„Český zahrádkářský svaz často čelí kritice, že chatky či zahrádky jeho členů jsou zanedbané a nepůsobí esteticky. Často se jedná ale o místa, ze kterých byli již zahrádkáři vyhnáni, nebo která čelí velké nejistotě z budoucnosti," uvedla mluvčí svazu Zdeňka Jankovičová. Kvůli jistější budoucnosti chtějí zahrádkáři už poněkolikáté předložit ve sněmovně návrh zákona, který by jim přiznal před developery a dalšími silnými skupinami ochranu.

Zahrádkáři se dostávají do sporu i se samotnými obcemi, které často argumentují právě nevzhledností osad. Například ve Spytihněvi na Zlínsku zahrádkáři ani vyčištěním místní historické památky nezlomili vedení obce, aby ustoupilo od záměru zakázat podle vznikajícího nového územního plánu jakékoliv stavby mimo zastavěné území a hlavně kolem místních vod.

Podobnému tlaku zahrádkáři čelí téměř všude, což se projevuje na ubývající rozloze osad. Zatímco před 20 lety zahrádky v Česku zabíraly rozlohu přes 25,5 tisíce hektaru, 
v roce 2013 se tento údaj snížil na 14,5 tisíce hektaru.

V současné době o své hektary bojují také zahrádkáři 
v Krnově na Bruntálsku, přes jejichž osadu má vést městský obchvat. V tomto případě ale mají silného spojence, protože plánovaná trasa má vést prameništěm krnovské pitné vody. Nejedná se přitom o lecjakou vodu, nejenže patří vůbec k nejkvalitnějším, ale používá se k výrobě známé Kofoly. „Pokud by v civilizované zemi přišel kdokoliv ze zastupitelů 
s nápadem stavět silnici na prameništi pitné vody ve svém městě, byl by ještě téhož dne politickou mrtvolou," napsal ministrovi životního prostředí krnovský odpůrce obchvatu Adolf Škárka.

Někde se zase zahrádkáři musejí vyrovnat s vysokým nájemným. Třeba v Nymburku majiteli pozemků platí 146 tisíc korun ročně za tři hektary. Běžně se však v Česku platí u zemědělských pozemků do čtyř tisíc korun za hektar.

Vysokým nájmům musí čelit i mnozí pěstitelé v Brně nebo v Praze, i když i tady jsou výjimky. „Vstřícné vůči zahrádkářům je například vedení městské části Prahy 3, které oceňuje hodnotu osad v rámci systému městské zeleně a zahrádkaření vnímá jako pozitivní aktivitu svých obyvatel," přiblížila Jankovičová.

Zahrádkáři by tak chtěli docílit podobné ochrany, jakou mají jejich kolegové ve všech sousedních zemích nebo ve Francii, ve Švédsku či Dánsku. Nejblíže se k tomuto cíli dostali v roce 2010, ale do cesty se jim postavilo veto tehdejšího prezidenta Václava Klause. Podle něho totiž takový zákon nebyl potřeba.

Podobně to vidí i Svaz měst 
a obcí ČR nebo pražský developer Ekospol, i když zatím bytové domy v zahrádkářských oblastech nestavěl. „Dle našeho názoru je vše potřebné dostatečně ošetřeno například 
v občanském zákoníku a plochy pro zahrádkářskou činnost by měly být vyhrazeny územním plánem obce," dodal generální ředitel společnosti Evžen Korec.

Zelené plíce měst.

Předseda Českého zahrádkářského svazu Stanislav Kozlík řekl regionálnímu Deníku:

Kvůli nejistotě někdy vypadají kolonie jako slumy v BangladéšiPředseda Českého zahrádkářského svazu Stanislav Kozlík

Praha – Zahrádkáři se už dvanáct let snaží protlačit zákon, který by chránil jejich zahrádky před developery. Předseda jejich svazu Stanislav Kozlík má nyní důvod 
k optimismu. Návrh zákona by se měl do legislativního plánu dostat už letos.

Do parlamentu chcete poslat návrh zákona, který by měl ochránit zahrádkářské osady. Jak by taková ochrana měla vypadat?
Měla by spočívat především v ochraně vůči developerům a zájmovým skupinám, které mají zájem o námi obhospodařované pozemky. Zákon by vyslovil veřejnou prospěšnost zahrádkářské činnosti. Města by pak měla ctít, že zahrádkářské osady jsou ve veřejném zájmu, a zahrádkářské osady by měla zanášet do územních plánů. V takových místech by pak bylo zabráněno různé výstavbě. Města by také podle návrhu zákona měla nabídnout náhradní pozemky, pokud by je měla, v případě, že by se na pozemcích stavělo.

Obce však na činnost zahrádkářů nehledí zrovna přívětivě.
Zahrádkářské kolonie chtějí rušit, protože v těch pozemcích vidí zdroj příjmů do obecních pokladen.

Často však argumentují tím, že by bylo lepší, kdyby na místě osady vznikl městský park.
Nevím o případu, že by na zrušené zahrádkové osadě vznikl městský park. Pokud se zruší, jsou ta místa okamžitě zastavěna. Ať už jde 
o satelitní městečka, průmyslové zóny nebo obchodní centra.

Některá města také tvrdí, že tyto kolonie jsou nevzhledné. Nemají v tom pravdu?
Kdyby obce koloniím umožnily dlouhodobé pronájmy pozemků třeba na 50 a více let, ti lidé by měli jistotu, že je za rok nikdo nevyžene, ty osady by vypadaly úplně jinak. Vím, že jsme častým terčem kritiky, že některé osady vypadají jako slumy někde v Bangladéši nebo Latinské Americe, ale je to hlavně tím, že lidé nemají jistotu. Proto do toho nebudou investovat peníze ani práci, aby to nějak zušlechťovali. U osad, které toto mají vyřešené, a nemusí jít jen
o odprodej pozemků do osobního vlastnictví, ale o dlouhodobé pronájmy, je situace úplně jiná.

Máte na mysli osady, jaké jsou třeba v zahraničí?
Pokud bychom docílili změny povahy našich spoluobčanů, nebyl by problém někdy v budoucnu tyto osady otevřít po vzoru našich kolegů třeba v Německu nebo 
v Rakousku. Tam zvou svoje spoluobčany ze širokého okolí.

Vím, že tam pořádají třeba trhy.
Pořádají různá setkání, akce pro děti nebo i trhy některých produktů. Kolonie jsou otevřené. V Německu jsou osady, kterými procházejí cyklostezky. Návštěvníka ovšem ani nenapadne, aby 
z cyklostezky sjel a něco tam trhal nebo ničil. V našich lidech bohužel není soukromé právo ještě tak zakořeněno, takže když u nás zkusili zahrady otevřít, dopadlo to špatně a řekli, že to bylo naposledy.

Když se vrátím k vašemu návrhu zákona, zajišťovali jste si podporu zákonodárců?
Rok a půl jsme hledali někoho, kdy by návrh zahrádkářského zákona předložil do sněmovny. Byli jsme ale neúspěšní. Karta se obrátila poslední listopadový víkend, na našem sněmu v Hradci Králové, který navštívil premiér Bohuslav Sobotka. Podpořil zahrádkářskou činnost jako takovou a řekl, že se bude snažit, aby byl návrh podán.

Kdy by se mohl zákon v parlamentu objevit?
Měl by být zařazen do legislativního plánu na rok 2015.

Normu se snažíte prosadit už řadu let, ale nikdy jste neuspěli. Co na něm vadí?
Snažíme se o to dvanáct let. Poučili jsme se z předchozích nezdarů a poslední verze zákona už byla napsána tak, aby nekolidovala s ostatními zákony, což v předchozích verzích bylo. Při dřívějším projednávání našeho návrhu byl hlavním problémem bývalý prezident Václav Klaus, který návrh vetoval. Podle něho takový zákon nebyl potřeba. My si myslíme, že potřeba je, a svědčí o tom to, že podobný zákon mají ve většině evropských zemí.

Kdo se nyní věnuje zahrádkaření?
Převážně senioři. Nicméně když jim vezmeme tu radost, že nebudou moci mít svou zahrádku, budou plnit čekárny u lékařů a zařízení sociálních služeb. V širším významu má zahrádkaření i sociální rozměr.

Objevují se ve vašich řadách 
i mladí lidé?
V poslední době je jednoznačný zájem mladých rodin s dětmi. Zjišťují, že kvalita ovoce a zeleniny v supermarketech není taková, jakou by si představovaly.

Ptám se proto, že vašich členů dlouhodobě ubývá.
To je pravda. Aktuálně máme 150 tisíc členů a stále to klesá. To je však způsobeno také komplikacemi se zahrádkovými osadami ve městech. Rádi bychom nabízeli zájemcům nové zahrádky, kde by mohli hospodařit
a předávat zkušenosti dětem, ale bohužel se plochy zmenšují. Osad ubývá a počet zájemců roste.

Vznikly v poslední době nějaké nové?
Vůbec. Bez podpory měst 
a dlouhodobých nájmů osada jen těžko vznikne. I když se poslední roky objevuje nový trend. Hlásí se soukromí majitelé a nabízejí své pozemky pro vznik osady. Máme ale signály, že potíže mají i kolonie, které vznikly na soukromých pozemcích. Města se jim územním plánováním snaží znepříjemnit život, aby je zahrádkaření i na vlastních pozemcích přestalo bavit. To je smutné. 

VILÉM JANOUŠ
A ZPRAVODAJOVÉ DENÍKU