VYBERTE SI REGION

Věděl jsem, že se dožiji konce války, říká pilot

Praha – „Šli bychom do toho zase, protože bojovat za vlast je povinnost,“ vypráví generálové Tomáš Sedláček a Miroslav Štandera (oba nar. 1918), jedni z posledních žijících válečných hrdinů, kteří vstoupili do Československé armády ještě před Mnichovem 1938.

7.5.2010 4
SDÍLEJ:

Hrdinové. Generálové Tomáš Sedláček (v uniformě) a Miroslav Štandera.Foto: archiv autora

Oba po okupaci odešli do zahraničí a bojovali jako příslušníci čs. jednotek v zahraničí.

Miroslav Štandera utekl do zahraničního odboje hned po okupaci v roce 1939. „Jsem jeden z volů, který bojoval od prvního do posledního dne války,“ usmívá se Miroslav Štandera z Plzně.

Ti, kteří tehdy utekli přes Polsko do Francie, museli vstoupit do cizinecké legie. „Čechoslovákům slíbili, že jakmile začne válka, opustí legii a začnou bojovat proti nacistům. Když válka začala, byl jsem ve Francii. Poslali nás na přezkoušení, jestli se budeme umět držet kniplu, a šli jsme hned bojovat.“

Po kapitulaci Francie odešel Miroslav Štandera do Anglie. Létal u 312. čs. stíhací perutě a později se stal členem elitní britské 68. noční stíhací perutě. Na otázku, zda měl štěstí a zda se ve vzduchu bál, se jen usmívá. „Věděl jsem, že mě nezabijí, a že se dožiji konce války,“ říká muž, který zažil i Den D a vylodění spojenců v Normandii v červnu 1944.

„Jako piloti noční letky jsme tehdy patrolovali a létali nad pobřežím i nad Kanálem mezi Anglií a Francií,“ vzpomíná stíhací pilot, který se ve zdraví dočkal konce války.

Podobný osud měl i tehdejší poručík Tomáš Sedláček. „Po okupaci jsem chtěl proti nacistům bojovat, tak jsem odešel přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii,“ vzpomíná generál Tomáš Sedláček z lázní Toušeň, který se dostal nejprve k dělostřeleckému pluku do Francie a později i do Anglie. Tam se zúčastnil výcviku parašutistů. „Vzpomínám na své známé, kteří pak zahynuli jako opravdoví vlastenci. Znal jsem Adolfa Opálku, Josefa Šanderu nebo Františka Závorku, který se otrávil v Rovensku pod Troskami,“ vypočítává parašutisty, kteří seskočili do okupované vlasti. Koncem války bojoval Tomáš Sedláček na východní frontě na Dukle a zúčastnil se i Slovenského národního povstání.

Hrdinstvím, vlastenectvím a nesmiřitelným postojem vůči totalitě, které Miroslav Štandera i Tomáš Sedláček prokázali, byli po roce 1948 nebezpeční pro komunistický režim. Tomáš Sedláček byl odsouzen za velezradu na doživotí v procesu, kde padaly tresty smrti, stíhací pilot Miroslav Štandera stačil utéct před zatčením do exilu. Odešel do Německa, proti kterému za války bojoval.

Oba se dočkali pádu komunismu v roce 1989. Tomáš Sedláček byl rehabilitován, Miroslav Štandera se vrátil z exilu do vlasti.

Konec druhé světové války

Ceny pro hrdiny

Praha – „Za deset let jsme sesbírali na 1300 svědectví, příběhů a výpovědí pamětníků druhého a třetího odboje,“ říká Mikuláš Kroupa ze sdružení Post Bellum.

„U příležitosti 65. výročí konce války pořádáme v sobotu na pražském Žofíně akci My jsme to nevzdali, kterou věnujeme uctění všech pamětníků. Součástí večera je i předání Cen Paměti národa čtveřici lidí, kteří si za svůj postoj v uplynulých desetiletích ocenění zaslouží. Tihle lidé ve svém životě prokázali, že svoboda, čest a lidská důstojnost nejsou jenom prázdná slova. Každá doba vyzývá lidi k odvážným postojům. Mezi oceněnými bude i generál Tomáš Sedláček,“ prozrazuje Mikuláš Kroupa.

Jednou z možností, jak si historii připomenout, je pořádání vzpomínkových akcí. „Účastním se různých rekonstrukcí bitev,“ říká historik Jaroslav Šebek. „Je to sice hra, ale vede k uchování povědomí o tehdejších událostech, které tak zůstávají v paměti a nemizí. Když se totiž vymaže historické povědomí, mohou extremisté snáze manipulovat s informacemi o tehdejších událostech.“

Na desítkách míst v České republice v těchto dnech rekonstrukce bitev a akce členů klubů vojenské historie pořádají. Od pátku do neděle se například konají tradiční oslavy výročí konce války na šumavské Kvildě. „Připomínáme tak bezohlednost a krutost válečných i poválečných let v regionu,“ vysvětluje jeden z organizátorů, starosta obce Václav Vostradovský.

„U nás v pohraničí nejsou, na rozdíl od vnitrozemí, pamětníci tehdejších událostí.“ Na Kvildu, odkud muselo odejít původní německé obyvatelstvo, přišli totiž noví obyvatelé až po válce. „Lidé mají o historii zájem, o čemž svědčí i rok od roku stále větší návštěvnost,“ dodal na závěr starosta.

Češi často neznají své hrdiny ani pravdu o minulosti

Praha – Mnozí hrdinové, kteří za války nasazovali život za osvobození vlasti, skončili po roce 1948 na popravištích, ve vězeních, v uranových dolech nebo v exilu. Za porušování práva a procesy s lidmi nebezpečnými pro totalitní režim, byl ale po roce 1989 odsouzen málokdo.

„Je náš český problém, že o svých hrdinech nevíme,“ myslí si historik a publicista Jaroslav Čvančara. „O mnohých dosud nevyšlo ani slovo. Je důvodem k zamyšlení i to, že lidé, kteří zabili Heydricha, se dočkali památníku teprve loni. Hrdinů jsme přitom měli v minulosti dost, ale dnes je vlastenectví bráno skoro jako nadávka,“ dodává.

Dluh vůči minulosti splácejí například projekty společnosti Člověk v tísni, která pro výuku moderních dějin na školách dodává dokumentární filmy se vzpomínkami přímých účastníků.

Hodně práce pro historiky

Válečná minulost je stále nosným tématem pro historiky. Dosud se stále například čeká na objektivní zhodnocení úlohy obou válečných prezidentů. Zatracovanému Emilu Háchovi, jenž zemřel krátce po osvobození, nejsou přiznány zásluhy, které se mu podařilo během války získat.

Tabu zůstávají i případná negativní rozhodnutí Edvarda Beneše před válkou a hlavně po válce, kdy se svými výroky podílel na nenávistné štvanici vůči německému obyvatelstvu. Nepotrestané pak zůstaly i krutosti, kterých se po válce Češi dopouštěli na Němcích během odsunu i před ním.

I po letech se proto stále objevují další svědectví o událostech z konce války. „Nové jsou například informace o tom, jak probíhaly popravy civilistů na konci války nebo po osvobození,“ říká Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd České republiky. Týká se to jak událostí, které páchali Němci, tak i těch, které mají na svědomí Češi. Čtyřicet let po válce existoval jeden obraz tehdejších událostí a teprve po roce 1989 se začalo s narovnáváním pokřivené historie. I když zatím jen částečně. „Přesto se o řadě dějinných faktů lidé stále ještě pořádně nedozvěděli, a teprve teď je historici mohou zkoumat,“ potvrdil historik Šebek.

Pieta místo parkoviště

Praha – Mezi nejvíce za války postižené občany bývalého Československa patřili lidé židovské národnosti. Během války jich zahynulo v koncentračních táborech přes 260 tisíc.

„Nepřipomínáme si ani tak konec války, jako spíš konec našeho utrpení a osvobození od něčeho velmi tragického,“ upozorňuje František Bányai, předseda Židovské obce v Praze. I po letech ale zůstávají jizvy na duších stejně jako dluhy spravedlnosti. „Všechny křivdy totiž nelze napravit,“ pokračuje František Bányai. „A někteří mají pocit, že je ještě co napravovat. Ani restituce zabaveného židovského majetku totiž nenapravila vše, a někteří lidé zůstávají stále poškození.“

Týká se to hlavně movitého majetku, předmětů, které zůstávají ve sbírkách různých muzeí a galerií, a nevracejí se k původním majitelům nebo jejich dědicům.

Většinová společnost se podle něj i nadále vypořádává s morální vinou za to, jak se během války chovala k židovským spoluobčanům. „Teprve nedávno se Židům omluvila lékařská komora, odkud byli Židé za války vylučováni, a ze stejného provinění se už omluvili i advokáti. Stále je co napravovat. V současné době například řešíme s magistrátem Českých Budějovic vydání pozemku, který dříve patřil židovské obci a kde stávala synagoga. Za války ji Němci vyhodili do povětří, v 60. letech jsme pozemek museli povinně odprodat. Město má na místě vytvořit parkovací dům, ale myslíme si, že naše argumenty k vydání pozemku jsou morálně oprávněné. Existují morální důvody, aby nám pozemek, kde stávala synagoga, vydali. Je to pro nás důležité. Na místě by mohly vzniknout malé výstavní prostory připomínající život zdejších židovských obyvatel, a modlitebna,“ říká Bányai.

Autor: Radek Gális

7.5.2010 VSTUP DO DISKUSE 4
SDÍLEJ:

Ústavní soud ve středu rozhodne o stížnosti vyhoštěného Iráčana

Brno - Ústavní soud (ÚS) ve středu vyhlásí nález s přímou vazbou na uprchlickou krizi a právní úpravu azylu v Česku. Rozhodne o stížnosti Iráčana zajištěného loni v listopadu a brzy poté vyhoštěného do vlasti. České orgány se podle stížnosti vůbec nezabývaly jeho obavami z mučení a násilí. Policie údajně také nezohlednila jeho úmysl požádat o mezinárodní ochranu.

Povstalci v Halabu řekli Američanům, že město neopustí

Damašek - Povstalci v syrském Halabu oznámili Spojeným státům, že obléhanou východní část města neopustí. Reagovali tak na výzvu Moskvy, která je prý připravena jednat s Washingtonem o stažení všech rebelů. Informovala o tom agentura Reuters. Podle syrského vojenského zdroje má Damašek v plánu získat plnou kontrolu nad Halabem během několika týdnů.

Z izraelského nákupu ponorek prý bude profitovat i Írán

Tel Aviv - Aféra kolem nákupu dalších tří ponorek pro izraelskou armádu nabrala nové obrátky. Objevily se totiž informace, že v německé společnosti ThyssenKrupp, která je měla dodat, má podíl i úhlavní nepřítel židovského státu Írán. Informovala o tom agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies