'Vstal z mrtvých' a zase běhá maratony

Honza Zounek nyní může o své nemoci vyprávět. Koncem loňského léta nedal dohromady větu. Před pár týdny uběhl svůj devátý půlmaraton. V rychlejším čase než před komatem. V létě nebylo jisté, jestli ještě někdy vstane z postele. Stále navštěvuje logopedii, ve volném čase se znovu učí malou násobilku a chystá se do lázní.

„Místo her mám v počítači a mobilu stažené vzdělávací aplikace a procvičuji. Docela mě to baví," řekl. Kromě toho denně uběhne deset kilometrů a opět začal psát. Jeho pokrok je obrovský.

Herpetitická encefalitida je nemoc, na kterou se umírá. Jak funguje virus, který ji způsobuje, lékaři přesně neví. Řada pacientů si životem nese trvalé následky. Ani Honzovy počáteční vyhlídky nebyly růžové. Přesto se nevzdal. Zápal, se kterým mluví o svých koníčcích je nakažlivý.

Bez hudby a běhání nemůže žít

Honza miluje hudbu a sport. Nejlépe obojí dohromady. Běhá zásadně se sluchátky v uších. „Jednou mi při běhu došla baterka v empétrojce, dál se mi běželo dost špatně," popsal s úsměvem na rtech nezastupitelnou roli hudby v jeho životě a v jeho očích probleskne znatelné nadšení. Právě běh a hudba stály na začátku jeho nemoci i zotavení.

Festivalová sezona je pro něj zásadní událostí roku. Loni v červnu stejně jako jindy vyrazil s kamarády na jeden z nich. Cesta autem probíhala bez problémů, Honza řídil. Z jeho pohledu šlo o normální cestu. Než ho kamarádi upozornili, že jeho slovům nejde rozumět.

Je to zvláštní pocit. Člověk mluví a v jeho hlavě zní všechno normálně. Okolí to tak ale nevnímá. „Chtěl jsem říct něco vtipného, ale vůbec nevím, co jsem řekl, prý to znělo jenom jako nesrozumitelné blábolení," uvedl. Řeč se po chvíli srovnala. Krátká a relativně nenápadná událost, která ostatní možná znepokojila, ale v Honzovi nevyvolala pochybnosti o jeho zdraví, měla být teprve začátek.

Večer se z ničeho nic probral ve vaně se spálenými zády. Co se stalo, neví. Poslední věc, kterou si pamatuje, je návštěva Nemocnice Na Bulovce, kam zašel s bolavou spáleninou. Co se stalo poté, se dozvěděl až z vyprávění, o měsíc později. Probral se 14. července, v den svých 27. narozenin. „Vůbec jsem nevěděl, co se dělo, neuměl jsem mluvit, byl jsem jak mimino," přiblížil první chvíle.

Nejprve ho zaplavil vztek

Během našeho setkání mluví čistě a bez zadrhávání. Občas mě požádá, abych mu upřesnila svou otázku. „Někdy si ještě nemůžu vzpomenout na některá slova, řeknu je zkrátka až po chvíli," vysvětlil trochu omluvně. Pokrok, který za poslední půl rok udělal je ovšem obrovský. Počáteční prognózy lékařů nebyly vůbec pozitivní: „Na začátku to vypadalo, že zůstanu na vozíku a budu retardovaný."

Honza nepředstírá, že první měsíce, kdy se učil mluvit a uběhl sotva pár set metrů, byly snadné. Jak přiznává, nejprve ho zaplavil vztek. „Říkal jsem si, proč to potkalo zrovna mě. Štvalo mě to. Hodně," vzpomíná.

Sotva ho lékaři pustili z nemocnice, musel zpátky. Propukla u něj trombóza nohy. Byl zvyklý běhat maraton a najednou mu lékaři dovolili pouhých pár set metrů denně. Návrat zpátky do života ani tak nevzdal.

Z nejhorších nálad se postupně dostal. Pomohla rodina, kamarádi i sport. „Je to se mnou na dlouho. Holt se musím hodně učit, ale vím, že budu zase normální chlap," říká vyrovnaně. Když se z nejhoršího dostala i jeho noha, začal zase běhat a jeho nadšení z úspěchů se zvyšovalo.

Práce je pro něj nedůležitější

Na dubnovém půlmaratonu si dokonce vylepšil loňský čas. „Před tím jsem tolik netrénoval," vysvětluje. Čas 2 hodiny 15 minut budí obdiv. Při nedávné kontrole se opatrně pochlubil i svému lékaři. „Nevěděl jsem, jestli mu můžu říct, že zase běhám. Popravdě jsem se bál, že mi dá facku," vyprávěl a smál se. „On se mě naopak zeptal, jaký jsem měl čas," řekl.

Ukázalo se, že i pan doktor je nadšený běžec. Honza se postupně vrací i k dalším koníčkům. Nedávno napsal svou první hudební recenzi. První po té, co se probral z komatu. Jakmile to půjde, rád by se vrátil do práce. Pro kamarády už zase organizuje sportovní akce, třeba celoroční triatlon. A jeho plány míří výš.

„Za pár let si udělám živnosťák a vím, že budu pořádat svůj vlastní oficiální půlmaraton," plánuje a z jeho přesvědčení je takřka jisté, že Praha se do budoucna může těšit na další velký běžecký závod.

Čtěte také: Pirk: Maraton se nedá vyprávět, maraton se musí zažít