Tereza Šindlerová bydlí v Hlubočince a sem přešla z malé školičky, kde byla spojená čtvrtá a pátá třída. „Když se učíme na počítačích, je to lepší. Všechno vidím na monitoru a taky mám o moc lehčí aktovku,“ pochvaluje si Terezka.

Výuka v jedné ze tří tříd v České republice, kde běží projekt Vzdělání 21, jí jde evidentně k duhu. Ve čtvrtek si domů odnesla vysvědčení s jedinou dvojkou. Učitel Lukáš Zvěřina u interaktivní tabule doslova září. „Mně to vyhovuje dokonale. Vnímám to zároveň jako velkou pedagogickou výzvu. Nejde totiž jen o klikání na počítači, ale také o stanovení rozumné hranice mezi klasickým vyučováním a využitím techniky,“ míní Zvěřina.

Ve fyzice anglicky

To je také záměr celého projektu, do něhož se kromě kunratické školy zapojily ještě ZŠ T.G. Masaryka v České Kamenici a ZŠ L. Kuby v Českých Budějovicích. Tým odborníků z pražské pedagogické fakulty průběžně sleduje, jak se daří dětem ze dvou paralelních tříd, v jedné s klasickou výukou, v druhé s netbooky a interaktivní tabulí. „Výsledky srovnávacích testů budeme mít koncem února. Chceme zjistit nejen přednosti výuky na počítačích, ale i její meze. Je to zřejmě budoucnost, ale nikdy se z ní nesmí vytratit kontakt učitele a žáka,“ říká Nataša Mazáčová z katedry školní a sociální pedagogiky. S tím plně souhlasí i Zvěřina.

Proto vedle netbooku mají šesťáci na stolech i klasické sešity, kam si zapisují nejdůležitější výstupy z hodiny o krychlích, kvádrech a délkové roztažnosti. Ta má přednost i v tom, že děti na monitoru vidí pokyny v angličtině, což Zvěřinovi umožní třeba tuhle milou poznámku: „Zkratka pro objem je V a vy už víte proč. Není to od Vobjemu, ale z anglického Volume.“ V té chvíli upřímný smích rozčísne učebnu. Jinak jsou ale děti soustředěné a aktivní. I když jim občas dělá při všem tom klikání problém spočítat zpaměti, kolik je objem kvádru o délce hran 10, 60 a 70 cm. „Sebelepší počítač pochopitelně nenahradí dobrého učitele, ale tenhle projekt stojí za zkoušku,“ míní ředitel ZŠ v Kunraticích Vít Beran. Rodiče 23 žáků z 6.A zaplatili za každá netbook 7000 korun. Děti ho používají i doma, ale po čtyřech letech ho musejí vrátit. Částka je poměrně nízká díky zapojení sponzorů, například Hewlitt Packard, Microsoftu, nakladatelství Fraus nebo Intelu.

Lepší výsledky

Právě posledně jmenovaná společnost si nechala udělat průzkum mezi třemi tisícovkami učitelů v 15 zemích včetně Česka. Všichni jsou pro větší zapojení vlád do podpory počítačové gramotnosti. Podle nich počítače žáky dokážou k výuce přitáhnout, a to od matematiky přes dějepis a jazyky až po zeměpis. Vedle lepších studijních výsledků 63 procent studentů pozorovali efektivnější spolupráci při skupinových úlohách. „Jednoznačně můžeme říct už nyní, že po čtyřech měsících tyhle děti udělaly obrovský krok dopředu při využívání počítače, je to pro ně stejný pracovní prostředek jako dříve propisovačka,“ chválí své školáky Beran. Zajímavý je přitom jeho postřeh, že s větší názorností výuky a jejím komplexním pojímáním se čím dál hůř posuzují výkony pomocí klasické stupnice známek od jedničky po pětku. „Osobně bych byl rád, kdyby se v českém školství přešlo na slovní hodnocení. Nám jde přece o výchovu celistvých osobností a člověka s jeho dovednostmi jen těžko vměstnáte do jedné číslice,“ uzavírá Beran.

Čtěte také: Jako první na jihu mají místo knih netbooky