VYBERTE SI REGION

Ředitel Správy NP Šumava: Ochrana přírody by měla být oproštěna od politiky

Šumava - V médiích bývá chystaný zákon o Národním parku Šumava označován jako sporný. Poslední roky však ukázaly, že více než o spory se jedná o nutnost řešit situaci na Šumavě speciálním zákonem.

10.5.2013 1
SDÍLEJ:

Ředitel Správy NP a CHKO Šumava Jiří MánekFoto: Deník/Miroslav Fuchs

Ještě v roce 2006 by ředitel Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava Jiří Mánek prý nejspíše odpověděl na otázku, zda Šumava potřebuje speciální zákon o národním parku, že to není nutné. Vývoj v dalších letech ho ale utvrdil v tom, že bez jasných a přísných pravidel se Šumava prostě neobejde. I proto stojí za vládním návrhem zákona o Národním parku Šumava, který ve čtvrtek 9. května pustili poslanci do dalšího projednávání. 

Opravdu potřebuje Šumava speciální zákon o národním parku?
Od roku 1991 Šumava žádný speciální zákon neměla a dosud nemá. Stále máme čtyři základní legislativní mantinely, kterými se Národní park Šumava spravuje. Jsou to nařízení vlády z roku 1991, zákon o ochraně přírody z roku 1992, zonace platná od roku 1995 a plán péče. Tyto čtyři základní dokumenty umožňují spravovat Národní park Šumava a dvaadvacet let tomu tak skutečně bylo.

Proč už to podle vás nestačí?
V roce 2007 přišlo rozhodnutí dvou mužů. Jedno bylo z ministerstva životního prostředí pod tehdejším vedením Martina Bursíka a druhé ze Správy pod vedením Františka Krejčího. Tato dvě rozhodnutí těchto dvou lidí naprosto změnila do té doby platné podmínky a nastavená pravidla vycházející z výše zmíněných čtyř základních legislativních mantinelů. Změnil se zcela management. Plán péče, který je zcela závazný pouze pro Správu parku, se strčil pod stůl, a nikdo už se do něj ani nepodíval, natož aby se jím řídil. Musím ale říci, že to bylo zcela v souladu s legislativními pravidly a v souladu se zákony. Proto dnes říkám, že jestliže dva lidé mohli s vlastního rozhodnutí změnit pravidla u Národního parku Šumava, a ochrana přírody není rozhodně krátkodobý proces, je to špatně a musíme to napravit jasnými a striktními pravidly. Ta přináší vládní návrh zákona o Národním parku Šumava.

"Zákon jde až do detailů v konkrétních územích. Všichni, kdo na přípravě vládního návrhu pracovali, jsou si vědomi, že to není zcela standardní situace pro návrh zákona, aby v něm byly obsaženy i takové detaily. Ale vzhledem k tomu, co se tu na Šumavě dělo v posledních pěti letech, je to jediné možné řešení. Zkušenosti jsou totiž natolik negativní, že je třeba mít zákon o Národním parku Šumava velice přesný. A vládou schválený návrh takové detaily přináší." Jiří Mánek, ředitel Správy NP a CHKO Šumava

Zákon o Národním parku Šumava, jak je připraven, by měl pokrýt dalších 45 let. To považuji z hlediska ochrany přírody za velmi důležité a především nezbytné v souvislosti s tím, co se na Šumavě dělo a podle platné legislativy dít může i dál. Jak se totiž měnili někteří vykladači paragrafů, měnila se i různá stanoviska na stejné věci, stejnými orgány, jen s odstupem času a pod různými ministry.

Jen na dokreslení stavu. V roce 2006 obdržela Správa parku rozhodnutí České inspekce životního prostředí (ČIŽP), kterým jí byla stanovena pokuta 600 tisíc korun za to, že nezpracovala 300 stromů kůrovcem napadaných ve druhé zóně. Od roku 2007 do roku 2011 ve druhých zónách zemřelo vlivem kůrovce bez toho, že by bylo asanováno, několik milionů stromů. Žádnou pokutu za to ČIŽP neudělovala. Aby toho nebylo málo, tak v roce 2012 ČIŽP udělila Správě pokutu 250 tisíc korun za to, že asanovala kůrovcem napadené stromy ve druhé zóně. Toto jsou absolutní paradoxy, které přináší současná legislativa a její výklad. Pokud zde nebude jednoznačný zákon, který by tomuto zamezil, bude se toto dít nadále.

Další velmi zajímavé rozhodnutí je tentokrát z dílny ministerstva životního prostředí. Tentokrát byla pro dvě zcela odlišná rozhodnutí použita jako argument ochrana Natury 2000. V roce 2005 byly rozhodnutím ministra umožněny zásahy v I. zónách proti kůrovci a hlavním důvodem pro to byla ochrana Naturových předmětů ochrany přírody. Dva roky poté to samé ministerstvo vydává rozhodnutí, ve kterém zakazuje zásahy proti kůrovci ve druhých i v prvních zónách a opět je hlavním důvodem ochrana Natury 2000. Nechci říkat, že to je něčí vina, ale tyto neuvěřitelné paradoxy prostě současná legislativa umožňuje.

Neobáváte se toho, že se po volbách opět bude zákon měnit?
Snažím se vždy pracovat s dlouhodobým výhledem a současný vládní návrh zákona dává podmínky na dalších 45 let. Pokud bych věděl, že by měl platit rok, nemá vůbec cenu se snažit. A vždy by mělo platit, že ochrana přírody by měla být oproštěna od politiky. Nicméně uznávám, že Šumava je politické téma, protože je na ně vidět. A čím větší v tom bude nepořádek, tím víc bude vidět a tím větší bude snaha některých lidí se zviditelnit. Ale pokud budou jasně nastavená pravidla, prostor pro spekulace se zúží a někteří politici a zástupci dalších zájmových skupin prostě přestanou být tolik vidět.

Velmi stručně, jaké by měly být přínosy vládního návrhu zákna o Národním parku Šumava?
Osobně považuji za největší přínosy vládního návrhu zákona o Národním parku Šumava to, že přináší jasná a konkrétní pravidla na dobu minimálně 45 let. Nebudou to pravidla, která by bylo možné svévolně a snadno změnit a budou dlouhodobá. Dílčí součástí je, že přináší historicky největší první zónu NP Šumava, historicky reálně ponechanou plochu přírodě bez možnosti udělování výjimek pro asanaci kůrovce, jako tomu bylo doposud. Mírně zmenšuje plochu třetích zón, zásadně zamezuje vstup developerům do území národního parku. Pro mne, jakožto pro správce území národního parku, návrh zákona žádným způsobem neoklešťuje pravomoci ochrany přírody.

Jaká jsou rizika vládního návrhu?
Největší riziko zákona je, že nebude přijat.

Nemáte obavy z toho, že než dojde ke schválení zákona, dozná zásadních změn při projednávání v Parlamentu?
Zcela jistě riziko jakési poslanecké tvořivosti existuje. Samozřejmě by se mohlo stát, že pak nebude tak pozitivní, jako vnímám současný návrh.

V čem lze do návrhu ještě zasáhnout a čemu by už další úpravy uškodily?
Taxativní vymezení, co lze a nelze, by se ještě mohlo upravit, ale mělo by se jednat spíše o formu než o obsah. Rozhodně by se nemělo dál diskutovat o rozloze první zóny. Zákon o ochraně přírody nezná pojem bezzásahovost, myslím si, že jestli dnes máme na stole první zónu o rozloze 26 procent rozlohy parku s tím, že z toho čtyři procenta jsou dočasně zásahová, odpovídá to reálně přírodě v Národním parku Šumava a neměla by se vést další diskuse o tom, zda bude první zóna větší či menší. Současný návrh byl projednán a odborně podložen.

Možné zásahy se budou týkat pouze asanace kůrovce a jen šetrnými metodami?
Převažovat by mělo loupání nastojato a týkat by se to mělo tak zvaných ochranných lesů v kaňonech řeky Vydry a Křemelné. V žádném případě by se nejednalo o umělou dosadbu.

Výhledově by měla ale první zóna v Národním parku zabírat až 35 procent jeho rozlohy. V těch devíti procentech se do té doby bude zasahovat?
Určitě. Zonace v návrhu pojmenovává a v mapách zakresluje dohodnutých 26 procent. To, že je připraven scénář rozšiřování první zóny, je veliké pozitivum návrhu, protože víme, kam se máme s naší prací přednostně soustředit, abychom ekosystém dovedli do stavu, který bude odpovídat podmínkám přeřazení území do první zóny. V těchto územích se bude samozřejmě pracovat, bude se tam provádět i dosadba, v případě potřeby asanovat kůrovec. Velkou výhodou je, že ta území známe a nebude se spekulovat, zda do první zóny tohle ano a tohle ne. O tom rozhodovalo pouze přírodovědné hodnocení lokalit.

Jaké ekosystémy převažují, jsou to lesy, mokřady nebo spíše bezlesí?
V zásadě se při rozšíření na první zóny jedná o lesní ekosystémy.

V kritických připomínkách se objevují především zásadní body týkající se rozlohy první zóny, asanace kůrovce, otevření dveří developerům a těřským lobby a rovněž fakt, že vládní návrh umožní výstavbu lanovky na Hraničník v lokalitě první zóny na Smrčině, jak je to?
To je hodně věcí najednou. Začnu se zonací. Když se podíváme na zonaci od začátku existence Národního parku Šumava přes současnost až k vládnímu návrhu zákona, je navrhována historicky největší plocha prvních zón, to jsou naprosto nezpochybnitelná čísla. V roce 1991 byla první zóna rozdělena do 54 ostrovů a zaujímala 22 procent z rozlohy parku, tři procenta byla třetí zóna, zbytek tvořila druhá zóna. V roce 1995 se zonace změnila. První zóna se roztříštila na 135 ostrůvků a její rozloha se zmenšila a zůstává až do dnešního dne o rozloze 13 procent z rozlohy národního parku. Někdy slýcháme, že první zóna je třicet procent, ale to je holý nesmysl. Jediná legislativně platná zonace do dnešního dne je z roku 1995, podle které zabírá první zóna plochu 8900 hektarů, což je 13 procent z rozlohy parku. Vládní návrh zákona přináší 26 procent území zařazeného do první zóny, což je 18 tisíc hektarů. Stejně jako dosud by mělo zůstat 5 procent ve třetí zóně, byť se snižuje její rozloha asi o 19 hektarů.

Pokud jde o procenta rozlohy, není to všechno tak trochu jen neustálá hra s čísly?
Chápu, že se to tak může jevit a je pravda, že je to hodně složité a skutečně jen málokdo se v tom dnes už vyzná. Co je u zonace důležité říci, že od roku 1995, kdy byla současná platná zonace vyhlášena, byla okamžitě kritizována všemi zájmovými skupinami. Ještě dnes připouští tehdejší ředitel Správy Ivan Žlábek, že to nebyl zcela správný krok. Celých osmnáct let zonaci každý kritizoval, ale nenašel se nikdo, kdo by ji změnil. V roce 2007 se velmi šalamounskými rozhodnutími pokusili obejít tehdejší ministr životního prostředí Martin Bursík a bývalý ředitel Správy František Krejčí, podle mého názoru i v rozporu se zákonem na ochranu přírody, protože zonace musí být projednána a hlavně dohodnuta s obcemi v národním parku a s radou národního parku. A to se tehdy nedařilo, proto se vydala příslušná rozhodnutí o vyhlášení bezzásahovosti. 

"Co skutečně vládní návrh zákona přináší, jsou jasná pravidla. Je konkrétně zakotvena zonace konkrétní mapou v příloze zákona. Není to tak, že přijde jiný ministr nebo ředitel Správy a zonaci si změní podle svého vkusu," říká ředitel Správy Jiří Mánek.

Rozhodnutí ministerstva z roku 2007 de facto bezzásahovost nevyhlásilo, ale pracovně řečeno vyautovalo lesní zákon z platnosti v Národním parku Šumava a v jeho druhých zónách. Podle lesního zákona je totiž povinnost asanovat každý jeden strom napadený kůrovcem. Je to povinnost daná zákonem, pokud to neuděláte, dostanete pokutu. Ministr zrušil v tom roce platnost lesního zákona na území národního parku. Podle toho přestává zde platit povinnost asanovat kůrovcem napadené stromy. Ale současně neříká, že se nesmí asanovat. Je to o slovíčkaření, a proto je v tom všem takový zmatek. Nicméně vše je v souladu se zákonem. Pak vstupuje do hry zákon o ochraně přírody, který říká, můžeš asanovat kůrovcem napadené stromy, ale nesmíš porušit základní ochranné podmínky dané paragrafem 16 zákona o ochraně přírody. A ty nikdy nikdo nestanovil, takže není jasné, jestli porušení základních podmínek je pokácení jednoho, dvou stromů, nebo tisíců. To je podhoubí pro veškeré spekulace a dohady.

Vlastní bezzásahovost vyhlásil až ředitel Krejčí svým, dnes mohu říci, nechvalně známým příkazem číslo 10 z roku 2007. Protože už neměl povinnost asanovat kůrovcem napadené stromy, svým příkazem to zakázal na 16 tisících hektarech. V tomto příkaze byla celá řada mapových podkladů a v území, kde se nesmělo proti kůrovci zasahovat, bylo kryto tak zvanou červenou mřížkou. A dostávám se k onomu číslu 30 procent, které je v poslední době často zmiňováno v souvislosti s bezzásahovým územím. Stačí si vzít kalkulačku a spočítat si, kolik je 16 tisíc hektarů z celkové rozlohy 68064 hektarů Národního parku Šumava. Je to jen 23 procent, tak kde se bere těch třicet procent? Jedná se o určitý trik a zkratku. Nevím, jestli si někdo myslel, že to nikdo nebude přepočítávat, ale těch 16 tisíc hektarů je třicet procent z rozlohy lesa, a ještě ne z celkové rozlohy lesa na území parku, což je 55 tisíc hektarů, ale jen z plochy, kterou spravuje Správa parku. A to je 49 tisíc hektarů. Z nich je 16 tisíc hektarů třicet procent.

Jinými slovy je tedy bezzásahovost jen slovní obrat bez jasné opory v zákoně?
Zákon o ochraně přírody nezná pojem bezzásahovost. Celou existenci Národního parku Šumava se v prvních zónách zasahovalo. Bezzásahovost v prvních zónách je dogma, které se zachovalo z minulosti. Zákon o ochraně přírody nedává rovnítko mezi první zóny a bezzásahovost. Tak tomu nikdy nebylo. To, že se v minulosti v prvních zónách kácelo, se nemusí někomu líbit, ale nebylo to a není protizákonné. Nicméně, pokud se vrátím k letům 2007 až 2010, kdy Správu řídilo tak zvané ekologické vedení, když už byla na těch 16 tisících hektarech vyhlášena bezzásahovost, měla se skutečně dodržovat. Což se nedělo. Byl vydán slib, vydáno rozhodnutí ředitele a na ně se následně udělovaly výjimky. A těch bylo téměř sedm set za roky 2007 až 2010. A zdaleka se nejednalo jen o výjimky ve druhých zónách, ale dokonce i v prvních zónách, kde bylo v uvedených letech vykáceno téměř 21 tisíc kubíků kůrovcem napadeného dřeva. Je zajímavé, že ti, kteří dnes kritizují vládní návrh zákona v tom, že umožní kácet v nejpřísněji chráněných a nejcennějších územích parku, v té době seděli v radě parku, rozhodovali o managementu lesa a výjimku museli schvalovat, nechali v prvních zónách vykácet 21 tisíc kubíků dřeva. To je realita, o které ale dnes stejní lidé raději nemluví. Když si odečteme z těch 16 tisíc bezzásahových hektarů výjimky, zbude nějakých 11 a půl tisíce hektarů reálně bezzásahového území.

Vraťme se ještě k dalším připomínkám odpůrců vládního návrhu zákona a postoji některých poslanců, kteří tvrdí, že nový zákon pustí na Šumavu developery a těžaře.
Často slýcháme, jak návrh zákona pustí na území parku developery a umožní zde velkoplošnou výstavbu. Je to další nesmysl a lež. Kde se dá v národním parku stavět? Jedině ve třetí zóně a to ještě jen v zastavěném, nebo zastavitelném území podle platných územních plánů obcí. Ty už existují a jsou schváleny orgány ochrany přírody. Pokud se budou měnit a dělat nové, a to se dít bude, opět vládní návrh zákona ponechává ochraně přírody všechny pravomoci, jaké měla dosud. Nebude schválen jediný územní plán ani jeho změna, aniž by to neschválila Správa parku. A jediné místo, kde lze hypoteticky stavět, není zdaleka celá třetí zóna tedy 3300 hektarů, ale jen zastavěné nebo zastavitelné území, což je zhruba dvacet procent. Nicméně hypoteticky zastavitelné území činí v součtu v celém národním parku 68 hektarů. Skutečnost, že se jedná o zastavitelné území, neznamená, že to bude samý beton. Ale i kdyby ano, je to pouze tisícina z celé rozlohy Národního parku Šumava. Všechny hlasy o vstupu developerů na Šumavu jsou účelové nepravdy.

Dřevařské lobby a kácení za účelem zisku, to nemá cenu snad ani komentovat. Stačí se podívat na čísla kůrovcových těžeb v historii národního parku a je zřejmé, že rekordně nejvyšší těžby se na Šumavě děly za tak zvaného ekologického vedení Správy parku. Podle zákona o ochraně přírody o managementu lesa rozhoduje Rada parku. A v těch letech byl management lesa dohodnut v radě parku s těmi lidmi, kteří dnes nejvíce křičí. V té době u toho seděli a nevadila jim žádná těžařská lobby, která tu už dnes dávno není.

A pokud se týká možné stavby lanovky na Hraničník?
Když se dojednával návrh zákona, bylo území třinácti hektarů pro lanovku původně vyjmuto z území národního parku směrem k hranici. Správě parku se na poslední chvíli podařilo se zainteresovanými obcemi projednat a dohodnout s Radou parku to, že těch třináct hektarů v národním parku zůstane s tím, že budou přeřazeny do třetí zóny. Bylo by dobré podívat se přímo do míst, kudy by měla lanovka vést. Doporučil bych to, protože někdy je to přes média prezentováno jako největší divočina a že Boubín je vedle tohoto území hospodářský les. Těch třináct hektarů vede přírodovědně nehodnotným územím až na krátký úsek těsně pod vrcholem, který je ale vykácený. Pod vrcholem v nadmořské výšce kolem tisíce metrů jsou skutečně nádherné staré smrky, jedle, buky, javory. Tato první zóna je opravdu nádherná, ale v oblasti lanovky je velice malá. A to, co by mělo být kvůli vedení lana pro lanovku vykáceno v této části, představuje 52 stromy v dnes vymezené hodnotné první zóně.

Neříkám, že jsem myšlence lanovky nakloněn, ale je třeba říkat věci tak, jak jsou, co se týká hodnoty tohoto území, které by bylo případnou lanovkou dotčeno. Je třeba vidět také druhou stranu, a tou jsou životní podmínky obyvatel v tomto území. Postupem doby zde přišlo o zaměstnání možná několik set lidí, zanikly celé závody a dnes je tu možnost obživy velmi malá. Přitom potenciál tohoto území je veliký nejen v ubytovacích službách, které by asi lépe prosperovaly, pokud by tu lanovka byla. Ale také by se k ubytovacím přidaly i další služby. Když si tohle všechno dám dohromady, byť říkám, že stavět lanovku není dobrý nápad, má to své opodstatnění, pro region velmi důležitý. Jestli by ale prošel návrh zákona a byly tak dány podmínky pro případnou stavbu lanovky, ještě neznamená, že tam lanovka nakonec skutečně bude. To podléhá celému schvalovacímu procesu včetně Naturového posudku. Ten už existuje a je negativní. Přesto nepopírám, že z hlediska ochrany přírody by se vytvořily podmínky pro to usilovat o stavbu lanovky.

Říkáte, že ve vládním návrhu zákona o Národním parku Šumava chcete prosadit aktuálně zhruba 26 procent z celkové rozlohy národního parku první zóny, ale zcela bezzásahových má být jen 22 procent. Nemají tedy odpůrci zákona pravdu, když vám vytýkají, že chcete v prvních zónách kácet, co se bude dít v těch zbylých čtyřech procentech prvních zón?
V těch zatím dalších zhruba čtyřech procentech prvních zón vládní návrh zákona počítá s ojedinělými zásahy proti kůrovci, to je pravda. Bude se ale jednat o asanaci jednotlivých stromů, a to buď kácením, nebo spíše loupáním nastojato. Bude zde umožněn zásah proti kůrovci. Zonace se vždy stanovuje na základě přírodovědné hodnoty území. Jednotlivé zásahy by se týkaly zejména údolí řek Vydra a Křemelná, kde jsou přírodovědně cenná území se starými stromy a zajímavou faunou. Je důležité říci, že tato území jsou cenná právě pro stav, v jakém se nacházejí teď. Pokud by je napadl kůrovec a došlo by k plošnému odumření stromů, svůj cenný význam by ztratila. Většinou se jedná o zaříznutá suťovitá údolí kolem řek. Pokud by to tam sežral kůrovec, půda a suť se obnaží, humus se stráví a k nějaké obnově, pokud vůbec, by došlo řádově možná za stovky let. Proto by se měly pouze jednotlivé kůrovcem napadené stromy asanovat, aby nedošlo k plošnému rozpadu lesa. Pro taková území by to byla katastrofa a mohlo by to vypadat podobně jako kamenné moře na Luzném. Proto jsem přesvědčený, že je správný krok začlenit tato území do první zóny s možností jednotlivých zásahů proti kůrovci. To ale neznamená, že se tam bude kácet, i když to nebude třeba, jako je nám nyní podsouváno některými lidmi.

V případě, že by tato území nebyla do první zóny začleněna, byla by sice menší, ale rozhodně by mi to bylo líto. Osobně tato území považuji kvalitativně za opodstatněné pro první zónu. To ale neznamená, že to necháme na pospas kůrovci. Ale pokud by měla být naprosto krystalicky čistá pravidla, možná se tato území nakonec do první zóny ani nedostanou. Připouštím, že by mi to ale bylo líto.

Autor: Miroslav Fuchs

10.5.2013 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Trumpovi právníci brání přepočítávání hlasů ve třech státech USA

Washington - Právníci nově zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa se snaží zablokovat ruční přepočítání hlasů ve státech Pensylvánie, Wisconsin a Michigan. Oznámil to dnes americký server Politico. K novému sčítání hlasů vyzvala neúspěšná prezidentská kandidátka Zelených Jill Steinová, žádost podpořila několikamilionovou kaucí.

V prosinci končí jízdné v pražské MDH i čipové karty opencard

Praha - V prosinci končí roční kupon na jízdné v pražské MHD téměř 22 tisíc lidí, v lednu dvojnásobku. V tomto období končí platnosti také 165 tisíc čipových karet opencard. V tiskové zprávě o tom informoval pražský dopravní podnik.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies