Krajský soud v Praze ho v červenci poslal za mříže na 12,5 roku za to, že během lednového konfliktu znesvářených frakcí holých lebek ubodal o rok mladšího antifašisticky orientovaného skinheada – stoupence frakce S.H.A.R.P. Jana Kučeru.

Během všeobecné pranice, jejíž účastníci se osudného pátečního večera 18. ledna naháněli po schodech před barem, v němž si radikálové domlouvali účast na sobotním pochodu příznivců neonacismu, mu sice Kučera bez varování vrazil dvě rány pěstí – Fous však tasil repliku útočného nože americké armády a dvěma máchnutími zasadil protivníkovi smrtelná zranění. Pak hrdě odkráčel k nejbližšímu policejnímu oddělení, aby osobně ohlásil, že „se to v restauraci pořadně pere, a tak by tam měla policie jet a vzít posily“. A před vstupem na služebnu ještě nezapomněl odhodit do popelnice vražednou zbraň…

Státní zástupce: byla to vražda

Okolnostmi této rvačky se ale ještě bude zabývat odvolací senát Vrchního soudu v Praze. Odvolání podal státní zástupce Tomáš Milec, jenž s verdiktem středočeského krajského soudu nesouhlasí. Odmítá závěr uvedený v rozsudku, že se Fous dopustil úmyslného ublížení na zdraví, a trvá na tom, že šlo o spáchání trestného činu vraždy. To by umožnilo uložit i přísnější trest.

Fous ovšem odmítá, že by protivníka, s ním se v Příbrami nestřetl poprvé, měl v úmyslu zabít. Zastával se prý kamarádů – a v kritické chvíli se sám bránil napadení. Fous také s rozhodností popírá, že by on sám patřil k fašounským křiklounům. „Ani by to rasově nešlo, vždyť jsem taky trochu tmavší pleti,“ prohlásil s odkazem na své romské předky. Připouští sice, že měl následujícího dne namířeno na pochod nácků – prý svůj první – tam však podle vlastních tvrzení chtěl jen poznat, o co jde, nasávat atmosféru a získat nové zážitky. „Já jsem militarista – tedy člověk, který obdivuje armádu. Vlastně armády,“ upřesnil, za co se sám považuje. Skutečně také nechodil oblečený jinak než do součástí různých uniforem a jeho pokojík se podobal slušně zásobenému skladu army shopu. A to prý měl ještě hodně výstrojních součástek ze svého vlastnictví rozpůjčovaných mezi kamarády!

Obdivovatel SS a wehrmachtu

Kam jeho obdiv k vojskům směroval, ovšem dokládají „vylepšení“, jimž svoji výstroj podrobil. Na přezku běžného armádního opasku vyškrábal hřebíkem hákový kříž, maskáčovou blůzu někdejší východoněmecké armády zase doplnil klopovými nášivkami wehrmachtu, užívanými německými vojáky za druhé světové války. A dokonce si do kůže na předloktí vyřezal žiletkou blesky SS! Nekritické okouzlení působením wehrmachtu – a zvláště elitních gard Waffen SS – se ostatně Fous ani nesnaží zastírat. „Obdivuji hlavně jejich výcvik, organizaci, disciplínu a na svou dobu dobrou bojovou techniku,“ připustil. Sám ostatně také přiznává, že s kamarády hajloval. „Ke zvedání pravice jsem se nechal strhnout atmosférou,“ vysvětloval. „Víc v t chvíli člověk nepřemýšlí.“