Letos 22. března dopoledne na 24. dálničním kilometru ve směru na Prahu Lacinův služební černý superb bočně narazil do červené Mazdy 323, která poté v kotrmelcích vyletěla z dálnice a zůstala ležet na střeše v křoví na okraji lesa. Jako zázrakem vyvázli 25letá řidička i její o čtyři roky starší přítel bez vážnějších zranění. Soud se přiklonil k mínění obžaloby, že šlo o úmyslný čin – záběry dálniční kamery, která incident zaznamenala, podle senátu jiný výklad nepřipouštějí – a Lacinu odsoudil za pokus o těžké ublížení na zdraví a poškozování cizí věci. Protože šlo o čin spáchaný za volantem, soudce Ivo Zelinka mu navíc uložil sedmiletý zákaz řízení. „Z toho, co jsme viděli, nelze učinit závěr, že by se jednalo o klasické obvyklé předjíždění,“ odmítl soudce obhajobu advokáta Pavla Szkandery.

„Je do dobrá zpráva pro všechny slušné řidiče,“ komentoval verdikt státní zástupce Tomáš Milec. Naopak Lacina jakoukoli vinu odmítá a na místě se odvolal proti vině i trestu. Tvrdí, že nešlo o úmysl, ale o nezvládnuté přejíždění mezi jízdními pruhy, což by vůbec neměl posuzovat soud – podle obhájce Szkandery se totiž jedná o dopravní přestupek. „Šlo o špatně provedený odbočovací manévr. To je všechno,“ řekl Lacina novinářům při odchodu z jednací síně s tím, že je „odhodlán bojovat“. Zdůraznil, že denně se stávají stovky havárií, z toho desítka velmi vážných – avšak pouze on se stal obětí mediální štvanice a je mu podsouván úmysl. „Je hrozně těžké na základě videa zhodnotit všechny okolnosti nehody,“ ohrazuje se.

Zlobný afekt

Senát středočeského krajského soudu se nicméně přiklonil k mínění obžaloby, že zřejmě šlo o jakousi pomstu posádce pomalejšího vozidla, které ho přinutilo přibrzdit, a navíc si spolujezdec dovolil oplatit mu obscénní gesto, které Lacina na posádku mazdy ukazoval. „V tu chvíli se obžalovaný přestal ovládat a dostal se do zlobného afektu,“ konstatoval soudce Zelinka. „Každý zajisté najde ve svém životě několik stresových situací, kdy emoce převládly nad racionalitou a člověk nejednal tak jak by měl,“ reagoval předseda senátu na vyjádření jednoho ze znalců, jenž prohlásil, že obžalovaný není problémovou či agresivní osobou – a pokud by chtěl řídit autobus, „klidně by mu na to dal razítko“.

Konečný verdikt vynese odvolací senát Vrchního soudu v Praze. Zatímco obhajoba se odvolala na místě, žalobce Milec si ponechal lhůtu na rozmyšlenou. S verdiktem je sice spokojen, ještě chce ale s kolegy uvážit, zda je trest na samé spodní hranici trestní sazby přiměřený.

Žádný gauner

Šokující informace médií o tom, že těžké silné auto vytlačilo z dálnice D1 jiné, pomalejší vozidlo, vyvolala na jaře četné ohlasy. Manévr, který byl podle znaleckého vyjádření na samé hranici technických možností suberbu vybaveného stabilizační automatikou a také na hranici adhezích vlastností jeho pneumatik, označil státní zástupce Tomáš Milec za úmyslný trestný čin. Nepochopitelný manévr, jemuž předcházelo houkání a ukazování obscénních gest, byl prý pravděpodobně odplatou za to, že mladá řidička předjíždějící levým pruhem kamion jela sotva 110 km/h – a donutila ho zpomalit.

To však obžalovaný odmítá. „Jsem si vědom, že jsem způsobil závažnou dopravní nehodu, která mohla mít fatální následky, ale neměl jsem úmysl někomu ublížit nebo někoho za něco trestat,“ prohlásil. Podle jeho tvrzení se nejednalo o nic jiného než o řidičskou chybu, když se snažil uvolnit levý jízdní pruh vozidlům jedoucích za ním. „Nejsem agresivní řidič nebo gauner,“ přesvědčoval soud. „Vedu řádný rodinný život, chodím do práce, splácím hypotéku, dodržuji zákony – a v minulosti jsem nikdy nezpůsobil nehodu,“ argumentoval otec dvou dětí, který do kritické chvíle podle slov obhájce Pavla Szkandery najezdil 753 391 kilometrů. A získal jen jediný trestný bod za zhasnutá světla. V jeho prospěch dále mluví dosavadní bezúhonnost, pochvalné posudky z bydliště i pracoviště, stejně jako fakt, že se postiženým omluvil a uhradil škodu.

Citát: Pětadvacet let jsem soudil dopravní nehody – a nesetkal jsem se s tím, že po nehodě v takovéto rychlosti, kdy se vozidlo několikrát přetočilo, by osádka vylezla bez zranění. Ani zpracovatel znaleckého posudku primář Hladík se s něčím podobným za svou praxi nesetkal. Je otázka, zda to bylo souhrou náhod, nebo nad poškozeným držel ochrannou ruku jakýsi anděl strážný.

Ivo Zelinka, předseda trestního senátu Krajského soudu v Praze