Obecní polici požádal o zákrok místní občan, kterého znepokojilo, že už delší dobu neviděl vycházet z domu svého souseda.

První návštěva, při níž stačilo pouze strčit do dveří nezajištěného domu, nepřinesla zásadně znepokojující poznatky. Obyvatele zchátralého domu sice strážníci se sousedem za zády nalezli v posteli – dostalo se jim ale ujištění, že je všechno v nejlepším pořádku a žádná pomoc není potřebná. A ani vítaná. Třebaže dotyčný má v místě pověst člověka, který žije jinak než většina populace a na drsnější poměry je zvyklý, strážníci se s takovou odpovědí nespokojili. A rozhodli se zavítat častěji.

Už návštěva následujícího dne ukázala, že předchozí slova o pevném zdraví byla přehnaná. Obyvatel chalupy, opětovně nalezený v posteli, sice zopakoval, že ho žádné neduhy netrápí – na výzvu, aby tedy předvedl, jak se sám pohybuje po místnosti, ale dotyčný přiznal, že zdravotní potíže má: již několik dnů mu brání v pohybu silná cukrovka a velmi nemocné nohy.

Navzdory tomu, že závaznost zdravotního stavu potvrdili i přivolaní záchranáři, nabídka na převoz do nemocnice nebyla vyslyšena. A za této situace mají zdravotníci svázané ruce. Proti jeho vůli pacienta zachraňovat nemohou. Lze pouze vyčkávat: buď změní názor, nebo upadne do bezvědomí…

Vývoj situace v podivínské historii, u níž těžko dohlédnout dobrého konce, sleduje obecní úřad; v namátkových kontrolách pokračují i strážníci.