Většina škol není připravena na vozíčkáře

Nemohou se jako jejich vrstevníci rozhodovat o studiu na střední škole podle toho, jaké obory je zajímají, ale především podle toho, kde jsou na ně vzdělávací instituce připraveny.

Bezbariérových škol není v regionu mnoho, jsou to spíše světlé výjimky. Vedení škol se brání tvrzením, že o bezbariérovost je ze strany studentů pramalý zájem.

„V rámci určitého projektu jsme o vybudování bezbariérového přístupu v roce 2004 hovořili. Poté ale vyšlo najevo, že by to byla několikamilionová záležitost, a vzhledem k tomu, že jsme nezaznamenali zájem tělesně handicapovaných o studium na naší škole, tak jsme od myšlenky upustili,“ potvrdil ředitel Gymnázia Františka Živného v Bohumíně Miroslav Bialoň.

Na problém lze ovšem nahlížet i z druhé strany. Kdo z připoutaných na vozíku by se hlásil na školu, která nemá bezbariérový přístup?

Školy většinou neznají své možnosti

„Navíc mnozí rodiče tělesně postižených dětí nejsou takoví, že by do světa hlásali svou nespokojenost, spíše jsou už se současným stavem smířeni. Co se týká mnohamilionových investic, tak musím říct, že je to jen o neznalosti možností škol. Je stále nevyužita spousta peněz z fondů na toto určených jen proto, že o ně není zájem, nebo se o nich neví,“ uvedl Viliam Šuňal, předseda Občanského sdružení Trianon.

Také na Obchodní a bankovní akademii v Karviné se nemohou pyšnit dobrými podmínkami pro handicapované, přestože – jak říká ředitel – tato škola je pro ně ideální. Z jejích absolventů se totiž často rekrutují lidé zaměstnaní v kancelářích. „Doposud jsme zde měli jednoho tělesně postiženého, tomu jsme se snažili vycházet maximálně vstříc třeba již tím, že jsme jej umístili do třídy v přízemí,“ uvedl ředitel školy Pavel Kulhánek.

Mezi světlé výjimky patří u škol na Karvinsku například budova Gymnázia a Střední odborné školy v Orlové. „To je poměrně nová budova, takže se již při její stavbě počítalo na rozdíl od starších budov s tím, že bude bezbariérová,“ uvedl ředitel tamní školy Pavel Kubínek.

Bohužel podobných zařízení není na Karvinsku mnoho. „Výtah pro vozíček mají málokde a problémem jsou také toalety, které nejsou obvykle přizpůsobeny na manipulaci s člověkem na vozíku. Situace se sice zlepšuje, ale pomaleji, než bych si přál,“ dodal Viliam Šuňal.