VYBERTE SI REGION

Tůma: Za stejné peníze můžeme mít více muziky

Praha /ROZHOVOR/ – Má za sebou kariéru úspěšného finančníka, která začala v Prognostickém ústavu vedeném Valtrem Komárkem.

9.10.2010 1
SDÍLEJ:

Zdeněk Tůma, kandidát TOP09 na primátora PrahyFoto: Deník/Šimánek Vít

Když si Zdeňka Tůmu vybral Václav Havel v roce 2000 za guvernéra České národní banky, ostře protestovali tehdejší premiér a předseda ČSSD Miloš Zeman i jeho opoziční partner, předseda sněmovny a ODS Václav Klaus. Tůma byl totiž už tehdy blízký Karlu Schwarzenbergovi a podnikateli Zdeňku Bakalovi, v jehož Patria finance pracoval.

Podepsal také Dřevíčskou výzvu, která kritizovala dopady opoziční smlouvy a účastnil se diskusí sdružení Lípa. Po pěti letech ho přesto prezident Václav Klaus podruhé instaloval do čela centrální banky. Když letos kývl na primátorskou kandidaturu v Praze, okamžitě se vyrojily úvahy, že časem vystřídá Schwarzenberga ve vedení TOP 09 a možná dokonce Klause na Pražském hradě.

V jednom rozhovoru jste uvedl, že každý ekonom musí být pravicovým voličem. Proč si to myslíte?
Připadá mi, že studium ekonomie k tomu vede. Ale samozřejmě šlo o nadsázku. Znám ekonomy, jichž si vážím a počítám je mezi své přátele, jako třeba Pavla Mertlíka, kteří jsou v politickém spektru nalevo.

Kandidujete na pražského primátora, což je post svým významem přesahující komunální politiku. Jak hodnotíte záměry vlády pro příští čtyři roky v hospodářské a daňové oblasti?
Vláda zatím dělá první kroky, které povedou k částečné stabilizaci veřejných financí. Šachista by řekl, že jde o vynucené tahy, kde nebyl velký prostor k manévrování. Zásadní reformy, především tu penzijní, má teprve před sebou.

Hesla, která omílají nezbytnost reforem, můžeme teď před volbami číst na každém sloupu. Ale obsah se jaksi vytrácí. Tento týden například vyšel průzkum, podle něhož si 70 procent lidí nespoří na penzi, protože na to nemají.
Penzijní reforma má už celkem jasné kontury, ať už díky práci Bezděkovy komise nebo mnoha diskusím na politické úrovni. Není to tak, že by lidé měli platit stejné částky do průběžného systému a navíc by si měli něco odkládat. Vždycky se počítalo s tím, že ti, kteří by šli do druhého pilíře, by platili méně do průběžného financování právě proto, aby byl vytvořen prostor na soukromé připojištění.

Copak neznáte českou mentalitu? Jakmile by se pojištění snížilo, většina lidí by ušetřenou částku využila jinak, určitě ne na důchodové spoření.
Proto bych to dal samozřejmě povinně. Dobrovolné odkládání není žádná reforma. Pak by skutečně mohlo dojít k tomu, že by se platilo méně a ve finále by u mnoha lidí bylo nižší zajištění na důchod. Vznikaly by obrovské tlaky na stabilitu systému a na to, aby stát stejně dosypával. Z toho důvodu patřím k zastáncům povinného příspěvku do druhého pilíře.

Kdo zaručí, že správci těchto vkladů nezkrachují?
Majetek musí být od správce oddělený. Je to tak, jako když se s nějakým investorem domluvím, že bude za mne investovat, ale stále ten vklad zůstává mým majetkem.

Může ho ale spravovat tak špatně, že přijdete na mizinu.
To může, ale je to stejné jako u bank. Musí nad tím bdít instituce, která má na starosti finanční dohled, v našem případě je to centrální banka. Koneckonců by to nebylo nic nového, na penzijní fondy dohlíží už dnes.

Takže pokud by správce peníze střadatelů prošustroval, stát zastoupený centrální bankou, by jim garantoval jejich vklady a peníze jim vrátil?
To jsou dvě odlišné věci. Dohled centrální banky je právě od toho, aby nikdo velké peníze prošustrovat nemohl. Hlídá systémové riziko a neměla by dopustit, aby společnost zkrachovala. Pokud se mě ptáte, jestli existuje záruka, že se nikdy nic takového nestane, tak neexistuje. Jako není žádná záruka, že nezkrachuje stát, jako vidíme v případě Řecka. Totální záruky nemáte nikde, ani v systému průběžného financování. Když byste ho nechala tak, jak je, zkrachuje stejně. Proto mi připadá z hlediska možných rizik lepší mít dvě nohy, o něž se lze opřít.

Jako guvernér české národní banky jste komerční bankéře zkrotit dokázal. Na Wall Street se to ale nepovedlo a právě nezodpovědné investice amerických bank zapříčinily drastickou finanční krizi. Kde stojíte ve vášnivých diskusích o tom, jak moc má stát svazovat bankéřům ruce, aby se nic podobného neopakovalo?
Chvála nejde na moji hlavu, ale na bankovní radu a sekce finančního dohledu. Je pravda, že jsme krizí prošli poměrně dobře, i díky zkušenosti řízení rizik z období 90.let. Teď se debata vede o tom, zda regulace má či nemá být a pokud ano, jak má být silná. Že se stát snaží regulovat finanční sektor, je fakt. Pokud se tomu nechal úplně volný průběh, vedlo to k příliš častým krachům, to byla Amerika koncem 19. století.

Čili jak silná by tak regulace měl podle vás být?
Jde o věčné hledání kompromisu a rovnováhy mezi zajištěním určité bezpečnosti vkladů a velikostí nákladů při poskytování služeb. Poskytování bankovních služeb patří k základní infrastruktuře, bez níž si nedovedeme představit fungování moderní společnosti. Je to skoro jako rozvod vody a elektřiny. A jak se v krizi ukázalo, žádná vláda si nedovolila nechat bankovní sektor úplně padnout. To nicméně neznamená, že tyto garance by měly být rozšířeny na finanční sektor jako celek. Investování na finančních trzích pro mne vždy zůstane segmentem určeným pro poučené investory, kteří si musejí umět ohlídat svá rizika.

CHI ZLEPŠIT REPUTACI PRAHY

Váš nástupce v křesle guvernéra České národní banky Miroslav Singer řekl, že by nikdy neuvažoval o vstupu do politiky…
To jsem před třemi lety říkal taky.

Právě. Singer dodal, že tímto krokem jste překvapil nejen své kolegy, ale zřejmě i sám sebe.
Je to tak. Neplánoval jsem to.

Jak se to bankéři s pokerovou tváří bez stopy vášně stane?
Mám rád výzvy a věděl jsem, že budu muset dělat něco jiného, i když, že to bude tak moc jiné, jsem netušil. Po debatách, které jsem měl s panem Schwarzenbergem, jsem uznal, že je tady příležitost některé věci změnit k lepšímu, protože pověst vedení hlavního města je špatná. Což je velká škoda.

A to je tak silný motiv, že jste zavrhl lukrativní kariéru v soukromém sektoru doma či v zahraničí?
Pro mne tím silným momentem je skutečně přání, aby Praha měla lepší reputaci než má dneska. A aby při tom neutrpěla moje důvěryhodnost. Za tím je ukrytá víra, že svou práci budeme dělat dobře, že magistrát bude Pražany považovat za svoje klienty, že se nebude fungovat jako úřad, který rozdává razítka a chová se arogantně.

KDO JE DOC. ING. ZDENĚK TŮMA, CSc.
– narodil se 19. října 1960
– vystudoval fakultu obchodní na Vysoké škole ekonomické v Praze. Absolvoval zahraniční studijní pobyty ve Velké Británii, Nizozemí a USA
– v letech 1993–1995 byl poradcem ministra průmyslu a obchodu a od roku 1995 byl hlavním ekonomem Patria finance
– dlouhodobě přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, kde v 90. letech vedl katedru makroekonomie a obhájil docenturu
– v roce 1998 byl výkonným ředitelem Evropské banky pro obnovu a rozvoj, v jejímž představenstvu zastupoval Českou republiku, Slovensko, Maďarsko a Chorvatsko
– od 1. prosince 2000 byl guvernérem České národní banky. Dne 11. února 2005 ho prezident Václav Klaus jmenoval guvernérem České národní banky na další funkční období. To na svou žádost předčasně ukončil letos v červnu.
– v srpnu se stal členem TOP 09, která ho zvolila kandidátem na primátora Prahy
– je podruhé ženatý, má čtrnáctiletého syna a devítiletá dvojčata

Jenže podobné ambice měli všichni vaši předchůdci. Ať už proto, že za sebou neměli silnou stranickou podporu, nebo kvůli zapletení do klientelistic­kých sítí.
Nezačínám z nuly, mám za sebou nějakou kariéru. Zatím jsem se nezapletl a nehodlám to měnit.

Ani tak zdaleka nemáte vyhráno. Vždyť všechny tajné dohody, už zaúčtované všimné a podivné vazby budou otravovat ovzduší na radnici dál. Jak ho chcete pročistit?
Toho jsem si samozřejmě vědom. Také vím, jaké zkušenosti udělali předcházející primátoři včetně Jana Kasla. Pokud je takhle vysoko člověk sám, moc toho nezmůže. Od začátku jsem to vnímal jako politickou funkci, a proto jsem také vstoupil do TOP 09. Člověk musí mít za sebou lidi ze strany, s nimiž do toho jde. Pro mě je jedinou přijatelnou cestou sestavit radu, ve které se shodneme na věcech, které je třeba udělat. Včetně dohody na personální obměně to bude součástí koaliční smlouvy.

V RADĚ CHCI MÍT LIDI S ČISTÝM ŠTÍTEM

Tím říkáte, že pokud by například ODS do rady nominovala lidi spjaté s minulou érou a jejími skandály, byl byste kategoricky proti?
Ano, to by pro mne bylo velmi obtížně přijatelné. A nejde jen o radu, ale také úřad jako takový.

Praha v minulém volebním období vskutku proslula tunely a skandály všeho druhu, nevýhodnými pronájmy počínaje přes zmanipulovaná vývěrová řízení a konče prodraženou opencard. Budete čekat na nové protikorupční zákonodárství nebo se do toho pustíte rovnou?
Čekat vůbec není potřeba. V bance jsme postupovali podle stávajícího zákona o veřejných zakázkách a žádný problém jsme neměli. Stejně může jednat každý. Navíc je tu silný tlak i od soukromé podnikatelské sféry, která se sama snaží prosadit změnu zákona. Vždycky říkám, že v této oblasti jde vždy o kombinaci dobrých pravidel a slušného chování. Můžete mít výborný a detailní zákon, ale pokud vaše úmysly nebudou čisté, vždycky si najdete únikovou cestičku. Naopak i při současných nedokonalých pravidlech šlo hrát férově a dostat dobrou cenu bez jakékoli korupce. Hlavní recept je transparentnost a zveřejňování celého průběhu veřejných zakázek včetně uzavřeného kontraktu.

Tedy i hlasování jednotlivých radních?
Může být, i když si nemyslím, že je to nejpodstatněj­ší věc.

Zveřejňování všeho na webu je hezké zaklínadlo, ale copak se běžný člověk vyzná ve změti paragrafů, odkazů a stovkách stránek dokumentace?
V okamžiku, kdy věci budou zveřejňované včas, nepochybuji o tom, že minimálně novináři si najdou dostatečně kvalifikované experty, kteří jim řeknou, zda to je či není v pořádku. Navíc je třeba jasné, že územní plán nemůže fungovat s několika tisíci změnami za jeden rok. A také nesmí být systematicky válcován útvar rozvoje hlavního města. Na tyto experty se musí vedení města spoléhat.

Kdo vám zaručí, že experti jsou čistí jako lilie a nekreslí svoje plány na zakázku?
Od toho jsou tam radní, kteří mají politickou odpovědnost a také by měli být schopní vybrat si kvalitní lidi. Jejich odborný názor by pak ovšem měl být respektován.

Jste zastáncem toho, aby se co možná nejméně zasahovalo do územního plánu v případech, kdy se náhle zjevují návrhy na přeměnu nestavebních pozemků na stavební?
Ideální by bylo, kdyby jeho valná část byla závazná a jen menší flexibilní. Je jasné, že Praha se bude rozvíjet. Nové zastupitelstvo po volbách řekne své zásadní stanovisko ke koncepci územního rozvoje, což znamená, že musí také sdělit, které pozemky se výhledově mají změnit ve stavební parcely. Pokud vím, v některých zahraničních metropolích se podařilo zohlednit právě tyto změny. Jestliže si člověk koupí pozemky, za rok se změní územní plán a bude možné na nich něco stavět, pak by měl doplatit rozdíl do jejich nové tržní ceny. To je jedna z možných úvah. Obecně lze říct, že je pro mne nepřijatelné, aby kdokoli během roku změnou územního plánu dosáhl několikanásobného zhodnocení své investice.

BEZDOMOVCI NEJSOU ZÁSADNÍ PROBLÉM

Překvapilo vás, že podle posledního průzkumu Pražany nejvíc trápí bezdomovectví následované přítomností narkomanů a hustým výskytem heren?
Ano, jiným průzkumům většinou dominovala doprava. Bezdomovci jsou pochopitelně hodně viditelní a v předvolebním období se také stali vděčným mediálním tématem. Nicméně jich je několik tisíc a nevnímám je jako zásadní problém. Praha je metropole, kde vždycky lidé bez domova budou přítomni. Město se jich nikdy nezbaví, stejně jako drog. Úkolem vedení města a policie je, aby se obyvatelé ve svém městě cítili bezpečně a zároveň zajistit těmto lidem slušné přežívání, pomoc a možnost návratu do většinové společnosti.

Takže žádné tábory na okraji města pro nepřizpůsobivé?
Odpověď je absolutně jasná: samozřejmě že ne. Důležitá je terénní práce, při níž musí městu pomáhat neziskové organizace, které to umějí a mají výborné experty. Mimochodem právě na drogovou problematiku město vyčleňovalo dost prostředků a Pavel Bém se hodně zasloužil o to, že se nešlo jen cestou represe, ale i účinně podané ruky.

Jenže s tenčícím se rozpočtem už mnohá zařízení končí, některá, jako třeba sdružení Naděje, přežívá z posledních sil. Najdete v městské pokladně pro ně peníze?
Krize už doznívá, nepředpokládám, že by se měl rozpočet nadále tenčit a navíc jsem přesvědčen, že za stejné peníze můžeme mít daleko více muziky. Je tam očividně spousta zakázek výrazně předražených a když tyhle věci budeme dělat lépe, určitě nám zbude i na jiné věci.

Nebyla bych tak optimistická. Opatření, která vláda chystá, se nepochybně dotknou všech obyvatel s nižšími příjmy. Připomenu jen plánované seškrtání sociálních dávek, dramatické zvýšení cen elektřiny a zvýšení dolní sazby DPH z deseti na sedmnáct procent. Počítáte s tím, že plno hlavně starších lidí své byty prostě neutáhne?
Na to se dá těžko odpovědět obecně. Je tu určitá záchytná státní síť a město může pak řešit jednotlivé případy. Pokud vím, všechny městské části ale počítají s tím, že ve svých obvodech budou muset mít nějaké sociální bydlení.

Nebojíte se, že snižování platů ve státní sféře o deset procent povede k výrazné privatizaci veřejných služeb? Že si zkrátka místo policistů a strážníků budete muset najímat soukromé bezpečnostní agentury?
Očekávám velkou debatu o úloze městské policie. Nemyslím si, že nutně dojde k velkému úbytku lidí. Spíš si myslím, že tam jde o nastavení priorit než o počet strážníků. Ze všech pokut, které městská policie rozdává, jde 90 procent na vrub dopravních přestupků. Což dokládá, na co se strážníci hlavně zaměřují. Takže priority se dají pootočit, aniž by to mělo dopad na rozpočet.

VE SROVNÁNÍ S EVROPOU JE U NÁS MINIMUM CHUDÝCH LIDÍ

Působíte i v poradním sboru svého stranického nadřízeného, ministra financí Miroslava Kalouska. Nezdá se vám, že to fanatické upínání na snižování deficitu státního rozpočtu je poněkud úzkoprsé a nezohledňuje sociální rozměr ekonomiky?
Vnímám to jako prevenci proti daleko vážnějším problémům, které bychom museli časem řešit. V Evropě jsme přece v nedávné době viděli, jak poměrně snadno se země může dostat na pokraj státního bankrotu. Když přijde krize, nezbývá vám v takové situaci nic jiného než se obrátit na Mezinárodní měnový fond a dělat škrty, o nichž se nám nezdá. Třeba jako Maďaři nebo Lotyši, kteří museli škrtat ve veřejných rozpočtech 20 až 40 procent. A to je úplně o něčem jiném než co čeká nás. I když to nebude jednoduché.

Záleží na tom, pro koho. Opozice tvrdí, že se škrtá jen v peněženkách nepříliš majetných, zatímco bohatí jsou chráněný druh. Vy jste proti progresivnímu zdanění?
V posledních dvaceti letech se svět přiklání ke zvyšování nepřímých daní, protože jejich účinek je nejméně drastický. Co se týká daňových sazeb, nemám žádné ideové předsudky. Už v současném systému je progrese zabudována, solidarita je v něm přítomná. Levice říká, že je spravedlivé, aby bohatí platili víc, pravice se brání penalizaci úspěchu. Osobně mi je bližší pravicový koncept, ale v zásadě mi je jedno, zda máme jedno nebo čtyři daňová pásma. Navíc podotýkám, že jde především o politické téma, protože zavedením progrese příjmy státního rozpočtu příliš nezvýšíte. Na rozdíl od plošně zvýšené daně z přidané hodnoty.

Ptám se na to i proto, že doposud jsme zažívali sociálně smířlivé roky. Jak ale ukazují mnohamilionové demonstrace ve Francii, Španělsku či Řecku, může být hůř. Možná i u nás. Půjde do toho přesto Nečasova a Kalouskova vláda hlava nehlava?
To není o politické odvaze. Lidé, kteří často cestují vědí, že jsme jedna z nejbohatších společností na světě. A zároveň jedna z nejvíc rovnostářských. Ve srovnání s Evropou a třeba i zmíněnou Francií je u nás minimum chudých lidí, nůžky mezi chudými a bohatými jsou tady daleko méně rozevřené než jinde.

Takže s názorem švýcarského ekonoma a filozofa Cristiana Marazziho, že „Evropu ničí neoliberalismus a seškrtané rozpočty ji potáhnou ke dnu“ asi nesouhlasíte?
Kdybych s ním souhlasil, těžko bych mohl být v konzervativní straně TOP 09.

Autor: Kateřina Perknerová

9.10.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies