Zabil bajonetem. Hrozí mu doživotí
Praha /UVNITŘ VIDEO Z VRAŽDY/ - Zbytečně a zcela nepochopitelně zmařil život svého vrstevníka. Teď mu za to hrozí až patnáctiletý pobyt ve vězení; vyloučen není ani trest ještě o deset roků delší, či dokonce doživotí.
Milan Holakovský
1×video 4×audio 6×foto Diskutovat (18) 16.7.2008 13:00 aktualizováno 16.7.2008 16:54
Flashový přehrávač se spouští.
Pokud se vám nespustil, aktualizujte si ho zde.
Devatenáctiletý učeň Jiří Fous z Podlesí u Příbrami se od středy zpovídá před Krajským soudem v Praze z rasově motivované vraždy. Oblečen do součástí uniformy německé a české armády, amatérsky „vylepšené“ symboly z éry nacismu, letos 18. ledna pobodal 18letého Jana Kučeru.
Tragédie, které se odehrála v Příbrami na schodišti do bowling klubu (podívejte se na video), vyvrcholila o dva dny později, když pobodaný mladík v nemocnici zemřel.
Zranění zad a stehna se ukázalo být nad síly lékařů, ačkoli Kučerovi kamarádi přivolali odbornou pomoc bezprostředně po potyčce. Podle státního zástupce Tomáše Milce ale ani vysoce specializovaná péče nemohla pobodaného mladíka zachránit. „Došlo k přetnutí tepny a žíly s masivním únikem krve a k proražení tlustého střeva,“ tlumočil Milec stanovisko lékařů.
Osudnému napadení předcházel konflikt v příbramské restauraci Na Chmelnici, která se nachází pod zmíněným bowling klubem. Parta mladíků, kteří vystupují jako příznivci neonacismu, tam hajlovala. Chování této skupinky, jejíž součástí byl i Fous, se nelíbilo dalším mladým lidem.
Došlo nejen ke slovní přestřelce, ale před restaurací dokonce Martin L. – jeden z nácků – mával plynovou pistolí. A o chvilku později Fous vytáhl repliku útočného nože americké armády s osmnácticentimetrovou čepelí.
K neonacistům nepatřím
Vraždu, jejíž pohnutky jsou očividně poznamenány obdivem k nacismu, Fous přiznává, byť tvrdí, že šlo o „obyčejný“ konflikt dvou frakcí skinheadů bez jakéhokoli ideologického podtextu. „Já k žádnému hnutí nepatřím – mám ale kamarády neonacisty,“ snažil se nepříliš přesvědčivě vysvětlit, že ho dohromady s těmito lidmi svedl zájem o armádu a vojenskou historii.
Pravdou ale je, že přímo před objektivem bezpečnostní kamery smrtelně zranil Jana Kučeru, který se aktivně hlásil k hnutí antifašisticky orientovaných skinheadů S.H.A.R.P. „Vyřítil se na mě za strany a dal mi dvě rány na hlavu. Jednu jsem dostal do levého spánku, úder, který mířil na obličej, jsem vykryl. Pak jsme šli k sobě – a víc si nepamatuji. Jen to, že když jsem odcházel, ucítil jsem teplo na ruce. Viděl jsem krev – a od krve byl i nůž, který jsem předtím vytáhl z pochvy, abych postrašil útočníky. Že jsem ho bodnul jsem ale necítil,“ popsal Fous osudný konflikt.
Pak se vydal rvačku ohlásit na policii – a cestou zabijácký nůž i s opaskem vyhodil do popelnice. Dostavil se silně rozrušený s tím, že v restauraci Na Chmelnici se to pořádně pere – ať tam policie jede a vezme s sebou posily, zaznamenal tehdy dozorčí obvodního oddělení.
Bez lítosti
Okolnosti činu bude trestní senát Evy Miláčkové posuzovat za přispění výpovědí svědků a znalců i v dalších dnech. Rozsudek by mohl padnout v pátek, spíše ale nebude dřív než v pondělí. Při rozhodování o výši trestu soud nepochybně přihlédne k faktu, že obžalovaný neprojevil sebemenší náznak lítosti. Přitíží mu také fakt, že v době vraždy byl v podmínce za spáchání loupeže – v uniformě sovětské armády z druhé světové války a s vojenskou šavlí v ruce okradl loni 30. března v Příbrami-Březových Horách 57letou ženu. „K tomu se nebudu vyjadřovat,“ konstatoval Fous. „Ten čin jsem nespáchal; pouze jsem to na sebe vzal, aby někdo jiný neměl problém,“ prohlásil ve středu u soudu. V osudné chvíli s ním byl kamarád Tomáš L. – právě ten, který ho přivedl mezi příbramské neonacisty.
Kromě dlouhého vězení může Fous očekávat také značné výdaje. Rodiče zavražděného mladíka nárokují 480 000 Kč jako kompenzaci za ztrátu syna, Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra ČR nárokuje 676 410 Kč za poskytnutou zdravotní péči.
S extrémismem nemám ni společného, tvrdí Jiří Fous, který v lednu při rvačce znepřátelených frakcí skinheadů v Příbrami zabil protivníka. „Já se zastávám pouze militarismu – tedy armády. Rasismus u mě nehraje žádnou roli. Měl jsem problémy s Romama – a měl jsem problémy i s bílejma. A nacista ani fašista ani nemůžu být; vždyť jsem taky trochu tmavší pleti, tak to ani rasově najde,“ vypráví o svém zaměření.
Co chvíli zopakuje, že mu učarovala armáda. Chodíval oblékaný do nejrůznějších uniforem či jejich součástí, kdysi byl členem klubu vojenské historie. Dokonce si doma zatřel okno barvou a ponechal jen malý průzor, který mu připomínal pozorovatelnu důstojnického štábu Československé lidové armády při ostrých střelbách! Jeho pokoj ovšem vypadal spíše jako slušně zásobený sklad army shopu – promíchaný s muzeem nacistických relikvií.
Postupně se totiž jeho zájem soustředil hlavně na okouzlení bojovými jednotkami hitlerovské Třetí říše. „Německá armáda byla elitním vojskem své doby. Měla velice dobrou bojovou techniku, skvělý výcvik, morálku na dobré úrovni,“ vypráví se svítícíma očima. Dospěl tak daleko, že si na levé předloktí vyškrábal žiletkou symbol SS. „Byly to elitní gardy té německé armády,“ připomíná.
Hákovým křížem si zase vyzdobil sponu opasku, který měl na sobě právě ve chvíli, kdy vraždil. I v tomto případě ale odmítá, že by šlo o propagaci nacismu. „Měla tam být orlice s hákovým křížem, ale ta orlice by se strašně blbě škrabala, tak jsem hřebíkem vyryl pouze hákový kříž,“ tvrdil Fous u soudu se zcela vážnou tváří. A znaky wehrmachtu, jež si našil na límec německé vojenské blůzy, kterou v lednu potřísnil krví antifašistického skinheada? „Ty znázorňují pěchotu pozemního vojska. Není v tom nic fašistického ani rasistického,“ míní.
Fous ovšem připouští, že osudného večera společně s kamarády hajloval: „Jednou nebo dvakrát jsem taky zvedl pravici. Vedla mě k tomu atmosféra, která tam byla – více v tu chvíli člověk nepřemýšlí.
Setkání s neonacisticky smýšlejícími kamarády, které vyvrcholilo vraždou, bylo přitom vlastně plánovací schůzkou. Kumpáni se domlouvali, jak nazítří pojedou na neonacistický sraz. „Pro mě to měl být první takový pochod; chtěl jsem si vyzkoušet, jaké to je. Nikdy jsem na podobné akci nebyl,“ vysvětloval soudu obžalovaný. Přesto trvá na tom, že není nácek: „Ideologie, pokud to nesahá do armády, mě nezajímá. Jaké má kdo názory, jaké je jeho vyznání – to jde kolem mě!“
§ 219 odst. 1., 2. g) trestního zákona





















