VYBERTE SI REGION

Vendula Svobodová: Syn mi řekl, že děti neumírají. Mělo by to tak být

Praha – Nadační fond Kapka naděje založila už před jedenácti lety, vloni k němu přidala slovenskou Kvapku nádeje.

4.2.2011 2
SDÍLEJ:

Vendula SvobodováFoto: Kapka Naděje

Při zodpovídání dotazů si někdy vypomůže frázovitou větou, kterou je možné aplikovat prakticky na cokoliv. A není se čemu divit, už jedenáct let se jí lidé ptají na tatáž témata. Ve společnosti, která odsunula smrt, nemoc a bolest do komory obezřetného ticha, ona otevřeně mluví o umírání malých dětí. Každá druhá věta, která člověka napadne při pokusu popsat dojem z této osobnosti, se jeví jako přitažené klišé. Ale co naplat, Vendula Auš Svobodová je zkrátka žena, která si vytrpěla množství bolestivých životních zásahů a dokázala je využít ve prospěch ostatních. Neustále opakuje, komu všemu je vděčná, celá řada rodičů a dětí ale vděčí za své štěstí právě jí.

Nadační fond Kapka naděje byl založen s cílem podporovat transplantační centrum a hematologické oddělení na II. dětské klinice Fakultní nemocnice Motol. Ohrozila akce Děkujeme, odcházíme fungování oddělení?
Oddělení, se kterými spolupracujeme, je více, nadace podporuje přes třicet nemocnic po celé České republice. Konkrétně z hematologicko-onkologického oddělení v pražském Motole neodešel ani jeden lékař. Tito lékaři léčí děti podle mezinárodních protokolů, které jsou dány celosvětovým výzkumem, a každý z nich má zodpovědnost za svého pacienta.

Co si o hromadných odchodech lékařů myslíte?
Na začátku jsem si myslela, že lékaři nezvládnou dotáhnout akci do konce, ale to si asi myslelo víc lidí. Čekala jsem, že to bude stejné jako vždy, kdy my Češi něco řekneme a pak to tak není. A dotáhnou, tak gratuluji. Je to úspěch. Lékaři v České republice samozřejmě nejsou oceněni tak, jak by měli být, protože rozhodují o našem zdraví, o našem životě a provádějí často opravdu těžké operace, těžké zásahy a léčení. Někteří lidé dělají daleko méně záslužnou práci a jsou ohodnoceni mnohem lépe.

Od loňského roku existuje i slovenská sestra nadace Kvapka nádeje. Jak nápad vznikl?
Ten nápad jsem nosila v hlavě šest let a chtěla jsem vstoupit na slovenský trh v roce 2007. V roce 2006 jsem pro nadaci Kvapka nádeje dokonce uspořádala zahajovací tiskovou konferenci. Bohužel se ale v lednu stala tragická událost v naší rodině a fyzicky ani psychicky jsem nebyla schopná to dotáhnout do konce. Takže dnes přišel ten správný čas, po deseti letech. Já to říkám tak, že jsem si chtěla pořídit miminko, tak jsem si ho pořídila na Slovensku.

Měla jste nějaké problémy s organizací?
Vůbec ne, všechno probíhalo v pohodě. I slovenští lidé zareagovali velice pozitivně, během slavnostního galavečera Noc Nádejí 2010 jsme vybrali téměř 200 000 euro. Peníze jsou určeny na rekonstrukci a dostavbu transplantační jednotky kostní dřeně na hematologicko-onkologickém oddělení II. dětské kliniky v Bratislavě.

Vidíte nějaký rozdíl v tom, jak reagují na charitu Češi a Slováci?
Oni jsou takoví entuziastičtější. Řekla bych, že Slováci jsou někdy větší srdcaři, ale to pochopitelně záleží případ od případu. Mám zkušenosti, že lidé, kteří by opravdu mohli něco věnovat na charitu, vám mnohdy nepřispějí, a student na ulici vám dá poslední padesátikorunu.

Zatímco na Slovensku šlo o první koncert, zprostředkuje Česká televize 5. února v hlavním vysílacím čase už jedenáctý přímý přenos benefičního koncertu. Co na diváky čeká?
Během večera představíme příběhy sedmi dětí, které nad nemocí vyhrály, a zároveň bude každému z nich splněno nějaké přání. A protože dětské fantazii se meze nekladou, čeká diváky při plnění těchto přání mnoho překvapení, dokonce mohu prozradit, že se na pódiu v rámci přímého přenosu objeví živé zvíře.
Samozřejmě během večera vystoupí i řada umělců, mezi nimi skupina Kabát, Bára Basiková, Lucie Vondráčková nebo Michal David. Diváci budou mít během přímého přenosu také možnost zavzpomínat na Petra Dodala, který zemřel před pár dny a za normálních okolností by se na přípravě koncertu podílel. Jemu a Petru Mukovi, který nadaci také podporoval, zazpívají Helena Vondráčková spolu s Petrem Kolářem.

Setkání s Helenou Vondráčkovou je zároveň přání, které se splnilo jedné z vašich vyléčených pacientek Kateřině Vlasákové. Jak dlouho Helena Vondráčková s nadací spolupracuje?
Helena byla jednou z mála lidí, kteří se nebáli navštívit motolskou nemocnici a poprvé šla se mou na dětské onkologické oddělení už před několika lety. Chovaly jsme tam spolu miminka a prošly celé oddělení. Já si její pomoci velmi cením. Podle mě jsou umělci lidé, kteří mají obrovské srdce, ale to srdce mají citlivé. Když dokáží zvládnout návštěvu takhle těžce nemocných dětí, je to pro ně určitě daleko náročnější zásah do psychiky než pro běžného člověka.

Sama navštěvujete nemocné děti pravidelně. Setkáváte se později i s vyléčenými pacienty?
To víte, že ano, potkávám zdravé i nemocné, jak to v životě přijde. Ještě obtížnější je, a já jsem za to ráda, že mě rodiče vyhledají, když jim umírá dítě. Já s nimi vždycky hodiny a hodiny mluvím, například po telefonu.
Stalo se mi to opravdu mnohokrát, až jsem měla sama ze sebe špatný pocit, že jim nedokážu nijak pomoct. Povídala jsem si o tom s jedním farářem, i když jsem jiného vyznání. A on mi řekl: „Ty jim pomáháš už tím, že máš stejnou životní zkušenost a že s nimi mluvíš.“ Takže díky němu mohu říct, že dnes už z toho mám přece jen trochu lepší pocit.

Většina lidí je při setkání s nemocí váhavá a neví, jak se k ní postavit. Jak se má člověk chovat k nemocnému dítěti?
Nejlepší je chovat se úplně normálně, jako kdyby to dítě sice nebylo zdravé, ale mělo angínu, chřipku nebo zápal plic. Chovala jsem se úplně stejně ke své dceři a myslím si, že to je dobrý přístup. Samozřejmě je rozdíl, když je dítě malinké, předškolák, nebo holčička, které je šestnáct sedmnáct, chce se líbit klukům a nemá vlasy. Nebo kluk, který nemůže hrát fotbal nebo hokej, chce jít s klukama, ale kouká se na ně z okna, protože je nemocný. Všechno hodně záleží na rodině, jestli se dokáže semknout a tomu dítěti pomoci. A hrozné je, že bohužel velké procento rodin se kvůli této tragické zkušenosti rozpadá, že to prostě jeden z partnerů neustojí.

Čekala bych spíš opak, že se rodiny semknou.
Buďto je to semkne, anebo úplně rozdělí. Každý jsme jinak psychicky silný, každý jsme jinak nastavený. Máme různé životní zkušenosti, všechno je rozličné a na tom hodně záleží.

Berete s sebou někdy do nemocnice svého syna Jakuba?
Beru ho s sebou, v nemocnici jsem s ním byla několikrát. Nejvíc ho zajímá herna, kde si chce hrát s hračkami těch dětí. Nejraději by si vždycky ještě něco odnesl a říká: „Proč to dáváme těm nemocným dětem?“ Já odpovídám: „Kubíčku, protože jsou hrozně nemocný a tak…“ Pokoušela jsem se mu vysvětlit, že měl sestru, která měla hrozně zlou, těžkou nemoc a na ni umřela. A on mi na to řekl, že to není pravda, protože malé děti neumírají. A to je ta hezká dětská pravda a děti to tak berou. Bohužel je i umírání realita a nemělo by to tak být. Víte, jak bych byla šťastná, kdyby tahle práce nebyla potřeba?

Veřejnost oslovujete velmi originálními kampaněmi. Reagují lidé spíš na veselou dortovou bitvu, nebo na fotky nemocných dětí s pomalovanými hlavičkami?
Myslela jsem si, že daleko lépe lidi reagují na pozitivní kampaň, ale není tomu tak. Daleko větší úspěch měly právě fotky nemocných dětí. Bohužel ten chlapeček s fotbalovým míčem na hlavě, Zdeněk, vloni umřel a to je mi hrozně líto, protože když pak vidíte fotku toho dítěte, vzpomenete si, jak ho focení bavilo a uvědomíte si, že už není mezi námi… O to drsnější tahle kampaň samozřejmě pro nás pro všechny je.

Kdo vytváří kampaně pro Kapku naděje?
Tu kampaň s hlavičkami vymyslela a zrealizovala fotografka Lucie Robinson. Letošní kampaň „Aby děti mohly zlobit“ je prací reklamní agentury Leagas Delaney Praha. Patří k ní i televizní spot s dortovou bitvou, který miluji. Udělal ho Jakub Kohák.

Kdo tvoří většinu vašich sponzorů?
Jsou to soukromé společnosti i běžní dárci, kteří posílají peníze na konto Kapky naděje. A jsou to právě i lidé, kteří reagují na kampaň, to znamená, že posílají DMS v rámci televizního vysílání.

Pocítili jste finanční krizi na úbytku podpory?
Myslím, že loňský rok trošku ano. Uvidíme, co přinese rok 2011.

Jakou část vašich příjmů tvoří ony „třicetikoruny“?
My jsme v počtu DMSek na druhém místě mezi neziskovými organizacemi. Lidé na Kapku naděje reagují a peníze opravdu posílají. Vážím si toho a musela jsem za to opravdu zaplatit. Charitě bych se však nejspíš věnovala i tak, protože pomáhám ráda. Neumím pomoct sama sobě, ale to k tomu patří, víte?

Co byste řekla někomu, kdo se rozhoduje, jestli poslat DMSku?
Myslím si, že divák to uvidí a posoudí sám, já jako člověk, jako Vendula Auš Svobodová, nemůžu ovlivnit jeho rozhodnutí, apelovat, prosit. Musí sám věřit, že opravdu pomáhá.

KDO JE VENDULA AUŠ SVOBODOVÁ
- Narodila se 18. února 1972 v Praze. Po ukončení studia na gymnáziu nastoupila do reklamní agentury, kde působila do roku 1992.
- Poté začala pracovat ve Straně podnikatelů, živnostníků a rolníků ČR jako zástupce generálního sekretáře a později jako tisková mluvčí.
- V roce 1995 se provdala za hudebního skladatele Karla Svobodu. O rok později se manželům narodila dcera Klára, která do dvou let onemocněla leukémií, jíž později podlehla, v roce 2005 se páru narodil syn Jakub.
- V roce 2007 tragicky zemřel Karel Svoboda.
- V roce 2009 se podruhé vdala za podnikatele Patrika Auše.
- V srpnu roku 2000 založila Kapku naděje, nadační fond pro pomoc nemocným dětem zvláště s poruchou krvetvorby, nádorovým onemocněním a pro děti, jejichž onemocnění vyžaduje transplantaci kostní dřeně.
- Nadaci můžete svým příspěvkem podpořit i vy posláním standardní DMS ve tvaru DMS KAPKANADEJE na číslo 87777. Cena DMS je 30 Kč, NF Kapka naděje obdrží 27 Kč. Více informací najdete na www.darcovskasms.cz.

BARBORA VANÍČKOVÁ

4.2.2011 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Politici nechápou, co je věda, jak funguje, říká nositel Nobelovy ceny za fyziku

Brno - Vědci se musí místo výzkumu věnovat papírování, kritizoval nositel Nobelovy ceny za fyziku Claude Cohen-Tannou-dji. „Moje děti se věnují vědě také a tráví šedesát procent času sepisováním zpráv," řekl ve čtvrtek fyzik publiku na VUT v Brně.

Taneční soutěž StarDance vyhrál Piškula před Bankem a Plodkovou

Praha - Vítězem osmé řady taneční soutěže StarDance se stal herec Zdeněk Piškula, který tančil s Veronikou Lálovou. Ve finále dnes předstihl lyžaře Ondřeje Banka s Evou Krejčířovou. Třetí skončila v diváckém hlasování herečka Jana Plodková s Michalem Padevětem. Odborná porota v přímém přenosu České televize ohodnotila stejným počtem bodů dnešní výkony Piškuly a Plodkové, Bank v tomto pořadí zůstal třetí.

Zaorálek míří do Turecka, jednat bude i o zadržených Češích

Ankara/Praha - Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek odlétá v pondělí na dvoudenní návštěvu Turecka. Chce jednat o migrační krizi a podpořit vzájemné obchodní vztahy, bude se ale zabývat i případem dvojice Čechů, kteří byli v zemi zadrženi kvůli údajné příslušnosti ke kurdským milicím. Věnovat by se měl i problematickému projektu stavby turecké elektrárny Yunus Emre, na který poskytla úvěr Česká exportní banka (ČEB) a pojistila ho státní pojišťovna EGAP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies