Okolnosti šokujícího případu tak ještě bude posuzovat pražský vrchní soud – podobně jako již před dvěma roky. I tedy padl odsuzující verdikt – odvolací senát ale vrátil kauzu soudu první instance k rozšíření dokazování. To se nakonec kompletně celé opakovalo, jelikož případ posuzoval senát v jiném složení. Také on ale dospěl závěru, o kterém neměl pochybnosti: oba obžalovaní jsou vinni (a dokonce padly přísnější tresty než původně, kdy je soud poslal za mříže na dva a tři roky). Obžalovaní naopak popírají, že by se dopustili trestného činu.

Měsíce útrap

Už kriminalisté, kteří se poměry v bytě v Litevské ulici, kdy syn s matkou a s nimi mladší žena tehdy bydleli, ale po smrti 75leté seniorky na podzim roku 2010 dospěli k závěru, že zde došlo k týrání v podobě naprostého zanedbání péče, na kterou byla žena odkázaná, a to nejméně od poloviny září do 9. listopadu. Podle jejich zjištění bylo na první pohled zřejmé katastrofální zanedbávání hygieny: žena trávila své poslední dny ve znečištěné a zapáchající posteli, s neošetřenými opruzeninami a proleženinou na levé hýždi, s oděrkami a výrony vzniklými zřejmě pády – a hlavně zavšivená muňkami nepopsatelným způsobem. Soudní lékař Václav Horák hovořil o „výrazně zanedbané hygieně" s „masivním napadením hmyzem ve vlasech a na celém povrchu těla". V jednací síni popsal také mokvající ložisko plísní v rozkroku, mokvající defekt kůže na temeni, plíseň v podpaží a pod prsy – přičemž součet dvou generací cizopasníků odpovídá neměnnému stavu nejméně po dobu šesti týdnů; v souladu s tím byl i stav plísní a opruzenin na těle zesnulé.

Ta tohle všechno podle obžaloby musela vnímat jako duševní strádání (naopak obhajoba má za to, že pacient s rozvíjející se demencí Alzheimerova typu, potvrzenou od roku 2008, takto svou situaci nepociťuje – a jelikož podobně masivní zavšivení tisíci parazitů není popsáno ani v literatuře, je prý jakékoli hodnocení jen na úrovni spekulací). Velké problémy byly navíc i s podáváním léků (což prokázala analýza toxikoložky Lenky Marouškové, která našla pouze v moči stopy paracetamolu, používaného k tlumení bolesti a snižování horečky; v těle zesnulé ale chyběly látky z léků, které měla seniorka předepsány). A v pořádku podle všeho nebylo ani poskytování jídla.

Předčasná smrt

Jakkoli to obhajoba odmítá, podmínky, ve kterých žena trávila poslední dny, týdny a zřejmě i měsíce, se na její kondici nepochybně podepsaly. A nejspíš vedly ke zkrácení života. Intenzivní psychické emoce, které mohla vnímat jako útrapy, zřejmě nástup smrti urychlily – byť bezprostřední příčinou smrti se podle pitevního protokolu stal infarkt myokardu. Tak to podle slov psychiatra Jiřího Rabocha chodí – u pacientů, kteří fakticky umírají v důsledku demence, bývá jako příčina smrti zpravidla uvedena kardiovaskulární choroba.

Péče bez péče

Oba obžalovaní již v bytě o velikosti 3+1, kde žena zemřela, nebydlí – a nežijí ani spolu. Partnery prý nebyli ani v době, kdy Libor Ch. Danuši F. do bytu nastěhoval; to se stalo asi rok před smrtí seniorky. Úkolem mladé ženy (mající za sebou učiliště zaměřené na úklid v nemocničním prostředí, ale nikoli na činnost spojenou s poskytováním sociálních služeb) bylo výměnou za možnost bydlení zajistit péči o seniorku. To skutečně fungovalo – přesně před čtyřmi lety ale přišel zlom. V srpnu osudného roku, kdy se zdravotní stav seniorky zhoršil a prakticky se přestala pohybovat a včetně ztráty schopnosti sebeobsluhy a osobní hygieny, ale Danuše F. s poskytováním péče přestala. Jednak prý od svěřené ženy dostala vši, jednak se poskytování péče z její strany mělo stát nemožným, když seniorka jídlo i léky z jejích rukou odmítala a vším po ní házela. Což prý byl jediný způsob komunikace; bavit se svou ošetřovatelkou se prý stará žena odmítala a jen si na ni stěžovala synovi.

Mladá žena tedy Liboru Ch. oznámila, že za této situace s poskytováním péče končí. Což dodržovala a o dění v pokoji matky svého bytného se nezajímala, i když v bytě nadále setrvávala. „Neměla jsem kam jít," vysvětlovala. Život seniorky, která se sama o sebe postarat nedokázala, se pak zásadně změnil k horšímu. Občas se o něco postaral její syn, který matce donesl něco k snědku – trvalá péče ale chyběla, byť Danuše F. trvá na tom, že Libora Ch. opakovaně upozorňovala na to, co by bylo třeba udělat; například matku vykoupat. Sama ale žádné konkrétní kroky nepodnikla, i když se seniorka ocitla ve stavu, kdy podle obžaloby i podle znaleckých vyjádření bylo na místě přivolat lékařskou pomoc.

Svědci nepřesvědčili

Libor Ch. trvá na tom, že matčin stav tak vážný nebyl. K jeho argumentům patří například záznam o výplatě jejího důchodu na poště, kam prý matku doprovodil nedlouho před její smrtí – a také vedoucí poštovní pobočky trvala v jednací síni na tom, že si žena 14. října musela vyzvednout peníze osobně, protože jiný způsob předání není možný. Nelze ale přehlédnout, že podpis stvrzující převzetí peněz je odlišný od těch z minulosti; to Libor Ch. vysvětlil tím, že mamince, která si zapomněla brýle, vedl ruku. Podle lékařského posudku ale žena na poštovní přepážku dojít nemohla.

Ve prospěch obžalovaných vypovídali také jejich známí, kteří prý do jejich bytu docházeli na návštěvu a žádných problémů si nevšimli. „Matku jsem slyšel i viděl," prohlásil například částečně nevidomý Ladislav P., dlouhodobý známý Libora Ch. Argumentoval, že úplně slepý není, když popisoval, jak si všiml, že seniorka jedla – a nezaznamenal, že by jídlo kritizovala. Ani neslyšel, že by si stěžovala na bolesti. A i když posléze už ženu nevídal, protože ležela ve svém pokoji, tvrdil, že byl svědkem, jak za ní obžalovaní docházejí s tím, zda něco nepotřebuje; hlavně jídlo nebo pití. „Kolem šesté jí tam něco nosili a když jsem odcházel – většinou kolem sedmé – tak říkali, že budou koupat," vypověděl svědek. Prakticky shodně shrnovala své dojmy z návštěv i Jiřina S., známá Danuše F., podle níž vypadala matka Libora Ch. čistě; najedená a spokojená. Trestní senát ale těmto svědectvím neuvěřil; znalecké posudky hovoří jasně. Navíc nebylo možno přehlédnout některé rozpory s dřívějšími výpověďmi.

Co se dělo za zavřenými dveřmi bytu, bohužel vyšlo najevo až po ženině smrti, kdy ji přivolaní záchranáři nalezli ve skutečně zuboženém stavu. Informovali policii a rozjelo se vyšetřování.