ČTK to dnes oznámila Libuše Ludvíková z Českého PEN klubu. Datum pohřbu bude oznámeno zřejmě v pondělí.

Slavná éra Literárních novin ze 60. let 20. století je spojena se jménem literárního kritika a překladatele Milana Jungmanna, jehož životní pouť se v pátek uzavřela. Jako šéfredaktor se zasloužil o jejich vynikající úroveň. Za časů normalizace redigoval samizdatový časopis Obsah, v devadesátých letech stál v čele Obce spisovatelů. Proslul rovněž jako významný překladatel a autor literárních příruček a učebnic.

Sledoval hlavně novou českou prózu a za normalizace se jako jediný kritik soustavně věnoval všem třem proudům české literatury (oficiální, samizdatové a exilové), přičemž vůči nim uplatňoval jednotná kritéria.

V „Literárkách“ působil Jungmann až do jejich zákazu v roce 1969, v 90. letech jim věnoval knihu svých pamětí s názvem Literárky, můj osud (1999). Učinil z nich kulturní týdeník s nebývale vysokým nákladem (120–130 tisíc výtisků) a se závažným společenským dopadem. Povedlo se mu vybudovat vynikající okruh spolupracovníků a přispěvatelů všech generací.

„Literární kritik obvykle píše na objednávku redakce. Milan Jungmann ale psal z vnitřní potřeby i v době, kdy neměl kdo u něj cokoliv objednávat,“ řekl o něm pedagog a literární vědec Antonín Jelínek.

Za normalizace se Jungmann musel živit jako myč oken a výloh. Přesto dál psal, překládal a v 80. letech redigoval ineditní literárně kritický časopis Obsah.

Po roce 1989 se zasloužil o založení profesní organizace Obce spisovatelů, jejíž byl místopředsedou a po dvě volební období i předsedou. Spolu s Josefem Vohryzkem se stal prvním laureátem Ceny F.X.Šaldy, kterou mu v roce 1996 udělila Nadace Společnosti F.X. Šaldy.

Jungmann je autorem řady knih, překládal z ruštiny a publikoval v denících a časopisech. Je držitelem Ceny Toma Stopparda z roku 1989, Ceny F. Ceny Nadace Český literární fond.

Milan Jungmann

Narodil se 18. ledna 1922 v Hořanech u Mostu v hornické rodině, otec byl sociální demokrat. Po záboru pohraničí maturoval na pražském gymnáziu. Pracoval pak jako knihovník, poslední rok války byl nasazen v ČKD.

Po roce 1945 studoval na Filozofické fakultě UK literaturu a estetiku. Od roku 1952 byl redaktorem časopisu Praha-Moskva a externím redaktorem české verze časopisu Nová doba, v letech 1954–1955 ředitelem Národní knihovny.

Poté přišel do Literárních novin. Po zákazu publikování do odchodu do důchodu v roce 1982 myl okna a rovněž překládal z ruštiny pod cizím jménem.

Jungmann napsal stovky literárních recenzí. Knižně vydal tituly Karel Nový (1960), Obléhání Tróje (1969), Cesty a rozcestí (1984), Průhledy do české prózy (1990), V obklíčení příběhů (1997).

Z ruštiny přeložil například Athéňanku Thais Ivana Jefremova, Strmou cestu Jevgenije Ginsburgové či Modlitbu za Černobyl Světlany Aleksijevičové.