Naposledy kvůli jízdě na černo v nočním rozjezdu. „Na základě této zkušenosti jsem pochopil, že politik se nemá snažit vysvětlit událost, která byla v tomto případě bizarní, ale má si vymyslet nejjednodušší možnou interpretaci. Paradoxně nemá mluvit pravdu skutečnou, ale pochopitelnou," tvrdí Hollan.

Jaké podle vás byly poslední dva roky?

Hodně hektické. Mnoho věcí se podařilo dotáhnout. Pro nás jako nové hnutí byla zajímavá zkušenost i to, jak se řeší politické a koaliční krize. Byl to dobrý trenažér. Vidím, že se hodně věcí nejen u mě, ale napříč celou koalicí povedlo, i když si to pan Šťástka (bývalý starosta Brna-středu, který je nyní v opozici, a Hollanův kritik - pozn. red.) nemyslí.

Byla výhoda, že jste nebyli jediní političtí nováčci?

Někteří jsme byli staří a nadšení, někteří mladí a nadšení. Začátek byl hodně euforický. Mnoho měsíců všechno šlapalo bez problémů, což by se nedělo, kdyby se vyměnila jen opoziční strana za vládnoucí. Šlo o kompletní výměnu a vstup nových lidí do brněnské politiky.

Kdy jste si museli takzvaně sundat růžové brýle?

My jsme je nikdy neměli. Práce ale byla více méně příjemná a dařila se. Začalo se to lámat loni na podzim s první koaliční krizí. U nás to byl střet s Klárou Liptákovou ohledně sociálního bydlení, ale i na dalších tématech, kde už se to opravdu stávalo klasickou politikou. To je ale taky dobře. Politika je o prosazování různých pozic a názorů, a ne o tom, že jsou lidi kamarádi, co si spolu užívají vládnutí.

Jaké jsou vztahy v politickém kolektivu?

Je to totéž jako jinde. Jen je to pracovní kolektiv, který nemá jednotný zájem. Není to vedení firmy. Tak to řídit nelze. I proto tam logicky musí docházet ke střetům. Až na výjimky to dokážeme řešit poměrně klidně. Ale už se stalo i to, že jsme na sebe na radě řvali. Já sám jsem horká hlava, co hned vyskočí.Bývalý občanský aktivista a nyní náměstek brněnského primátora Matěj Hollan z hnutí Žít Brno.Zdroj: DENÍK/Attila Racek

Musel jste za ty dva roky přiostřit lokty?

Určitě. Ale to je přirozený vývoj. V úvodním období šlo o nastavení idejí, teď se dostáváme do fáze, kde je potřeba něco prosadit a dát idejím konkrétní formu. Jsme schopní se domluvit. Není to jako na vládě, kde zuří otevřená válka a neskrývaná nenávist.

Je něco, co byste změnil?

Těch věcí je hodně. U některých témat jsme ztratili hodně času tím, že jsme jen mluvili. Času je opravdu málo, spoustu věcí prostě jen začneme, ale dokončí se až v příštím volebním období. Učím se, jak neustupovat a nenechat si stahovat věci z rady. Ale to se učí i kolegové.

Co práci komplikuje?

Úředníci mají opravdu silné postavení. Když přichází politik s nějakou změnou, není těžké to prosadit přes kolegy, ale přesvědčit úředníka. A hlavně jim vysvětlit, že jsou povinni naplňovat politiku, za kterou jste byl vy zvolený. Není to černobílé, dialog je dobrý. Nebylo by šťastné, kdyby se jen jednou za čtyři roky vyměnili politici, kteří by zas úředníkům nadiktovali, co mají zrušit a co změnit, a ti by to jak poslušné ovečky udělali. Ale má to své hranice a občas mi připadá, že je to ze strany úředníků hodně zneužívané.

Budete v roce 2018 znovu kandidovat?

Toto budeme řešit v hnutí za rok. Dokáži si ale představit, že budu pokračovat. Nebudu tvrdit jako Andrej Babiš, že je to ta nejhorší práce na světě. Teď už určitě vím, že mnohé z důležitých projektů, například Janáčkovo kulturní centrum, se nemůžou stihnout dostavět. A já chci, aby se dokončily. Když takových věcí bude víc, je to motivace zůstat ještě jedno volební období. Ve všech důležitých věcech se ale snažíme, aby byly přijaté nějakým širokým konsenzem v zastupitelstvu nebo rozjeté natolik, aby už nešly zastavit. Dokáži si ale představit mnoho míst, kde bych rád působil i mimo politiku. Především z kulturní nebo dopravní oblasti.

Jsou lidé, kteří před dvěma lety sdíleli vaše nadšení a podporovali vás, ale názorově se vaše cesty rozešly?

Z úzkého jádra nijak moc. Ale píše nám hodně lidí, kteří litují toho, že nás volili. Zároveň nám ale hodně lidí píše, že nás podporuje. Nedokáži to zhodnotit. Je možné, že jsme ztratili většinu našich voličů, nebo získali nové. Jako protestní hnutí jsme naráželi na to, že nás spousta lidí volila, protože nechtěli Onderku. Lidé si naše hnutí hodně idealizovali. Když jsme ve volbách uspěli, došlo za námi mnoho takových, kteří říkali, že je to skvělé, skoro jako listopad 1989. A to nás děsilo. Protože to přece není pád komunismu, ale pád špatného primátora. Už tenkrát jsme tušili, že po čase tvrdě narazíme, protože takovou euforii není možné udržet.

Jaké reakce vám pak došly?

Nechápu třeba kontroverznost sociálního bydlení. Mnoho lidí nám řeklo, že nás nevolili proto, abychom dávali byty cigánům. My jsme jim na to odpovídali, že se omlouváme, ale že si před volbou měli přečíst náš program, měli jsme tam sociální oblast jasně pojmenovanou.Bývalý občanský aktivista a nyní náměstek brněnského primátora Matěj Hollan z hnutí Žít Brno.Zdroj: DENÍK

Bylo by vaše aktivistické já před pěti lety spokojené s vámi jako náměstkem?

Co dělám jako politik, s tím ano. Otázka je, jestli i s jako veřejně činnou osobou. Asi bych si sám o sobě myslel, že některé věci jdou udělat rychleji. Že pomalost je jen výmluva politiků. Částečně jsem si uvědomil, že kritika bývalého vedení radnice nebyla v něčem oprávněná. Za některé zpoždění nemohli, protože úřad nefunguje občas tak, jak si člověk představuje.

Co se u vás od té doby změnilo?

Stále nevím, jak uchopit způsob komunikace v roli politika. Jestli se v téhle funkci má člověk vyjadřovat jen úhledně a úředně, nebo může zapojit i humor. Tak se snažím nějak si s tím poradit, v tom mi nikdo jiný nepomůže. Člověk se učí s tím, jak se vypořádává s podpásovými útoky. Váhá, jestli si to má nechat líbit, má být tvrdý, nebo to nechat po sobě nějak stéct. V tomto mám ještě mezery.

Najdete za ty dva roky prohlášení, která nebyla šťastná?

Několik. První příklad je z loňského roku, když jsem byl v Bruselu na návštěvě a prezentoval deklaraci smíření. Na facebooku jsem potom zveřejnil komentář a použil jsem tam vyjádření, že jsme si část obyvatel vyhnali a část zplynovali a použil jsem tam plurál my jako my lidi. Ale bylo to pochopeno tím dalším možným výkladem, a bývalým hejtmanem Michalem Haškem hodně prezentováno, sice jako my, Brňané. Tedy, že Brňané se aktivně podíleli na plynování Židů. Tehdy se mi určitě nepodařilo říct, co jsem chtěl.

Co další problémy?

Druhý problém byl se setkáním proti nenávisti v pivnici U Poutníka. V jednom z komentářů jsem použil srovnání s druhou republikou. Myslím si, že je to věcně správně a aspekty, které má dnešní společnost ve vztahu k uprchlíkům, jsou podobné náladám tehdejší společnosti vůči Židům. Na druhou stranu je zbytečné dráždit takovými prohlášeními. Třetí věc je vyjádření k černé jízdě.Bývalý občanský aktivista a nyní náměstek brněnského primátora Matěj Hollan z hnutí Žít Brno.Zdroj: DENÍK/Attila Racek

Vidět byl také případ videa s bičováním z vaší dovolené nebo třeba to, že jako náměstek pro dopravu nemáte řidičák. Je to podle vás věc vašeho soukromí?

Co se týče řidičáku, tak to je věc, která může naštvat jen lidi, kteří by mě nikdy nevolili. Dopravu řeší Žít Brno dlouhodobě. A to, jestli mám řidičák, na tom nehraje žádnou roli, pokud zvládám vstřebávat potřebná témata. Co se týče videa, tak jsem ani nezvažoval říci, že je to soukromá věc, nedělá mi problém se o těchto věcech bavit.

Dopravu vedete až od léta, před tím jste měl zdravotnictví. Oddechl jste si, když ho převzal někdo jiný?

Ano, teď je tato oblast v daleko lepších rukách. Ne, že by byl Petr Hladík lékař, ale má větší kompetenci toto řešit. Já jsem se dokázal v prostředí zorientovat, ale nikdy to nebyla má priorita. Je to odborná věc, zároveň citlivá, a není to jen o dobrém managementu.

Máte vůbec nějaký volný čas?

Pokud bych měl lidi povzbudit, aby do politiky šli, jednoznačně bych to doporučil. Čas si lze přizpůsobit. Nemám potřebu se v kanceláři vyčerpat a nemít žádný osobní život, na ten si čas udělám. Zvlášť na mého syna. Dítě bude vždy důležitější než třeba rezidentní parkování. Už dřív jsem byl zvyklý na velký pracovní zápřah. I přesto se učím hledat si čas sám na sebe, zvykl jsem si hodně jezdit do přírody, aby to tady na člověka nespadlo. Myslím si, že duševní hygienu mám vyřešenou tak, abych se z toho nezcvokl. Ale to musí posoudit hlavně ostatní.