VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vzpomínky na rok 1968 aneb Pět změněných životů

Praha /INFOGRAFIKA/ - Těsně před půlnocí 20. srpna 1968 překročily armády pěti států východního bloku československé hranice a bez vědomí tehdejších místních státních orgánů vpadly na území státu. Invaze armád Varšavské smlouvy tak zastavila tzv. Pražské jaro – pokus československých komunistů o nastolení „socialismu s lidskou tváří". V Československu poté začalo dlouhé normalizační období, které ukončil až listopad 1989.

21.8.2013 110
SDÍLEJ:

OKUPOVANÝ LIBEREC. Foto: Archiv Jiřího Šilhy

Dubček! Napsaly děti na kopuli kostela

Arnošt Waschta, Zahořany: Byl jsem tehdy ředitel národní školy, kam v den okupace dorazilo několik žáků, přestože měli prázdniny. Prázdné třídy se změnily v lidový ateliér. Na archy balicího papíru děti psaly protiokupační hesla 
a slogany na podporu Dubčeka, kterými oblepily ves. Další své protesty psaly barvou rovnou na vozovku. O den později vylezli školáci na kopuli místního kostela, která byla vidět 
z širokého okolí. Přivázali na ni československou vlajku a na plášť napsali bílou barvou Dubčekovo jméno, které ještě mnoho měsíců zářilo do kraje. Později byl nápis i s kopulí odstraněn. Horší bylo odstranit nápisy ze školy. Pomýšlet na novou fasádu před 21. srpnem bylo kvůli nedostatku financí zbytečné. Náhle se ale peníze našly rychle. Místo ředitele jsem poté musel opustit. (miza)

Jak dostat německou kamarádku domů?

Libuše Drvotová, Velké Hamry: Den před 21. srpnem za mou tehdy osmnáctiletou dcerou přijela kamarádka Karin z Německa. Když to ráno všechno začalo, stihla jsem jim před odchodem do práce jen na stůl napsat: Holky, kupte chleba. Lidi nevěděli, co bude dál. Dělali si zásoby, ale my jsme měli jinou starost – dostat Karin zpátky domů. Báli jsme se, že bude válka a zavřou hranice. 
V takovém případě by tu mohla zůstat proti své vůli. K hranicím jsme se naštěstí dostali šťastně. Naši ji nechali projít úplně v klidu, od závor jsme ale sledovali, jak moc ji ti jejich šacují. Naštěstí prošla a vrátila se domů. Navíc se jí podařilo přenést lístek s informacemi, co se tu dělo. Propašovala ho zabalený v alobalu 
v krabičce s krémem. (lek)

Zvonil na protest, až na něj spadl zvon

Jiří Hronek, Horšovský Týn: Pátý den okupace jsem spolu s dalšími rebely na protest rozhoupal zvon. Tehdy jsme protestovali, jak se dalo, psali jsme hesla, věšeli nápisy a posílali „zachvatčiky" domů. Tohle bylo ale něco mnohem většího. Zvonili jsme intenzivně, zvon se nakláněl a rámy vrzaly. Když mě vystřídali, sedl jsem si stranou a pozoroval masivní srdce zavěšené na ztrouchnivělé kůži, jak bije do stěn zvonu. Náhle se více než stokilové srdce zvonu utrhlo a padalo přímo na mě. Probudil jsem se v domažlické nemocnici s čtyřikrát přeraženou čelistí, dírou v krku a naštípnutou lebkou. Musel jsem opustit místo v plzeňské Škodovce a to se se mnou táhlo pořád. Do roku 1975 mě kvůli zvonění neustále odněkud vyhazovali. Nikdy jsem toho ale nelitoval. (bau)

Kvůli okupaci pověsil housle na hřebík

Jiří Teplý, Hustopeče: V 60. letech jsem byl jako houslista členem smyčcového komorního orchestru. Po pravidelných zkouškách jsme během jednoho roku dosáhli takové úrovně, že jsme si mohli dovolit veřejně vystupovat. Náš dirigent, tehdejší ředitel hudební školy v Hustopečích Antonín Šmarda nám několik týdnů po okupaci při jedné zkoušce řekl: „Nezlobte se na mě, ale já již nemohu dál. Nechci riskovat, že budeme muset povinně hrát na počest narozenin nějakých politiků jako Lenin, Stalin nebo na počest VŘSR." S dirigentem skončili i všichni v orchestru. Zaprvé byl jediný z nás opravdu umělecký vedoucí, zadruhé nám jeho zdůvodnění šlo také od srdce. Pověsil jsem housle na hřebík a od té doby jsem na ně ani nevrzl. (cib)

Zprávy do rozhlasu vozil velorexem

Boris Jachnin, České Budějovice: Na ruské tanky jsme čekali od středy 21. srpna, ale přijeli až ráno ve čtvrtek. Lidé otáčeli cedule, a tak tanky bloudily. Když vojáci přijeli do města, i tady už byly cedule vyměněné. Na Československém rozhlase byla cedule Dětské jesle, proto rozhlas tři dni fungoval, aniž by ho okupanti našli. Já vozil do rozhlasu zprávy, jezdil jsem plátěnou tříkolkou, velorexem. U rozhlasu jsem zastavil a skrz mříž podal obálku s texty. Říkal jsem si, že za tři neděle okupace skončí, jenže trvala dvacet let. Později jsem na protiokupační akce doplatil. Místo filmařiny a publicistiky jsem pracoval jako skladník, izolatér nebo noční hlídač na Hluboké. (Filmový kritik a publicista Boris Jachnin zemřel v roce 2011) 

Autor: Redakce, ČTK

21.8.2013 VSTUP DO DISKUSE 110
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Eliška Kolečkářová vzpomíná na dobu, kdy jí bylo teprve osmnáct let. Komunisti její rodině v roce 1951 vzali statek na Hodonínsku. Jejího otce Metoděje Hlobílka letos na konci března hodonínský okresní soud rehabilitoval.
6 9

Akce Kulak, pak samota, vypráví pamětnice

Koruna, ilustrační foto
19 7

Co s korunou po intervencích? Zavedení eura je v kurzu

ONLINE: Francie volí prezidenta

Kdo bude novým francouzským prezidentem? Lid Francie hlasuje v prvním kole voleb. Průzkumy favorizují Marine Le Penovou, vítězem ale může být kdokoli z kvartetu favoritů. Očekáváme nesmírně vyrovnané výsledky.

Roman Prymula: Češi mají nižší práh bolestivosti než Číňané

Jaký je rozdíl mezi poslancem a lékařem? Lékař svojí operaci dokončí. Pokud to nezvládne, práci za něj dokončí hned jiný tým. Poslanec to má jinak: pacienta klidně v polovině operace zašije a odejde. Pak se počká na nový tým, který celou operaci provede znovu, říká nový náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula. V úřadu bojoval za univerzitní nemocnice, tradiční čínskou medicínu a očkování. 

Inkluze není nepřítel, dojímá příběh chlapce s vzácným syndromem

/ROZHOVOR, VIDEO/ Nechci pro své dítě nic speciálního, chci jen, aby měl stejnou šanci, jako ostatní.  Tato slova napsala Hana Kubíková z Liberce. Maminka kluka se vzácným Wiliamsovým syndromem. Už několik let se snaží své okolí přesvědčit, že inkluze nemusí být strašákem. „Člověk může hodně dokázat, pokud to aspoň zkusí," říká.

AKTUALIZOVÁNO

Bude to o prsa. Francie žije prezidentskými volbami. Rozhodnou nerozhodnutí?

Jen pár procent. Takový je rozdíl mezi kvartetem, který se pere o post prezidenta Francie. Bude to centrista Emanuel Macron, pravicový François Fillon, extrémistická Marine Le Penová, nebo ultralevicový Jean-Luc Mélenchon?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies