Kliknutím zvětšítePrvní velká voda se přihnala do Zoo Praha kvůli velké jarní oblevě před sedmasedmdesáti lety. V té době vystoupila hladina vody z tajícího sněhu až k dnešní voliéře ibisů skalních. Druhá povodeň na sebe nechala dlouho čekat. V srpnu roku 2002 totiž nepřišla padesátiletá voda, jak se předpokládalo, ale zoo zasáhla voda tisíciletá.
Velký problém představovala evakuace některých zvířat
Ta zaplavila téměř polovinu celého areálu a způsobila škody za 232 milionů korun. Hladina vody na mnoha místech přesahovala i sedm metrů nad úroveň terénu a o život přišlo přibližně sto třicet zvířat. Velký problém v té době představovala hlavně evakuace pavilonu velkých savců. Utracený musel být například sloní samec Kádir, jehož evakuace nebyla možná. Část veřejnosti ale tento čin pracovníkům zahrady vyčítala.
„Kádir byl utracený s ohledem na stoupající výšku vody. Přesun slona se plánuje několik dní, nebo dokonce týdnů. Byl navíc chovaný v minimálním kontaktu s lidmi, takže jakákoli manipulace s ním byla nesmírně obtížná,“ uvedl dnešní ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek. Utracená byla i hroší samice Lentilka, u které hrozilo, že uplave.
Symbolem povodní se stal lachtan Gaston
Další hrošice Barborka se utopila. Jediným hroším přeživším je samec Slávek, kterého voda vyplavila do patra pavilonu. Gorily, jejichž pavilon z 90. let byl postaven na nejnižším místě zahrady, měla před vodou ochránit protipovodňová věž. Hladina vody ale nakonec vystoupala i tam, tudíž bylo nutné je evakuovat pomocí gumových člunů.
Jediný, kdo nepřežil, byl samec Pong, kterého se ve věži nepodařilo nalézt. Jistým symbolem povodní před patnácti lety se stal lachtan Gaston, který žil v zahradě od roku 1991. Ten 12. srpna uplaval po Vltavě a Labi.
Podařilo se ho odchytit až o sedm dní později v Drážďanech. Kvůli velkému vyčerpání (uplaval přes tři sta kilometrů) a stresu ale nakonec uhynul. Zatím poslední povodňová vlna zasáhla zoologickou zahradu v Praze začátkem června před čtyřmi lety. V té době se ale pracovníkům i díky zkušenostem z roku 2002 podařilo dostat do bezpečí téměř všechna zvířata a většinu majetku během dvanácti hodin. Škody byly vyčísleny na více než 50 milionů korun.
Co chrání zoo dnes?
Ani v roce 2017 není Zoo Praha před velkou vodou dostatečně chráněna. Jediné, co areál může ubránit, je val před dvacetiletou vodou z 90. let. Při povodních v roce 2013 se však ukázalo, že ani tu nezastaví. I proto vedení zahrady dlouhodobě požaduje, aby se její ochrana zvýšila na padesátiletou, nebo dokonce stoletou vodu. Dřívější počítačové modely podle ředitele ukázaly, že taková ochrana je možná, aniž by se zhoršila situace jak proti, tak po proudu Vltavy.
„V souvislosti s vybudováním nové čističky odpadních vod na Císařském ostrově, která situaci změní, nechal Magistrát hlavního města Prahy postavit dva fyzikální modely, na kterých se budou testovat varianty řešení ochrany,“ tvrdí ředitel s tím, že magistrát jim zlepšení protipovodňových opatření přislíbil. Nejrizikovějším místem zahrady při povodních je logicky její jižní část. Tam se nachází například expozice tučňáků, pavilon kočkovitých šelem nebo vodní svět.
O pavilonu goril se dál vyjednává
Tématem, které je ale nejvíce probírané je nový pavilon goril, jehož výstavba by mohla začít na podzim. „Evakuace goril je velmi složitá. Přemístit celou rodinu při velké vodě je téměř nemožné vzhledem k silným sociálním vazbám ve skupině,“ uvedl Bobek.
Stavbě však stojí v cestě vedení městské části Praha- -Troja, která si chrání svou zeleň a nesouhlasí s umístěním pavilonu. Spory nakonec vyústily ve správní žalobu na hlavní město, kterou Troja podala koncem června k městskému soudu. Nyní magistrát, Troja a Zoo Praha dál o pavilonu vyjednávají. Rozhodnutí by mohlo padnou už do konce prázdnin.
Pavel Brandlkurátor savců
„Vlna povodně v roce 2002 byla nesmírně ničivá. Neměli jsme přesné a jasné informace. Nikdo z nás navíc zkušenost s povodní neměl. Věděli jsme, že přijde voda, jenže to, co se přivalilo bylo něco nepopsatelného. S tisíciletou vodou jsme vůbec nepočítali. Přesun velkých druhů se běžně připravuje týdny dopředu. My na to tehdy měli několik hodin. Když pak voda opadla, velmi rychle jsme vystřízlivěli z našich naivních představ, že vezmeme hadice, lopaty, vykydáme bahno, umyjeme pavilony a jedeme dál. Leckdo z nás pracoval nepřetržitě 48 hodin bez spánku. Až ve chvíli, kdy to, co se dalo zachránit, bylo zachráněno, přišel moment, ve kterém se zlomila i psychika nás zaměstnanců. V tu chvíli nás všechny dohnala realita. I když jsou dnes opatření lepší a máme i evakuační plán, na povodeň nikdy nejsme stoprocentně připraveni. Povodeň je vždy katastrofa. Já budu mnohem klidnější teprve až ve chvíli, kdy bude dokončené vylepšení protipovodňového valu, který je pod zoologickou zahradou.“
Jaroslav Šimek zoologický náměstek
„Síla vody před čtyřmi lety byla úplně jiná než v roce 2002. I tak to bylo hodně emotivní. Něco znovu budujete, a pak po jedenácti letech máte před sebou opět vidinu zmaru. Vy se však musíte soustředit na to, jak co nejrychleji dostat zvířata do bezpečí. Rok 2002 nás poučil, že nemůžeme čekat až přijde zpráva o evakuaci. Při druhé povodni jsme začali evakuovat podle našeho citu tak, aby se všechna zvířata podařilo dostat včas do bezpečí. Ohrožené gorily přečkaly vodu v protipovodňové věži a to se tehdy dokonce vyvalilo i jedno z expozičních pancéřových skel. Výroba tohoto skla se dělá na zakázku, přesto, díky velkému nasazení nás, veřejnosti a dalších lidí, se gorily podařilo navrátit zpátky za přibližně dva týdny.“
10
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
