek. Pak říkal, ať dáme vědět, co se děje. Tak o tom udělala reportáž televize. Museli jsme mu pomoct, protože tam byl bezmocný."

Soudkyně: "Jak popisoval situaci v Egyptě?"

"Říkal, že byli na nějaké zábavě, a že jim pak bylo špatně. Že zvraceli a lítali na záchod. Ptala jsem se, co se stalo, ale říkal, že fakt neví, že holky chtějí spát. Že jsou unavené. Monika prý zatáhla závěsy a řekla, že nikam nejde. A pak si prý lehla a spala. Pak jim jen zašel pro vodu."

Soudkyně: "Neříkal, jak ji sehnal? 

"Ne jen, že se napily a že asi bylo něco na dně."

Soudkyně: "Jak reagoval na verze médií?"

"Říkal, že jim musel dát někdo něco do pití. Chtěl vědět, co se stalo."

Soudkyně: "Neptala jste se, zda jim něco neprovedl on?"

"Ptala jsem hned, zda jim něco nezpůsobil on, ale on říkal, mami, opravdu jsem to neudělal, chci vědět, co se stalo. Ptala jsem se ho znovu po příjezdu a znovu říkal, že to opravdu neudělal."

Soudkyně: "Jak v telefonátech reagoval?"

"Říkal, že chce domů, já mu říkala, že to tam musí vydržet, než se to vyjasní."

Soudkyně: "Víte, jak se nelegálním způsobem dostal z Egypta."

"O tom já nic nevím. Pak jen volal, mami, mami, já jedu domů. Já jsem plakala, protože jsem byla ráda. Volala jsem Lence, jeho sestře, jestli pro něj pojedeme a ona se divila, že ho pustili."

Soudkyně: "Můžete popsat pohřeb?"

"Lenka říkala, že to má zařídit. Řešili jsme, jak je pochováme, rodina chtěla v tichosti, ale já jsem říkala, že to musí být velké. Trvalo, než holky dovezly. Nevěděla, jsem ani, v čem je přivezou. Vše se napsalo na Lenku. Dostali jsme 19 tisíc od otce Moniky. Ale až později." 

Soudkyně: "Jak proběhl pohřeb?"

"Důstojně."

Soudkyně: "Zajímal se syn o pohřeb?"

"Chtěl, ať to zařídíme. Před pohřbem jsem si ještě říkala, co se v Egyptě mohlo stát, bavily jsme se s dcerou Lenkou, říkala jsem, snad holkám Petr něco neudělal a ona řekla, že mu věří, že nic nespáchal. Ona pak obrátila. Prý, že má nějaké informace, ale já jsem nic nevěděla. Pak jsem od kriminalistů a Lenky slyšela o té variantě s elektrickým proudem. Dcera už byla tehdy přesvědčená, že jim syn ublížil. Ale to je nesmysl."

Soudkyně: "Slyšela jste něco o nevěře?"

"Syn o tom mluvil jen v souvislosti, že to zjistil soused. Pak prý bylo všechno v pořádku. Ale asi se někde s někým scházela. 

Soudkyně srovnává výpověď svědkyně s původní výpovědí. V zásadě jsou obdobné.

Soudkyně: "Jak probíhalo dědické řízení?"

"Nelíbily se mi některé věci, že dcera chtěla prodat byt, auto, ať máme třeba peníze na advokáty. Ale až pak nám došlo, že je to v dědickém řízení. Dcera mu pozastavila i platební karty, nelíbilo se mi, jak se do toho vložila. Zjistily jsme, že nárok na dědictví má i rodina Moniky. Ale rodina říkala, že nic nechce. Až pak říkali, že na dědictví mají nárok, protože Lenka říkala, že na to mají nárok." 

Soudkyně: "Chtěl syn, aby se vzdali dědictví?"

"Nevím, ale něco řešili, byli tak na vážkách a potom podepsali, že se dědictví zříkají."

13.47

Po pauze pokračuje výslech matky obžalovaného Petra Kramného Ireny Rychlé

Soudkyně: "Proč jste odstranili náhrobek?"

"Dcera chtěla dvojhrob. Ale to jsem říkala, že je blbost. Dcera řekla, že bráchovi, jako Petrovi, hrob nenechá. Na to jsem jí řekla, že je svině. Lenka to přepsala na Radmila, bratra Moniky. Tak jsem s manželem zašla na pohřební správu a na popud syna jsme koupili místo vedle a přesunuli náhrobek. Vyprala jsem i plyšáky, aby to tam holky měly hezké."

Soudkyně: "Stýkáte se s dcerou?"

"Nyní ne."

Prostor pro otázky dostává státní zástupce Vít Legerský.

Státní zástupce: "Vrátil bych se k prvním telefonátům s Petrem Kramným. Uvedla jste, že poprvé plakal, pak už jen těžce dýchal a nějaká žena vám řekla, že syn jede do nemocnice."

"Mezi telefonáty nebyl rozdíl. Poprvé taky těžce dýchal."

Státní zástupce: "Jak popisoval stav?"

"Nebylo mu dobře, podlamovaly se mu nohy. O malé říkal, že byla ledová a nereagovala. A Monika, že se neprobudila."

Státní zástupce: "Jaká byla barva kůže u Moniky?"

"Nevím, asi se nezmínil."

Státní zástupce: "Všimla jste si rodinných fotek v bytě syna?"

"Nějaké fotky tam asi byly, hlavně Klárinky."

Státní zástupce: "Po návratu syna tam fotky byly stále?"

"Byly tam do té doby, než jsme mu řekli, ať je sundá, aby se netrápil."

Státní zástupce: "Ptala jste se někdy na další známosti syna?"

"Ne, neptala. Slyšela jsem něco o nějaké Katce, která měla přítele a dítě, ale nevím. Když to ale vyšlo v novinách, zeptala jsem se a on řekl, že je to kamarádka."

Státní zástupce: "A jak jste reagovala, když jste zjistila, že zemřely na zásah elektrickým proudem?"

"Nevím, říkal, že to tak nějak mohlo být."

Otázky klade právní zástupkyně rodiny Moniky Kramné Klára Long Slámová.

Slámová: "Stěžoval si někdy váš syn na chování Moniky?

"Nevzpomínám si."

Slámová: "Přijde vám v pořádku přemístit náhrobek z plného hrobu, kde snacha a vnučka ležely, na prázdný?"

"Tak jsme se rozhodli."

Státní zástupce: "Jaký je váš vztah k Monice?"

"My jsme jen tak s dcerou přemýšlely, že to třeba mohla Monika spáchat, nebo Petr třeba. Nevěděly jsme. Ale Moniku, respektuji jako matku vnučky. Když jdu na hrob, tak to beru na vědomí."

Slámová: "Na ten prázdný hrob?"

"Uctívat zemřelé můžete kdekoli."

Obžalovaný dostává slovo a obrací se na matku.

Petr Kramný: "Stěžoval jsem si někdy, že chce ode mně Monika odejít?"

"Ne."

14.00

Hlavní líčení pokračuje výslechem dalších svědků. 

Na otázky odpovídá Svědek Erich Niceija, otec Moniky Kramné. 

Výslech opět začíná soudkyně.

Soudkyně: "Jak hodnotíte vztah své dcery s Kramným. Jak plánovali dovolenou? Jak se vnučka vyjadřovala o rodičích, o jejich soužití."

Erich Niceija se rozmýšlí, raději nechce vypovídat.

Soudkyně: "Chcete uplatnit náhradu škody? Kterou jste dříve avizoval?"

Erich Niceija: "Ano. Nechci vypovídat, je to pořád bolestivé a těžké."

Soudkyně prochází původní výpověď. Z výpovědi vyplývá, že o malou Klárku se staral hlavně pan Erich Niceija. Vypravoval ji do školy, trávili spolu čas po škole. Nevnímal, problémy ve vztahu s Monikou a Petrem. Později přestal Kramnému věřit. Divili jsme se, že má další slečnu. Nějakou tu sousedku - je ve výpovědi. Petr se nikdy neomluvil, že na ně nedal pozor. Nikdy mi nebyl schopen říci, co se stalo. Říkal, že se možná otrávili něčím ve vodě, ale když jsem se zeptal, jak je to možné, nevěděl. Dědictví jsme se pak zřekli, pod podmínkou, že náhrobek zaplatí Petr."

Irena Rychlá s manželem přísedí celou dobu. Poslouchá a nevyjadřuje žádné emoce. Před soudní síní se domlouvali s manželem. Kramný si rukou podpírá bradu a netečně poslouchá.

Z výpovědi Ericha Niceiji dále vyplývá, že byl zaskočen jednáním Kramného a jeho matky, v dědickém řízení. Raději jim peníze nechal, než by se takto přel. Petr Kramný byl podle něj šetrný až obsesivně. 

Obžalovaný Kramný nechtěl k výpovědi svého tchána nic dodat.

Soud čte další část výpovědi. Kramný místy zívá. Má připomínky k výpovědi. Jedná se o detaily s výměnou zásuvky, kterou nezvládl sám, jelikož nebyl tak technicky zdatný.

Dalším svědkem je bratr zemřelé Moniky Kramné Radmil Niceija. 

Radmil Niceija: "Budu vypovídat s nárokem na náhradu škody."

Soudkyně zahajuje výslech.

Soudkyně: "Jak jste vycházel s Kramným?"

Radmil Niceija: "Vídali jsme se jen na rodinných oslavách. Nepozoroval jsem žádné zvláštnosti ve vztahu Moniky a Petra."

Soudkyně: "Jaký jste měl vztah se sestrou?"

Radmil Niceija: "Byla uzavřená, pokud by měla problém, tak by o něm neřekla. Myslím, že byla oblíbená, dobře vycházela s lidmi. Pracovala v domově důchodců. Myslím, že byla dobrou matkou."

Soudkyně: "Jaký měla vztah s rodiči?"

Radmil Niceija: "Myslím, že úplně v klidu. Otec moc s péčí o Klárku pomáhal. Petr i Monika byli pořád v práci, takže byli v každodenní kontaktu. Matka byla nemocná, takže ji nevídala tak často, jako otec."

Soudkyně: "Kdy jste naposledy viděl sestru před dovolenou?"

Radmil Niceija: "Asi čtrnáct dní, byli jsme v ZOO."

Soudkyně: "Jak jste zjistil, že jsou mrtví?"

Radmil Niceija: "Bylo to hrozné. Ničemu jsem nevěřil, šli jsme domů k Rychlým a tam jsme se domlouvali. Nic jsme ale nezjistili. Snažili jsme se něčeho dopátrat."

Soudkyně: "Co jste se dověděl o příčinách smrti?"

Radmil Niceija: "Vše zprostředkovaně. Nejdřív, že byly otráveny, ale nikdo vám nic neřekne. Nebylo na koho se obrátit. Časem jsme si vyměnili s Petrem několik mailů, ale neřekl nic konkrétního. Zmínil, že holkám bylo zle. Bylo to divné, nezavolal včas lékaře. Z jeho pohledu to byla otrava."

Soudkyně: "Měl jste důvěru v Kramného?"

Radmil Niceija: "Nejvíce mě zklamalo jeho chování, když se vrátil. Hned se ptal, jestli chci po nich něco na památku, že se loučí se vzpomínkami. Nevěřil jsem, že to myslí vážně?"

Soudkyně: "Jak se Kramný k lidem choval?"

Radmil Niceija: "Po návratu se Kramný choval divně. Nebyl zlomený, rozdával jejich věci. Žádný zármutek, jen zařizoval věci. Říkal mi, že jsem jako jeho sestra, když jsem mu vyčítal, že na holky nedával pozor."

Soudkyně: "Byl jste v kontaktu se sestrou Kramného?"

Radmil Niceija: "Ano, ohledně zařizování pohřbu."

Soudkyně: "Stalo se někdy, že by se vyjadřovala o bratrovi?"

Radmil Niceija: "Spíše jsme zařizovali společně věci. Nakonec jsme se na pohřbu domluvili i s rodinou. Bylo nám řečeno, že když se zřekneme dědictví, nemusíme platit náhrobek a pohřeb. To už ale bylo po návratu Kramného z Egypta. Tam se začal angažovat. Nakonec jsme se nezřekli, měl jsem od našich plnou moc. Rodiče ale Kramný nakonec přemluvil a dědictví se vzdali."

Soudkyně: "Byli jste informováni o tom, že bude náhrobek přemístěn?"

Radmil Niceija: "Vůbec ne. Nevěděl jsem o tom. Po převedení od sestry Kramného, jsme se vyrovnali a vše mělo být v pořádku."

Soudkyně: "Měli jste rozepře s Kramným?"

Radmil Niceija: "Nic velkého, nelíbilo se mi, že po holkách rozdával věci."

Soudkyně: "Zajímal jste se o jeho kontakt se ženami? Jak se prezentoval v médiích?"

Radmil Niceija: "Nechtělo se mi s ním stýkat. O všem jsem se dovídal jen zprostředkovaně."

Soudkyně: "Měla vaše sestra nějaké zdravotní potíže?"

Radmil Niceija: "Nevšiml jsem si žádných příznaků zdravotních ani psychických problém. Před odjezdem do Egypta byla klidná."

Soudkyně: "Víte něco o údajných nevěrách Moniky?"

Radmil Niceija: "Nikdy jsem se sestrou o tom nemluvil. Nemluvil jsem o tom ani s Kramným. Nikdy si na ni nestěžoval."

Soudkyně: "Jaký jste měl vztah s neteří? Nestěžovala si někdy na rodiče?"

Radmil Niceija: "Malá neříkala nic. Neosočovala ani otce ani mamku. Vše vypadalo v pořádku."

Soudkyně: "Byl švagr manuálně zručný?"

Radmil Niceija: "Zručný byl, co se týče aut. Korosářskou práci zvládal. Co chtěl, to si udělal."

Soudkyně: "Co se týče elektriky?"

Radmil Niceija: "Tak normálně zručný."

Soudkyně: "Rekonstruoval byt s odborníky?"

Radmil Niceija: "O tom moc nevím. Něco tam sám udělal, o zbytku nevím."

Další otázky klade zástupkyně rodiny Klára Long Slámová.

Slámová: "Žádal někdy švagr o podporu?"

Radmil Niceija: "Spíš po těch mailech jsem ho podržel psychicky."

Slámová: "Když se projednávalo dědictví, jak jste vnímal švagra a svého otce?"

Radmil Niceija: "Kramný si ho chtěl získat na svou stranu, aby je přesvědčil o nevině. Na otce tlačil, ať se zřekne dědictví, často si něj počkal a přemlouval ho."

Slámová: "Když jste se dozvěděl o přemístění náhrobku, co jste řešil?"

Radmil Niceija: "Vlastně nevím, proč to tak bylo. Důvod jsem nepochopil. Nepochopil jsem, proč dělat takové hrozné věci."

Ptá se obhájkyně Petra Kramného Jana Rejžková.

Obhájkyně: "Myslíte si, že má váš švagr sebevražedné sklony?"

Radmil Niceija: "Nic jsem nezaznamenal."

Obhájkyně: "Jak situaci vnímala vaše zesnulá matka?"

Radmil Niceija: "Nevím, bylo to těžké, byla moc smutná."

Obhájkyně: "Vinila Kramného?"

Radmil Niceija: "Myslím, že ne."

Otázky pokládá obžalovaný.

Kramný: "Byl jsem ve vazební věznici, nemohl jsem cokoli podnikat v prodání místa hrobů. Byl jsem zděšen a zhroucen. Viděl jste nějaké špatné vztahy mezi mnou a Monikou?"

Radmil Niceija: "Už jsem zmínil, že jste působili v pořádku."

Kramný: "Chtěla se se mnou někdy Monika rozvést?"

Radmil Niceija: "Neříkala, nic takového."

15.58

Výslech svědka byl ukončen. Vězeňská služba odvádí obžalovaného Kramného do vazební bvěznice. Končí tím i dnešní hlavní líčení. Proces bude pokračovat ve středu. 

Přečtěte si ucelené zpravodajství z procesu s Petrem Kramným ve středečním vydání tištěného Deníku. 


Autor: Klára Kohutová, Jaroslav Perdoch

30.6.2015 VSTUP DO DISKUSE 61
SDÍLEJ:

Úroveň technického vzdělání podle šéfů strojírenských firem klesá

Praha - Úroveň technického vzdělávání se podle 60 procent ředitelů strojírenských firem za posledních deset let zhoršila. Pesimističtější byli v průzkumu mezi 285 podniky šéfové velkých společností. Vyplývá to z průzkumu analytické společnosti CEEC Research, jehož výsledky mají média k dispozici. Kompletní data budou zveřejněna v úterý na konferenci Budoucnost technického vzdělávání na ministerstvu školství.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Anonym ohlásil bombu na pražském hlavním nádraží, vlaky nejezdily

Praha - Policie v sobotu večer kvůli anonymní hrozbě bombou vyklidila pražské hlavní nádraží. Železniční doprava byla na víc než hodinu zastavena. Metro svou stanicí na nádraží projíždělo. Policie bombu nenašla, po původci anonymního telefonátu pátrá. Médiím to řekl mluvčí pražské policie Jan Daněk.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies