VYBERTE SI REGION

Domácích zabijaček ubývá

BLANENSKO - Přichází čas zabijaček. Tradiční domácí porážky nahrazují stále oblíbenější veřejné zabijačky.

29.10.2007 1
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: DENÍK/Antonín Vrba

Podzimní a zimní čas je spojen také s tradicí domácích zabijaček. Doba, kdy si lidé ve chlívě každého venkovského stavení hýčkali a krmili jednoho či více pašíků, aby jej na sklonku roku nechali zabít, je však již zřejmě nenávratně pryč. Jakousi náhradou za tradiční domácí zabijačky jsou zabijačky veřejné, které se pomalu stávají tradicí i v některých obcích na Blanensku.

„Dnes už jen málokdo chová prase. Lidé nemají čas se o něj starat, ani se to nevyplatí,“ míní řezník František Šutera z Olešnice. Sám přestal k soukromým zabijačkám docházet už před patnácti lety. „Pokud někdo prase má, většinou si jej nechá porazit u nás na jatkách,“ doplnil s tím, že i k tomu dochází jen zřídka.

Takzvanou veřejnou zabijačku, která zaujala místo tradičních soukromých, se letos rozhodli uskutečnit v Šebetově. „Inspirovali jsme se v jiných vesnicích, kde si podobné akce lidé velmi oblíbili,“ prozradil Pavel Komárek, jenž zabijačku pořádá ve své hospodě.

Šebetovská zabijačka je jednou věcí specifická. Nezemře během ní jediné prase. „Půlky prasat kupujeme u řezníka. Na to, abychom pašíka sami i usmrtili, nemáme potřebné podmínky,“ vysvětlil Pavel Komárek. Zdůraznil však, že lidé, kteří na zabijačku přijdou, nebudou ochuzeni o žádnou z klasických dobrot.

Především místem konání je neobvyklá i zabijačka v Lysicích. Tam se již počtvrté uskuteční přímo na zámeckém nádvoří, v rámci vánočních trhů. „Navázali jsme na starou tradici zabijaček, které se však neodehrávaly přímo na zámku, ale na k němu náležejícímu statku,“ řekla lysická kastelánka Martina Medková Rudolfová.

Podle jejích slov se zámecká zabijačka stala společenskou událostí, při níž se sejdou nejen obyvatelé a návštěvníci Lysic, ale také všechen zámecký personál, jenž se na její přípravě podílí. „Při zabijačce se vždy sešla celá rodina, je to společenské setkání s kulinářským zážitkem,“ zdůraznila kastelánka Medková.

K tahounům kulturního a společenského života patří v mnoha vesnicích dobrovolní hasiči. Ti ve Velkých Opatovicích si vzali na starost i veřejné zabijačky. „Zatím s nimi máme výborné zkušenosti,“ konstatoval šéf hasičů a místostarosta města v jedné osobě Milan Vykydal.

Zabijačka je voňavá romantika. A lopota

TROUBSKO - Deník byl u pravé domácí zabijačky na jižní Moravě. Rodina Montagů z Veselky jich má do konce roku ještě několik.

Na střechy domů v Troubsku na Brněnsku už dopadly první stíny noci, ale Jindřich Montag musí pro tentokrát oblíbenou fotbalovou Ligu mistrů oželet. Tedy téměř. Občas se zvedne od obrazovky a jde zkontrolovat "ženské", jestli už všechno připravily na zítřejší zabijačku doma ve Veselce, která administrativně spadá pod Troubsko. Pohlédne na hromady oloupané cibule a česneku a zase spokojeně usedne do křesla. ,,Tak už toho holky nechte, ráno musíme brzy vstávat,“ hlesne řezník Montag a očima pohladí plnou basu piv. Zapomněl ji odnést do sklepa. To by mi zítra kumpáni u tlačenky dali, pomyslí si a poprosí syna Pavla o pomoc.

Otec a syn Montagovi jsou na Brněnsku vyhlášení. Lidé ze Želešic, Omic, Popůvek a Troubska by mohli vyprávět. Jen loni píchli Montagovi sto sedm čuníků, prasátka u nich na dvoře chutnají gurmánům, ale také populárním umělcům a sportovcům. Až do Vánoc nemají jediný víkend volný. Jen a jen zabijačky.

„Ačkoliv je to u nás na dvoře jako na běžícím páse, pokaždé se na zabijačku těším. Vždy se sejdou jiní lidé a je různá atmosféra. Pravá zabijačka musí být pohodová, jinak postrádá kouzlo. I pít alkohol se musí s rozumem. Řezník pak nemá na jazyku správnou chuť a mohl by zkazit jitrnice a jelítka,“ usmívá se pětašedesátiletý bodrý chlapík.

Jak syn učil otce

K zabijačkám ho ale přivedl jeho syn Pavel. Jako malý chlapec chodil se strýcem na jatka a zalíbilo se mu tam. „Šel jsem na řezničinu a hned ve druhém ročníku jsem si zkusil první zabijačku. Byla to paráda a už za chvíli jsem měl zakázky,“ rozpovídá se. Pak jej však čekala dvouletá pauza. „Prostě mne čekala vojna, takže jsem musel všechno naučit tátu. Abych neztratil všechny ty zákazníky,“ vypráví čtyřicetiletý řezník, zatímco jeho žena rozlévá společnosti štamprlátka slivovice. "Tak ať nám to sádýlko dobře tráví," zahlaholí kolem.

Všude voní česnek a majoránka, typické ingredience zabijačkových pochoutek. Čuník je v neckách s vařící vodou, pomocníci ho posypávají umělou kalafunou. To aby šly štětiny lépe dolů. "Není to ono, jde to ztěžka. Víte, jak se to dělalo dřív? Chlapi sklepávali z borovic smolu, dva roky ji nechali doma schnout a když s ní pak posypali prase, bylo okamžitě nahé," prozrazuje řezník a zvonem se lopotí nad vepříkovým krkem. ,,To bude ovárek. Už aby byl v kotli,“ libují si příbuzní a s obdivem hledí na dvě stě čtyřicet kilogramů těžké prase.

Náhodný kolemjdoucí se může domnívat, že tento symbol předvánočního času je obyčejnou veselicí, ze které se žaludky jedlíků ještě dlouho nevzpamatují. Je to ale jen skutečně částečná pravda.

Kam dřív skočit?

Zabijačka je lopota. Brzy se vstává, v kotli se musí uvařit dvě stě padesát litrů vody, perou se střeva, špejlují, musí se dávat pozor, aby se nesrazila krev, nevychladlo maso, nepopraskaly jitrnice. Je toho zkrátka dost a každá ruka je dobrá. Výsledek? Prasátko si Montagovi koupili za osm tisíc korun a dopřejí si z něj na co budou mít právě chuť. Škvarky, klobásky, paštika, ale také žebírka, řízečky nebo uzené. "Takovou lahůdku si prostě v žádném obchodě nekoupíte," shoduje se rodina.

Nad střechami domů se už zase sešeřilo a v domě u Montagů ustal cinkot talířů, hrnců i ostrých nožů. Páru z kotle už dávno odfoukl vítr kamsi k Troubsku. ,,Dvě stě let se zabijačky dělaly na dřevěných pultech a všichni byli zdraví. Copak mám prejt míchat na umělině, jak nám to nařizují z Evropské unie? To je jako cesta, která nikam nevede,“ zamyslí se otec-řezník a položí si ruce na dřevěný vál. Má je unavené. Tak zase za týden.

29.10.2007 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Čechům chutná. Přibrzdili ale v alkoholu

Praha – „Spotřeba potravin nabrala dobrý trend. Zdá se, že lidé nemají hlad, ale chuť," zhodnotil poslední čísla šéf odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí Jiří Hrbek. Poukázal na to, že v Česku i v roce 2015 rostla spotřeba potravin. Má to jen jednu vadu na kráse, bohužel tu podstatnou. Zatímco z Česka mířily do zahraničí suroviny, z ciziny k nám putovaly hotové výrobky.

Dřevo je drahé. Krade se rovnou v lese

Beroun – Topná sezona jede naplno a policisté na nejrůznějších místech republiky znovu vyšetřují krádeže dřeva v lesních porostech.Mnohým lidem se za palivové dříví nechce utrácet a raději si pro něj zajedou do lesa. Zloději odvážejí nejen kulatinu, která je nařezaná u lesních cest, ale také stromy, které si sami pokácí.

Britové poprvé utratili více za vinyly než za stažené desky

Londýn - Příjmy z prodeje vinylových desek v Británii minulý týden poprvé předstihly příjmy ze stahování nahrávek, oznámilo britské sdružení maloobchodníků v zábavním průmyslu (ERA). Za vinylové desky lidé podle ERA utratili 2,4 milionu liber (asi 76 milionů Kč), zatímco za stahování 2,1 milionu liber (zhruba 66,5 milionu Kč). Loni ve stejném období přitom tento poměr činil 1,2 milionu liber za vinyly ku 4,4 milionu liber za digitální hudbu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies