Redaktoři Deníku využili jedinečné možnosti strávit den se Zdravotnickou záchrannou službou Libereckého kraje na výjezdovém stanovišti v České Lípě a také na centrálním dispečinku v Liberci.

Vše začíná na dispečinku

V místnosti centrálního dispečinku v Liberci sedí čtyři ženy se sluchátky na uších. Když zazvoní telefon, přijmou hovor a v tu chvíli se rozjíždí mašinerie, která končí zásahem na místě. „Záchranná služba Libereckého kraje,“ říká operátorka dispečinku a vzápětí přijímá všechny potřebné informace, které okamžitě předává příslušné stanici, která je nejblíže místu, odkud volající telefonuje. Pro záchranáře je v tu chvíli nejdůležitější přesnost informací.
„Lidé by si v první řadě měli uvědomit, že je potřeba co možná nejvíce zachovat klid. Nejdůležitější je uvést pokud možno přesnou adresu a město. Pokud je dotyčný v místě na dovolené, měl by se snažit zjistit co nejpřesnější popis a polohu místa, odkud volá,“ říká operátorka krajského dispečinku Ladislava Müllerová.

V ulicích města, je lokalizace jednodušší. Důležité je také popsat, co se děje, jak se postižený cítí, pokud komunikuje. „Nejlepší je, pokud můžeme hovořit přímo s pacientem. On sám nejlépe ví, jak se cítí,“ pokračuje Ladislava Müllerová. Pak dispečerky zadají do počítače požadavek a vyšlou na místo příslušnou výjezdovou skupinu, či vrtulník letecké záchranné služby.


Že se nejedná o jednoduchou práci, dokazuje fakt, že tyto ženy musí obsáhnout celý Liberecký kraj. Navíc je také tlačí čas, protože výzvu musí odeslat do dvou minut. Všechny pracovnice dispečinku musí za každou cenu zachovat chladnou hlavu, umět uklidnit rozrušeného volajícího. Loučíme se s dispečerkami a míříme na výjezdové stanoviště do České Lípy.

 

Výzva dorazila


Hlášení od dispečerky přijímá příslušné výjezdové stanoviště a car teminál–displej je umístěn v kabině výjezdového automobilu, na kterém se zobrazí, kam má posádka dorazit, což musí učinit do patnácti minut od ohlášení. O tom, jaká posádka se na místo vyšle rozhoduje opět dispečerka.


„Na car terminálu se sadou tlačítek se potom zaznamenává stav výjezdu. Když posádka vyjíždí, stiskne první tlačítko, které na dispečink nahlásí, že jsme vyjeli. Když dorazíme na místo, stiskneme další tlačítko, které to dispečerce oznámí,“ přibližuje systém službu konající lékař Karel Janda. Když výjezd skončí, zbývá stisknout poslední tlačítko s nápisem „volný“, čímž dává posádka vozu najevo, že je připravena vyrazit k jinému zásahu.


Podle závažnosti případu se na místo vyšle buď sanita, kde je řidič – zdravotník a speciálně vyškolená sestra. Pokud je potřeba, přivolá si posádka na místo další výjezdový vůz s lékařem. Tomuto systému setkávání jednotlivých posádek se mezi zdravotníky říká rendes–vous.


Mezitím co hovoříme s Karlem Jandou, přichází první výzva k výjezdu a následuje rychlý přesun ke garážím a odjezd. „Máme tu paní s hypoglykémií,“ upřesňuje lékař. Vyjíždíme směrem na Dubou a po cestě potkáváme vozy, které uhýbají z cesty. Ne vždy je ale tohle pravidlo. „Pokud jedeme za kolonou vozidel, stává se nám, že nás sice například první dva vozy vidí a uhnou do strany. Řidič jedoucí za nimi, který třeba poslouchá hudbu, to však pochopí tak, že mu jiní uvolňují cestu a začne předjíždět,“ vysvětluje během jízdy Karel Janda. A výjimkou není ani automobil jedoucí před námi. Řidič proto použije výstražného zvukového signálu a za chvíli už máme cestu volnou.


Několik kilometrů před cílem cesty potkáváme vůz, který nám přehrazuje cestu. Je to příbuzný pacientky. Dovede nás bezpečně na místo. „Tohle nám velmi pomáhá,“ oceňují zdravotníci. Lékař na místě aplikuje ženě léky, které stabilizují její stav a ona po chvíli otevírá oči. První, co vidí je tvář lékaře. Rozzáří se a pronese „jééé“, což u všech přítomných vyvolá úsměv plný ulehčení. Na místě je v tu chvíli i posádka sanitního vozu z Doks pro případ, že by bylo nutné ženu převézt. To však nebude nutné.

 

Dojezdem vše nekončí


Mohlo by se zdát, že dojezdem na základnu vše končí, ale opak je pravdou. Zdravotníci musí doplnit vybavení speciálního kufru, ve kterém jsou medikamenty a věci potřebné pro zásah. Vše musí být v absolutním pořádku. Na tomto vybavení totiž závisí lidský život a pokud by snad něco chybělo, mohlo by to mít i fatální důsledky. Pravidelně se také kontroluje interiér sanity, který je doslova nabitý nejrůznějšími přístoji, které udržují životní funkce pacienta během převozu.


Nejvíce nás zaujal schodolez, který umožňuje bezproblémový transport pacienta z vyšších pater budov po schodech až k sanitnímu vozu.
Další zajímavostí je dvanáctisvodé EKG, které umožní přímo ze sanity poslat záznam na kardiocentrum do Liberce, kde může lékař zhodnotit aktuální stav pacienta s infarktem a doporučit případně letecký transport.

A jede se znovu

Vše je doplněno a znovu přichází výzva k výjezdu. Tentokrát se jedná o dopravní nehodu. Stříbrný automobil skončil po smyku v silničním příkopu.
Další automobil jel v okamžiku nehody okolo a posádka poskytla zraněným první pomoc. „Když bourali, tak jsme zrovna jeli okolo. Jak letěli, projeli jsme těsně kolem nich,“ říká jeden z očitých svědků. Zraněným se dostalo okamžitého ošetření a tři z nich byli převezeni do nemocnice. Vše trvalo několik minut. Je hotovo a jedeme zpátky. Opět jsme svědky doplňování kufru.


Společně se zdravotníky jsme absolvovali ještě dva výjezdy. Jednalo se o cévní mozkové příhody. Oba pacienty převezla sanita na centrální příjem do nemocnice. Podle „červených andělů“ se jednalo o poměrně klidný den.

Kromě výjezdů k pacientům mají zdravotníci i jinou práci. Například školí laiky i celé firmy, učitelky, zdravotní sestry, zúčastňují se nejrůznějších seminářů, přednášek, ale také soutěží.

Co je potřeba pro to, aby se člověk stal zdravotnickým záchranářem?

„Dotyčný musí mít zdravotnické vzdělání a praxi nejlépe na anesteziologicko–resuscitačním oddělení nemocnice. Navíc musí absolvovat také ARIP, což je vzdělání v okruhu anesteziologicko – resuscitační intenzivní péče,“ prozrazuje jedna ze sester. Stává se bohužel i to, že někteří lidé zdravotnickou záchrannou službu zneužívají . Když se v České Lípě zrušila pohotovost, vyjíždějí i ke stavům, které by mohl ošetřit obvodní lékař pacienta. „Přitom bychom třeba v tu chvíli mohli být na místě, kde je nás mnohem více potřeba. Je nutné, aby si lidé uvědomili, jestli je jejich zdravotní stav natolik závažný, že je přivolání ZZS nevyhnulené. To samé platí i pro nejrůznější vtipálky, kteří telefonují, že na ulici leží člověk, a když dorazí posádka sanity na místo, nikoho tam nenajde,“ uzavírá doktor Janda a my se loučíme.